Hokageho syn 16.díl

Důležité přečíst

Tak a jetu další díl, předem se chci omluvit, bohužel minimálně pět týdnů nebudu moct přidat nový díl, včera jsem totiž byla na operaci ramene a bohužel je trošku mimo provoz. Jen pro info tuto krátkou poznámku mi trvalo napsat více než 20 minut
Jinak přeji příjemné čtení a doufám, že jsem vás nezklamu. Tento dil byl napsany jeste pred nastupem do nemocnice. :)

,,Tati! Tudy už jsme šli!‘‘ Ztěžuje si unavená Kira.
,,Pšššššt, teď už jdeme správně! Vím to!‘‘ Okřikl ji lehce její táta.
,,Podívej!‘‘ Kira chytla svého tátu za ruku a táhla ho k nebližšímu stromu, který byl označen velkou rýhou v kmenu.
,,Každý strom, který jsme už minuli, jsem označila tímhle,‘‘ oznámila mu Kira. Suigetsu se ohlédl, kolem něj bylo plno stromů a bohužel každý z nich měl tuto značku. Padnu a kolena napnutýma rukama se opíral o zem, vztyčil hlavu na svoji dcerku a…
,,Aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa jáááááááááá se na tooooo vyseruuuuuuu. Aaaaaaaaaaa,‘‘ Kira se nevěřícně vykulila oči. Na čele se ji zběhly žíly a vystoupaly, její nevěřícný obličej se proměnil na opravdu velmi naštvaný obličej.
,,Vzpamatuj se, jsi horší jak já!‘‘ Zařvala a kopem s otočnou udeřila svého otce do obličeje, ten odletěl pár metr daleko a nechtěně pokácel pár stromů, dokud se obličejem nezastavil o skálu.
,,Kiro!‘‘ Zaječel a začal se zvedat, jeho oči a ústa svítila, vše ostatní bylo zahaleno černou barvou. Kira se posměšně ohlédla, ale jakmile zahlédla jiskru v otcových očích, s jekotem se dala na útěk. Sasuke je se zaražením pozoroval a potichu se šklebil.

-O PÁR MINUT POZDĚJI NA JINÉM MÍSTĚ-
,,Kenai pojď, utáboříme se. Začíná se stmívat a já nechci, aby si přišel k úrazu,‘‘ řekl se širokým veselým úsměvem.
,,Jasně, ty máš o mě strach. To ti nevěřím, kdyby se mi něco stalo, máma by tě zabila,‘‘ ušklíbl se.
,,Jo máš pravdu.‘‘ Když postavili stan, založili i malý ohníček. Oba si k němu sedli a Purmi vytáhl z batohu pár buřtů, napíchli je na připravené klacky a dali je nad oheň.
,,Purmi… proč jsi šel semnou, řekla ti to máma? Nebo proč jsi šel semnou?‘‘ Otázal se smutně.
,,Neměl by si mi říkat Purmi, jsem tvůj táta.‘‘
,,Můj táta?!‘‘ Vyskočil Kenai.
,,Celý roky si mě jen přehlížel, nevšímal sis mě, dělal jsi jako bych neexistoval. Máš vůbec tušení, jak mě to mrzelo?! Snažil jsem se zesílit, trénoval jsem, vždy dokud jsem nepadl únavou. Snažil jsem se, chtěl jsem tvé uznání, chtěl jsem, aby sis mě vážil,‘‘ vyhrkl Kenai se slzami v očích. Jeho otec mlčky koukal, konečně mu začalo docházet, jak strašně se svým synem zacházel.
,,Kenai, já…‘‘
,,Ne nic neříkej! Jediné co si mi kdy dal je mé jméno.‘‘ Purmi objal svého syna, po tak dlouhé době.
,,Moc se ti omlouvám, Kenai. Jsi to nejdůležitější v mém životě. Víš, vždycky jsem se bál, že ti nějak ublížím. Když jsi se narodil byl jsem šťastný, jako nikdy předtím.

-PŘENESENÍ DO VZPOMÍNKY-
,,Je moje žena v pořádku?‘‘ Otázal se Purmi poté co rozrazil dveře.
,,Pane tohle je nemocnice, dávejte prosím pozor,‘‘ okřikla ho sestřička. Muž neváhal a běžel do pokoje, kde ležela jeho žena, květiny v jeho ruce svíral tak pevně, že kdyby to byli lidé, už by byli na padrť. Vstoupil do pokoje a uviděl svoji manželku, v náručí svírala cosi malého, přišel blíž. Políbil ji a zahleděl se na jejich malého synka, byl překrásný.
,,Páni je překrásný,‘‘ rozplýval se nad ním. Poté ho vzal do náručí a s láskou jej pozoroval.
,,Musíš na něj dávat pozor, je moc drobonký,‘‘ oznámila mu s úsměvem krátkovlasá dívka s uhlovýma očima.
,,Jak se jmenuje?‘‘ Otázal se jeho otec.
,,No to je na tobě chci, aby si mu jméno dal ty,‘‘ usmála se na ně.
,,Co třeba Kenai?‘‘ Usmál se širokým úsměvem.
,,To je moc hezké jméno.‘‘

-PŘENESENÍ ZPĚT-
,,Bál jsem se, že ti ublížím a tak jsem se od tebe raději držel dál, ale s tím je už konec. Budu tu už jenom a jenom pro tebe. Víš, tvůj mistr věděl proč nás pozvat. Chtěl abychom si vše mezi sebou urovnali, každý má nějaké problémy ať už jsou vidět, nebo jsou skryté. Pokud vše v sobě budeš dusit, nikdy se nebudeš moci pořádně soustředit na boj, a proto by si mohl prohrát. Myslím, že proto nás sem poslal.‘‘
,,Tati mám tě moc rád!‘‘
,,Já tebe taky synu… Aaaaa sakra!‘‘ Zaječel Kenaiův otec.
,,Naše jídlo!‘‘ Koukal směrem k ohništi, ve kterém se tyčily dva klacíky s uhlově černými buřty. Kenai se pouze smál a vytáhl z batohu balíček brambor, které opatrně zahrabali pod oheň. Tichý pozorovatel by rád, že konečně někdo pochopil význam tohoto cvičení.¨

-O NĚKOLIK KILOMETRŮ DÁL-
,,Mami já si vezmu první hlídku, ano?‘‘ Řekl mladý chlapec, se zlatými vlasy.
,,Dobře zlato, zatím postavím stan, rozdělej prosím oheň,‘‘ usmála se na něj žena se stáhnutými vlasy gumičkou. Když měla hotový stan, dala do něj jejich batohy, stáhla si černou minisukni a černé tričko s dlouhými rukávy, které jí však končilo těsně pod jejími prsy. A vyměnila je za teplé oblečení, stejně se pak převlékl i její syn. Oba seděli u ohně a povídali si. Sayuri svému synovi vyprávěla zážitky s jejím otcem a Kazuo se jí konečně přiznal, že mu chybí jeho rodná vesnička stejně jako všichni její obyvatelé, ale nejvíce Tamera, dívka kvůli které se pral a byl schopný všeho, byla velmi daleko. Tichý pozorovatel Sasuke poslouchal všechny rozhovory, co dnes proběhly. Snažil se porozumět, ale pak zaslechl něco, co mu vyrazilo dech.
,,Mami proč nemůžeš říct tatínkovi, kdo jsi? On přeci nikoho nemá a navíc tě má rád, i když ti říká Sayuri a ne Hinato,‘‘ řekl sklesle malý chlapec.
,,Kazuo já mám tvého otce ráda, ale on mi moc a moc ublížil, nebyla jsem pro něj dost dobrá,‘‘ odvětila sklesle.
,,Nechápu ho, asi jsem na to ještě moc malý, ale taťka byl opravdu moc hloupý, když tě nechtěl.‘‘ To už Sasuke nevydržel, jeho oči se rozzářili láskou a pochopením, konečně totiž pochopil, kdo je ta žena co mu ukradla srdce stejně, jako jeho Hinata. Byla to opět ona. Seskočit dolů k nim.
,,Hinato?‘‘ Řekl Sasuke.
,,Sasuke, ty-ty-ty si to slyšel?‘‘ Kývl na znamení, že ano.
,,Je mi líto, že jsem ti to neřekla, ale čím míň lidí to ví…‘‘
,,Tím líp,‘‘ přerušil ji. Šel k ní a objal ji.
,,Moc si mi chyběla,‘‘ řekl a cítil, jak i ona jej objímá.
,,Sasuke, taky si mi chyběl. Promiň, asi jsem ti to měla říct.‘‘
,,Neměl by si jít? Nebo je tohle taky součást té zkoušky?‘‘
,,Ne to ne, musím jít. Uvidíme se po zkoušce,‘‘ usmál se a odešel.
,,Mami, ty znáš Sasuke-sensei?‘‘
,,Ano znám, byl to můj kamarád. Měla jsme ho moc ráda,‘‘ usmála se.
,,Opravdu? Mami utíkej si lehnout, pak tě vzbudím,‘‘ řekl s úsměvem Kazuo a táhl svoji mamču do stanu.