Dětmi na Den dětí

Shizune s Tonton v náručí zaklepala na dveře a na Tsunadino vyzvání vešla.
„Dobré ráno, Tsunade-sama. O čem jste to se mnou chtěla mluvit?" Pak se zarazila a s otevřenou pusou přiběhla k oknu. „C-c-co to má být?!"
Venku na volném prostranství stály jakési barevné a hlučné věci, co se všelijak otáčely a houpaly.
„Áá...tomu se říká kolotoče," vysvětlila Tsunade nevzrušeně. „Víš, Shizune, říkala jsem si, že bych letos mohla ty naše prcky na Den dětí nějak potěšit. Poradila mi to Mizukage. Co myslíš?"
„Není to nebezpečné?"
„Ale jdi! Pravděpodobnost úmrtí v takovém zábavním parku je asi jedna ku jedné a půl miliardě!"
„Um..dobře..to jsou lepší vyhlídky než na misích typu C," souhlasila nakonec Shizune.
„Tak jdeme taky dolů, ne? Zasloužíme si voraz!"
Shizune zase zaváhala. „Tsunade-sama? Není tam dole k dispozici alkohol nebo herní automaty, že ne?!"
Odpovědí jí však byl jenom potutelný Tsunadin úsměv.

„Nejez tu cukrovou vatu, Tenten!" zařval Lee. „Ztratíš svoji kondici a ztloustneš!"
„Hm," přidal se Neji, „určitě to nebude dobré ani na zuby."
„Jste nějaký chytrý!" zařvala na ně. „Když už tady máme nějakou novinku, tak jí prostě ochutnám a basta!" Na protest si před nimi strčila do pusy co největší kus růžové vaty, povýšeně si je změřila a důležitě žvýkala.
Pak kolem nich prošli Kakashi s Guyem, podpírali jeden druhého a nezmohli se na jediné slovo. Nebo spíš jen nechtěli otevřít pusy. Tenten nakonec sebrala odvahu a zeptala se, co je tak zřídilo. Kakashi jen chabě pozvedl ruku a ukázal kamsi dozadu, kde se tyčila nejvyšší a nejrychlejší atrakce - horská dráha.
„Blázni," zakroutil hlavou Neji, když už oba byli mimo doslech.
„Tak já půjdu dál, kluci," oznámila Tenten, „mám sraz s holkama. Uvidíme se na obědě."

Ino a Hinatu na první pohled upoutal jakýsi křiklavý stánek napěchovaný zbožím. Ne kvůli růžové a fialové barvě, ale především kvůli vůni. Když přišly blíž, úplně je pálily oči. Neonová oranžová, temná rudá, svítivá purpurová, příjemná indigová, jenže všechno dohromady se to děsně tlouklo. Na pultu stála cedulka NÁPOJE LÁSKY, ZKRÁSŇOVACÍ ELIXÍRY, OMLAZOVACÍ KŮRY.
„Cítím skořici," nadechla se Ino zhluboka.
„Já vanilku," řekla Hinata. To už k nim dorazila Tenten.
„Ahoj! Nevěděla jsem, že budete...tady," dodala s trochou opovržení v hlase, když si prohlídla vystavené zboží.
„Ale no tak, Tenten! Nebuď hned taková...může to být sranda."
„Ino, ty si to vážně plánuješ koupit?" zaječela Tenten.
Hinata dlouho váhala. Mohla by zkusit podat ten nápoj Narutovi. Jenže jak? A opravdu se do ní potom zamiluje? O tom pochybovala - bude to působit tak pár hodin. Ale na druhou stranu by toho času mohla využít! Zapůsobit na něj tak, že by i po odeznění účinku chtěl být s ní, uvědomil si, že ji má rád...
„Pro-prosím jeden nápoj lásky!" vyhrkla na prodavače dřív, než si to stačila rozmyslet.
„Jistě, slečno! Stačí pár kapek a budete pár hodin spokojená!“ Hmátl po jedné ampulce.
Tenten protočila oči k nebi. „Achjo, vy jste ale naivky. Chci vidět, co se stane těm chudákům, kterým to dáte do pití."
Najednou na ně z dálky někdo zavolal - Sakura.
„Jdeme dál," zavelela Ino a vykročila za ní. „Koneckonců jsme pořád děti, takže si tenhle den užijeme!"
 
Blížilo se poledne. Čas na oběd, radovala se Hinata. S trochou štěstí si Naruto lokne bledě růžové tekutiny a oblíbí si ji. Co oblíbí - zamiluje! Po poslední jízdě v Domě hrůzy rychle oznámila kamarádkám, že by chtěla jít na jídlo do Ichiraku.
„Proč ne," souhlasila Sakura. „Stejně tam mám sraz s Narutem a Saiem." V nic lepšího Hinata ani nedoufala.
Naruto už byl samozřejmě na místě. Hlasitě zařval s plnou pusou nudlí na pozdrav a Sakura ho pochopitelně praštila, až chytil druhou o stůl. „Jak se to chováš před dámami?!"
„Jaujaujau! Co to děláš, Sakuro? To jsem si nezasloužil! Potřebuju obklad..." Odpochodoval na záchodky.
„Ten blbec Naruto," zamumlala Sakura a objednala jim jídlo. Naruto se nevracel, ani když před ně stařík postavil obří misky s ramenem. Hinata vycítila svoji šanci, když se Ino začala posmívat Sakuře ohledně mastného fleku na oblečení a kvapně vylila polovinu lahvičky do Narutovy porce. Když Ino skončila se Sakurou, přitočila se k Hinatě a zašeptala:
„Dobrá práce! Já jsem dala do svojeho jídla taky trošku, takže už mi zbývá jen čekat na Saie a dát mu to!"
Naruto se vrátil. Nebyl čas na další žvatlání; Ino spěchala zpátky na svojí židli, aby sledovala akci a reakci, Hinata skoro ani nedýchala a bála se podívat doleva, Tenten si jich okázale nevšímala a povídala si se Sakurou, která o ničem nevěděla. Pak si Naruto usrkl z misky. Napětí by se dalo krájet, sekat, smažit, kuchat. Dlouhou chvíli se nic nedělo. Hinata vypadala, že brzy omdlí. Pak Naruto zachrčel, chytil se za krk a vyběhl ven.
„Jdi za ním Hinato! Už to pravděpodobně účinkuje!" strkala ji Ino ze židle. Kupodivu to nemusela opakovat.
„Co ten Naruto zase vyvádí? Měl moc pálivou omáčku nebo co?" Sakura se tvářila otráveně. „Ten padavka nic nevydrží...jdu to ochutnat."
„Néé!“zaječely svorně Ino s Tenten, ale bylo pozdě. Byla moc rychlá a zbytek Narutova jídla už měla v sobě.
„A sakra,“ zamumlala tiše Ino. Situace se opakovala – chrčení, kašlání, chytání se za krk. Sakura na poslední chvíli odběhla na záchody.
Netrvalo dlouho a vrátila se Hinata. Držela ruce za zády a celá nešťastná pípla: „Mám problém.“ Poté pošoupla dopředu někoho, kdo byl za jejími zády.
„N-Naruto?!“ zaječela Tenten. „Co se mu to stalo?“
„Omládl. Je z něj zase dítě.“
Skutečně, stál tam před nimi v plné parádě, nanejvýš šestiletý Naruto v plandavém oblečení, tvářil se vyděšeně a nechápavě. Ino přepadl zlý pocit.
„Momentíček...jenom dojdu zkontrolovat Sakuru.“

„Co budeme dělat?“ panikařila Ino a nevědomky zvyšovala hlas. „Normálně bych šla za Shikamarem, ale ten dostal samostatnou misi a je od večera pryč! Achjo, achjo!“
Kolem Tenten běhaly dvě malé děti a hlasitě výskaly. Naštvaně řekla: „Copak teď mají i rozum jako šestiletí? Co když je takhle někdo uvidí? Z toho budou akorát problémy!“
„Neměli jsme kupovat nic z toho stánku,“ fňukla Hinata.
„Mám nápad! Půjdeme za lady Tsunade!“ vyhrkla Tenten. „Je přece odbornice na omlazovací ninjutsu, takže by nám mohla pomoct!“
„Jsi génius, Tenten,“ uznale pokývala Ino hlavou.
Tak se pustily do hledání Hokage. Začaly ve vesnických hernách a putykách, až se na ně usmálo štěstí. Seděla na jedné lavičce spolu s Shizune a očividně měla pěkně upito, protože žvatlala nesmysly o tom, jak by chtěla nosit tykev s pískem jako Kazekage.
„Dobré odpoledne,“ pozdravila váhavě Ino. „Lady Tsunade, máme jeden problém, který si žádá vaši pozornost.“ Poté ustoupila, aby Pátá dobře viděla na dva caparty. Ta jen vykulila oči.
„Shizune? To jsem fakt tak opilá?“
Hinata se ujala vyprávění, jak chtěla zkusit podat Narutovi nápoj lásky, ale jak se změnil na dítě. Tsunade mlčky poslouchala a nakonec vyzvala Hinatu, aby jí ukázala onen lektvar. Pouhým okem ho zanalyzovala a zavrčela: „Vy jste ale trdla. Tohle je voda proti vráskám, neboli proti stárnutí. Stačilo si přečíst název na dně lahvičky. A ty říkáš, Hinato, žes mu dala do jídla celou polovinu? Tak to už se ničemu nedivim!“ Pak se hlasitě rozchechtala.
„C-co máme dělat?“
„Coby. Je to kejklířskej výrobek, takže nejpozdějš do večera budou oba normální. Do té doby se o ně budete vy tři starat, jako trest za to, že se zajímáte o takový kraviny. Lektvar lásky, pfff! Můžete jít!“ Zbytek kejklířského výrobku si však nechala a se zálibou si ho začala nanášet na tvář.
Přicházel večer a s dívkami si na louce hráli dva desetiletí ninjové z týmu 7. Házeli shurikeny, běhali dokola a vůbec byli moc hlasití. Ani trochu si neuvědomovali, že by měli být mnohem starší.
„To je ironie, co?“ řekla nakonec Tenten. „Na Den dětí se sami stali dětmi. Jestli si to budou pamatovat, musím se jich zeptat, jaké to bylo.“