Slibuji...

Říká se o mně, že jde ze mě strach. Myslím, že je to i pravda. Jde ze mě strach, možná jsem i trochu nebezpečná, ale všechno má svůj důvod. Jsem silná, jsem důvěryhodná. No, možná jen někdy. Ale když už jde o něco vážného, tak je na mě spolehnutí. Myslím to vážně, nezklamala bych. Nebo jsem si to alespoň vždycky myslela.

Mít v sebe důvěru, to mě naučil náš tým. Být silná a odhodlaná, to mě naučil můj sensei. Věřit lidem, to by mě měl naučit můj život. Ovšem v poslední době mám pocit, že je to přesně naopak. Dějí se věci, které jsem si nepředstavovala ani v té nejhorší noční můře. Ovšem otázkou zůstává: Proč zrovna mně? Je to snad nějaká lekce? Něco, zač je třeba zaplatit? A nebo mám snad děkovat?

Kdybyste tu tak byl, poradil byste mi? Nebo by vaší odpovědí bylo zase to: „Už jsi velká, musíš si poradit sama. Jen to Ti pomůže se zdokonalit. To z Tebe udělá správného ninju.“ Víte, nikdy jsem si nepředstavovala, že bych mohla dosáhnout vaší úrovně, ale vždycky jsem toužila být v něčem dobrá. Ale jak čas utíkal, jak přibývaly rány do srdce, začala se mi zatemňovat i mysl. Pomohl mi až jeden chlapec. Trošku ironické, že?

Ovšem už jsem si to uvědomila. Už chápu, jaké to je. Přišla jsem o bratra, přišla jsem o lásku a přišla jsem i o nejlepšího přítele. Všichni pro mě moc znamenali, ale nemůžu se vzdát. Nemůžu kvůli nim, kvůli němu. Cítil jste to taky? Ten pocit, že doopravdy nejste sám? Že musíte být, že musíte žít? Že musíte chránit? Je to tak silné.

Po dlouhé době jsem si opět uvědomila jaké je milovat. Miluju tuhle vesnici i všechny občany v ní. A nikdy nezapomenu na ty, co jsem milovala. Tohle bylo to, co jste se nás snažil naučit, že? O tomhle je také život ninji. A toto je důležitá vlastnost hokageho!

Nejde ze mě jen strach, ale také pocit bezpečí. Trošku si to protiřečí. Slibuji vám, že budu skvělá hokage. Že budu spravedlivá. Slibuji, že vyberu toho nejlepšího nástupce! Slibuji na všechny, které jsem milovala a miluji.

Slibuji, Sarutobi sensei. ….