Lasička zasahuje! 02

Byla nebyla jedna zombie

„V předalekém království za sedmero moři a osmero pohořími a třemi řekami a blíže nespecifikovaným počtem potoků, bludných kamenů a liščích nor...“

„Lasiččí nory!“

„... A za přesně třemi sty třiceti pěti lasiččími norami žil byl jeden malý chlapec...“

„...Který na hlavě nosil kačera...“

„Neruš, Shisui. Hm, kde jsem to skončil? Aha, už vím. Jednoho dne se ten chlapec vydal na vrcholek vysokánské hory, aby navštívil moudrého starce, který prý uměl mluvit s hady.“

„Jenže to netušil, že ten stařec je pedofil.“

„Kdo je to pedofil?“

„Jestli Shisui nesklapne, tak on.“

„Itachi!“

„Hihihi.“

„Nechechtej se, prcku, nebo pan Muflík umře.“

„Ne! Ne, vrať mi ho!“

„Nebul, sám sis to zavinil, zrádče.“

„Shisui, nebuď prase a přestaň žvýkat toho plyšáka.“

„...“

„Ty jsi mi poslintal Muflíka!“

„Sakra, natahuje! Itachi, honem, udělej něco!“

„Muflíííkuuuu!“

„Pšššt, Sasanko, velcí ninjové nebrečí. Na, tady máš Muflíka.“

„Fuj, on je úplně mokrej!“

„Sasanko, nebul já ti ho vyperu...“

„Bude úplně celý od žmolků!“

„Koupím ti nového!“

„Ale to už nebude pan Muflík!“

„Vzdej to, Shisui.“

„Nenávidím tě!“

„Vyvádí, jako kdybych žvýkal jeho a ne nějakou zatracenou hračku. Vždyť už se rozpadal! Byla to plyšová zombie!“

„Muflík není zombie! Sám jseš zombie! … Itachi, co je to zombie?“

Cukrblik

Navzdory tomu, že na Sasukeho Uchihu čekala zářivá kariéra velkého a drsného ninji, zažíval nebohý chlapec krušné začátky.

Osud tomu chtěl, aby se budoucí úžasný bojovník, před nímž budou nepřátelé prchat, narodil s tváří bledou jako padlý sníh, s malými rtíky červenými jako krev, s laníma očima barvy půlnočního nebe a s vlasy nepoddajnými a černými jako eben. Nosík jako knoflík a špičatou bradičku mu osud přihodil jako trpký bonus.

Sotva přišel Sasuke na svět, sotva na něj padl matčin pohled, tetiček a babiček, seznaly všechny ženy jeho rodu, že je až nebezpečně roztomilý a Itachi (zrádce!) nadšeně souhlasil.

Jestli ale na něj rodina cukrovala tak, že už tříletý Sasuke z toho šílel a žebral o inzulín, tak si chudinka ani nedokázal představit, co ho čeká, až vkročí jednou nohou do školy...

… Když si pomyslel, že se sem kdy těšil...

„SASUKE-KUN!“

Zlý osude, proč jsi ho proklel tváří, za kterou by vyplulo tisíce lodí?

Sasuke záhy zjistil, že jako sprinter stojí za houby, kdežto jeho spolužačky by hravě předběhly i geparda na lovu. Domů se vrátil s pošramocenou nevinností, ztýranou důstojností, oslintaným obličejem a rodící se misogynií, za kterou by se nestyděl ani svatý Jeroným.

Sasukeho Uchihy smysl života

Ve věku sedmi let nalezl Sasuke smysl svého života, smysl tak hluboký a transcendentální, tak zasahující morek samotného Bytí, že se mu z pouhé té myšlenky zatočila hlava, jako kdyby slezl po třech hodinách z centrifugy: očistit povrch zemský od ženského plémě. Bez výjimky.

„I mě?“ zeptala se maminka, zatímco ostrým nožem kuchala rybu k večeři. Malý Sasuke vytřeštil oči. Nespustil pohled z tenkého ostří, když se roztomile zazubil na maminku a trochu šišlavě odvětil:

„Maminku ne, maminku mám rád!“

Itachi se uchechtl do hrnku s kakaem.

„Místo maminky zabiju Itachiho.“

„To bych rád viděl, hloupý malý bratříčku.“

„No to teda uvidíš!“

„Zatím vidím jenom... TUKANA!“

Sasukemu se už na čele rýsovala malá boule s ještě menším mozolem.

Rozhodně zabije Itachiho. Měl přece dlouhé vlasy. Holčičky nosily dlouhé vlasy. ITACHI JE HOLKA. To by vysvětlovalo, proč je niisan tak příšerný a proč mu nedá pokoj.

Sasuke se pomstí!