Žába se zlatým jazykem a tři přání

„...ne ne ne... já nechci další vlasy...ne ne, stačeji mi jedny... kup radši nějaký zelený Sakuře... já je nechci...“ mumlání ze spaní.
„Naruto...“ ozve se ďábelské zavrčení vedle jeho postele. Známý hlas s tímto děsivým tónem ho naprosto spolehlivě vytrhne ze spaní. Rychle se posadí a vzhlédne. „Ty idiote!!“
„He...?“ zamumlá zmateně Naruto. Před sebou vidí Sakuru z jejíž očí šlehají plameny. Na nic dalšího už se nezmůže. „A sakra!“

Mezitím, co si Naruto mne mírně zarudlou tvář od rány, jenž mu Sakura darovala, si něco uvědomí.
„Co tu vlastně děláš? A jak jsi se dostala dovnitř?“ začne se jí zděšeně ptát.
„Nebylo zamčeno hlupáku! A kdybys nespal do oběda tak, by jsem se k tobě ani nemusela táhnout, jenže ty si musíš přispat. A nikdo jiný pro tebe nechtěl jít, kvůli tomu, jaký tu máš bordel.“ řekla Sakura a pohoršeně se rozhlédla po místnosti plné prádzných obalů od ramenu a špinavého prádla. Zhluboka se nadechla a zase vydechla. „Volá nás Tsunade-sama, má pro nás nějakou misi, co spěchá.“
Naruto rozespale vstal z postele a dobelhal se pro prádlo na neforemné hromadě hozené na židli. „Vážně?“ zeptal se a začal si sundavat pyžamo, zatímco co Sakura koukala na fotku co měl položenou na okně. Byla to jejich stará fotka ze dne, kdy se oficiálně stali týmem 7. Při pohledu na Sasukeho ji bolestivě bodlo u srdce. Posadila se vedle fotky na neustlanou postel.
„Naruto...“ řekla posmutněle. Naruto, který si zrovna oblékal svou oranžovou mikinu, zpozorněl. „Myslíš že se někdy vrátí? Že je nějaká malá šance, že to bude jako dřív?“
Sklopil oči při vzpomínce na starého kamaráda. „Nevím, Sakuro-chan.“
Sakuře se zaleskly oči ale rychle zamrkala aby nechtěné slzy zahnala. Zvedla hlavu a povzbudivě se na Naruta usmála v naději, že její slzy nezaregistroval.
„Yosh! Tak se pojďme podívat co pro nás babča má!“ řekl už zvesela a utáhl si ochrannou čelenku.

„Cože?!“ zavřeští Naruto nevěřícně. „A to má být jako nějaká mise?!“
„Ty idiote! Buď rád, že vůbec nějakou máš!“ zařve navztekaně Sakura a jedinou ranou ho složí k zem.
„Na-Naruto-kun...“ zakňourá Hinata na druhé straně řady lidí v místnosti, zděšeně si jednu ruku položí k ústům a druhou k němu bezmocně natáhne.
„Sakuro-chan... ty jsi démon...“ zafňuká Naruto a vyškrábe se na nohy. Sakura po něm jen vrhne další vražedný pohled.
„Tak dost cavyků! Pusťte se do práce!“ přeruší je rázně Tsunade sedící za stolem před nimi.
„Počkejte! Tsunade-sama, zapomněla jste jim dát na rozdání ty letáky.“ řekne Shizune a odloží na zem Tonton, aby mohla podat Nejimu, který stojí vedle Hinaty, jednu z obrovských hromad papíru, které se tyčí složené do komínů podél stěny. Narutovi spadne zděšením čelist. Letáky slavnostně hlásají, že se zítra koná v Ninja Akademii den dětí na který jsou všichni zváni.
„Rozvěsíte to po vesnici.“ řekne s úsměvem Shizune, když další várku podává Leemu.
„Spolehněte se madam!“ řekne s rozjařeným úsměvem Lee a popadne svůj díl letáků. Shizune se zasměje a podá trošku menší hromádku Ino. Ta pod neočekávanou váhou papírů vykulí oči a zatne zuby.
„Vždyť je to těžký jak náklaďák!“ zaskučí, ale bez protestů se vrátí do řady. Zbytek letáků rozřadí mezi Shina, za něhož převezmou těžkou hromadu letáků jeho brouci, Sakuru a Naruta, který se stále nesmlouvavě šklebí.
„Tak do práce! Máte čas jenom do zítřka!“ rozkáže Tsunade a rukou jim naznačí že mohou jít.
Za doprovodu skučení a hekání všichni vyjdou z místnosti.

O pár hodin později...
„Haaahmm...konečně!“ zasípal Naruto a rozvalil se na lavičce. Všichni se teď nacházeli pod monumentem Hokage tyčícím se nad vesnicí. Poté co se rozdělili do skupinek, aby pokryli větší plochu vesnice, si zde dohodli sraz. Když dorazili všichni, bylo už pozdní odpoledne a slunce se pomalu sklánělo k západu. První byli Shino, Hinata a Neji. Jako další dorazili Sakura s Ino, a jako poslední Naruto a Lee.
„A teď ještě vymyslet něco co připravíme. Nějaké nápady?“ zeptala se unaveně Sakura. Rozhlédla se po skupince.
„Uděláme cvičiště a otestujeme jak jim jdou techniky a taijutsu, pořádně jim dáme do těla, co vy na to?“ navrhl zapáleně Lee. „Neji by mohl pomoci s ninjutsu, viď?“
„Já jsem pro, mohli bysme je něco naučit,“ řekne vážně Neji.
„Jsou to děti! Na dětský den je přece nechcete učit nějaké nudné techniky, když se mají bavit. Dalo by se to udělat i zábavnější formou, co třeba nějakou opičí dráhu?“ navrhla Ino.
„Souhlasím s Ino, jsou to teprve děti z Akademie a nebo děti co vůbec nic takového, jako je ninjutsu nebo taijutsu neumí.“ řekne potichu Hinata.
„Tak to bychom měli jeden nápad, ale co dalšího?“ zamyslí se Sakura. „Mohli bychom udělat třeba čajovnu, kde by si mohli odpočinout rodiče.“
„Myslím, že je to dobrý nápad,“ řekla s úsměvem Hinata.
„A co třeba Dům Hrůzy!“ zvolal Naruto. „Húúúúú...!“
„Zrovna jsme říkali, že jsou to malé děti!“ zavrčela Sakura a vrhla na něj vražedný obličej.
„Mně se to líbí.“ řekne Shino a všichni se na něj překvapeně podívají. „Nedívejte se na mě...“
„Podle mě by to také mohla být sranda.“ špitne Hinata a začervená se.
„Otestujeme tak jejich vůli.“ řekne klidně Neji.
„Měli bychom jít. Už skoro zapadlo slunce a můžeme přemýšlet i cestou na Akademii.“ zavelí Ino a všichni se dají pomalu do pohybu.

Na Akademii...
„Ok. Já a Neji půjdeme připravit ty prolejzačky.“ řekne Lee s úsměvem.
„My s Ino půjdeme prozatím připravit do jídelny...“ začne Sakura.
„...a bude to po celém patře!...“ hlaholí zhlasita Naruto.
„Naruto...!“ zavrčí Sakura. „Ty prostě nemůžeš být pět minut zticha... ty idiote!“
„He..?“ otočí se zmateně Naruto a schytá ránu pěstí přímo mezi oči.
„Takže jak jsem řekla, s Ino půjdeme dolů do jídelny připravit čajovnu. Mezitím můžete nějak rozvrhnout ten Dům Hrůzy a my vám pak přijdeme pomoct.“ řekla Sakura jakoby nic mezitím co se Naruto držel za hlavu.
„Dobře, prohlédneme komory a sklady a podíváme se co by se dalo použít.“ řekne Shino a vydá se ke dveřím vedle první třídy na patře. Sakura a Ino vyrazí po schodech dolů.
„Naruto-kun, máš nějak rozmyšleno, co by jsi chtěl kde udělat?“ zaptá se stydlivě Hinata a začervená se.
„No, na patře je pět tříd, myslím, že každý bysme mohli vymyslet něco svého. Ale byl bych ti vděčný, kdybys našla kostru tak kdybys jí sem vzala.“ řekne zvesela Naruto. „Já mezitím dojdu prohledat nějaké místnosti dole.“
„Do-dobře.“ zakníkne Hinata. Naruto se vydá po schodech dolů a začně prohledávat místnost po místnosti.

O chvíli později...
„Heh...tady jsem ještě nikdy nebyl.“ řekne si Naruto sám pro sebe, když dojde ke dveřím vedle schodů do suterénu. Sáhne po klice a otevře dveře. Náhle se na něj sesype hromada věcí, jež byla ještě před chvíli všemožně naházená v komoře. Pomalu ze sebe shodí krabici s umělohmotnými lžičkami. „Co to sakra..“
V rohu místnosti před ním se cosi zaleskne. Vstane a sáhne po lesklé věci. Musela být zasypaná tou hromadou věcí co na něj vypadla. Vytáhl svitek se zlatými lesklými okraji, které odrážely světlo lamp na chodbě. Sedne si na zem a opře se o stěnu již téměř prázdného kumbálu. Rozvine svitek a zamračí se na neznámé znaky. Japonština to není. A jak tak kouká na znaky na svitku, udělá se mu mdlo a zatočí se mu hlava. Náhle si připadá neuvěřitelně unavený. Zamrká a klesnou mu víčka.
Zdá se mu velmi zvláštní sen. Sedí na leknínu uprostřed jezera s křišťálově čistou vodou. Před ním sedí na leknínu žába se zlatým jazykem a fialovou kůží. Naruto se zamračí.
„Ty asi nejsi z šéfíkovi rodinky, že ne.“ řekne Naruto.
„Řekni, co si přeješ.“ zakváká žába a střelí dlouhým zlatým jazykem po mouše co letí okolo.
„A já myslel, že přání plní zlaté rybky a ne fialové žáby.“ řekne klidně Naruto a začne se rozhlížet kde to vlastně je.
„Řekni, co chceš.“ zakváká žába znovu.
„Chci se stát Hokage, ale to ty prcku splnit nemůžeš, tohle je jenom sen a ty jsi v tom snu taky takže si tě jen přestavuju, víš.“ řekne Naruto, vstane a opráší si kalhoty.
„Máš to mít. Co chceš dál?“ zakvákne už spokojeněji žába.
„Chci jít na rande se Sakurou-chan.“ zasměje se Naruto a dá si ruce v týl.
„Tak se stane. A co chceš ještě?“ ptá se dál. Naruto se na ní koutkem oka podíval. Vypadala, že naprosto věří tomu, že to dokáže.
„No, co je to sen..“ řekl si pro sebe. „Tak si snad můžu alespoň chvíli myslet, že by se mohlo stát něco, co se stát nemůže.“ sklopil oči. „Přál bych si moci být alespoň chvíli se svými rodiči.“
„Budeš s nimi.“ kvákla a seskočila do vody.
„Jak jsem si mohl myslet.“ uchechtnul se Naruto. V tu chvíli se sen začal vytrácet a on se začínal probouzet.

„Eh...“ heknul, když se probral a zjistil, že celou dobu sedí v naprosto nepochopitelné poloze. Otevřel oči a pohlédl na tváře vedle něho.
„Co tu děláte, Hokage-sama?“ špitla jedna malá dívka. Naruto vykulil oči.
„Hokage..sama?“ vydechl a začal vstávat.
„Je vám něco, pane?“ zeptal se brýlatý kluk.
„Ne, nic mi není...“ zašeptal a rozhlédl se kolem sebe. Byl na Akademii přesně tam, kde usnul. Bylo ráno a v chodbě byla květinová výzdoba.
„Naruto!“ zaslechl ze schodů vedle sebe. Běžela k němu Sakura.
„Sakuro...chan...“ vydechl a sledoval jak se přibližuje.
„Kde sakra celou dobu jsi? Všichni tě hledají!“ řekne udýchaně. „Yondaime-sama a Kushina-san na tebe čekají v čajovně.“
„Máma s tátou?!“ zvolal a vykulil oči. Přikývla.
„Co se tváříš jako vyvoraná myš? Je ti něco?“ zamračila se. „Můžeme dnešní večer klidně odložit, jestli chceš.“
„Co je dnes večer?“ zeptal se zmateně.
„Spadl jsi snad v višně nebo co?! Nebo máš tak krátkou paměť?!“ rozkřikla se a flákla ho seshora do hlavy až zaskučel. „Pozval jsi mě na rande a já řekla ano. Už si vzpomínáš?!“
„He...?“ vykulil oči. „Ta žába mluvila pravdu!“
„Naruto..!“ zavrčela. Podíval se na ní a při pohledu na plameny, jež jí obklopovaly uskočil stranou. „Jaká žába?!!!“
„Nic..nic.“ řekl a usmál se. „Dnešek platí. Zajdu za mámou a taťkou.“
„Jo..“ řekla Sakura a koukala se na něj, jak upaluje k jídelně.

Vešel do jídelny a začal se rozhlížet.
„Naruto!“ zaslechl zleva. Vykulil oči a otočil se po hlasu. U stolu tam seděli Minato a Kushina. Oči se mu zaleskly slzami.
„Mami...“ zašeptal a vyšel jejich směrem. „...Tati...“
„Co se děje?“ zeptal se Minato. „Vypadáš překvapeně.“
„Ne, nic se neděje.“ otřel si oči a rozběhl se směrem k rodičům. „Já jen, že tohle je ten nejlepší Den dětí, jaký jsem zažil.“
Doběhl k nim a padl do jejich otevřené náruče...