Orochimarova neuvěřitelná základna - V. Suigetsu

„Kdo je zatraceně Suigetsu!!?" zařval Sasuke, když se ráno vyřítil ze svého pokoje.
Chodba byla prázdná, tedy kromě Kimimara, co šel náhodou kolem a nesl si džus. V následující chvíli ticha bylo slyšet rozbíjení upadené sklenice a úpěnlivý kašel.
Sasuke - oděn jen do bílého ručníku se znakem klanu Uchiha - si naštvaně povzdechl.

„Kabuto!"
Oslovený klečel u rozvodové skříně a snažil se za zády nahmatat některý z opravářských nástrojů. „Taky ti přeji dobré ráno, Sasuke. Momentálně nemám čas, ale kdybys mi podal tu zkoušečku napětí..."
Sasuke ji rychle popadl a oddělal z Kabutova dosahu.
Kabuto se s povzdechem otočil: „Hele, říkal jsem ti, že to nezabí - áááá!!"
Sasuke postoupil kupředu: „Kdo je sakra Hoozuki Suigetsu!?"
„S-S-Suigetsu??" Podle výrazového spektra Kabuto nevěděl, jestli se víc bát jeho, nebo té otázky. Nakonec zvolil cestu kompromisu, takže zavřel oči a použil vyhýbavé věty: „Nevím! Nikdo takový tu není!"
Sasuke zalovil v ručníku a vytáhl jakýsi papír. „Tak co dělá jeho jméno na seznamu experimentů?"
Zpoza chakrového generátoru se vynořili Sakon s Ukonem a jejich dvojitý úsměv prozářil temnotu strojovny. „Tady někdo další naštval Suigetsua! No jo, to bude určitě koupelnová kletba!"
Sasuke obrátil pohled z dvojčat zpátky na Kabuta. „Hmm?"
Kabuto si dovolil rychlé mrknutí jedním okem. „O ničem nevím! Jaká kletba?"
„Jaká kletba!? Dnes ráno mi přetekl záchod a když se chci osprchovat, voda teče buď úplně ledová, nebo vařící!"
„To bude chyba v potrubí... Nechceš se napřed obléct a pak se na to zeptat?"
„Kabuto!"
Kabuto zaúpěl, vyskočil na nohy a rázoval si to pryč: „Kdysi dávno to byl experiment! Už není! Je pryč! Neexistuje! A hoď si něco na sebe, rozptyluješ mě!"

„Ssss! Sasuke!"
„Nemluv na mě! Neexistuješ!" Sasuke, rozvalený na posteli, jen mírně pootevřel jedno oko.
Suigetsu neváhal využít jeho slabé chvilky a hupsnul na postel. „Abys věděl, tohle byl předtím můj pokoj!"
„Pitomost," odsekl Sasuke. „Podle Kabutovy příručky jsou cely experimentů v mínus šestce."
„No, neoficiálně můj. Ale řekl jsem to paní Koniczkové, aby sem občas skočila vyluxovat."
Uchiha mu věnoval mrzutý pohled. „Jsi experiment, co ovládá vodní jutsu a nemáš žádnou pečeť. Co tady vlastně děláš? Orochimaru je pryč, nikdo tě nedrží."
Suigetsu předvedl svůj žraločí úsměv. „Proč bych měl někam chodit? Možná to tak nevypadá, ale já jsem tady dobrovolně. A pečeť mi dali, jenomže pak začaly Orovy testy fungovat a to tetování prostě odteklo..."
„Dobrovolně?" pochyboval Sasuke.
„Dřív jsme bydleli s bráchou v Mlžné, ale pak umřel jakejsi vzdálenej strýček a odkázal nám dům a dluhy. Brácha byl vždycky lepší šermíř než já, tak si vzal dům a mně zbyly dluhy. Orochimarova nabídka znamenala uklidit se někam, kde tě nikdo nenajde, takže jasná volba."
„Zdá se, že na téhle základně dědí nějak moc lidí."
„A navíc je mi tu skvěle! Voda pramenitá, trubky čistý, můžu si dělat srandu ze čtyřky -..."
„Nepohádali jsme se minule náhodou?"
„Jo a myslim, že teď už kámoši budem!" Suigetsu vyskočil na nohy. „Snažim se ti tu celou dobu říct, co ti Kabuto zatajil!"
Tato věta zaujala Uchihovu pozornost natolik, že otevřel oči obě.

Zatímco Sasuke byl odkázán na výtah, Suigetsu převlnkoval potrubím a vyšel ze dveří toalet v mínus pětce. Byl sice pořád nahý, ale alespoň suchý.
„Pamatuju si to docela přesně. Muselo se stát něco divnýho, protože Orochimaru začal trávit dlouhý hodiny zamčenej u sebe v kanclu. Někdy to byly i dny, jednou týden. Ale to vždycky řekl ostatním, že jde na misi, nebo bádat, nebo tak něco."
Zastavili se před jedněmi z dveří. Celé je tvořila hladká ocelová deska s klikou a zámkem.
Suigetsův hlas se změnil ve spiklenecké šeptání: „Ten den vlezl dovnitř, zamkl za sebou a už nevyšel. Chtěl jsem se tam podívat, ale ta místnost je jako ocelovej trezor, nevede tam žádná kanalizace. A za klíčovou dírkou je nějaká divná krytka, přes kterou se nemůžu dostat. Mám pocit, že ji tam dal Kabuto kvůli mě."
„Vážně? Já si tím jsem docela jistý," odtušil Sasuke. „Kdo má klíče?"
„On."
„A proč jsi mu je nevzal?"
„Za prvé je nedá z ruky a za druhé, když jsi tady, napadlo mě, že bys je mohl nějak nenápadně vymámit..."
„Proč bych to měl dělat?"
„Tebe ani trochu nezajímá, co se s Orochimarem stalo?"
Sasuke se zahleděl na své nehty. „Ani ne.Vlastně jsem tady vedle objevil místnost svitků a napadlo mě, že si je někde v klidu prostuduju."
Hoozuki skřivil obličej v čiré nechápavosti. „A co ten smajlík v tvý složce!? A prokletá pečeť!? Vždyť ses jí chtěl tak zbavit!"
„Zbavit bych se chtěl spousty věcí," povzdechl si Sasuke a věnoval mu výmluvný pohled. „Třeba koupelnové kletby."
„No tak jo, promiň, omlouvám se!"
„A přestaneš mě konečně šmírovat."
„Fajn!"
„A ten pokoj si beru."
Suigetsuovi vzdorovitě zacukala brada, ale nakonec se přemohl. „Tak jo, platí!"

Kabuto Yakushi stál uprostřed tělocvičny a skla jeho brýlí se tajemně leskla. Tlustý ninja před ním zaujal sumistický postoj.
Hadův sluha zvedl ruku. „Nuže, Jiroubou! Předveď, co umíš!"
Jiroubou se zhluboka nadechl a zařval hromovým hlasem: „Kuřecí řízek na kari!!"
Kabuto věnoval znechucený pohled talíři, který mu byl podáván. Povzdechl si. „Hele, na co jsem ti dal nejnovější vydání Specialit z celého světa od Teuchiho, když ses ho ani nedotkl!"
„Náhodou," protestoval Jiroubou zamračeně, „občas s ním posiluju..."
„Takhle to dál nejde! Od doby, co nám dal kuchař výpověď, jíme jenom tyhle blafy z pytlíku! Někdo z nás se zkrátka musí naučit vařit!" odvětil Kabuto nesmlouvavě.
Zavalitý ninja si nespokojeně odfrkl. „A proč ten někdo musím být já?"
„Jídlo je hned po ninjutsu tvým největším koníčkem, nebo to chceš popřít!?"
„Nó..."
Než přišel Jiroubou s nějakou uspokojivou odpovědí, Kabuto se otočil na patě a zasáhl taserem*) Sasukeho, který se nenápadně plížil za jeho zády. Uchiha dostal zásah do natažené pravice a bolestně vyjekl.
„Cha chá! Um..." Kabuto zvážněl. „Ehm, promiň, Sasuke. Já myslel, že jsi Suigetsu."
„Takže to znamená, že existuje, hmm?"
„Ehm, totiž -..."
Sasuke si povzdechl. „Dej mi klíč od Orochimarova kanclu!"
„Cože? Proč!?" Kabuto reflexně položil ruku na svazek klíčů, jenž mu byly málem odcizeny.
„Chci konečně vědět, co se s ním stalo!"
„Nikdy! Ochranu klíčů svěřil Orochimaru-sama mně a já ji nedám jen tak někomu!"
„Čeho se tak hrozně bojíš? Ostatní mají právo vědět, co je uvnitř!"
„Nic tam není! Takže ani důvod, proč tam chodit!"
Sasukeho cool výraz se začal měnit v nasupenou verzi. „Kabuto!"
Yakushi si dopřál triumfální úsměv. Zamával klíči na špičce ukazováku. „Jestli je opravdu chceš, musíš mě porazit!"
Zavládla chvíle dusivého ticha. Atmosféra zhoustla jako dlouho vařená omáčka. Jiroubou přísahal, že ve chvíli, když se Sasuke rozmáchl pěstí k první ráně, to ve vzduchu jen jiskřilo. Oba ninjové se střetli ve středu tělocvičny a vzápětí Sasuke klesl na kolena a hladil si břicho.
Kabuto se posměšně uchechtl. „Zkus to znova, až se budeš cítit připraven, zelenáči," řekl a vydal se pryč.
Sasuke jej následoval očima a široce se usmíval. „Zkus to znova, až se nenecháš tak snadno unést pocitem vítězství!"
Kabuto se zaskočeně otočil a rozběhl se zpátky, ale to už Sasuke zavíral mříž výtahu s klíčemi v rukou.
„Hej! To není fér!" křičel Kabuto a naštvaně mlátil do tlačítka. Leč, kabina již napůl zmizela v šachtě. Nakonec to Kabuto vzdal a rozběhl se pryč chodbou.
Náhle osamocený Jiroubou usedl na pohovku, zapnul televizi a dal se s klidem do jídla. „Lidi jsou dneska vybíraví..."

Jakmile opustil Sasuke výtahovou kabinu, Suigetsu jej přivítal nadšeným vískáním. „No teda! Ty's je opravdu dostal! Skvělý!"
Uchiha schladil vodomylovo nadšení otráveným pohledem. „Tak se jdem kouknout, ať to máme z krku..."
„Hej!" Dveře na konci chodby se rozletěly dokořán a vyběhl z nich zpocený Kabuto. Na půl cesty mu došel dech, tak opřel dlaně o kolena a hlasitě funěl: „Já vám to nedovolím! Nedovolím!"
Suigetsu poděšeně nadskočil. „Co to má bejt!?"
„Říkal jsi, abych mu vzal klíče..." odtušil Sasuke a šel zkoušet ten správný do dveřního zámku.
„Nenápadně, ne mu to napřed vyzvonit!" bránil se Suigetsu.
Kabuto se již řádně vydýchal a rázoval si to k nim s obnoveným zápalem. V tom dveře cvakly a otevřely se dokořán.
Sasuke vyndal klíč a s úsměvem vrátil svazek Kabutovi. „Díky."
„Ne, nemůžete tam jen tak jít! Ničeho se nedotýkejte!" Běsnil Kabuto, načež trojice vstoupila.
Na Orochimarově kanceláři nebylo skutečně nic zvláštního. V obdélníkové místnosti stál psací stůl, pohodlná kožená klubovka, několik spoře osvětlených terárií a dřevěná skříň na papíry.
Suigetsu se rozhlédl kolem: „Tak kde je ten tajnej východ?"
„Cože!?" vyjekl Kabuto.
„Musí existovat cesta, kudy se Oro dostal ze základny, ne?" vysvětlil Suigetsu a zahloubal se do zásuvek stolu. „Hele! V tomhle šuplíku je myš! Ta je rozkošná! Tváří se úplně jako Kimimaro, když mu ukradnu šampón!"
Kabuto se rozběhl za ním. „Vrať ji okamžitě zpátky! To je mistrova oblíbená myš!"
Sasuke ignoroval hašteřící se dvojici a s podezíravým výrazem přistoupil ke skříni. Něco tu hrubě, hrubě nesedělo!