Stezka odvahy

Naruta vzbudilo šílené bouchání na dveře. Rozespale zamrkal na budík. Cože?! Tři čtvrtě na šest?! To si dělá srandu! Přetáhl si polštář přes hlavu, ale bušení neustávalo. Doplazil se do předsíně, vzal za kliku, a vzápětí mu bytem prolétlo zelené tornádo.
"Hej, Naruto, tys ještě spal?! To není možný! Honem se najez a vyrážíme na hřiště! Tak děléééj!" vřískal Rock Lee.
"No jo, porád," zahučel blonďák nešťastně.

Ve stejnou chvíli se v růžovém pokojíčku zpod peřin vyhrabaly tři rozcuchané hlavy.
"Uááá, bré ráno," zívla Ino a protírala si oči.
"Brýtro, vstávat a cvičit!" vykřikla TenTen, skutálela se z postele a okamžitě začala dělat kliky.
Sakura se jen zahihňala: "Horší než síla mládí. Je poznat, že jste ve stejným týmu. Ještě jednou zaječíš, tak vzbudíš moji mámu, a víckrát mi nedovolí, abyste tu přespávaly!"

Shikamaru už od svítání ležel na trávníku u hřiště a pozoroval mraky. Dneska byly obzvlášť zajímavý...

Přesně v šest třicet bylo hřiště plné dospělých ninjů, chuuninů i geninů, kteří se měli podílet na organizaci letošního dne dětí. Všichni byli postupně rozdělní do skupin a chodili si pro úkoly k učitelům akademie. Týmy sedm až deset, k radosti Sakury s Ino a depresi Sasukeho, tvořily jednu skupinu. Až na Shikamara se ale na organizování těšili. Připadali si důležitě, a Lee pořád dokola opakoval, že to bere jako misi, a pokud selže, vyběhne stokrát schody k sídlu Hokage.
Když na ně přišla řada u stolečku, za kterým úřadoval Iruka s Kakashim, povykovali nadšením. Po rozložení lístku s přiděleným úkolem jim však zmrznul úsměv na rtech. Přesněji řečeno se zděsili.
"Noční stezka odvahy?!" vypísknul Chouji. "Ale já se bojím tmy!"
"To není ten největší problém," opáčil Kiba. "Nejhorší je to, který děcka na bojovku půjdou."
S těmi slovy podal prokletý papírek Shinovi. Ten si samým údivem sundal z očí své tmavé brýle, protože si nebyl jist, zda dobře vidí. "Konohamarova třída..."
Naruto vztekle praštil rukama do stolu: "Tak to teda ne, Kakashi-sensei! To protestuju! Konohamaru dělá naschvály. Schová se v lese jako loni, a pak ho budem zase dvě hodiny hledat?! Ani mě nehne!"
"Jo, a Udon se prý minule počůral!" přisadila si Ino.
"Heleďte, máte to, co máte," pokrčil Iruka rameny. "Další!" zavolal, a chudáci genini měli po protestech.

Naprosto zdrcení seděli kolem ohniště a opékali si špekáčky ke svačině. Bylo skoro poledne, ale oni zatím nepřišli ani na téma noční hry, natož aby měli hotové nějaké kostýmy. Kolem nich se proháněli Jouninové z ochranky Hokage převlečení za indiány. Probrali z transu znuděného Akamaru, který se začal honit s nimi, a ihned byl prohlášen za jejich vyvolenou krásnou squaw. Kiba ho tak tak zachránil před únosem do nedalekého týpí.
Nakonec to TenTen nevydržela. "Lidi. Třeba nebude tak zle. Hele, jsou to jenom děcka, ne? Když vymyslíme něco, co je zaujme, zlobit nebudou."
Ostatní ne moc přesvědčivě kývli. Věděli, že jim stejně nezbývá, než svěřený úkol splnit. Jinak by měli zle u samotného Hokage, který velmi dbal na tradice. A kdyby jen dbal, on je přímo zbožňoval! Svátky, významené dny a výročí čehokoliv, to bylo jeho. Pokud existuje "Den šlapání zelí", Třetí se o něm nikdy nesmí dozvědět!
Holky jako téma samozřejmě navrhly upíry. Určitě už si představovaly, jak se jim bledolící Sasuke v černém plášti lačně vrhá po hrdle, a proto byla tato varianta všemi ninji jednohlasně zamítnuta.
Naopak prosazovali zombíky, protože který malý kluk není štěstím bez sebe, když se může beztrestně zašpinit jak to prase.
Rozproudila se ohnivá debata, ze které nakonec po trošce křiku a pár fackách vzešlo téma: Pekelná stezka.

Na přípravě si genini chtěli dát hodně záležet. Skupiny organizátorů totiž mezi sebou soutěžily o nejhezčí kostýmy. Každopádně bylo nutné být lepší než indiáni, kteří kvůli ztrátě Akamara vykopali válečnou sekeru.
Holky vzaly klukům míry, načež se zašily šít do domu rodiny Haruno. Na mladé ninji tedy zbyla příprava stezky, stanovišť s úkoly, a hlavně vymýšlení nějakých těch lekaček.
Chouji si celkem pochopitelně zabral startovní čáru u ohniště, kde bude mít dostatek světla, a nebude se bát. Odtud povede stezka přes malý lesík, kolem rybníka, zpátky ke vchodu do akademie, kde bude čekat Sakura. Ostatní se rozmístí po cestě, kde budou dávat úkoly a strašit.

Když se děvčata vrátila s hotovými převleky, Naruto právě umisťoval poslední svíčky. Kostýmy všem sedly perfektně; Sakuřina maminka se vytáhla. Ino doma vyžebrala jednu povadlou kytici, TenTen přišla s celou sbírkou svých zbraní a Hinata sebrala Nejimu z postele prostěradlo, z čehož neměl valnou radost. Tím byly všechny přípravy hotové, a devítka geninů se vmísila do slavnostního mumraje, dokud nenastane jejich čas.

Dětský den na hřišti se chýlil ke konci. Menší děti už odešly s rodiči domů. Padl soumrak a měsíc se skryl za mraky právě ve chvíli, kdy nejstarší třída ze školky, vedená Konohamarovým gangem, vyrazila k ohništi...
Stromy vrhaly strašidelné stíny a budoucí ninjové se obezřetně rozhlíželi. U ohniště seděl na špalku mohutný poustevník v hnědém rouchu.
"Vítejte u bran pekelných," řekl.
Mluvil děsivým šeptem, který doprovázelo ne zrovna příjemné šustění a praskání pokaždé, když se pohnul. Děti nemohly tušit, že jsou to sáčky od brambůrků, co nosí Chouji po kapsách.
"Vítejte," zopakoval. "Čeká vás nelehký úkol. Musíte projít ohnivou stezkou až k samotné vládkyni podsvětí." Mávl rukou k cestičce vyznačené mihotavými svíčkami. "Na své pouti projdete sedmi pekelnými branami. U každé z nich čeká jeden z mých pomocníků, který vám dá úkol. Pokud ho splníte, můžete dál. Ale střezte se! Ten, kdo úkol nesplní, nebo cestou vykřikne, bude odsouzen k věčnému zatracení!" Zdvihl ruce a zašustil tak, že i Konohamara přešla všechna chuť na zlobení. "Tak, kdo půjde první?"
Udon ke své smůle právě v tu chvíli posmrkl, a tak byl vybrán. S roztřesenými koleny se vydal do pekelného chřtánu.
Zanedlouho dorazil k zatáčce, kterou hlídal trpaslík s malým psíkem. Úkolem bylo zavřít oči, napočítat do deseti a znova je otevřít. Přišlo mu to trochu zvláštní, ale poslechl. Jedna, dva, tři...

Lesem se rozlehl příšerný řev. Poustevník vybídl další z dětí, aby vykročilo do lesa. Pravda, moc se mu nechtělo. Po chvíli klučina dorazil k trpaslíkovi, kde si vyslechl úkol. Když otevřel oči, místo malého psíka před ním stál obrovský hafan a slintal mu na boty. Chlapeček měl ale evidentně rád zvířata všech velikostí, proto psa jen podrbal za uchem, a pokračoval v cestě.
Na druhé zastávce stála o strom opřená rakev. Jakmile k ní došel, se skřípáním se otevřela. Vylezla z ní evidentně mrtvá nevěsta v bílých šatech se svatební kyticí. Úkolem bylo poznat nejméně tři druhy květin. Protože malý předškolák byl chytrý, poznal jich pět, a nevěsta ho pustila dál.
Na třetí zastávku však nedošel, protože zaječel strachy, když ho přes zadek plácl podivný stín.

A tak tedy poustevník vyslal na cestu třetí dítko. Blonďatou budoucí kunoichi. Hravě zvládla zvětšeného Akamara i mrtvou Ino, nevyděsil ji Shikamarův stín a vyřešila i hádanku, kterou jí položil na třetím stanovišti. U čtvrté "pekelné brány" však vypískla, jakmile otevřela dřevěnou krabičku od otrhaného slepce v tmavých brýlích.

Dvě následující děti zvládly i Shinovy brouky z krabičky, ztroskotaly však na stanovišti staré prodavačky zbraní TenTen, kde se nedokázaly trefit míčkem do proutěného koše.
Dalších pár předškoláků vystrašil šílený duch alias Neji v prostěradle, jiné svedla z cesty bludička Hinata, a někteří nedokázali sníst nechutný ramen od zombie kuchaře Naruta. Většinu děvčat ze hry vyřadil vzteklý čertík Rock Lee, který je nutil skákat přes vysoký pařez.
Několik jich zapištělo, když jim z ničeho nic přes cestu vyšlehly plamey, a ti, kdo Sasukeho ohnivou šou přežili, odpadli na jeho zákeřném kovovém hlavolamu.
Nakonec už na startu zbývala poslední statečná, Moegi. Sebevědomě prošla všemi branami. Sasukeho hlavolam, jakožto premiantka třídy, prohlásila za hračku pro mimina, a tak už jí nic nebránilo v cestě za vládkyní podsvětí.
Mezitím se u akademie shromáždil zbytek předškolní třídy, i všichni "strážci bran". Byli zvědaví, co si Sakura připravila, protože s tím dělala hrozné tajnosti a nikomu nic nechtěla říct.
Obřadně vyšla ze dveří v černých šatech s vlečkou. V každé ruce držela svíčku. Zamračeně se rozhlédla po dětech, a do hrobového ticha pronesla: "Kde je Konohamaru?!"
"Já jsem věděl, že to takhle dopadne!" zakvílel Naruto, odhodil misku s rámenem a chtěl utíkat na radnici vyhlásit poplach.
Když tu najednou, kde se vzali, tu se vzali, indiáni! A mezi sebou vedli svázaného Konohamara!
"Zde vám předáváme zajatce. Chtěl se nám vloupat do týpí a ukořistit naše sušené maso. Howgh!"
Všichni, až na malého provinilce, propukli v hlasitý smích. Děti byly odeslány na kutě, indiáni se strašidelnými geniny zakopali válečnou sekeru, ale než si stihli zapálit dýmku míru, na palouček přišel sám Hokage a poslal je do postele všechny.
Jakpak taky ne, musejí být odpočatí, vždyť zítra se slaví "Den šlapání zelí"!