To jako vážně? 1. díl - nový domov

Domem čtvrtého Kazakageho se rozlehl výbuch.
„Kdo to tady k sak… použil to přilb… techniku!“ ozvalo se z Gaarova pokoje, „snad se Kimi zas o něco nepokouší?“
No, Gaara měl vyjímečně pravdu. Dívka jménem Sabaku no Kimi, dcera čtvrtého Kazakageho a sestra Gaary, Temari a Kankuroua použila Go, no jutsu.
Podle ní, bylo opravdu nudné, žít v tak nedobrodružné vesnici, a tak prostě, jednoduše emigrovala do Konohy.
Od té doby ji Gaara nenáviděl ještě víc a její postoj k nudné Písečné, přirovnával k postoji jakéhosi Shikamarua.
Kimi se ocitla uprostřed rušné ulice.
No, a teď kam? Řekla si v duchu a mezitím přejížděla očima, po jmenovkách na domech, jestli nenajde nějaké jméno, které už někde slyšela.
Když už to chtěla vzdát, a v duchu si nadávala, že to v tom zapadákově Písečné nebylo tak zlé, narazila na dům obydlený klanem Nara. Přestože si nebyla jistá, jakýže tento klan je, a jestli o něm vůbec slyšela, vešla dovnitř.
Šla asi minutu po strašně dlouhé chodbě, a když už ji ta procházka přestala bavit, vešla do prvních dveří, které uviděla. No, a zrovna měla štěstí. Narazila totiž do divného kluka, který šel zrovna ven. Kimi vykouzlila na tváři co nejdůvěrnější úsměv a představila se.
„Ahoj, já jsem Sabaku no Kimi. Nevíš, kde bych mohla najít místo na přespání?“
Kluk se na ni díval chvíli s otevřenou pusou a pak ze sebe vysoukal: „Nejsi doufám sestra Sabaku no Temari? Jednou jsem ji potkal, když jsme byli se třídou v Písečné a byl to děs.“
Kimi ztuhla: „To sice jsem, ale povahu mám úplně jinou,“ Kimi došlo, že se mu její sestra moc nelíbila, a tak se musela obhájit: „Brácha zná snad celou Konohu, a někdy říká, že mám povahu, jako nějáký Shikamaru. Neznáš ho náhodou?“
Teď se prozmněnu usmál on: „No, náhodou jsem to já. Vypadá to, že jsi utekla z Písečné a moc se tu nevyznáš. Je to sice votrava, ale zrovna nemám nic na práci. Jestli chceš, provedu tě okolím Konohy a navíc… myslím, že by s tebou byla řeč. Zdejší holky všichni šílí na Sasukeho, a já ho moc nemusím. S nima se nedá pořádně bavit."
Kimi poděkovala a vydala se za Shikamaruem, který mezitím už kráčel chodbou. Dostihla ho až na konci a společně se vydali k lesu.
„A nevíš…“ začala Kimi.
„Jestli hledáš místo na přespaní, tak máš zrovna štěstí. V jednom pokoji u nás je místo, myslím že by nikomu nevadilo kdyby jsi tam byla.“
„Děkuji moc,“ odpověděla, ale náhle ji přerušilo vyzvánění mobilu.
„A sak… Gaara volá,“ řekla si pro sebe, ale Shikamaru ji uslyšel
„cože to?“
„Ale, to neřeš.“ Kimi zvedla telefon.
„Kimi kde jsi?“ Ozval se Gaarův hlas.
„No přece v Konoze. Kde bych byla?“
„A co tam k sak… děláš?“
„No, mluvím s tebou, jestli jsi nepostřehl.“
Temari zřejmě vyrvala Gaarovi z ruky telefon, protože se ozval její hlas.
„Kde zas jsi?“
„No přece v Konoze,“ odpověděla Kimi
„A co tam propána děláš?“
„ No, myslím, že s tebou mluvím.“
Kimi položila telefon a obrátila oči v sloup: „Typičtí sourozenci.“