Za všechno může Sasuke!

Byl to úplně normální den; Naruto a zbyek týmu sedm trénovali se shurikeny. „Jsem lepší než Sasuke!“
Sakura už to nemohla vydržet: „Naruto, přestaň se vytahovat. Sasuke má jen špatný den, jinak bys ho nikdy neporazil.“
„Jsem lepší než Sasuke, ale ty si to jen nechceš přiznat,“ namítl Naruto.
„To ty si jen nechceš přiznat, že Sasukemu se to jednou nepovedlo,“ rozzlobila se Sakura.
Náhle se přiřítil Konohamaru. „Ahoj, Naruto, trénuješ na den dětí?“ „Den dětí?“ opakuje Naruto. „Co to sakra-“ „Oslava pro děti. V některých zemích nebo vesnicích se slaví každoročně, u nás ve vesnici to bude poprvé,“ skočila Narutovi do řeči Sakura.
„Co se při té oslavě ale dělá? Boj s ostatními nebo nějaké blbosti?“ zajímá se Naruto.
„Hod shurikenem, boj s Akatsuki, přepadení v lese, týmová práce a tak,“ vysvětluje Konohamaru.
„Jdu do toho za tým sedm!“ rozhodne se Sakura.
„Já taky!“ ozve se Naruto. „A ty, Sasuke?“ „Nikdy bych se tak neztrapnil. Jděte si sami,“ odmítne Sasuke.
„Hele, Konohamaru, kdy je ten Den dětí?“ zjišťuje Sakura.
„Zítra. Jen škoda, že my z akademie nemůžeme být v týmech,“ řekne Konohamaru.

V uličce se rvalo několik dětí ke komisi. Mezi nimi i Sakura s Narutem.
„Nikdy se tam nedostaneme,“ vzdychne Sakura. Naruto to však popře: „To si jen myslíš!“
„Naruto, ne!“
Pozdě. Naruto si prorazil cestu rasenganem.
„Tým?“ ptá se neznámá komisařka.
„Sedm.“
„Jména?“
„Uzumaki Naruto a Haruno Sakura.“
„Dál?“
Naruto mlčel. Komisařka zvedla hlavu. „Jste jen dva?“
„Nó... Víté... Ten onemocněl,“ vymluví se Sakura.
„V tom případě se nemůžete zúčastnit,“ odpoví komisařka.
„Jen jednodenní chřipka, už se uzdravil. Že ano, Naruto?“ rozmlouvá to Sakura.
„Jméno, prosím,“ požádala žena.
„Uchiha Sasuke.“
„Uchiha Sasuke. U-Uchiha?“ zarazí se komisařka. „Kde ho máte? Ráda bych ho viděla. Na vlastní oči.“
„Mi-Minutku, paní komisařko, hned ho najdeme,“ slíbí Sakura.

„Sasuke! Sasuke!“ volali Naruto a Sakura.
„Kde ten hajzl sakra je?!“ nadává Naruto.
„Neboj, najdeme ho,“ doufá Sakura. „Tedy myslím.“
Nezbylo nic jiného než pokračovat ve skákání po střechách a doufat, že se Sasuke někde objeví.
„Ty mizero jeden! Co si sakra myslíš?!“
„Naruto, klid, zbývá už jen kousek. Už nemůže být daleko,“ uklidňuje Naruta Sakura.
„To říkáš celou dobu!“ Naruto už byl vážně naštvaný. Neměl chuť hledat Sasukeho, chtěl bojovat s Akatsuki, chtěl všem ukázat, jakou má sílu, chtěl všem dokázat, že si zaslouží být hokagem.
„Támhle je!“ zakřičí Sakura. „Sasuke! Sasuke!“
Zvedl hlavu. „Co mi chcete?“
„Musíš s námi na náves! Bez tebe nesmíme soutěžit!“ hlásá Naruto.
„To mě nezajímá. Řekněte, že neexistuji a pustí vás.“
„To jsme zkoušeli,“ zalže Sakura.
Dvojice seskočí k Sasukemu. Sasukemu i Narutovi probleskne hlavou stejná myšlenka: Porazím toho druhého!
„Fajn,“ souhlasí nakonec Sasuke.
„Já to věděla! Já to věděla!“ radovala se Sakura. Při vražedných pohledech dvou ninjů raději přestala.
Trojice mířila přímo ke komisi. Jenže nastal problém. Nikde nikdo.
„Kvůli tobě jsme to prošvihli!“ postěžuje si Naruto na Sasukeho.
„Neboj, takový dav jen tak nezmizí. Něco se stalo, když jsme tu nebyli,“ tuší Sakura. A nemýlí se.
Po prohledání Konohy Naruto zavtipkuje: „Tak co, kolikrát si to ještě dáme?“
Sakura ho umlčí vražedným pohledem. Potom ale dostane výborný nápad: „Třeba stokrát, máš to ke Dni dětí místo závodů v lese.“
„Phe!“ udělá Naruto a povolá si velkou žábu.
„To jsi to nemohl udělat dříve?!“ vynadá mu Sakura.
„Buď vděčná,“ napomene ji Sasuke.
„Proč?“ přeje si vědět Naruto.
„Už prší pěknou chvíli a vody stále přibývá. Možná to bude ten důvod, proč všichni zmizeli,“ zamyslí se nahlas Sakura.
Narutovi spadne k nohám jakýsi balíček. Otevře ho a přečte. „Je to jasné. Den dětí se nekoná. Voda se blíží a může nás zabít.“
„Teda Naruto, zatím jsem nezažila, abys někdy řekl něco chytřejšího,“ pochválí Naruta Sakura. Nedá se nic dělat, tak snad příští rok...