Médium 003. - Ultimátní zbraň

„Jak jste ji mohli nechat utéct?“ zařvala Tsunade. Všech dvanáct shinobi se tak, tak sehnulo, aby nad nimi mohl v klidu proletět stůl, jenž po nich Hokage mrštila.
„Bando pitomců!“ zaječela Tsunade a pak se posadila na židli.
„Hokage-sama, utekla po tom, co jsme se rozhodli přečíst tohle.“ Podal blonďaté ženě bílý svitek Chouji.
„Vy jste to četli?“ škublo hokage v obočí. Dvanáct shiobi kývlo. Následovala hysterický záchvat, díky kterému opadla omítka na budovách v dosahu jednoho kilometru čtverečního. Shizune, která se krčila nejblíž Tsunade jí po dokončení jejího výlevu emocí položila roztřeseně ruku na rameno.
„Tsunade, alespoň je mžeme zapojit do jejího hledání. Vědí přesně koho hledají.“ Šeptla nervózně. Tsunade se zazubila.
„Víte jak je to v pohádkách? Přivést! Nebo jste o hlavu kratší!“ křikla. Všech dvanáct odsouzených vyběhlo z místnosti.
„Musíme ji najít. Pokud by ji dostali Akatsuki, tak to se můžeme s nadějí na vítězství rozloučit.“ Prohlásil Shikamaru.
„Myslíš, že po ní půjdou?“ optala se Ino.
„Pokud o ní ví. Je to ultimátní zbraň.“ Povzdechl si. Takhle daleko to zajít nesmí. Nesmí nechat Akatsuki, aby tu holku přetáhli na svou stranu.
„Bude nejlepší rozdělit se do čtyřech týmů po třech, ne?“ ozvala se Sakura. Dostalo se jí kývnutí.
„Zítra ráno vyrazíme, do té doby vymyslím taktiku.“ Rozhodl Shikamaru.
„Pomůžu ti.“ Ozval se Neji. Shikamaru vzhlédl s nechápavým výrazem.
„Nemusíš být na všechno sám.“ Pousmál se Neji. Mladý Nara kývl. Nakonec, Neji mohl vidět věci z jiného úhlu a dost mu to myslelo.

Utíkala jak nejrychleji mohla. Musela pryč. Pryč ode všech. Možná k moři? Nebo někam do pouště. Někde, kde bude moct v klidu umřít. V zemi ohně to nebylo. Nikdy tady nemohla být v bezpečí. Neměla se vůbec narodit! Všem by to ušetřilo práci. Do očí se jí nahrnuly slzy, když si vzpomněla, jak ji i její rodiče nenáviděli. Ty pohledy, které ji doprovázely. Nadávky, rány a ninjové v zádech jí nevadili. Ale to, že nikdy nepoznala lásku, kterou rodiče svým dětem dávají. Proč ji nezabili už tenkrát? Když byla malé bezbranné dítě? Setřela si rukou slzy a v té chvíli narazila. Rychle odskočila a přistála o kousek dál. Osoba, do níž narazila, měla černé vlasy, černý plášť s rudými mraky, vrásky v obličeji, chakru zřejmě ohnivé podstaty. Ta koncentrace jí někoho připomínala. A pak ty oči. Oči zbarvené barvou krve. Rychle odtrhla pohled.
„Tak Uchiha, jo?“ ušklíbla se. Muž pozvedl obočí. Byl vyšší než ona a rozhodně starší. Vyzařoval z něj chlad.
„Hádám, že jsi Itachi. Ten co vyvraždil celý klan. Mám pravdu?“ optala se. Nesmí se mu podívat do očí.
„Hodně chytrá. A teď já. Jsi holka, které nějakého důvodu říkají médium a snaží se tě zabít, co?“
Médium ztuhla. Cože? Jak to..?
„Jak to víš?“ odsekla.
„Můj šéf s tebou chce hodit pokec. Co kdybys šla dobrovolně?“ navrhl Uchiha. Médium se ušklíbla.
„Ani za nic!“ štěkla.
„To je škoda.“ Pokrčil Uchiha rameny a vyrazil proti Médium. Ta se jeho úzkou vyhnula. Pomocí taijutsu odvracela jeho další pokusy. Avšak náhle se za ní vynořil muž s modrou kůží a udeřil ji do hlavy. Médium se sesunula k zemi.
„Nechápu, na co Peinovi bude.“ Ušklíbl se Kisame.
„To nechápu ani já, ale nevadí.“ Pokrčil rameny Itachi.
„Není to naše věc.“ Dodal a pozoroval nehybnou tvář dívky. Byla krásná.
--
Médium se pomalu probírala. Seděla na zemi opřená o čísi postel. Ruce měla svázané. Proč tu je? Proč po ní lidi jdou? Co komu udělala? Jediné provinění bylo, že je jiná. Je to takový problém? Proč sakra? Proč? Vzlykla. Proč nemůže žít jednoduše normální život? Nebo proč už není mrtvá? Proč se tohle děje zrovna jí? Podívala se na přívěsek a čelenku bez znaku. Nenáviděla je. Ta čelenka. Tak prázdná. Dokazuje, že nikam nepatří. Že je sama. Jen ona sama se svou ubohostí. Schoulila se víc do klubka. Otevřely se dveře.
„Heeej! Ono to brečí! Co s tím mám dělat?“ optal se muž stojící ve dveřích. ONO. TO.. CO S TÍM? Médium by nejradši zrušila veškeré své bytí. Celkově zničit svou existenci.
„Nejsem psycholog.“ Odsekl druhý hlas. Ten hlas..
„Bude to chtít Pein vidět, když to bude ubrečený?“ optal se opět první.
„Hidane, prostě mu ji tam odveď a hotovo!!“ ten hlas. Byl jí povědomý.
„Já se toho nechci dotýkat. Je to divný!“
Médium zvedla hlavu. Vedle šedovlasého muže s divnou kosou stál muž v masce, která si dovolila odhalit jen oči. Děsivé oči.
„Kakuzu!“ vyjekla. Je to on! On. Ten. Ten..
„Tamiko! Kriste pane co tu děláš??“ zarazil se Kakuzu.
„Vy dva se znáte?“ optal se nic nechápající šedovlásek.
„Ty…“ zavrčela Médium. Ten chlap. Nevěděla, jestli ho nenávidět, nebo mu být vděčná.
„Vysvětlete mi to!“ naštval se šedovlasý.
„Zabil jsem její rodiče.“ Řek Kakuzu stále zírajíc na Médium.
„A pak jsi…“
--
Akamaru zakňučel.
„Akamaru ztratil její stopu!“ křikl Kiba. Do teď šli pohromadě, ale teď bylo jasné, že se musí rozdělit.
„A nevyčmuchal něco dalšího??“ optal se Naruto.
„No vlastně jo!“ poškrábal se Kiba ve vlasech.
„Tak mluv!“ vyjekla Ino.
„No, asi se tu potkala s tím.. Sasukeho bráchou. Ale jeho stopa nepokračuje.. Asi ji..“
„Má Akatsuki..“ sklonil Shikamaru hlavu.
„Tak jo, rozdělte se od týmů, jak jsme si řekli ráno! Pročešeme okolí!“ křikl.
„Snad něco najdeme.“ Zamumlal Choji.