City, které nepoznala / SasuHina

'Obdivuji tě a to celou dobu. Od momentu co jsem tě uviděla. Koukala jsem z povzdálí, jak si plníš tvůj sen. A byla vždy při tobě, Naruto. Jen ty nevidíš. A přehlížíš mě. Možná jen mám takový pocit, možná se mi to jen zdá. Jsem asi sobecká. Jistě, nemůžeš mít čas jen na svou jednu kamarádku. Jsem přece tvoje kamarádka, jako mnoha dalších z Konohy. Jen kamarádka.
Já se tady trápím, ty asi zkoušíš nějaké triky na Sakuru. Ona o tebe ani nezakopne. A zatím co ty se snažíš, ona myslí na jiného. Na černovlasého kluka, Sasukeho. A Sasuke? Ten je naplněn nenávistí a pomstou. Nepomyslí na ni. Je pryč z vesnice a je vyhlášen za nukenina. Je to koloběh.

Oba chcete Sasukeho vrátit zpátky do vesnice. Pro tebe je něco jako bráška, rodina, kterou si nikdy neměl. Znamená pro tebe hodně a dal by jsi i život za něj. Zatím co on tropí největší lumpárny.'
Skončila uvažování a zvedla se z břehu řeky, u které seděla. Slzy ji netekly. Nemohly. Vytřepala si z oblečení smýtka a vracela se zpátky do civilizace. Bylo rušno. Potkala pár přátel, nikdy na ni nepoznali, že se něco děje. Nikdy. Nikdo neznal druhou stránku Hinaty. Nikdo. Ani sám Naruto ji nepoznal. Každý ji měl za usměvavou, bez starostí a milou holku. Většina z jejich přátel, z jejich blízkých, věděla, že Naruta miluje. Jen ten blonďatý blázen o tom neměl ani páru.
„Hinato, máš jít za Tsunade.“ vyrušil ji ze snění Kiba. Usměvavý, hnědovlasý kluk ji stál před cestou a vedle sebe měl svého psíka, Akamara.
„K-kibo-kun...“
„Ale honem, Pátá je dnes nějaká naštvaná.“ a ušklíbl se.
„Tak se měj.“ usmál se na dívku s černými vlasy a pokračoval. Hinata se pomalu vydala k sídlu Hokage.
„Máte misi.“ pověděla tříčlennému týmu. Skládal se z Hinaty, TenTen a Shikamara. Jednalo se o nějaké přepadení ve vesničce, která nebyla daleko od Listové vesnice, ale ani blízko.A tahle skupinka měla za úkol najít zloděje, které tohle způsobili.
„Vyražte za dvě hodiny.“ dala si odmlku a zadívala se do papírů, co měla pohozené po stolu.
„Rozchod.“ zavelila a tým se rozpustil.
Hinata se šla domů připravit. Před svým domem si povzdychla. Lezly na ni zase ty myšlenky.
'Teď budu na misi, třeba na to zapomenu, na nějakou chvíli.' pomyslila si.
Tým se sešel před hlavní bránou.
„Můžeme?“ řekl Shikamaru a obě krátce přejel pohledem.
„Hai.“ řekli jednohlasně TenTen a Hinata. Šli Konožským lesem, vesnička byla dál, než si mysleli. TenTen něco pořád povídala, Hinata jen přikyvovala a Shikamaru je moc nevnímal. Přece jen, pro něj je to otrava. Začalo se stmívat, slunce bylo skoro zapadlé.
„Utáboříme se tady.“ přikázal Shikamaru a s TenTen začali stavět stan. Hinata dostala za úkol nasbírat nějaké plody z lesa.
Vydala se lesem, kde docela byla tma a ona měla pocit nebezpečí. Zdálo se jí, že v lese není zcela tak sama, jak to vypadalo.
„J-je tady někdo?“ zašeptala váhavě. Věděla, že ji nikdo neodpoví.
Bála se, aby to nebyli ti zločinci. Neví přesně, kolik jich má být, ale málo jich asi nebude. Šla pozpátku a váhavě koukala ze strany na stranu. V tom šlápla na klacík, který se pod její váhou zlomil a udělal lámavý hluk. Lekla se. V tom se otočila a uviděla nějakého chlapce, který se opírá o strom před ní. Splýval, jelikož měl černé vlasy. Hinata se polekala.
„Nečekal jsem, že na tebe narazím tady, Hinato.“ řekl jí chlapec. Ten hlas byl chladný, tak moc, až ji přejel mráz po zádech. Byla v něm slyšet bolest a neštěstí. Přesto na chlapci poznala úsměv alá bad boy. Ten hlas ji ale něco připomínal, znala ho. Byl jí až moc povědomý. V tom chlapec otevřel oči a zasvítil v nich červený sharingan. Došlo jí to.
„Hinato, proč nic neříkáš? Snad se nebojíš?“ řekl ironicky.
„S-sasu...“ nedopověděla to, jeho tvář byla těsně před tou její. Nepostřehla to, bylo to moc rychlé.
Sharingan však měl už vypnutý a na ni koukali černé oči. Povšimla si, že zkrásněl. Vyrostl od té doby, co se neviděli. Protáhl se mu obličej a byl o něco vyšší než ona. Na jeho rtech pořád byl ten úsměv. Hinata nevěděla co dělat, vyděšeně zírala. Nedokázala říct ani hlásku.
„Furt tolik toužíš po Narutovi?“ řekl jí těsně před obličejem. Byl vyšší než ona, takže na něj musela kouknout se zvednutou hlavou. Ironie v hlase pořád zůstala, ale přimíchala se tam troška bolesti.
„Nenáviděl jsem ho...“
„... a víš proč?“
„Mohl mít tebe, tvou lásku, mohl tě obejmout, ale ten idiot si tě ani nevšiml.„ řekl to tvrdě. Až to Hinatu zabolelo u srdíčka. Měl pravdu.
„Nestojím o Sakuru, ani o Ino. Chci tebe, Hinato. Ani nevíš, jak mě bolelo, když jsem opustil vesnici. Musel jsem. Ničilo mě, když si o mě ani nezavadila pohledem. Miluju tě, celou tu dobu. A ty máš oči jen pro toho blbečka.“ a na to ji políbil na krk. Hinatu to zaskočilo a začala rudnout. Jeho rty byly tak jemné, hebké. Odlepil se od jejího krku. Očima se zadíval do těch jejích.
„Sasuke-kun... já, já nevím, co říct.“ Hinata byla zmatená.
Z uvažování ji vytrhly jeho rty na těch jejích. Začal ji líbat. Byl to jen zkoumavý a něžný polibek, který se Hinatě zalíbil. Cítila v něm tu něžnost a city, které k ní Sasuke chová. Pocítila i něco, co nikdy necítila k nikomu. Sasuke ji ukázal lásku, kterou nikdy nezažila. Dostala dojem, že s nikým jiným už nechce být. Odtrhli se od sebe, ale obličeje měli pořád naproti sobě a dost blízko.
„S-sasuke-kun... tohle nejde.“ řekla se zklamaným hlasem.
„Proč by nešlo? Copak ti nestačím?“ řekl zoufale.
„O to nejde Sasuke... musím se vrátit zpět do vesnice.“
„Hinato, nechci tě do ničeho nutit, ale já bez tebe...nemůžu být!“ skoro až vykřikl.
„Pojď se mnou, budeme utíkat spolu. Ochráním tě, přede všemi. Jenom já a ty.„
„Sas...“
„Prosím!“ objal ji a pořádně stisknul, po jeho tváři stékala slza.
Hinata věděla, že Sasuke to myslí vážně. Utřela mu slzu na tváři. Podíval se na ni a ona se jen jemně usmála. Věděla, že je to špatně, ale on v ní probudil city, které nechovala ani k Narutovi. Na Naruta pomalu už i zapomněla, v tenhle moment pro ni existoval jen Sasuke. Možná toho později bude litovat, ale byla zaslepená láskou.

Konoha utichla nocí, všude bylo zhaslé a obyvatelé se chystali ke spánku. Jen v jednom okně se svítilo. Blonďatý kluk seděl v okně a koukal na měsíc.
„Proč...“ pošeptal a měl co dělat, aby mu neukápla slza. Vstal a oblékl se. Vydal se utichlými ulicemi, všude panoval klid. Došel až ke kraji, kde bylo sídlo Hyuuga klanu. Zastavil se a koukal do okna, kde byl její pokoj. Začaly mu kapat slzy z očí.
'Tak moc jsem jí miloval a stejně jí to neřekl. K čemu mi to teď bude, je pryč. A já s tím nemůžu nic dělat. Jsem vážně idiot.' probíhalo mu myslí, utřel si slzy.
„Hinato, najdu si tě! A stejně tak Sasukeho dovedu zpátky do vesnice!“ Naruto se usmál sebevědomým úsměvem a vydal se domů.
Zítřejší ráno se vydal na hledání svých nejbližších, stejně jako každý den od zmizení Hinaty.
Zatím co Naruto si smáčel slzy a naivně je hledal. Hinata byla šťastná se Sasukem.