Statečný boj skryté Vírové - 6. část

Samari a Zorii se pod příkrovem tmy potichu vydaly do nepřátelského ležení. Měly smluvené signály, kdyby se někdo pokusil je oklamat technikou Přeměny.
Určená strategie byla odlákat pozornost od opravy bariéry, ale hlavně najít a zneškodnit shinobiho s obry. Jejich neštěstí spočívalo v neznalosti tváře určeného cíle. Což byl velký problém.
Prošly ledabyle přes hlídku, která zapomněla hlavní smysl něco hlídat, jen tak si tady lebedili v trávě a spali jako mimina. Zřejmě nečekali na odvážlivce vstoupívší na jejich území.
Samari je chtěla zabít, ale Zorii ji gestem ruky naznačila nesouhlas. Nemohly si dovolit brzké odhalení.
Dorazily k prvnímu přístřešku, letmo nakoukly dovnitř, kde seděli tři mládenci.
Naznačením ruky se obě vrhly dovnitř a dva ihned usmrtili. Samari už chtěla zabít i posledního, když jí opět Zorii zastavila.
„Počkej, ještě ho chvíli nech. Potřebujeme informace.“
„Pravda, dobrá úvaha. Proto jsme vlastně tady.“
Podívala se na teprve třináctiletého vystrašeného chlapce, bylo na něm znát strach ze smrti, jeho zorničky se rozšířily a dech se zrychlil společně se srdečním tepem. Děsil se toho, co mu ty dvě chtějí udělat. Měl nízký prach bolesti. Navíc to byla jeho první zkušenost se smrtí. Zorii ho odhadovala ještě na gennina, co přežil úvodní den bojů.
„Řekni nám, co chceme vědět a já tě možná nechám naživu,“ aby zdůraznila vážnost svých slov, přitiskla kunai více na krk, až se spustil pramínek krve.
„Co chcete vědět? Řeknu vše. Jen mě, prosím, nechte naživu. Dokonce vás neprozradím.“ Myslel to skutečně. Vždy se bál žen, coby kunoichi. Jedna taková mu zabila matku…
„Hledáme jistou osobu, která umí přivolat obry. Jistě víš, kdo je včera přivolával.“
„Já vím, koho myslíte. Moc vás prosím neubližujte mu, je to můj otec, on není zlý, jen plnil rozkazy. Jako mi všichni. Válka není nic hezkého.“
„To je ale náhodička. Pokud nám pomůžeš, tak ani jednoho z vás nezabijeme, ale odvedeme vás do zajetí, tím se mise splní taky.“ Odtáhla kunai od jeho krku.
„Musíme jít o čtyři stany dál. Je modrý a určitě hlídaný.“ Chlapci se znatelně ulevilo. Vyhlídka na blížící se smrt se mu oddalovala. To si myslel…
Zorii se na mladíka povzbudivě usmála. Netušila, co teď Samari udělá. „Moc ti děkuju.“ Její ruka se bleskem vymrštila s kunaiem, který byl již poznamenaný krví. Zasvištělo to a ruční zbraň podřízla hrdlo. Vytryskla sprška krve, zasáhla obě dívky. Chlapec nestačil ani vyvalit zděšením oči. Skácel se nehlučně k zemi. Než dopadl byl ještě živ. Jeho poslední slovo bylo: „Otče.“
Zorii se znechuceně koukla na Samari. „No co, jsme ve válce, myslíš že pokud nás chytěj, pozvou nás na saké?“
„Máš pravdu, ale byl tak mladý.“ Litovala tento nečekaně vyhaslý život. A pro co? Pro tu hnusnou válku. Nebylo čas nad tím přemýšlet. Musely jednat. A to rychle.
Rozhlédly se zdali nevzbudily nežádoucí pozornost a vydaly se směrem k modrému stanu.
Když byly poblíž, opravdu uviděly, že před vchodem jsou dvě stráže. Ručními znaky se domluvily na tomhle. Samari je obejde a upoutá jejich pozornost a Zorii je pak ze zezadu zneškodní.
Jak se domluvily, tak se také událo. Stráže byli tak uklidnění a uvolnění, že když spatřili stín, nestačili už včas zareagovat. Čím více Zorii bojovala, tím více byla rychlejší a její reakce lepší. Boj se jí dostával do krve.
Vrazily do stanu, kde na provizorním lůžku ležel muž s plnovousem. Díky letitým zkušenostem z bitev, naučil se lehce spát. Záhy zjistil, že tento ‚lehký spánek‘ mu už vícekrát zachránil život. Proto byl ihned po otevření očí připraven k boji. Jakmile je spatřil, vyskočil a začal neskutečnou rychlostí skládat pečetě. A současně s těmito událostmi se udály další věci.
Zorii osudově prohodila. „To je on! Jsem si jistá!“
Samari však neváhala ani chvíli a svým Raikiri mečem ho cíleně poslala na onen svět, zasáhla do dvakrát. Jednou do břicha a podruhé přímo do srdce. Právě včas, jejich nepřítel se chystal vrhnout jednoho z obrů skrz Kuchiose. Úkol byl splněn, teď jen vyvolat trochu paniky, aby daly čas dvojčatům na opravu bariéry a měli napůl vyhráno.
Začaly umisťovat výbušné zařízení všude, kde se dalo, aniž by bylo větší riziko odhalení.
Vyšly co nejrychleji ze stanu, ukryly se za dalším třetím modrým stanem, stojící kousek od prvního.
Samari se otočila na Zorii. „Proč ještě nevybouchly? Nejsou poškozený?“
„Ne, to je nový vynález, přišly s tím dvojčata před měsícem. Lístky, co vybuchují s hodinovým zpožděním. V boji se použít nedají, ovšem na špionážní a sabotérské akce jsou perfektní. Sabotér je na míle daleko než první lístek exploduje.“ Vysvětlila Zorii význam těchto speciálních zbraní.
„To se musí holkám nechat, jsou opravdu dobrý. Ale není ta hodina přece jenom moc dlouho? Může je někdo objevit a snadno zneškodnit.“ Projevila Samari nedůvěru.
„Možná, budeme se muset spolehnout na nečinnost nepřítele.“ Nebyla to moc veselá vyhlídka.
Byly dobře schované ve stínu stanu a čekaly až začnou lístky vybuchovat. Hodina jim velice rychle utekla. Lístky začaly jeden po druhem ničit nepřátelské ležení.
Sledovaly jak nepřátelé pobíhají po základně. Ve vzduchu visela panika, nikdo netušil, co se děje. Na scéně se objevil černovlasý muž a začal vydávat povely, situace se trochu uklidnila.
Samari dostala nápad. „Pokud by se nám povedlo jeho zabít bylo by vyhráno.“
„Ano, víš ty vůbec, kdo to je? To je přece Sung, nevím jestli ho dostaneme.“
„Každý se dá porazit, vymyslíme strategii a dostaneme ho.“ Jejich pravý cíl byl sice mrtev, ovšem dívky chtěly využít moment překvapení. Na následky už nepomyslely. Kdyby se stáhly, možná by následné události dopadly jinak…
Chvíli přemýšlely a rozhodly se pro pomoc Přeměny za muže s plnovousem a jeho syna. Zatím nikdo nezjistil o jejich neblahém skonu.
Plán byl dobrý. Jenže dívky opomněly podstatná fakta. Pečlivost a rychlost svého nepřítele. Čekaly, až příliš dlouho a toužebný moment překvapení byl tatam. Tento fakt měly brzy poznat na vlastní kůži.
Už se blížilo ráno a muž s plnovousem měl asi dobré postavení, protože ho, dokonce i se synem, nezastavili ani stráže před velitelským stanem. Vešli dovnitř.
U stolu byli dvě osoby, černovlasý muž, kterého už viděly a pěkná blondýnka.
Sung se na ně podíval s jedním obočím nahoře a vyzval je ke vstupu.
Samari se Zorii v převleku se pomalu vydaly ke svému cíly připraveni zaútočit.
Samari náhle vykřikla a Přeměna zmizela. Upadla na zem a z nohy jí trčelo velké kopí. Zorii se otočila a spatřila dvě stráže. Okamžitě tasila katanu a oba zabila. Přiskočila k Samari, přesekla kopí a pomalu ho vytáhla. Zrušila přeměnu a spolu s krvácející Samari chtěly vyběhnou pryč, ale před vchod se postavila blondýna, jménem Asuki.
Sung se začal smát. „Dobrý plán, trochu naivní. Vy jste si opravdu myslely, že vám tohle vyjde? Ty dva jsme našli hned, jak jste začaly demolovat náš tábor.“
Chvilku na sebe koukaly, vymýšlely jak dostat svého soupeře. Vznikly dvě bojující dvojce. Samari a Sung, Zorii a Asuki.
Samari se zraněnou nohou sice na okamžik odolávala brutálnímu útoku Sunga, nakonec měla tolik zranění, že už jen klečela na kolenou a čekala na poslední smrtící úder. Teď věděla, jak se musel cítit ten chlapec, co jen před několika hodinami zemřel. Cítila smrtelný strach z bolesti a následné temnoty. Nechtěla zemřít.
Sung se k němu moc neměl. Spíše obrátil svou pozornost na druhý souboj, který byl vyrovnaný. Sung se podíval na Samari a usoudil, že už není moc nebezpečná. To však neměl dělat.
Přešel k Asuki, které zabodl katanu nemilosrdně zezadu do těla. Upadla na zem a nevěřícně se podívala na svého milého. Ten se jen posměšně usmíval, když Asuki dodýchala.
„Zorii, utíkej! Aspoň jedna z nás přežije!“
Zorii nejdříve nevěděla, co se děje. Koukla na polomrtvou Samari, která jen stěží řekla, že neví jak dlouho ho udrží v genjutsu.
Zorii se otočila a za prvních ranních paprsků vyběhla ze stanu pryč.
Sung se dostal z genjutsu překvapivě brzy. Zrovna v tom momentu za Zorii spadla látka přestavující vchod do stanu. Takže si ihned neuvědomil celou situaci. Nejdříve spatřil na zemi mrtvou Asuki s jeho katanou v zádech. Přes tento úkaz zcela zapomněl na Zorii. Zařval hněvem, vytáhl katanu a mířil k Samari. Když k ní dorazil. Samari měla co dělat, aby se udržela na kolenou. Chtěla se své smrti dívat do tváře.
Podívala se na Sunga. „Je to asi osud, že zemřu v den svých narozenin.“ Smutně se usmála. V duchu promluvila k Zorii. Vyhrajte tuto zatracenou válku. Snad moje smrt zajistí vítězství.
Sung zkřivil tvář hněvem do podoby ‚tak-vše-nejlepší‘ a máchl mečem…

Zorii dorazila k barieře. Dala smluvené znamení, aby dvojčata věděla, že je to ona a pustily jí dovnitř.
Přišla ke Kumiko, řekla jí všechno o Samari,a že se obrů už bát nemusejí. Obě náhle uslyšely výkřik. Otočily se a Kumiko hrůzou zařvala.
Shira ležela na zemi v kaluži krve s katanou v hrudníku a Shina klečela na kolenou a Kein jí držel na krku kunai.
Kumiko křičela. „Néé, prosím, bratře nedělej to!“
Kein rozřízl Shině hrdlo a Kumiko s pláčem omdlela na ještě studenou zem.
Dvojčata byla mrtvá a bariéra zmizela.
Vniknutí nepřátel už nic nebránilo. Bylo jen otázkou času, kdy je nepřítel přemůže.