Den dětí v Listové

Po ulicích ve vesnici pobíhaly veselé děti se sáčkami v ruce a zastavovaly se u každého obchodu, stánku a domu pro pár sladkostí do sbírky. Některé děti dostaly čokoládky se znakem Listové, některé dostaly lízátko ve tvaru kunaie a dokonce se tam objevil i pár milenců, kteří rozdávali velké čokoládové sousoší všech Hokage.
Všichni se smáli a radovali z tohoto výjimečného dnu. Děti poskakovaly kolem svých rodičů a ukazovaly jim, co dostaly. Jenže v Konoze jsou i takové děti, který rodiče nemají.
Na prolejzačce před sousoším seděl blonďatý kluk a přemýšlel. Celý den pozoroval, jak jsou ostatní děti se svými rodiči, a jak jsou šťastný. Nemohl pobíhat od domu k domu pro sladkosti, ve vesnici ho neuznávali, ba dokonce se ho báli. Nevěděl proč.
A tak jen seděl a pozoroval ostatní s dychtivostí v očích. Jak rád by byl na jejich místě.
Seskočil z tyče a vydal se směrem k sídlu Třetího. Napadlo ho, že starý děda by se mu mohl trochu věnovat, ale dneska už mu nic náladu nezlepší.
Uviděl Hokageho venku, jak se vybavuje s dětmi, co za ním přišly. Blonďatý kluk posmutněl. Otočil se na patě a vyrazil do svého oblíbeného stánku. Když ale přišel k Ichiraku, všechna místa byla obsazená. Zlostně si dupnul, až se za ním otočilo pár zkoumavých pohledů. Ty pohledy on nesnášel. Lidé se na něj koukali takhle pořád. Raději začal utíkat směrem k vodě.
Na mole seděl černovlasý chlapec. Byl taky sám. Přemýšlel o svém bratrovi. Jediné, co mu leželo v hlavě byla pomsta. Musel zabít svého bratra, ale byl moc malý a nezkušený na to, aby se za ním vydal, a tak musel Den dětí trávit sám.
Otočil se a spatřil blonďatého kluka, jak na něj civí. Znal ho ze třídy. A neměl v úmyslu se s ním nějak bavit. Ale všimnul si, že je taky sám. Na tváři posledního z Uchiha klanu se mihnul úsměv. Blonďákovi se rozzářil obličej. Když už však chtěl vyrazit za osamělým chlapcem na molu, zaslechl v povzdálí hlas svého učitele.
"Naruto!" zahulákal Iruka a popoběhl k blonďatému klukovi. Ten se ještě naposled otočil za Uchiha klukem, ale ten už tam neseděl.
"Iruka-sensei. Co chcete?" zeptal se Naruto.
"Pojď, mám pro tebe dárek." Iruka ho chytil za ruku a táhnul směrem ke svému domu. U dveří stál balíček.
Naruto se slzami v očích poděšeně kouknul na svého učitele a potichu řekl: "T-to je pro mě?"
Iruka se zasmál. "Ano! To je pro tebe."
"Iruka-sensei!" Zařval Naruto a vrhnul se učiteli do náruče. Poté zaútočil na balíček. Uvnitř byly čokoládové figurky všeho, co jen existovalo. Byl tam i čokoládový kunai, po kterém Naruto tak toužil. S úsměvem na rtech začal vesele klábosit s Irukou.

Černovlasý chlapec stál uvnitř prázdného domu, ve kterém bydlel s jeho rodinou. Po tvářích se mu koulely slzy a v jeho hlavě se ozývalo jedno a to samé slovo. Nii-san.