Minulost? Tu nechci znát! 10

Blonďatá dívka se ráno probudila dříve než její milý, a proto se rozhodla, že svému miláčkovi udělá příjemné ráno. Oblékla si jeho tričko a potichu vyběhla z pokoje, její kroky směřovali do kuchyně. Z lednice vyndala pár vajíček, která rozklepla na pánev, poté je osolila a rozmíchala. Mezi tím dala vařit vodu na čaj. Když měla vše hotové, nakrájela ještě chléb a vše dala na tác, který našla ve skříňce. Musela se pousmát nad svoji prací. V duchu si řekla jak je šikovná a když chtěla uchopit tác, ozvali se za ní lehké kroky. Poznala, že se jedná o dívku.
„Dobré ráno Oppai,“ pozdravila, aniž by se otočila. Věděla, že je to ona.
„Dobré ráno,“odpověděla tmavovláska.
„Moc toho o tobě nevím, ale zajímá mě, kde si předtím žila? Nikdy jsem tě tu neviděla,“ začala lehce vyzvídat blondýnka.
„No víš, já si nic nepamatuji, dokonce ani na svůj rodná dům v horách,“ Inokiss se zarazila.
„Co jsi zač?“ otázala se blondýnka a otočila se na dívku za ní. Nasadila vyzvídavý, ale temný výraz.
„Co? Jak to myslíš?“ obořila se na ni Oppai.
„Nic si nepamatuješ? Ale já si myslím, že si pamatuješ vše. Hlavně to, že si pamatuješ na svůj rodný dům v horách!“ Oppai se zarazila, za celou dobu jejího pobytu zde se neprozradila, ale teď najednou řekla jednu z klíčových informací a věděla, že ji krásná blondýnka odhalila. Podívali se navzájem do očí, obě měli nepříjemný výraz.
„Ahoj Oppai, jé ahoj Inokiss,“ usmál se vysoký chlapec a políbil svoji lásku na tvář. Inokiss pozdravila, uchopila tác s jídlem a vyrazila zpět do pokoje. Když míjela Oppai lehce zašeptala.
„Jestli se někomu něco stane, zabiju tě,“ usmála se poté blondýnka a rychlým krokem zmizela za dveřmi.
„Dobré ráno Boru,“ usmála se blondýnka. Chlapec s rozčepýřenými vlasy si promnul oči a podíval se na svoji krásnou přítelkyni.
„Dobré ráno, páni! Co to tu voní?“ usmál se chlapec.
„Co přesně jsme dělali včera večer?“ otázal se.
„No, chceš ukázat co?“ Inokiss se šibalsky usmála, položila tác a skočila ke svému milému do postele. Chlapec ji objal a jejich rty se opět spojili. Pro oba to byl úžasný zážitek, bylo to tak neuvěřitelné. Ještě nikdy necítil k nikomu to co k ní. Byl tak šťastný, ona byla krásná, chytrá, úžasná, byla pro něj dokonalá. Nechápal, proč si vybrala zrovna jeho.
Mezitím u Oppai v pokoji
„O čem jste si povídali?“ otázal se Konohamaru. Oppai sebou lehce škubla, nevěděla, co mu má říct, cítila se, jako by ztrácela půdu pod nohama. Byla přesvědčená, že ji Inokiss prozradí. Nevěděla, co má říct, musela přemýšlet. Co má říct.
„Ženské věci, to by tě nezajímalo,“ odvětila.
„Odkud se vlastně znáte, myslím doopravdy. Nejsem tak blbá, abych nepoznala to napětí mezi vámi,“ na toto zase nebyl připravený on.
„Po pravdě, poznali jsme se na jedné misi, ona mě zachránila. Byl jsem zajat a chystali se mě zabít. Do tmavé místnosti, kde mě věznili, chodil vždy jen mafiánský boss, jenže dnes přišla jeho krásná přítelkyně. Byla to Inokiss. Byla velmi krutá, takový výprask jsem nedostal ještě nikdy od nikoho, ale nejhorší na tom bylo, že jsem si to i z části užíval. Měla krátké šaty s výstřihem, šaty podporovali její přednosti. Nikdy na to nezapomenu, ležel jsem na zemi, nemohl jsem se pomalu ani zvednout, ona ke mně přistoupila a sedla si na mě a mě se i přes ty zranění posta….“
„jo chápu je vážně skvělá!“ utrousila Oppai a pokynula mu na znamení, že má pokračovat.
„No každopádně, poté mě vzala za hlavu a podívala se na mě, její oči říkali, že mi pomůžou, bylo v nich tolik smutku, tolik nenávisti. Táhla mě ven, a když už jsem si myslel, že umřu, zavřel jsem oči a čekal, až opravdu umřu. Probudil jsem se až v nemocnici, na vedlejší posteli ležela ona. Nechápal jsem to, ale pak mi to Tsunade-sama vysvětlila. Zachránila mě, vytáhla mě z jejich doupěte a pak mě i vyléčila. Muselo to pro ni být těžké. Když jsem ji uviděl, byla pomlácená, Tsunade-sama říkala, že ani neví, jestli přežije. Byl jsem u její postele každý den, čekal jsem, až se probudí. Když se tak stalo, chtěl jsem jí poděkovat, proto jsem ji pozval na večeři. Jenže ona pod tím viděla něco víc. Odmítl jsem ji, ale po pár měsících jsem se do ní zamiloval, ale nevěděl jsem, jak to mám udělat. Ona však zmizela a její láska se změnila na hořkost, stejně jako ta moje, když jsem ji viděl s Borutem,“ dopověděl a lehce se usmál.
„Teď máš mě a já tě těch citů zbavím,“ usmála se dívka a políbila jej. V její hlavě jí znělo tolik možností, co teď udělat. Vzala do ruky svou katanu a vytáhla ji neslyšně z pouzdra, nastavila ji zezadu k jeho srdci. Když se od sebe odtrhli, rychle ji schovala a opět položila na stůl. Věděla, že jej musí zabít a splnit svoji misi. Věděla to, ale nemohla ho zabít a ani nemohla zradit svou rodinu.