Trable u Akatsuki 05

„Tobi.. je.. otcem?! Pomoc!“ válel se smíchy po zemi Deidara.
„Tobi, ty zmetku! Já tě obětuju Jashinovi!“ řval Pein, jakmile se probral z mdlob.
„Vy taky uctíváte Jashin-sama, šéfe? Prošel jste už úvodním rituálem?“ vyptával se nadšeně Hidan.
„To teď není podstatné! Hidane, dej mi na chvilku svou kosu!“
„Nééé! Tobi nemá rád kosu Hidana-san! Tobi je hodný kluk!“ Ještě předtím, než se Pein stačil na Tobiho vrhnout, se Konan začala smát na celé kolo. Všichni se báli, jestli jí náhodou nepřeskočilo.
„Teď.. byste.. se.. měli.. vidět!“ soukala ze sebe, že jí pomalu nebylo rozumět.
„Skočili jste na to! Skočili! Peine, prosím, polož tu kosu! Já jsem s Tobim nikdy nic neměla.“
„Vážně?“ ujišťoval se Pein a váhavě Hidanovi vracel kosu.
„To sis fakt myslel, že bych ti mohla být nevěrná?!“ změnila najednou výraz. Už se neusmívala, ale mračila, v očích se jí blýskalo.
„Vy chlapi jste všichni stejní blbečci! Orochimara na vás!“ křikla a utekla pryč.
„Tak tomu říkám změna. To bude taková celou dobu?“
„Deidara-senpai, Konan-chan je těhotná!“ bránil ji Tobi, i když kvůli jejímu vtipu byl málem šéfem zavražděn.
„A kdo je teda kua vlastně otec? “ zeptal se Hidan, kterému to hlava nebrala.
„Kdo asi, ty chytrej?! Přece Pein!“
„Kua Kukuzu! Musíš na mě **** furt jen řvát?! A tak kterej z Peinů?! Ono jich je trošku víc!“
„Kuš vy dva, nemám na vás náladu!“ odbyl je šéf, který byl značně psychicky vyčerpán. Musel si jít lehnout.
„Nikam nikam, taťuldo! To by do tebe člověk neřekl, že seš takový zvíře!“ žďuchnul do něj jashinista a úchylně na něj mrknul. Za pár vteřin zblízka poznal zeď kuchyně. Pein se tiše vytratil. Zbytek Aka-bandy ještě chvíli debatoval, ale pak se všichni rozešli do svých pokojů.
„To bylo hrozný,“ stěžovala si bílá půlka.
„Souhlasím, dáme si horkou koupel,“ navrhla černá půlka.
„Nikdy, úchyle! Budeš mě zas očumovat a osahávat!“ rozčílila se bílá půlka.
„Bílá půlko, máme společný tělo, tudíž to není osahávání, pleteš si mě s Orochimarem a neočumuju tě! Přes to kapradí, co nám roste kolem těla, ani nic vidět nejde.“
„No tak fajn.“

„Itachi-san, co na to dnešní divadýlko říkáte?“
„Hmm. Jsou to hlupáci.“
„Ale no tak, Itachi-san! Podle mě to bylo příjemné oživení naší nudné oraganizace.“
„Přesně tohle jsi říkal, když se k nám přidal Tobi.“ Dům se otřásl v základech, zvedl se obláček prachu.
„Co se stalo?“
„Klid, Kisame, to asi jen Deidara vyhodil Tobiho do vzduchu.“
„Aha. A já se lekl, co se stalo,“ oddychl si šermíř a odložil Samehadu. Následně se objevil další otřes.
„Tohle už je divné.“
„Souhlasím, Itachi-san! Dole se něco děje.“
„Jdeme tam!“ Seběhli po schodech rychlostí blesku. Na chodbě pod schody se Kisame málem srazil s Tobim, který očividně prchal.
„Itachi-san, Kisame-san, nechoďte tam! Poslechněte Tobiho!“ varoval je. Všimli si, že se třásl po celém těle a vzlykal.
„Tobi, co se děje? Nepřítel?! Sasuke je tady?!“ vyptával se Itachi a okamžitě se mu objevil jeho Sharingan.
„N-ne. Konan-chan!“
„Co je s ní?“ zeptal se Uchiha.
„Deidaro, zabiju tě!“ rozlehlo se celým domem.
„To je ona. Tobi utíká, Tobi se Konan-chan bojí!“ Tobi se rozběhl pryč. Kisame měl nutkání následovat jeho příkladu.
„Půjdeme to prozkoumat, Kisame!“
„Dobře..“
Opatrně se plížili do obýváku. Pomalu otevřeli dveře a nakoukli dovnitř. Naskytl se jim vskutnu prapodivný pohled. Deidara se sbíral ze země, Hidan se krčil za křeslem a modlil se k Jashinovi. Zetsu zaléval květiny, Sasori s prachovkou pobíhal kolem poliček a televize, Pein rovnal knihovničku a Kakuzu vysával.
„Tady jste, vy dva,“ všimla si jich paní domu. Ta seděla na gauči, v jedné ruce plechovku Coly, v druhé talířek se zákuskem.
„Kisame, projdi všechny pokoje a sesbírej špinavé prádlo, pak je vyper. Itachi, ty mazej nakoupit, Hidane, vylez zpoza křesla, nebo ti seberu kosu,“ štěkala kolem sebe rozkazy modrovlasá ďáblice.
„Ehm, Konan, co se tu děje?“ zeptal se opatrně Kisame.
„Nevidíš?! Uklízíme! Zdálo se mi, že je tu až moc velký nepořádek,“ informovala ho a usrkla si Coly.
„A proč neuklízíš taky ty?“ položil Kisame osudnou otázku. Ani ne za pět vteřin se rozplácl těsně vedle Deidary.
„Já jsem těhotná! Mám se šetřit! Navíc jsem vám prala, žehlila, uklízela, vařila a vysávala předchozích x let! Teď je to na vás!“ syčela, „Sasori, neflákej to tak!“ křikla. Pánům z Akatsuki právě začalo peklo na zemi.