Prokletý kunai 03

Tenten nervózně přecházela po nemocniční chodbě. Na jedné z mnoha židlí seděl Shikamaru s pohledem zabodnutým do podlahy. Vedle něj se Chouji ládoval chipsy. Připadalo jim, že čekají snad celou věčnost.
Z bílých dvoukřídlých dveří konečně vyšel jeden z mediků. Shodou okolností to byla Inina někdejší nejlepší přítelkyně, Haruno Sakura. Unaveně se na ně pousmála a sesunula se na nejbližší židli.
„Bude v pořádku,“ pronesla do napjatého ticha. Chouji zavískl, Shikamaru se pousmál a Tenten se po několika hodinách uvolnila.
„Můžeme k ní?“ zeptala se.
„Zatím ne. Právě spí a stejně musí odpočívat. Ztratila hodně krve. Přijďte až zítra.“ Trojice se tedy pomalu šourala chodbou pryč, když Sakura popadla Tenten za ruku.
„Můžeš na slovíčko?“ Dvojice chlapců se zatvářila zmateně, ale nic neříkali.
„Jasně.“
„Tenten, počkáme na tebe venku, ano?“ řekl Chouji a významně povytáhl obočí. Bylo jasné, že umírá touhou zjistit, o čem se Sakurou budou mluvit.
„Fajn.“ Sakura ji zavedla k dveřím na konci chodby, na nichž visela cedulka s nápisem sklad. Mlčky vešly dovnitř. Přeplněné regály se táhly, kam až oko dohlédlo, na podlaze leželo několik krabic a na nich se povalovaly nadbytečné bílé pláště. Tenten odsunula jeden z plášťů a usadila se. Sakura si sedla naproti ní.
„Tenten,“ promluvila Sakura vážně, „když jsi Ino viděla naposledy, nezdála se být nešťastná nebo naštvaná?“
„Ne. Byla naprosto normální. Proč?“
„Víš, ono to totiž vypadá, že chtěla spáchat sebevraždu. Jak sis jistě všimla, měla podřezané žíly.“
„To by Ino nikdy neudělala.“
„Já nevím. Je to celé divné. Byl tu dokoce i ANBU tým, který chtěl Ino vyslýchat, ale Shizune-san je vyhodila. Tsunade-sama je celou situací taky pěkně znepokojená. Prý byl v květinářství na zdi krví načmáraný nějaký znak, je to pravda?“
„Ano. Promiň, Sakuro, ale já si ještě musím jít něco zařídit. Zítra určitě přijdu, tak zatím!“ Než stačila Sakura odpovědět, Tenten byla pryč. Podobným způsobem se zbavila i Shikamara s Choujim věrně čekajících před nemocnicí. Musela se nepozorovaně dostat do květinářství a najít tam svůj kunai, který zřejmě může za Inin současný stav.
Měla štěstí. ANBU nejspíš nepovažovali za důležité hlídat místo činu, proto se bez problémů dostala dovnitř, na poličce u pultu sebrala kunai a nepozorovaně se vyplížila ven. Znak na zdi byl v tuto dobu už zaschlý a tím pádem mnohem tmavší.

Na druhé straně Konohy se jedna osoba velmi dobře bavila. Poskakovala mezi davy lidí a smála se na celé kolo. Ohnivě rudé vlasy jí kolem těla vířily. Lidé kolem ní ji neviděli, což její náladu jen vylepšovalo. Dnes se jí až neuvěřitelně dařilo. Blondýna skončila v nemocnici a ona se z nehmotného přízraku vyvinula… v méně nehmotný přízrak.
Stočila oči k modré obloze bez jediného mráčku. Odpolední slunce ji hřálo do přízračných tváří. Po dlouhé době si užívala života.
Spokojeně odtančila do další uličky. Tam se k laťkovému plotu tiskla jakási tmavovláska a celá roztřesená něco upřeně pozorovala. Došla až k ní a zahleděla se dívce do tváře. Hm, další Hyuuga, pomyslela si znechuceně a se zájmem pohlédla stejným směrem jako dívka.
Kráčeli k nim dva chlapci. Dalo by se říct, že byli rozlišní jako den a noc. Jeden blonďatý, modrooký a opálený, druhý černovlasý, tmavooký a bledý. Blonďák se právě něčemu nahlas chechtal.
„N-Naruto-kun,“ špitla plaše dívka a ještě víc se přitiskla k plotu. Zdálo se, že na ni jdou mdloby. Dvojice kolem bez zájmu prošla. Přízračná kunoichi se k nim přidala. Chtěla víc poznat své nepřátele.
Následovala je až k restauraci s názvem Ichiraku. Sedla si na volnou barovou židli vedle blonďáka a usmála se, když si objednal hned tři mísy rámenu najednou.
Při čekání se konverzace mezi chlapci rozproudila, ona jim naslouchala. Pochytila i jejich jména. Naruto a Sai. Jejich rozhovor přerušilo klapnutí misek o bar, jak jim kuchař naservíroval objednávky.
Zrovna, když se pustili do jídla, ozvalo se jim za zády unavené „Ahojte!“. Všichni tři se otočili.
Byla to Tenten. Pohled na chlapce ji zaměstnával natolik, že si kunoichi nevšimla.
„Nazdar Tenten, přidáš se k nám?“ zahuhňal Nauto s plnou pusou.
„Jo! Mám hlad jako-“ nedořekla větu. Konečně si všimla tiché osoby vedle Naruta. Vražedně se na ni podívala.
„Vlastně ne. Vzpomněla jsem si, že mám ještě nějaký úkol.“ Otočila se na podpatku a odešla. Kunoichi seskočila ze židličky a vydala se za ní. Našla ji, jak se opírá o zeď pár desítek metrů od Ichiraku.
„Tak jak se má blondýna?“ zeptal se přízrak. Tenten se zamračila, ale odpověděla:
„Žije.“
„Jaká škoda.“
„Chci odpovědi,“ řekla Tenten pevně.
„Já bych chtěla věcí,“ opáčila kunoichi provokativně.
„Ty…! Tak mi alespoň řekni, proč jsi Ino ublížila.“
„Proč? Jednoduše proto, že jsem mohla.“
„To je pěkně ubohý!“ okomentovala to Tenten, ve které vřel vztek.
„Možná,“ pokrčila rameny rusovláska, „máš ještě nějakou otázku?“
„Co znamená ten znak?“
„Dobrý dotaz! Víš něco o jashinismu?“