Uzumaki vs Uchiha 1...Omluva

Rozrazila jsem dveře školy a namířila si to k lavičce. Byla jsem naštvaná, doslova jsem soptila jako sopka, která právě vybuchla. Nechápala jsem, jak mi tohle mohli udělat. Sakura a Sasuke a zvlášť Naruto. Vykašlali se na mě jen, protože jsem zůstala po škole. To jsou teda pěkní kamarádi, pomyslela jsem si a posadila se na lavičku. Nechtěla jsem zuřit, ale někdy bylo těžké zůstat příčetná, když jsem zdědila výbušnou povahu. Měla jsem chuť do něčeho nebo spíše do někoho praštit, ale musela jsem se krotit. Sestra by nebyla zrovna nadšená, kdyby se dozvěděla, že jsem zase něco někde poničila.nebo někoho zranila. A tak jsem se nadechla a pomalu vydechla. A udělala pár uklidňujících cvičení.
Když jsem se konečně uklidnila a přestalo mě to pokoušet, abych někoho praštila tak jsem vstala, upravila si baťoh a vydala se na cestu domů, nebo spíš do toho, co mi z domova zbylo. Při cestě domů jsem si vzpomněla na mámu a tátu a jakou smrtí zemřeli.
Moje matka byla z Uzumaki klanu a můj otec byl Uchiha. Byla jsem z obou klanů a tak se můj vzhled pomíchal, Byli jsme ze sestrou pravý opak. Ona byla Klidnější a vyrovnanější, zatímco já jsem vždy byla ta výbušnější Ona má černé vlasy po otci a modré oči po matce, zatímco já jsem měla vlasy rudé stejně jako matka a oči uhlově černé. Ale dost o nás. Jak už jsem říkala má matka byla Uzumaki, zemřela, když mi bylo pět a sestře osm let. Zemřela při útoku Kyuubiho na vesnici. Byla to silná žena a nebála se ničeho, záleželo ji na vesnici, ale hlavně na nás. Otec ten naopak zemřel při vyvraždení klanu Uchiha, nukeninem- Uchihou Itachim. Moje rodiná historie je plná smutku a smrti, ale nestěžuju si.
Z přemýšlení, vyprávění mé historie, mě vytrhl křik a ne jen tak ledajaký. Někdo vykřikoval moje jméno a tím někým byl Sai. Zastavila jsem se a otočila se směrem k jeho hlasu. Už byl téměř u mě, a tak mu netrvalo dlouho, než mě dohnal.
„Sai, co potřebuješ?“ založila jsem si ruce na prsou a zadívala se na něj.
„Já vůbec nic.“ Zastavil se až těsně u mě. “Ale Sakura tě zve večer do Ichiraku.“
„ Cože?“ Saiův hlas zněl divně. Nemohla jsem uvěřit, že potom, co mě nechal Tým 7 v potížích samotnou, by mě teď Sakura někam zvala do Ichiraku. Milovala jsem ramen, ale zrovna na ni jsem neměla náladu.
„Jen Sakura nebo i ostatní?“ zeptala jsem se. Nemusela jsem vysvětlovat koho myslím Sai to pochopil sám.
„Nevím to jistě. Po mně ti to poslal Sasuke, řekl, že ti mám říct jen tohle.“
Odvrátila jsem se. Sasuke? Znova jsem se zadívala na Saie.
„Řekni, že tam dorazím. V kolik to je? “ oznámila jsem .
„V 18:00.“ kývl a otočil se k odchodu.
„Ahoj, Sai!“ Zavolala jsem za ním ještě.
„Měj se, Yahiko!“ zamával mi a pak zmizel za rohem.
„Za půl hodiny.“ Zaúpěla jsem, nemohla jsem si pomoct, takhle sotva stihnu dojít k našemu domu, převléct se a vyrazit na cestu. Vzdychla jsem a vydala se na cestu domů rychleji, než jsem měla původně v plánu.
***
Když jsem dorazila domů, bylo 17:40. Rychle jsem vyběhla nahoru do pokoje a zběsile začala hledat věci na sebe. Po delším pěti minutovém zkoušení jsem to vzdala a vzala si na sebe černé kalhoty a bílou košili, pak jsem se namalovala a naposledy mrkla kolik je hodin.
Než jsem vyšla, oznámila jsem své sestře Hikari, kam jdu a vyrazila na cestu.
***
Stála jsem před Ichiraku a čekala, přišla jsem brzo. Tak moc jsem spěchala , až jsem to přehnala a přišla o pět minut dřív. Netrpělivě jsem si podupávala nohou a opírala se o zeď. Nemohla jsem to čekání už vydržet a když jsem konečně zahlédla známou ružovovlásku a vedle ní Sasukeho s Narutem, odechla jsem si.
Už zdálky jsem na ně začala mávat, ale kromě Naruta si mě nikdo z nich nevšiml. Ten se usmál a strčil do Sasukeho, který právě něco šeptal Sakuře do ucha. Ten ho okřikl, ale jakmile si mě všiml, úsměv se mu rozšířil. Naše oči se setkali a já jsem jako obvykle proti své vůli zčervenala.
„Ahoj!“ konečně si mě všimla i Sakura a hned se ke mně rozběhla. Překvapeně jako pokaždé jsem vykulila oči a když mě objala tak jsem jí obětí oplatila.
„Čau, Yahiko!“ Naruto mě taky pozdravil, ale neobejmul mě jako Sakura, spíš se jen zářivě usmíval a to mě zbavilo veškerého vzteku, který jsem měla před půl hodinou po škole.
Nakonec se ke mně naklonil Sasuke.
„Ahojky, dneska ti to sluší!“ zašeptal mi do ucha. Odstrčila jsem ho a vražedně se na něj zadívala, ale to nemělo ten účinek, který to mělo mít, protože jsem zase zčervenala. Sasuke se pousmál tím svým vítězným úsměvem, který mi lezl na nervy a opřel se vedle mě o zeď.
„Ahoj, všichni. Ráda vás vidím.“ Oplatila jsem všem jejich pozdravy a usmála se.
Na chvíli zavládlo nepříjemné ticho.
„Co jsi mi to chtěla, Sakuro? Sai mi řekl, že jsi mi chtěla něco říct.“ Prolomila jsem ticho a zadívala se do jejích zelených oči.
„Chtěla jsem se omluvit!“ v očích se jí mihla lítost a ponížení, když promluvila. „Zachovala jsem se špatně, když jsem tě v tom nechala samotnou. My všichni.“ Podívala se z jednoho na druhého.
Sasuke a Naruto přikývli.
„Omlouváme se! “ dodala a uhnula pohledem.
„To nic,“ jen jsem se usmála.“ Ale proč jsme teda tady? “
„To je naše omluva.“ Pronesl Naruto a poškrábal se vzadu ve vlasech. „Máš ráda ramen a tak mě napadlo…“
„Děkuju, ale tohle přece nebylo nutný, stačila slovní omluva.“ Přerušila jsem ho. „Ale, když už jsme tady, tak to nemůžu odmítnou a odejít.“
Pokynula jsem hlavou směrem ke stánku a udělala krok vpřed.
„To teda nemůžeš, platím to já.“ založila jsem si ruce na prsou a otočila se na Sasukeho. Cože to řekl?
„Ty to platíš?“ zeptala jsem se přitrouble.
„Ano.“ Jeho ton začínal být hravý. To bude večer.
„Tak jdeme jíst, ne? “pobídl nás Naruto. „Už mám hlad a celý odpoledne jsem nic nejedl.“
Otočila jsem se k němu a usmála se.
„Celý Naruto, nevydrží bez ramenu ani den.“ Konstatovala jsem.
Všichni včetně mě jsme se dali do smíchu.
„Ty jsi teda vtipná!“ Naruto se na mě zamračil a vyrazil ke stánku si objednat. Podívali jsme se po sobě naposled se zasmáli a vydali za Narutem.