Jablka a Karaoke

Probudil jej hlasitý dětský smích. Zamrkal, zvedl se a pohlédl z okna. Bylo hezky. Ulice byla plná dětí všech věkových kategorií. Mnoho z nich drželo v ruce nějakou pochoutku, kterou poctivě vyhráli nebo jim (těm mladším) ji koupili rodiče a ládovali se jí jako o život. Naruto si povzdechl. No jo, Den dětí. Pohlédl na budík. Bylo už skoro poledne. Vstal a rozmýšlel, zda se taky zúčastní. Vůči DD si totiž vybudoval poměrně silnou averzi, když viděl všechny ty děti se svými rodiči a šťastné. Vědomí, že on ty své ztratil, jej ničilo. K tomu všemu na něj kdysi z cukrové vaty vyskočila Hinata a snažila se mu doslova vlepit pusu. Od té doby z ní měl strach.
Někdo zaklepal na dveře.
„Naruto,“ ozvala se Sakura, „neříkej mi, že ještě spíš.“ Její hlas byl klidný a příjemně naladěný. „No tak. Pojď ven. Všichni tam jsou,“ lákala jej. Naruto stiskl zuby.
„Nechci. Nemám náladu, už jsme o tom mluvili loni.“
„Ach.. to je škoda,“ povzdechla si Sakura smutně, „já dneska nemám nikoho, kdo by se mnou šel na zamilovaný řetízkáč.“ V mžiku stál Naruto ve dveřích.
„Anebo víš ty co, vlastně je to moc prima nápad. Ty a já. Lidi o nás už prakticky mluví jako o páru,“ žvatlal páté přes deváté, zatímco si nazouval sandály a představoval si, jak to bude probíhat. Budem se spolu držet za ruce, smát se, Sakuřiny krásné vlasy budou vlát ve větru a možná… možná.. Sakura se celou dobu dětinsky culila, ruce měla za zády a opírala se o zábradlí. Chvíli se na něj hezky koukala a pak k němu natáhla ruku.
„Pojď,“ řekla jen. Naruto byl v tom okamžiku úplně hotový. V tu chvíli by pro ni udělal všechno na světě. Vzala jej za ruku a utíkali spolu ze schodů.
„To se toho řetízkáče tak nemůžeš dočkat?“ zeptal se Naruto nadšeně.
„Žádná taková věc neexistuje,“ smála se. On ji ale neslyšel tak se její odpovědi začal smát a doufal, že řekla ano.

Kromě stánků s cukrovím zde byly i místa, kde spolu mohli dva lidé soutěžit např. v házení kunaiů, shurikenů nebo v pletení (no fakt!). Cestou potkali hodně kamarádů, kteří se k nim přidali. Rock Lee, Tenten, Shino, Kiba s Akamarem a dokonce i Sasuke. Snad poprvé měl Naruto z DD takovou radost. A bylo mu jedno, že už mu není deset.
„Naruto-kun,“ zvolal náhle Lee, „co si dát soutěž v páce?“ Naruto ochotně souhlasil. Rock Lee byl ale nakonec diskvalifikován poté, co se po druhé prohře nenápadně pokusil o otevření jedné z Osmi bran. Celý přitom zrudnul a Narutovi málem rozdrtil ruku, takže všichni poznali co se děje. Lee byl ale přesto přesvědčen, že si počínal jako správný shinobi – nenápadně. Sasuke si pohrdavě odfrkl.
„Tebe bych porazil i bez Osmi bran. V čemkoliv,“ řekl Narutovi.
„Tak si to zkus!“ obořil se na něj.

„Takže pánové,“ zvolal Gai, „ kdo pusou vyloví z koryta více jablek v časovém limitu dvou minut, vyhrává! Jste připraveni? Začněte!“ Vrhli se do toho s ohromným nasazením. Gai celý souboj hekticky komentoval. Zbývalo posledních deset vteřin. Stav jablek byl nerozhodný. A oba dva tahali poslední.
„Jakpak se asi souboj vyvine?! Bude to remíza, nebo jeden z těchto mladíků přejablkuje svého odvěkého rivala?!“ křičel Gai do mikrofonu. Pět vteřin do konce a zdálo se, že Naruto měl navrch. Nikdo si však nevšiml oné drobné včeličky. Velké koryto s jablky bylo položeno na zemi, tudíž museli Naruto i Sasuke klečet na kolenou s vystrčenýma zadkama (na ten Sasukeho mimojiné čučela dobrá půlka holek z Konohy). A právě na Narutovy půlky si ona drobná včelička brousila žihadlo. Zvolila levou a závratnou rychlostí zaútočila. Okolím se v momentě ozval Narutův ohlušující řev. Pustil jablko.
„KONEC!“ zaburácel Gai, „vítězem je Uchiha Sasuke!“ Okolím se rozlehl potlesk a mírný jásot. Sasuke se pousmál a nenápadně mrknul na Shina. Ten svou malou zlobivou včelku přivolal zpět.
„Tohle není konec!“ zahučel Naruto. Všichni ztichli.
„Co to žvaníš? Porazil jsem tě!“ namítl Sasuke.
„Jablka a koryto jsi vybral ty, ale teď je na řadě moje disciplína.“
„A tou je?“ zeptal se Sasuke znuděně. Naruto se jen pousmál.
„Karaoke.“ Všichni ztuhli. Tohle ani Sasuke nečekal.

Na to, jaký byl Sasuke emař a jak byl nervózní, zpíval celkem pěkně. Lidé mu tleskali a sem tam po něm někdo hodil plyšáka nebo něco těžšího, ale teď už každý netrpělivě očekával Narutův výkon, jelikož Sasuke nasadil laťku poměrně vysoko. Sakura, Rock Lee, Tenten, Shino… všichni jej sledovali. Dobrých tři sta lidí; známých i neznámých. Naruto se zhluboka nadechl. Píseň začala hrát a všichni napjatě čekali. Sakura měla trochu obavy, že se Naruto ztrapní, ale to, co následovalo, všem naprosto vyrazilo dech. Jeho hlas zněl úžasně. Plno lidem až přebíhal mráz po zádech. Během zpěvu Naruto jednou pohlédl na Sakuru. Celá zrudla a sklopila zrak. Po celém těle cítila mravenčení. Naruto se jen pousmál a pokračoval. Lidé nadšením výskali a tleskali do rytmu. Všichni. I Sasuke. Jakmile dozpíval, obyvatelé Konohy propukli v obrovský aplaus, že to až trhalo uši. Naruto si nemohl pomoct a proklestil si cestu k Sakuře. Celá nervózní mu pohlédla do očí. Lidé umlkli a sledovali je.
„Tak?“ zeptal se. Sakura na něj chvilku jen zírala.
„Bylo to.. lepší než řetízkáč.. Teda moc pěkné! Moc..“ koktala a znovu zaryla pohled do země. Naruto se usmál, přistoupil k ní a dal jí pusu. A ona se ani nebránila, dattebayo! Lidi znovu propukli v hlasitý jásot. Sasuke k němu s úsměvem přistoupil.
„Slušné,“ řekl jen. Naruto se zazubil. Nevěděl sice, jestli myslel zpěv, nebo to, že sbalil Sakuru. Ale bylo mu to jedno. Byl šťastný. Poprvé za ty roky byl na DD opravdu šťastný. Ale pak se něco stalo. Sakura zmizela. Sasuke taky. Celá Konoha zmizela a on stál ve tmě. Kdesi v dálce uslyšel zabušení jakoby na dveře.
S leknutím se probral. Ležel v posteli. Co?.. To.. To jako byl celé sen?! pomyslel si zklamaně.
„NARUTO?! Otevři ty dveře krucinál, nebo ti je rozflákám! Snad nebudeš trávit Den dětí doma?!“ Uslyšel zpoza dveří. Sakuro?!
„Tak ty neotevřeš? No jak chceš!“ Slyšel, jak si Sakura venku dopřála malý rozběh. „ŠANARÓÓÓ!“
„SAKURO NE!“ Stihl už jen vykřiknout. Konohou se rozlehl zvuk destrukce.