Návrat Draka - 10

Gaara stál uprostřed menší vesničky v poušti a rozhlížel se kolem sebe. Bylo mu, ale jasné, že je to marné. Už písek mu prozradil, že je vesnice prázdná. „Baki, co se tu stalo? Kde jsou ti horníci?“ U osady se totiž nachází rudný důl bohatý na železnou rudu a tak byla vesnice obydlena hornickými rodinami, které tvrdě pracovaly, a dodávali Suně kvalitní železo. Nyní, ale důl, vesnice i tavící pece byli opuštěné.
Baki pokrčil rameny. „Nevíme Kazekage-sama, jsou prostě pryč. Nejsou tu žádné známky boje, žádná krev, žádná těla, nic. A pokud odešli do pouště, tak stopy se už dávno ztratili pod vlivem větru.“
Gaara se zamračil. „Tohle je už třetí opuštěná osada. Chci vědět co se to tu děje. Kankurou, Baki, zjistěte se svými týmy, kam všichni zmizeli a…“
„Kazekage-sama, Kazekage-sama…“ ozývalo se volání jednoho z ninjů, jenž přeběhl dunu směřující z pouště a klopýtal ke Gaarovi. Kazekageho stráž, 4 ninjové ostražitě příchozího sledovali připraveni kdykoliv svého Kazekageho bránit. Nově příchozí, ale nevypadal moc nebezpečně. Oblečení měl potrhané, zakrvácené a krev mu ještě z jeho ran tekla.
„To je Habiki, patří ke Třetí průzkumné jednotce, co tu v okolí hledá stopy.“ Zašeptal Kankurou a polomrtvého a znaveného shinobiho podepřel a opatrně před Gaarou položil na zem.
Gaara se k Habikimu sklonil. „Neboj se, chlapče, už jsi v bezpečí. Nyní mi pověz, co se stalo.“
Habiki zhluboka polknul. „Zaútočili na nás. Neviděli jsme je ani necítili přicházet. Goriho, našeho velitele, zabili jako prvního. Nevím, co to bylo za techniku, ale najednou se mu rozprskla hlava. Pak se na nás vrhli. Neměli jsme proti nim ani nejmenší šanci…“
Gaara se na něj povzbudivě usmál. „A tobě se podařilo uniknout?“
Habikiho další slova, ale všechny zarazila. „Ne, jako jediného mě nechali naživu. Mám totiž vyřídit zprávu.“ Habiki se s hrůzou v očích podíval přímo Gaarovi do tváře. „Vyhlašují naší vesnici válku. Prý máte kapitulovat a zachránit tak své lidi před smrtí, ale staneme se otroky. Nebo máme bojovat a pak prý zotročí jen těch pár, kdo přežijí.“
„Cože?“ Žasl Gaara. „Ti útočníci vyhlásili válku naší vesnici? Kdo to je? Představili se ti Habiki? Jak vypadali?“
Habikimu na tváři se zračilo soustředění, jak se snažil vzpomenout si na co nejvíce podrobností. „Bylo jich deset a vypadali jako vojáci. Byli oblečeni do černé zbroje, na níž bylo několik pečetí, které jim zřejmě sloužili k lepší ochraně. Ozbrojeni byli velkým množstvím zbraní, jakožto jsou kunaie, shurikeny, jehlice, každý měl, ale také primární zbraň ať už v podobě katany, kopí či rukavic s drápy. Nevzpomínám si nyní na všechny jejich zbraně. Každý měl na sobě rovněž černou helmu, na jejímž čele měli různou kombinaci čísel a písmen. Mluvil se mnou jen jeden z nich, asi jejich vůdce, vzhledem k tomu, že udílel rozkazy ostatním. Představil se jako kapitán Nesmrtelných a první pobočník generála Mutekiho. Neměli žádné čelenky ani další insignie, které by mi řekli, z jaké vesnice pochází. Jen na svých helmách měli nějaká čísla a každý z nich měl na prsním pancíři jeden znak. Byl to had požírající vlastní ocas. Nikdy dříve jsem to neviděl.“
Gaara přikývl. „Dobře. Vrátíme se do vesnice. Kankurou, Baki, vy se svými týmy vyrazte do pouště a zjistěte co nejvíce o těch útočnících. Chci vědět, jestli jsou doopravdy součástí nějaké armády, která chce napadnout naši vesnici, nebo jestli jsou to jen nějací blázni a fanatikové, kteří se nám pokouší nahnat strach a unáší naše obyvatele. A až o nich něco zjistíte, tak se vraťte do vesnice a udeříme na ně. Smrt ninjů z Písku nezůstane nepomstěna.“

Shikamaru s Shinem a Nejim vyšli z budovy kde byla spočívala kancelář Hokageho. „Dopadlo to dobře, misi nám povolil.“ Zamumlal Shino, „co nyní Shikamaru? Sakura i ostatní budou chtít okamžitě vyrazit.“
Shikamaru pokýval hlavou, zatímco rozbalil svitek s informacemi o Uchihovi Takerovi, jenž mu byl Danzouem zapůjčen. „Budeme muset být opatrní. Jak čtu, ten Takeru je doopravdy zvíře. Vyrůstal společně se Čtvrtým, přičemž společně i trénovali a společně také tři roky sloužili v ANBU…“ Shikamaru svitek znovu smotal. „Prvně musím o tom Uchihovi zjistit více informací, hlavně jakou má povahu a další charakteristiky, abych ho mohl v boji odhadnout. Protože nepočítám s tím, že by se nám ho podařilo zaskočit či vůbec jeho pozornosti uniknout. Ve svitku se píše, že z jeho původního týmu kdy byl Geninem je naživu už jen jedna osoba, Hyuuga Tamaki. Znáš ji Neji?“
Neji uvážlivě přikývl. „Ano, slyšel jsem o ní, ale jen nějaké útržky, protože byla z klanu vypuzena a je tak zakázáno o ní mluvit. Když se účastnila své Chuuninské zkoušky, tak ji v boji nepřítel nějak rozsekl oči katanou a ona ztratila zrak. A Hyuuga bez Byakuganu není Hyuuga, takže ji prý vyloučili. Nyní prodává v pekařství nedaleko odtud.“
Shikamaru přikývl, že rozumí. „Ano, vím kde to je. Podívám se tam a promluvím si s ní. Vy běžte za ostatními a zchlaďte ty jejich horkokrevné palice. Vyrazíme ještě dnes, za dvě hodiny, tak ať si zatím nachystají vybavení.“
Shino i s Nejim kývly a zmizeli. Shikamaru vykročil k pekařství, kde jej hned přivítala slepá, zhruba 35ti letá prodavačka s očima zakrytýma pruhem látky.
„Dobrý den. Vy jste Hyuuga Tamaki?“ Zeptal se uctivě Shikamaru a prodavaččin úsměv vystřídal mrzutý škleb.
„Jmenuji se Tamaki. Klan Hyuuga se mě zřeknul už před mnoha lety.“ Zabručela žena a bylo na ní poznat, že tato vzpomínka pro ni není rozhodně šťastná.
„Mohl bych vás poprosit o trochu vašeho času? Musím se vás totiž na něco zeptat.“ Zamumlal Shikamaru. „Jde o Uchihu Takera. Vy jste s ním byla v týmu, že?“
Tamaki se drsně zasmála. „Tak ty chceš vědět něco o Takerovi? Ano, slyšela jsem, že se vrátil a ještě ten večer jej obvinili z vraždy Tsunade-sama a Takeru musel utéct. Taková hloupost od těch páprdů co sedí ve velení téhle vesnice.“
Shikamaru se pousmál s předtuchou, že tahle žena se bude chtít vypovídat a že tak zjistí vše, co bude potřebovat. „Takže jej znáte? Mohla byste my o něm říci, vše na co si vzpomenete?“
Tamaki přikývla. „Samozřejmě mladý shinobi. Byla jsem s Takerem už na Akademii stejně jako s Minatem, naším Čtvrtým Hokagem. Takeru byl vždy tichý a rezervovaný, působil téměř lhostejně a věnoval se jen tréninku. Nikdy, ale nebyl arogantní jako ostatní Uchihové a byl si vědom i svých nedostatků, což z něj dělalo ještě nebezpečnějšího protivníka. Když jsme, ale byli zařazeni do společného týmu, tak byl vždy ochoten mi pomoci a dbal na své přátele. Jak jsem už říkala, byl to klidný a milý kluk, když jej, ale někdo doopravdy velice rozzlobil, tak byl strašlivý. Když jsme se stali Geniny, tak právě končila druhá shinobi válka. Občas, ale ještě k nějakým potyčkám mezi ninji došlo a rovněž všude bylo plno nebezpečných a drzých nukeninů, žoldáků a banditů. Byl to mnohem těžší čas než nyní, každý týden jsem byla na pohřbu některého z mých přátel či známého z akademie. Tak uběhl rok a půl, než všichni konečně podepsali mír a na stvrzení se konali společné Chuuninské zkoušky. V závěrečných bojích jsem se střetla s šermířem z Mlžné. Byl nad mé síly a byl plný pomstychtivosti vůči Konoze. Špičkou své katany mě zasáhl vodorovně do hlavy a rozsekl mi oční bulvy. A ten kluk z Mlžné se mi pak ještě smál, natřásal se a prsty máchal kolem svých očí a ukazoval na mě, aby všem ukázal, jak pokořil kunoichi z klanu Hyuuga. Pak se, ale podíval do očí Takerovi. Sensei mi vykládal, že Takerovi v nich hořel neuvěřitelně chladný hněv, jenž vyřazoval i z celého jeho držení těla. Kluk z Mlžné okamžitě ztuhl a poté utekl už z Arény pryč. V dalším kole se s ním Takeru střetl v souboji a chladnokrevně jej zabil. Vyprávěli my to takto. Stáli oba naproti sobě ještě s netasenými zbraněmi. Pak se oba pohnuli rychlostí myšlenky a chopili se rukojetí svých zbraní. Než je, ale stačili tasit, tak Takeru vykopl pravou nohou do nepřítelova kolene, které mu prošlápl a zlomil tak chlapci z Mlžné nohu, načež plynulým pohybem tasil zbraň a chlapci řvoucímu bolestí prosekl hrdlo.“
Shikamaru přikývl. „Takže Takeru je chladnokrevný, brutální a pomstychtivý zabiják?“
Tamaki se zasmála. „Bylo by zbrklé tvrdit, že ne. Záleží asi na úhlu pohledu. Takeru je chladnokrevný, to ano, ale drží se rád svých přátel. I když jsem byla odvržena svým nadutým klanem, tak mě Takeru pořád chodil sem tam navštěvovat a na narozeniny mi vždy přinesl kytici květin. Když jej, ale někdo naštve, doopravdy velice naštve, tak je lepší utéct, protože se s tebou párat nebude. Proč tě vůbec Takeru zajímá?“
Shikamaru se ošil. „Máme jej najít a zneškodnit. Proto o něm potřebuji vědět co nejvíce.“
Tamaki se zatvářila smutně. „Ty chceš zabít Takera? Chlapče, rozmysli si to. Takeru je křivě obviněný, on by nikdy vesnici neublížil. Udělal pro ni víc než všichni ti radní a staří páprdové co jí velí dnes a prohlašují o Takerovi ony nesmysly.“
Shikamaru rozhodně zavrtěl hlavou. „Bohužel zavraždil Tsunade-sama a unesl mé přátele. Musím jej najít…“
Tamaki přikývla. „Dobře, i když je škoda, že zemřeš tak mladý. Takeru byl křivě obviněn a vyhnán z vesnice, kterou tak miluje. A to hned poté co se vrátil z té absurdní mise, na kterou ho ti zvrácení intrikáni poslali. Pokud jej napadneš, tak se budeš muset postavit pravému mistru z klanu Uchiha a určitě i jeho hněvu. Nepočítej s tím, že udělá nějakou chybu, naopak, on využije všech tvých chyb.“
Shikamaru otráven už věděl, že se nic kloudného nedozví a tak se s Tamaki rozloučil a raději odešel. Pořád, ale neměl moc velkou představu jak na Takera. To už, ale došel za vesnici na malé cvičiště, kde už čekali netrpělivě všichni známý, kteří chtěli pomoci Naruta i Hinatu vysvobodit.
„Juhů, už je tady.“ Zavolal Lee jen co Shikamara uviděl a křepčil kolem něj. K Shikamarovi přistoupila Sakura. „Tak co? Cos zjistil o tom zmetkovi co Naruta i Hinatu unesl? Víš, kde se schovává? Nejradši bych mu rozbila…“
„Sakuro, uklidni se. Všichni víme, že je to dost silný týpek, zdroje dokonce potvrzují, že je na úrovni Kageho. Takže všichni budeme hezky v klid spolupracovat a plnit plán do posledního puntíku. Jinak nemáme moc velkou šanci.“ Klidnil Shikamaru své neuvážlivé přátele.
„Já vám to říkal, Shikamaru už má plán. Takže už je to v pohodě.“ Zahalasil Chouji, důvěřujíc svému příteli, ale Shikamaru jen zavrtěl hlavou. „Zatím ještě nic přesného vymyšleného nemám, ale uvidíme. Máte všichni sbaleno vše, co budete potřebovat?“
Zúčastněná skupina přikývla, na cvičiště ale dorazila další osoba, Nara Shikaku.
„Copak se děje otče? Proč tu jsi?“ Zeptal se nechápavě Shikamaru, Shikaku vzal Shikamara za rameno a odvedl jej bokem.
„Musím ti Shikamaru něco říci. Jakožto vůdce klanu Nara ti dávám tajnou misi, Danzou-sama ani nikdo z jeho jednotek se o tom nesmí dozvědět. Tsunade-sama nebyla zavražděna Uchihou Takerem, vražda na něj byla hozena. Navíc, tipl bych, že Naruto, Hinata i Kakashi s ním odešli dobrovolně. Musíš se s Takerem sejít, promluvit si s ním a dozvědět co se stalo. “
„Cože?“ Vyjekl překvapeně Shikamaru. „Chceš po mě tati, abych zradil našeho Hokageho? A jak můžeš vůbec vědět, že ten Uchiha Tsunade nezabil?“
Shikaku jen zabručel. „Nemáme čas ani možnosti. Jsme tu jistě sledování. Jen se neboj, mám důkazy o Takerově nevinně. A mám i podezření, že za vraždou Tsunade stál sám Danzou. Jen prostě Takera kontaktuj a domluv mi s ním schůzku. Musíme zajistit blahobyt vesnice a její bezpečnost, ale Danzou je ctižádostivý muž a povede nás do dalších válek. Už nyní nejspíše Mlžná a Oblačná rokují o spojenectví proti nám. Dle našich špehů se totiž Mizukage i Raikage sešli. Proto musím mluvit s Takerem, on je muž, jenž naší vesnici může prospět. Ale pokud jej Danzou bude lovit, tak může i naši vesnici zničit. Věř mi synu, já v tebe vkládám svoji důvěru.“
Poté už od svého syna Shikaku odstoupil, popřál všem hodně štěstí a odspěchal zpět do vesnice a svými povinnostmi.
Shikamaru se podíval na svoji skupinu. „Shino, Kiba a Neji budou sloužit jako naši průzkumníci a stopaři. Hledejte jakoukoliv známku po Narutovi, Hinatě, Kakashi-senseiovi, Uchiha Takerovi či některému z jeho kumpánů. Dle informací ANBU utekl Takeru směrem na severozápad, proto se vydáme tím směrem a utáboříme se v městečku Nawakiri. Tam budeme čekat, dokud někdo ze stopařů nenarazí na stopu našich cílů. Vpřed.“ Zavelel Shikamaru a vybraní stopaři okamžitě zmizeli. Shikamaru si povzdechl, protože z toho neměl vůbec dobrý pocit a vedl zbytek skupiny k městu Nawakiri.

Takeru s Hitomi, Orochimarem, Dowem i Hitošim dorazili konečně k úkrytu Uchihů a Takeru otevřel bránu. Krom tří strážících Tenzenových vojáků tam už čekal Fumimaro, jenž hned příchozí uvítal. „Jsme rádi, že se všichni v pořádku vracíte.“
Takeru se, ale rozhodně neusmál. „Našli jsme Taróa. Je mrtvý, zabit Akatsuki.“
Fumimaro si povzdechl. „Smutné, je nás čím dál tím méně. Byli jsme napadeni. Hatake Kakashi byl v boji s útočníky zabit. Jednalo se o pět ninjů z ROOTu, jednoho jsme zajali živého, je ve vězení. Naruto i Hinata se v boji osvědčili. A navíc, před pár minutami dorazil Sanoriho summon, Sanori i Gombei s tím jeho smradlavým opičákem se za pár hodin se konečně vrátí.“
Takerovi se přes obličej mihl temný mrak. „Oni vás napadli a zabili Kakashiho. Danzou je problém, problém, jenž budu muset velice brzy vyřešit. Nyní už nejde jen o pomstu, nyní jde o naši bezpečnost.“ Při zmínce o Sanorim a Gombeiovi si, ale oddechl.
Fumimaro přikývl a zavedl skupinu do poradního sálu, kde už byl i Tenzen, Naruto se Suzakem i Hinata s Mukadem a vyčkávali na příchod svých přátel. Naruto byl, ale dost skleslý a Hinata zase umořená tvrdým tréninkem. A všichni se nadšeně vítali. Všichni kromě Orochimara, jenž stál pozadu a posměšně scénu před sebou sledoval a Naruto jej na oplátku zase ignoroval.
Veselý nad návratem se konečně trochu utišili a Takeru se podíval na Suzaka i Mukadeho. „Tak co ti dva? Naučili se něco?“
Mukade pokrčil neurčitě rameny. „Ještě z ní není mistr, ale je připravená.“
Suzaku se pousmál. „Naruto se samozřejmě nestihl naučit všechno, ale trochu jsme zapracovali na jeho způsobu boje.“
Takeru měl v plánu oba si vyzkoušet a pořádně zjistit co se naučili, ale Fummimaro jej předešel. "Takeru, někdo aktivoval Uchihovský komunikátor a nechal vzkaz."
Takeru sebou trhl. "Cože? Vždyť to dokáže jen někdo se Sharinganem. Už jdu Fummimaro." Takeru vyrazil a za pár minut už vcházel do místnosti s velkou obrazovkou ve skále, na níž byli jakési neznámé znaky a čmáranice. Stál tam i Fummimaro. Takeru na svého přítele kývl, aktivoval Sharingan a četl.
#Zdravím tě mistře Takeru. Jsem rád, že jsi dosud naživu a povídačky o tvé smrti nebyli pravdivé. Chci, tedy spíše musím, se s tebou setkat a promluvit si. Jsem v severo-východním úkrytu v oblasti G-08. Itachi.#
Fummimaro se zavrtěl. „Může to být past.“
Takeru pokýval hlavou. „Ano, může, ale musím tam jít sám. Byl jsem zástupce klanu Uchiha a vojenský velitel. Znám stará tajemství úkrytů o jejich skrytých mechanismech, takže dokážu zjistit, kolik lidí se v nich nachází a rovněž vím jak aktivovat staré pasti a obranné mechanismy. I pokud by tam na mě čekala celá Akatsuki, tak v této Uchihovské pevnosti naleznou akorát smrt. Zítra se odsud už přesuneme a půjdeme zničit Danzoua. A já to vezmu i přes G-08...“ Takeru na Fummimara kývl a odešel do své pracovny, kde se usadil za stolem.
Následně se, ale hlasitě rozrazili dveře a dovnitř vpadl Naruto. „Takeru, Takeru, mohl bych...“ Než, ale stihl Naruto doříci co chtěl, tak jej zarazil Takerův hlas.
„Ticho. Běž zpět, zavři dveře a zaklep. Je čas, aby ses naučil také slušnému chování.“ Sjel Takeru svého kmotřence, aniž by se na něj podíval. Naruto nasadil uražený výraz, ale když viděl, že Takeru jeho přítomnost nadále ignoruje, tak to zkusil znovu.
Když se ozvalo zaklepání, tak Takeru pozval příchozího dále a Naruto otevřel dveře a vešel. „Stačí?“ Zabručel uraženě, ale Takeru jej sjel pohledem.
„Nebuď drzý, co potřebuješ?“ Odpověděl mu Takeru a Naruto okamžitě nasadil prosebný výraz.
„Mohl bych se s Hinatou trochu projít kolem? Fummimaro říkal, že se nedaleko odsud nachází tábor nějakých banditů, kteří přepadávají pocestné. Nemohu trpět, aby někdo ubližoval obyvatelům mé země,“ vychrlil okamžitě ze sebe Naruto.
Takeru se zamyslel a jeho tvrdá tvář zjihla. „Dobře, ale buďte opatrní a vraťte se do setmění. Volno si oba zasloužíte a stejně úkryt zítra opustíme.“
Naruto zavýskl, rozloučil se s Takerem a okamžitě upaloval za Hinatou. Takeru za ním jen kroutil hlavou.

Bandity našla Hinata dík svému Byakuganu rychle a během chvíle je i bez problémů zlikvidovali. Společně se pak usadili do trávy u nádherného menšího vodopádu a opékali si na oběd zajíce, kterého ulovili cestou.
„Naruto-kun, kam myslíš, že půjdeme?“ Zeptala se zamyšleně Hinata, Naruto vhodil na oheň dřevo a pokrčil rameny.
„Nevím, netroufám si vůbec tvrdit. Ale myslím, že Takeru nyní chce zaútočit přímo na Danzoua a zabít jej za všechna příkoří. Nebo v to sám doufám.“ Zabručel sklesle Naruto a nějakým klacíkem šťoural v ohništi. „Danzou, má na svědomí smrt bábi Tsunade i Kakashi-senseie.“
Hinata se akorát chystala Naruta ukonejšit, když zpozorněla a v očích se jí objevil Byakugan. „Naruto-kun, vypadá to, že máme společnost. To je Kiba a Shino, i Neji, Lee a TenTen a ostatní.“
To už, ale se na druhé straně vodopádu objevila skupina ninjů s čelenkami Konohy vedená Shikamarem, jenž hned radostně zajásal, že Naruta i Hinatu vidí. „No konečně jsme vás našli. Vy jste nám teda dali.“
„Kde je Kakashi-sensei?“ Zeptal se Chouji a podstoupil k Narutovi.
„Jo a kde je ten Uchiha co vás unesl? Utekli jste mu?“ Zeptal se Kiba.
Naruto i Hinata si vyměnili pohledy. „Takeru nás neunesl, dobrovolně jsme s ním odešli.“ Odvětil Naruto.
„Cože?“ Zařvala Sakura a vykročila až k Narutovi, kterýho chytla za oblečení na hrudi a začala s ním cloumat. „Cože? Ty ses přidal k tomu hajzlovi, co zabil Tsunade-sama? To si snad děláš srandu?“
Naruto zavrtěl hlavou. „Ne, nedělám si srandu. A Takeru...“ Než, ale stihl situaci objasnit a vysvětlit Takerovu nevinu, tak Sakura vztekle zavyla a napřáhla pěst, aby Narutovi jednu vlepila a přivedla jej k rozumu.
Hinata, když viděla, že Naruto se nemíní bránit jako vždy, když jej Sakura mlátila, tak zasáhla sama. Sakuřina pěst už vyletěla k Narutovu udiveně se šklebícímu obličeji, když ji zasáhl kop do boku. Sakura od Naruta odletěla a ostatní udiveně pohlíželi na Hinatu, která Sakuru od Naruta odkopla.
Kiba překvapeně zakřičel. „Hej, co to má znamenat? Jak to, že jste se přidali k tomu Uchihovi?“
Naruto rozpřáhl ruce. „Takeru bábi Tsunade nezabil, to udělali Danzouovo vrahové. Danzou se následně okamžitě chopil vlády, a protože Takera nenávidí a zároveň se ho bojí, tak jej obvinil z vraždy bábi Tsunade a všechny proti němu poštval. Danzou má prsty i ve vyhlazení klanu Uchiha a dalších špinavostech.“
Ostatní začali nevěřícně brebtat, ale Shikamaru vzpomenouc si na slova svého otce si zjednal pozornost. „Naruto, kde je Uchiha Takeru? Mohli bychom se s ním setkat?“
„Co mu chceš Shikamaru?“ Zeptal se nechápavě Naruto.
Shikamaru se pousmál. „Chci si s ním jen promluvit.“
Z vrcholku vodopádu najednou seskočila postava a přistála mezi oběma skupinami. Všichni se nenadálého příchodu lekli, protože o dané osobě nevěděli a Naruto si dokonce sedl i na zadek. Postava se narovnala a všichni v ní poznali Takera a na vrcholu vodopádu viděli stát Fummimara. „Jsem tu. Copak mi chceš, Naro?“ Zavrčel Takeru zatímco Sharinganem propaloval skupinu ninjů před sebou.
Shikamaru se ošil. „Jak jste poznal, z jaké rodiny pocházím?“
„A jak to, že jsem vás necítil a ani Nejiho Byakugan vás neobjevil.“ Zvolal naštvaně Kiba.
Takeru se chladně pousmál. „Mám své způsoby jak uniknout psům z Inuzuka i slídivým očím Hyuugů. A jak jsem tě poznal, Naro? Vypadáš stejně jako Shikaku zamlada. Co mi tedy chceš?“
Shikamaru se zhluboka nadechl. „Přináším vám zprávu od mého otce. Říká, že ve vyšetřování vraždy Tsunade-sama je příliš mnoho nesrovnalostí a že má důkazy, které dokazují, že jste Tsunade nezavraždil. Proto vás prosí, abyste se vrátil do Konohy.“
Takeru zavrtěl hlavou. „Danzou je naživu, mezi ním a mnou leží příliš mnoho mrtvých a Konoha i celý svět je pro nás dva příliš malý. Vyřiď svému otci, že mu děkuji za jeho pomoc, ale že se vrátím teprve až Danzoua zabiji.“
„Chcete snad napadnout Konohu?“ Zařvala Sakura vztekle.
„Nemíchej se do věcí, o nichž nic nevíš děvče.“ Zabručel Takeru a kývnul na Naruta s Hinatou a otočil se k odchodu. „Jdeme.“
Sakura, ale naštvaně opět vykřikla. „Ne! Nejdete nikam! Okamžitě se s námi vrátíte do Konohy! Buď poslechnete, nebo vás tam dotáhneme násilím!“
„Sakuro,“ začal Shikamaru, ale Lee mu skočil do řeči. „Sakura má pravdu Shikamaru. Musíme přece Narutovi i Hinatě pomoci, přivést je k rozumu a zpět do vesnice.“
Na Takera i přes Shikamarovi řeči se následně rozeběhli Sakura, Lee i TenTen a Kiba.
TenTen aktivovala svitky se svými zbraněmi, Lee i Sakura se na Takera rozeběhli přímo a Kiba s Akamarem použili na Takera Gatsuugu.
Naruto s Hinatou se na sebe podívali a kývli. Věděli už, že Takeru bojuje vždy tvrdě a bez lítosti a že jejich přátelé velice zle dopadnou, pokud se s ním pustí do křížku. Proto oba proběhli kolem Takera a sami zaútočili na své čtyři přátele.
Naruto vyskočil do vzduchu a Kibu s Akamarem odkopl zpátky. Hinata zase skočila před Sakuru a Leeho, vyhnula se jejich drtivým úderům a sama následně neuvěřitelnou rychlostí zaútočila, načež se Lee se Sakurou svezli na zem v křečích se zablokovanými chakrovody. A zbraně, které následně vrhla TenTen byli odraženy Narutovými kunaii a shurikeny.
„Dost!“ Vykřikl Shikamaru, „přestaňte! Nebudeme bojovat! Zpátky!“ Poručil a kývl na Chouji. Ten si zvětšil své ruce, vzal Lee i Sakuru, kteří byli v bezvědomí, a stáhl je zpátky.
Shikamaru kývl na Naruta s Hinatou. „Hodně štěstí,“ a poté už Shikamaru všechny shinobi z Konohy odvedl.

Ostrov Rudých skal - hranice mezi Mlžnou a Oblačnou

V malém altánku sedělo šest osob. Raikage se svými dvěma osobními strážci a Mizukage se svými dvěma osobními strážci.
„... a Kamenná padla do rukou tomu psovi. Vzdala se. Danzou nyní velí dvěma velkým vesnicím, má spojenectví s Písečnou a nyní i Travní. To je moc velká síla, abychom ji mohli přehlížet. Proto navrhuji spojenectví mezi našimi zeměmi a společný útok.“ Vysvětloval hřímavým hlasem Raikage.
Mei si zamyšleně pohladila vlasy. „Takže chcete rozpoutat Čtvrtou válku?“
Raikage naštvaně uhodil do kamenného stolu, až z něj zbyly jen trosky. „Válka už začala. Danzou je ctižádostivý člověk a chce získat i naše vesnice. Nyní je Konoha a hlavně Iwa oslabená, přece jenom Kamenná přišla o více jak polovinu ninjů a Konoha ztratila jinchuurikiho Kyuubiho. A moji špehové mi dnes ráno i nahlásili, že v Zemi Větru jsou nějaké problémy, takže Suna nebude moci přijít v plné síle Konoze na pomoc. Proto je nyní vhodná doba, abychom zaútočili a využili plně naši sílu k útoku na Iwu.“
Mei přikývla. „Dobře, uznávám, že máte pravdu. Danzou nás v budoucnu může velice ohrozit a tak jej musíme zneškodnit a zlomit jeho moc.“

Danzou akorát vyřizoval nějaké papíry, když v oblaku kouře se před ním objevil jeho věrný podřízený Fu. Danzou se podíval na svého klečícího podřízeného i na jeho prázdný rukáv, kde mu Fummimaro odsekl ruku. „Fu, co se stalo? Odstranili jste Takera? A kde jsou ostatní?“ Zeptal se Danzou.
Fu se skloněnou hlavou okamžitě podal informace. „Ostatní jsou mrtvý.“ Při těchto slovech se podíval na Danzoua, ale na místo, aby pokračoval v hlášení, tak ztuhl a v očích se mu objevil odraz Sharinganu. Fu okamžitě vyskočil, vytáhl svitek a mocným máchnutím jej rozvinul před sebe, načež z jeho svitku vyskočily 2 loutky, které se vrhli po Danzouovi.
Vedle Danzoua, se v kouři objevila dvojice ANBU, která sloužila jako stráž Hokageho a vrhla se s tasenými katanami proti loutkám. Danzou urychleně vykřikl: „Nee!!“, ale bylo už pozdě. Každý ANBU zaútočil na jednu loutku, čímž se spustila Fuova technika Shinten Kugutsu Juin no Jutsu, vědomí ANBU bylo zapečetěno do loutek a Fu ovládl jejich těla. A ta se s tasenými zbraněmi vrhla proti Danzouovi. Útok zprava vykryl Danzou svojí pravačkou na níž má nasazené kovové pouzdro a útok zleva vykryl svojí katanou skrytou v hůlce. Oba dva útoky tak Danzou zadržel, jenže Fu v tělech ANBU zatlačil a jejich společným silám se Danzou měřit nemohl. Odhodili jej ke stěně, do níž Danzou bolestivě zády narazil a opět se k němu vrhli. Těla ANBU, se ale v půli kroku zarazila a zhroutila se na zem.
U Fuova těla stál totiž Kishu, starý vůdce klanu Uquashi a svíral katanu zabodnutou ve Fuových zádech. Když Fu zemřel, tak se jeho technika zrušila a Danzou se tak opět ocitl v bezpečí. Kishu vytáhl z Fuova těla svoji zbraň a očistil ji, načež se šibalsky díval na Hokageho. „To byla práce toho Uchihy, že? Takže Takeru pořád žije. Máme se o něj postarat?“
Danzou schoval svoji zbraň a usedl opět za své křeslo. „Ano, ten zmetek musí konečně umřít.“
Kishu se zašklebil. „Výborně. Až vám přineseme jeho hlavu, tak nás ve vesnici uznají za nejmocnější klan. Klan, jenž zde v listové nahradí sílu Uchiha.“ Poté stařec s úsměvem z pracovny odešel.
Danzou se zahloubal dívaje se na Fuovo tělo. „Ne, nyní už nehodlám nic nechat náhodě. Ten parchant Takeru musí umřít, a to co nejrychleji.“
Oba ANBU už začali přicházet k vědomí, čehož si Danzou všiml a okamžitě je zaúkoloval. „Tuki, dej vědět na černém trhu, že vypisuji odměnu 400 miliónů Ryo za hlavu Uchihy Takera. A ty Irote, najdi nejschopnější zabijáky z našich seznamů a na vypsanou odměnu je upozorni. Takovou šanci si nikdo nenechá ujít.“
Následně oba ANBU zmizeli splnit zadané úkoly.