Odplata vesnici

Temným lesem běžela dívka, která se chtěla otočit, ale věděla, že by to byla chyba. Za sebou slyšela jenom temné vrčení, které se stále přibližovalo. Přeběhla most, který značil, že se nachází blízko vesnici. Vrčení ustalo a ona se otočila. Nikde nic, rozhostilo se hrobové ticho a její tiché slzy ozařoval rudý měsíc. Rychle se otočila, aby doběhla co nejdřív do vesnice, ale do něčeho vrazila a upadla. Vytřeštila oči, ale když spatřila havraní rozčepýřené vlasy, značně se jí ulevilo. Muž k ní natáhl ruku a ona pohlédla do jeho černých očí. Byly tak studené, ale věřila jim.
„Co tu děláš?“ zeptal se mladý muž.
„Já… on mu propadl,“ popotáhla dívka.
„Co? Uklidni se,“ povytáhl obočí.
„Naruta pohltil Kyuubi,“ objasnila.
„Jenom? Já myslel, že se stalo něco vážného,“ usmál se a ona si všimla, že to byl zlomyslný úšklebek. Pomalu začala couvat, ale v tom ucítila hrozivý chlad v břiše.
„Neměj mi to za zlé, ale neměla ses do toho motat,“ s těmito slovy jí vytrhl meč z břicha a probodl její srdce. Poslední co viděla, byl pramen jejích růžových vlasů a krev na zemi. Pak cítila pouze zimu a kolem ní se rozhostila tma.

Nastalo ráno a v Konoze propukl život, ale dnes to byl spíše smutek. Dnes se totiž konal pohřeb Haruno Sakury, která byla v noci zavražděna.
„To je hrozné!“ udeřila Tsunade pěstí do stolu.
„Hokage-sama, děláme, co můžeme,“ obhajoval se ANBU.
„Nevypadá to tak! Za tenhle měsíc je to už pátý pohřeb,“ povzdychla si. V tom se ozvalo zaťukání na dveře.
„Vstupte,“ odvětila Tsunade a pokynula na ANBU aby odešel.
„Dobrý den,“ pozdravili zároveň Sasuke a Naruto.
„Výborně že jste tu. Včera byla zavražděna Sakura, a jak jistě víte, nebyla v poslední době jediná.“
„Už i Sakura-chan?“ Naruto vypadal, že mu každou chvíli vyhrknou slzy.
„Takže to máme prověřit?“ pronesl bez zájmu Sasuke, který studoval své nehty.
„Vím, že je to necitlivé, ale ANBU nic nezjistili a navíc všichni zavraždění byly vaši spolužáci,“ vysvětlila smutně Tsunade.
„Hai,“ přikývli oba dva a odešli.

„Půjdeme?“ zeptal se Sasuke, když opustili kancelář.
„Není to vyšetřovat trochu zbytečný,“ ušklíbl se Naruto.
„Já myslel pohřeb, když se tam neukážeme, tak to bude podezřelé.“
„No jo, Sakura je holt otravná i po smrti.“
„Jen se nedělej, dřív jsi ji miloval.“
„To jsem byl dítě,“ obhajoval se, ale Sasuke se jen usmál a poplácal ho po zádech.
„Měli bychom opustit Konohu a přidat se k nim,“ s těmito slovy odešel.
„Tak na pohřbu!“ křikl za ním Naruto a odešel z budovy. Chvilku se jen tak toulal po vesnici, ale pak došel na hřbitov. Ale nešel čekat na začátek pohřbu. Došel k rodinné hrobce klanu Hyuuga.
„Hinato,“ pronesl tiše a položil na hrob květiny, „zařídím, aby za tvoji smrt zaplatila.“

Sasuke stál v tichosti v davu lidí a poslouchal smuteční řeč, kterou právě pronášela Tsunade.
„To to trvalo,“ řekl pobaveně a otočil se na usmívajícího se blonďáka, který nasadil smutný výraz.
„Byl jsem někoho navštívit.“
„Chápu, ale zatím co ty ses poflakoval, já tu musím trpět.“
„Ale ale, buď milý, vždyť tě Sakura milovala, tak projev trochu smutku a navíc, moc dobře víš, kvůli komu tady jsme,“ zašeptal mu Naruto zlomyslně do ucha.
„Máš na tom stejný podíl jako já,“ odsekl naštvaně Sasuke.
„Já vím,“ usmál se blonďák a poplácal Sasuke po zádech.
„To je hrozné, minulý rok Hinata a teď Kiba, Shino, Neji, Lee a teď Sakura,“ ozval se za nimi plačící hlas.
„Ino, to bude v pořádku. Pokusíme se toho ha*zla najít,“ usmál se na ní povzbudivě Naruto.
„Závidím ti tvůj optimismus,“ odvětila stále plačící Ino.

Nastal večer a před bránou Konohy čekal černovlasý mladík v černém plášti. Jeho rudé oči pozorovaly bránu.
„Hledáš někoho?“ ozvalo se mu za zády.
„Už ne,“ pronesl a pohlédl do stejně rudých očí.
„Ještě chvilku a budeme moci vyrazit.“
„Jistě, ale co to, že i Naruto?“
„Zjistil, kdo zavraždil Hinatu.“
„Chápu, ale pochop, že s vaším úmyslem nesouhlasím.“
„To je mi jedno, ale zdá se, že tvůj nadřízený ano.“
„I když vám Pein chce pomoct, tak se divím, že za tu cenu to Naruto podstoupí.“
„Každý má své důvody,“ pronesl ledový hlas za jejich zády.
„Dobře, tak jdeme,“ pronesl a všichni tři zmizeli v obláčku kouře.

Tři postavy šly skrz les, když v tom se před nimi objevili dva muži. Jeden z nich měl dlouhé blonďaté vlasy a ten druhý měl oranžovou masku. Nikdo z nich se ani nepozastavil a pokračovali v cestě. Po chvíli došli ke kameni, který blokoval vstup do jeskyně, tři muži v černých pláštích s červenými mráčky provedli sleď pečetí a kámen se odsunul.
„Dorazili jste celkem brzy,“ jeskyní se nesl chladný hlas a uprostřed se objevil chlap s oranžovými vlasy.
„Chceme přistoupit na dohodu, o které jsme se bavili dříve,“ odvětil vesele Naruto.
„Tss,“ Blonďatý muž v černém plášti protočil oči.
„Nech si to Deidaro,“ podíval se na něj zrzek rinneganem.
„Je to jednoduché pomůžete nám zničit Konohu a já ti pomůžu zase s tvým snem,“ pokračoval Naruto.
„Dobře a co bude s tvým kamarádem?“ všechny oči se upřely na Sasukeho.
„Chci pak zůstat jako jeden z vás.“
„Uvidíme, sice jsi Uchiha, ale nevím, jaké máš schopnosti,“ přikývl zrzek, ale v tom se k němu naklonil maskovaný mužík a něco mu pošeptal.
„No jo,“ zavrčel zrzek, „pokud to Sasuke přežije, tak se stane členem Akatsuki. Tobi jdi svolat ostatním, až se setmí, tak vyrazíme. A Naruto pojď sem, umístím si na tebe pojistku, aby ses nevykroutil z naší dohody,“ složil sleď ručních pečetí a na Narutovi se objevila pečeť.

Skoro o půlnoci se před branami Konohy objevilo deset mužů a jedna žena. Byl zde Pein, Konan, Deidara, Tobi, Itachi, Kisame, Kakuzu, Hidan, Zetsu a Sasuke s Narutem.
„Kisame, Itachi, Hidan, Kakuzu, způsobíte pořádný chaos ve středu vesnice. Tobi, Zetsu a Konan se zaměří na okraje vesnice. Deidara bude bombardovat ze vzduchu,“ Pein rozdělil práci a všichni vyrazili.
„Dejte mi chvilku,“ pronesl Naruto se zavřenýma očima a Sasuke s Peinem přikývli. Blonďák otevřel oči, které se podlily krví a temnotou.
„Pomož mi Kyuubi,“ šeptl Naruto a kolem něj začala rotovat rudá chakra, která se zformovala do devíti ocasů. Po té všichni tři vyrazili do Konohy. Mezitím způsobili členové Akatsuki hrozný zmatek a chaos. Ulicemi tekla krev a spousta domů hořelo.
„Tsunade-sama, jsou tu Akatsuki!“ křičela Shizune.
„Já vím a nejsou sami,“ povzdechla si Tsunade, „evakuuj občany a shromáždi ninji k obraně.“
„Hai,“ ale v tom se rozlétly dveře od kanceláře. Než se někdo nadál tak Shizune probodl jeden z ocasů.
„Promiň, babčo, ale tohle je jen mezi námi,“ chakra kolem Naruta ohromně zesílila.
„Proč to došlo až sem?“
„Kvůli tobě Hinata zemřela!“
„Já se ji snažila zachránit,“ obhajovala se.
„Já se taky budu snažit, aby tě to moc nebolelo!“ vykřikl a vrhl se na ni. Započal lítý boj, který byl velmi krátký.
„Jak to že jsi tak silný?“ nevěřila svým očím Tsunade.
„Přijal jsem svoji temnotu a Kyuubi je skvělý parťák. A ještě něco ti objasním, všechny oběti za poslední měsíc jsou mojí a Sasukeho prací,“ ušklíbl se.
„Ale proč?“
„Kvůli vesnici jsme přišli o ty nejdůležitější! Já o Hinatu a Sasuke o klan.“
„Pomsta nic nevy…“ nestačila doříct větu, protože ji Naruto vyrval srdce z těla.
„Ale vyřeší,“ Naruto se otočil a náhle se jeho tělo sesunulo k zemi a v tom do dveří vstoupil Sasuke s Peinem.
„Vezmi jeho tělo a počkejte se zbytkem před branou,“ rozkázal Pein.
„Co se mu stalo?“
„Dohoda byla, že když mu pomůžu, tak si nechá vzít Kyuubiho a tohle byla moje pojistka, aby neutekl, ale neboj se, je jenom v bezvědomí.“
„Dobře,“ přikývl Sasuke a popadl bezvládné tělo.

Všichni Akatsuki až na Peina najednou zmizeli z Konohy. Zmatení obyvatelé najednou mohli vidět muže se zrzavými vlasy, jak se vznáší nad Konohou s nataženýma rukama.
„Shinra Tensei!“ vykřikl a Konohou se rozeběhl záblesk a mocná tlaková vlna.
„Odcházíme!“ zavelel Pein a všichni se rozešli od kráteru, kde kdysi byla vesnice.