Narutovy oslavy Dne dětí

Naruto s námahou otevřel oči. Byl tu další nudný den a jeho čekal další nudný trénink se Sasukem, Sakurou a mistrem Kakashim. Ale co se dá dělat, chce-li být silnější a stát se Hokagem, musí každý den tvrdě cvičit.
Ale základem každého dne je dobrá snídaně. Proto si jako obvykle dal své oblíbené mléko a něco na zub. A jak tak rozespale mžourá na kalendář, všimne si, že je 1.6. "Dattebayo, dnes je naprosto skvělý den, musím sebou hodit a běžet do arény, nebo to prošvihnu."
V mžiku už byl venku a hnal si to tryskem do arény. "Kam tak ženeš Naruto?",zastavil ho Konohamaru. "Do arény, dnes je přeci Den dětí a bude tam naprosto skvělý program. Jdeš taky?" Konohamaru se zamyslel: "No, já nevím, je to přeci pro děti a já už dítě nejsem!" To Naruto naštvalo: "A já snad dítě jsem ty tupče? Jdu se jen podívat na to jaké talenty máme v Listové." "No dobře, jdu s tebou Naruto", svolil Kohohamaru.
Sprintem se vydali na cestu. Dorazili před arénu, kde se tlačili lidé, aby viděli své děti. Naruto se protlačil až dopředu, kde ho však zasekl jeho bývalý učitel na akademii. "Naruto, kam se
tak cpeš??? Nevíš, že předbíhat se nesmí?" "Ale no tak, jsem váš bývalý žák", vymlouval se Naruto. "Tak běž, ale zůstane to jen
mezi námi." Naruto na něj mrkl a utíkal na tribunu, aby měl,
co nejlepší výhled. "Za chvíli to začne", řekl Konohamaru,když spatřil svého dědu na druhém konci arény.
Hokage se postavil doprostřed arény. "Dnes na oslavu našich potomků, jsme se rozhodli uspořádat soutěže, aby si naše ratolesti uvědomili, na čem musí ještě pracovat, chtějí-li se stát ninji. Nechť soutěže započnou."
Hokageho místo zaujal mistr Kakashi. "Co ten tady dělá. Říkal mi, že
přeci nepůjde na něco čemu se říká Den dětí!", rozčiloval
se Naruto.
"Nechť započne první souboj", zvolal Kakashi. Do arény vstoupil
nějaký malý kluk s holkou po boku. Postavili se proti sobě a zaútočili.
"To je nuda, dattebayo, myslel jsem, že budou používat i nějaká Jutsu, ale oni do sebe jenom kopou a ještě se šetří," stěžoval si Naruto.
"Já ti to říkal," dobíral si ho Konohamaru.
"Tak fajn, když jsi tak chytrý, tak co budeme dneska teda dělat?"
"Co takhle jít trénovat? Slíbil jsi mi, že mě naučíš nějaký trik."
"To, že jsem slíbil?"
"Nááárutooo!!"
"Promiň Konohamaru, mám lepší plán, ukážeme jim pořádný souboj."
"Jak to myslíš?"
"Neptej se a sleduj", a Naruto skočil do arény. Všechny pohledy se stočily na něj. "Řeknu vám, tyhle oslavy jsou pěkně na nic. Chcete vidět pořádný boj?"
Dav jen mlčel. "Mlčení znamená souhlas," ušklíbl se Naruto. "Mistře Kakashi, co takhle ukázat těmhle malým capartům, jak se bojuje?"
"Naruto, přestaň tady dělat ostudu a padej zpátky na tribunu!"
"Ale mistře ... "
"Mlč a padej zpátky nebo tě tam dokopu!"
"Ach jo, ale tyhle oslavy jsou strašná nuda."
"Taky nejsou pro tebe, ale pro rodiče těch dětí, aby viděli, čemu všemu se jejich děti učí."
"Hmm... Tím pádem už asi nejsem dítě, když mě tu nebaví."
"Buď za to zjištění rád."
"Máte pravdu mistře, půjdu a budu trénovat, abych se jednoho dne stal tím nejslavnějším Hokagem a všichni mě uznávali, myslím že je to užitečnější než tu jen sedět a nudit se tu."

Naruto nakonec přišel na to, že člověk musí objevovat své pravé já každý den.
A pro něj nejsou už oslavy Dne dětí, ale pro něj je důležitá Chuuninská zkouška.