Kladivo na čarodějnice

Chcete-li moc, musíte intrikovat, podvádět a lhát. Lidé se snadno zmanipulují. Pokud žijete někde, kde jsou lidé rozumější jako například v Konoze, postačí jen zasít nedůvěru a možná do toho přidat i trochu magie...

Chtěl být Hokagem už dávno, věřil, že dokáže Konoze přinést to nejlepší. Se svým dlouholetým rivalem Sarutobim ovšem prohrál, ale ani jednou nepřestal intrikovat v pozadí. Pak přišel na řadu Čtvrtý Hokage, který zemřel, když Kyuubi zaútočil na vesnici. Tehdy znovu doufal, že se mu podaří dosáhnout toho vysněného postu. Ale Třetí byl zvolen podruhé a když zemřel, místo zaujmula jeho žákyně, princezna Tsunade.
Shimura Danzo zuřil, ale zároveň byl šťastný. Poprvé byla Hokagem žena a on moc dobře věděl, že muži byli k ženám vždy podezřívaví. Chtěl toho využít a v následném chaosu se chtěl zmocnit postu Hokageho. A tak se v jeho geniální hlavě zrodil strašlivý plán...

„Hai, Danzo-sama,” člen ANBU Root zmizel splnit svůj rozkaz. Danzo osaměl. Nikdo netušil, že byl lehce pověrčivý. Teď se mu ta vlastnost ale jen hodila. Techniky a lidská síla podle něj nebyly jedinou silou ve světě a on toho hodlal náležitě využít. Za pomocí zakázaných svitků a nějaké té „magie,” jak se říkalo starobylým rituálům, chtěl rozdmýchat strach a nedůvěru mužů vůči ženám, z nichž jedna právě zastávala nejmocnější pozici ve vesnici. Jeho plán mohl vést k jejímu sesazení.
Ale ani on netušil, že jedna špatně provedená technika může vyvolat takové neštěstí.

„Jste připraveni?” zašeptal člen ANBU Root na ostatní.
„Ano, můžeme,” řekl jeden z nich. Seděli v přivolávacím pentagramu.
„Jdeme na to,” zavřel oči a soustředil se spolu s ostatními na přivolání. „Kuchiyose no jutsu!” Pentagram se rozzářil, ale nic se nestalo.
„Něco je špatně?” znervózněl jeden z nich. Náhle místnost ozářil mohutný záblesk a v kouři se následně objevila neurčitá postava.
„Co to sakra-?” místností se rozlehl křik.
O téhle události se nesměl nikdo dozvědět. Takový příkaz přišel od Danza.

„Ahoj všichni, sešli jsme se zde, abychom vám sdělili, co se dnes koná. Ví to někdo?” promluvil Kakashi. Senseiové svolali všechny týmy v jedné hale.
„Dneska je nějaký svátek, ne?” odtušila TenTen.
„Svátek založení Konohy, TenTen. Měli byste to všichni vědět,” zamračil se Iruka, který se přišel podívat.
„Nuda,” zívl Shikamaru.
„Bude se konat festival?” zeptal se Chouji, protože na festivalech bývá také spousta jídla. Kakashi pokynul Irukovi, aby převzal otěže výkladu.
„Ano, bude se konat festival. Oslavovat budeme založení Konohy klany Uchiha a Senju. Na závěr také zapálíme spoustu ohňů, jako poctu Ohnivé vůli,” usmál se Iruka.
„A znáte také tu druhou událost, která se stala přibližně v této době, Iruka-sensei?” optala se Sakura. Všichni po ní střelili udivenými pohledy. Irukův úsměv se rozšířil.
„Studovala jsi historii Konohy nebo mýty a tajemné historky z okolí?”
„Obojí, Iruka-sensei.”
Po celé hale se rozezněla slova jako šprtka nebo šplhounka. Sakura zčervenala. Iruka začal vyprávět:
„K dnešním dnům se také pojí historka o zhrzené ženě, která celou Konohu proklela kvůli nešťastné lásce. Muži ji milovali tak moc, že kvůli ní bylo svedeno mnoho soubojů a mnoho mužů zemřelo. Ona nikdy nenašla lásku, ale začaly se šířit fámy, že je očarovala nějakým genjutsu, či tajemnou mocí...”
„Čarodějnice!” Zasmál se Kiba a následně byl okřiknut několika dívkami v hale, které napjatě poslouchaly. Učitel pokračoval:
„...Nakonec se nedůvěra vystupňovala do nenávisti. Všichni ji nesnášeli a nakonec to vyvrcholilo zmizením několika dětí. Po zmizelých nezůstaly žádné stopy. Lidé hledali viníka, a tak obvinili právě onu ženu. V jejím domě bylo nalezeno dětské oblečení a to stačilo jako důkaz. Byl to tragický omyl? Nešťastná náhoda? To nikdo neví, ale konožští vesničané ji obvinili z čarodějnictví a následně upálili. Hokage se snažil situaci mírnit, ale bezúspěšně. Ona do poslední chvíle tvrdila, že je nevinná a nakonec plná zloby a nenávisti proklela na hranici celou Konohu i budoucí generace. Říká se, že právě v těchto dnech se její duch vrací, aby se mstil a tak unáší děti, či mladíky. Je to ale jen pověra, navíc nepříliš známá.”
„Mužská hloupost!” Zavrtěla hlavou Ino.
„A ženská povětrnost! Ženský jsou divný,” zavrčel Kiba.
„Kibo-kun, přestaň, prosím,” špitla Hinata.
„Kibo!” Sakura dnes měla špatnou náladu, což potvrdila pěst v Kibové obličeji. Ani Ino s TenTen se netvářily nadšeně.
„Je to docela strašidelný,” zavrtěl se Naruto.
„Je to otrava,” zívl Shikamaru.
„Umíš říct něco jinýho?” zacukalo Ino v oku.
„Duchové ani čarodějnice neexistují. Nebuď hloupý, Naruto. Vlastně ty jsi blb, takže...”
„Sakura-chan...”
Iruka si povzdechl a společně se sensei odešel. Našim týmům nejdříve hrozila hromadná rvačka, ale pak se všechny dívky zvedly.
„Kam jdete?”
„Máme svůj sraz, něco proti?” přimhouřila oči TenTen.
„Holky kujou pikle! Zastavte je!” Rozesmál se Naruto.
„Naruto, ty!” Sakura mu ubalila takovou, že mu okamžitě vyrašila ohromná boule na hlavě.
„Čarodějnictví! Chtějí vyvolávat duchy!” Zvolal žertem Lee.
„Chceme se jen připravit na festival!” Zaťukala si na čelo Ino. Přítomné dívky jen protočily panenky a odešly.

Festival byl klidný, lidé slavili a nakonec zapálili obří hranice na kopcích okolo Konohy. Všude kolem vládla přátelská atmosféra, všichni cítili jednotu. Vždyť před mnoha lety, přesně na den, někdo tuhle úžasnou vesnici založil. Akorát se pár mladých ninjů opilo a ztropili menší nepořádek a povyk. Jedním z nich byl právě Kiba, který však následně druhý den nebyl k nalezení. První se po něm ptali rodiče a pak i přátelé.
Všichni hledali, kde se dalo. Prohledali snad všechny lesy v okolí Konohy, ale přesto ho nenašli. Jeho blízcí propadali zoufalství.
„Co když je...” Hinata se rozplakala, když se všechny týmy narychlo sešly a daly se do pátrání.
„Najdeme ho! Musíme ho najít!” Všichni byli odhodlaní, ale zároveň nejistí. Hyuugové svými Byakugany pátrali všude a členové klanu Inuzuka hledali svými bystrými nosy po širokém okolí Konohy, aby nalezli zmizelého přítele.
Až druhý den, kdy se zdálo, že už nikdy nic nenajdou, objevili Akamaruovo mrtvé tělo. Ale nebyly zde žádné stopy po napadení či zranění. Ani žádné známky po viníkově přítomnosti. Nic.
Úmrtí zkušeného ninjy vyvolalo vlnu zděšení po celé Konoze.
Kiba byl následně prohlášen za mrtvého. Pohřeb se konal hned den nato.
„Je nám to všem tak líto,” Hinata se rozplakala, když dávala květiny na jeho hrob. Nikdo jiný nic neříkal. Dívky plakaly a mladíci jen civěli do země. Dokonce se rozpršelo.
Po pár dnech se znovu vyrojily otázky, kdo je za tohle všechno zodpovědný. Protože, to že znenadání zmizí elitní ninja vyvolávalo nejistotu. Někteří staří lidé a pamětníci poukazovali na spojitost mezi minulostí a přítomností a obviňovali duchy. Reakce byly odmítavé a lidé se jim smáli. Viník ale stále nebyl dopaden. Co bylo horší, nikde v okolí Kibova domu nebo Akamaruovy mrtvoly nebyly známky boje, což podle některých znamenalo, že Kiba nejspíš znal toho, kdo to způsobil. Viníkem byl tedy někdo z Konohy.
Poprvé od války v Konoze zavládla nedůvěra. Lidé si náhle nebyli ničím jistí.

Hinata se procházela po lese a sbírala další květiny na Kibův hrob. Byla ráda, že může na chvíli zmizet z Konohy, která byla náhle tak šedá. Usmála se smutně nad tou ironií, že jediné barvy budou její květiny na Kibově hrobě. Chtěla utéct pryč, v lese se cítila bezpečněji. Protože lidé se začali bát. Cítila to.
„Co tady děláte takhle sama?” řekl mladík, který ji tiše pozoroval z povzdálí.
„Sbírám květiny pro Kibu, Neji-niisan,” utrhla kopretinu a usmála se na něj.
„V téhle době sbírají květiny jen blázni,” řekl Neji.
„Co to říkáš, Neji-niisan?” vylekala se Hinata.
„Chci Vás chránit, Hinata-sama. Lidé se teď bojí i hloupostí. A květiny mají podle některých magickou moc.”
„Hinato!” To byly holky, které ji volaly k sobě. Hinata smutně zakroutila hlavou, obešla ho a odběhla za nimi.
„Zajímavé, dejte si pozor, Hinata-sama,” zašeptal za ní.

„Co myslíte, že se bude dít teď?” zeptal se Lee, když si daly všechny týmy sraz.
„Viníka nemáme. Nejspíš jím byl někdo z Konohy, je to logické,” zauvažoval Shikamaru.
„Nic z toho, co se stalo není logické,” zavrtěla hlavou Sakura.
„Narážíš snad na duchy? Sama si říkala, že nic takového neexistuje,” podotkl Shino.
„Ano, je to hloupost,” potvrdila Sakura.
„Hlavně je to velká záhada,” řekl zamyšleně Shikamaru. A jeho geniální mozek se pokoušel vyřešit ji.
„Tahle diskuze je bezpředmětná. Všichni víme, na co to sváděli někteří obyvatelé Konohy, ale je to jen hloupá pověra na strašení dětí,” povzdechl si Asuma. Senseiové přikyvovali.
„Ale ať už Kiba zmizel nebo ne, nebyl nikde nalezen žádný důkaz kromě Akamaruova těla,” namítl Naruto.
„Nedělej chytrýho, Naruto!” Zavrčela Sakura a jednu mu střihla.
„Už tak máme všichni strach,” zavrtěla hlavou Ino.
„A-ale Naruto-kun má pravdu,” špitla Hinata.
„To nic nemění na tom, že viníka dopadneme!” Zaťal pěst Lee.
„Přesně tak! Neustoupíme!” Usmál se chlácholivě Gai-sensei.
„Nevíme, co to způsobilo, nikdo to neví, ale budeme pokračovat v pátrání,” Kurenai musela jít pryč, protože byla příliš rozhozená ze smrti svého žáka. Jeho rodina se prý zhroutila.
„Hele a kam jste to vlastně šly v den festivalu?” zajímal se Neji.
„Neji, přestaň!” Okřikl ho Gai a dívky zavrtěly hlavou.
„Kiba měl mít za pár dní narozeniny, chtěly jsme se složit na dárek,” špitla Hinata a znovu se rozplakala. Naruto ji objal.
„Dárek, jen jednoduchý dárek. Kdo by si pomyslel, že Kiba zmizí?” Sakura zaťala pěst. Byla rozzuřená.
„A navíc: Cítíte to taky?” zeptal se Shino.
„Co myslíš, Shino?” optala se TenTen.
„Tu cizí přítomnost. To NĚCO, co vám šeptá zlá slova.”
„Když o tom teď mluvíš... ano,” řekli postupně všichni kluci.
„Cože? My nic necítíme!” Řekly všechny holky.
„To je velice zajímavé,” pomyslel si Neji.
„Tak nic, končíme tuhle diskuzi, za pár dní budeme mít společný trénink, ano?” řekl Kakashi a zmizel.

„Hokage-sama! Godaime Hokage!” Křičela Shizune a vpadla do její kanceláře. Tsunade se probrala a rychle vyskočila.
„Co se děje?”
„Neji-kun zmizel!” Shizunenin vážný obličej byl křídově bledý.
„Cože? Jak je to možné?” zvolala zděšeně Tsunade.
„To je právě ten problém: Nevíme!”
Znovu bylo prohledáno celé okolí Konohy. Znovu se všichni strachovali a napínali všechny síly k nalezení Nejiho. ANBU jednotky pročesávaly systematicky okolí. A i když se všichni snažili až na hranice svých sil, nikde nebyly žádné stopy po zmizelém.
Na hřbitové přibyl další prázdný hrob. A Hinata trhala znovu květiny. Hiashi se zhroutil ze smrti svého synovce. Slíbil svému bratru, že se o něj postará! A ten slib nedodržel.
Členové našich týmu jen bezcílně bloumali po Konoze, pokud ho zrovna znovu bezúspěšně nehledali.
Situace v Konoze se ještě více vyostřila. V ulicích už nezněl radostný povyk. Jen ticho, protože lidé se báli vlastních sousedů. A historky o duchách už nebyly tolik odmítány.

„Tohle začíná být děsivé. Co se to děje?” kluci z týmů si dali tajný sraz. Zatím zmizeli dva a všichni jen doufali, že byli poslední. Ale nebyli si tím tolik jistí.
„Že by duchové opravdu existovali?” Naruto začal drkotat zuby.
„Já četl, že magie je jen výmysl,” řekl nevinně Sai.
„Copak ty a to tvý čtení, Sai.”
„Magie? Hloupost! Mě by spíš zajímalo, kolik toho mají ty dvě zmizení společného,” zamyslel se Shikamaru.
„Společného?”
„Oběti byly z našich týmů. Po zmizelých ani po těch, kteří je způsobily nebyly nalezeny žádné známky přítomnosti, až na mrtvého Akamarua. Zmizení proběhla v noci, zcela tiše a bez povšimnutí. Nikdo neví, co se s Nejim a Kibou stalo, ani jejich rodina. Ale nejpodivnější na tom všem je, že nikde nejsou důkazy, až na mrtvého Akamarua. Něco takového by nedokázal ani velmi zkušený ninja. Nikdo by nepřemohl tak silné ninjy, jako byli Kiba a Neji, aniž by po sobě nezanechal stopy. Otázka zní, proč zmizeli zrovna tihle dva?”
„A víte, co je divný? Oba dva byli podezřívaví vůči té historce o čarodějnici. Kiba se přece smál a Neji se ptal po holkách!” Vyhrkl Chouji.
„Nech toho, Chouji! Naznačuješ snad, že za to mohly holky?”
„To ne, ale...”
„Nemluv hlouposti,” zavrčel Naruto.
„Duchové ani čarodějnice, ani magie neexistují! Však já tomu přijdu na kloub!” Zaťal ruce výjimečně aktivní Shikamaru. A snažil se přesvědčit sám sebe, že neslyší žádné hlasy.
„Souhlasím s tebou,” řekl tiše Shino a jeho brýle vrhaly temné stíny.
Ostatní si tím ale tolik jistí nebyli.
„A kde jsou vlastně holky teď?” zeptal se Lee.
Všechny dívky byly podle kluků u sebe doma. Náhle se zablesklo.
„Bouřka? V tomhle období? To je neobvyklé...” zašeptal Sai.
„Jdeme, není bezpečné být pryč za bouřky!” Pokynul všem Lee.
I rozumní ninjové začali mít strach z neznámých a temných věcí.

Tsunade seděla na své židli v pracovně, když uslyšela syčení. Rychle vstala a poslouchala.
„Co to...” vydala se za tím zvukem. Ozývalo se to z archivu. Rychle vběhla dovnitř, protože ucítila kouř.
Obrovská, stará mapa Kohohy hořela. Tsunade se ji pokusila uhasit, když tu náhle plamen zmizel. Mapa byla ožehnutá na velmi zvláštních místech. Tsunade se pozorně podívala na ona místa a oči se jí rozšířily.
Na místě budovy Hokageho byla jen černá, ohořelá skvrna.
Tsunade najednou potřebovala flašku. A to hodně rychle.

Shikamaru se dostal do archivů ANBU Root. Tušil, že za tím vězí něco víc. A taky si jako ostatní povšiml nepřítomnosti několika ninjů z Rootu pár dní před začátkem festivalu. Tedy spíš mu to NĚKDO řekl. Věděl, že tomu dokáže přijít na kloub. Na skrytém, zapečetěném místě byly ukryté tajné dokumenty, ale to by nebyl Shikamaru, aby se k nim nedostal. Ještě na tomtéž místě je rozbalil a dal se do čtení.
„U všech všudy...” Vydechl, rychle sroloval svitky, schoval je pod bundu a vydal se co nejrychleji pryč. Ještě po sobě zametl veškeré stopy. Uháněl k sobě domů lesem, pryč od tajných archivů až do Konohy.
Náhle však vytušil, že za ním někdo je. Dal se do běhu, pak se otočil a hodil za sebe pár kunaiů a výbušných lístků, které však nevybuchly.
Po pár minutách se lesem rozlehl tlumený výkřik.

Ještě ten večer si ostatní povšimli, že Shikamaru je pryč. Situace se opakovala. Pátrání bylo zcela bezúspěšné. Všichni byli stále zoufalejší a zoufalejší. A co bylo horší, Shikamarova matka ještě ten den zmizela. Nakonec ji našli oběšenou v lese. Neunesla ztrátu svého syna. Rodiče ostatních teď byli ještě obezřetnější než dříve.
„Sakuro, kde jsi včera večer byla?” optal se přísně její otec.
„Nikde, tati.”
„Lže...” ozval se tichý hlásek odnikud.
„Vím, že jsi nebyla doma. Shikamaru včera zmizel, tak mi řekni, kde jsi byla. Pokud se to někdo dozví, mohlo by to na tebe vrhnout špatný stín.”
„Nikde jsem nebyla, tati,” špitla Sakura.
„Dej si pozor, Sakuro, nikdo už tady nikomu nevěří. Nikdo.”
Její otec mluvil pravdu. Godaime se sice snažila situaci zmírnit, ale ani to nezabránilo šeptandám o tajemných silách a zrádcích v Konoze. Strach zasel nedůvěru do srdcí rozumných obyvatel. Lidé se báli. Bylo jen otázkou času, kdy se to zvrhne.

„Tsunade-sama!” Shizunenin křik v téhle době už nevěstil nic dobrého.
„Co se děje tentokrát? Může to být ještě horší?” Tsunade se opřela o stůl. V pracovně stáli všichni senseiové.
„Danzo přesvědčuje ostatní shinobi v Konoze, že se nesnažíte viníka dopadnout!”
„COŽE?” zařvala Tsunade.
„A tomu lidé věří?” zavrtěl hlavou nechápavě Gai.
„Moc dobře víš, co se děje. Sám mám někdy pochybnosti úplně o všem,” ušklíbl se Kakashi a Gai mu dával v duchu za pravdu.
„Říká, že jako žena nejste dost silná, abyste zastavila řádění vraha a mizení lidí. Taky ostatní přesvědčuje o tajemných silách čarodějnice, která se vrátila, když vycítila, že Hokagem je žena!”
„To ne...” vydechli senseiové.
„Danzo...” Tsunade zaťala pěsti.
„Co budete dělat, Godaime?” zeptala se vyděšená Shizune.
„Musíme dopadnout viníka, ať to stojí, co to stojí. A pokud dojde na nejhorší, budeme muset najít obětního beránka.”
„Co prosím?” Kakashi, jakoby nevěřil svým uším.
„Moc dobře víš, co se děje, občanská válka je na spadnutí. Pochybení si nemůžeme dovolit. Ale berme to jako skutečně poslední, nevyhnutelnou možnost, ano?”
„A proč prostě speciální jednotky ANBU neprozkoumají mysl všech lidí ve vesnici?” zeptala se Kurenai.
„Zjistila jsem, že se čím dál více lidí chová podivně. Odmítají jakkékoliv racionální vysvětlení i rozkazy mnou vydané. Něco se s nimi stalo. A podivné je, že ty "hlasy" slyší jen muži.”
Všichni muži přikývli, protože tak to skutečně bylo. Něco strašlivého obcházelo Konohu a šeptalo lidem do srdcí zrádná slova. A Kakashi si živě pamatoval sen, při kterém ho cosi nabádalo, ať začne pátrat po tom, co dělají holky. Nechtěl být podezřívavý.
„Co můžu dělat, když už mi ani vlastní lidé nevěří? Je to jako nemoc... Šíří se to. Ale nedokážu to vyléčit...” vypadalo to, že se Tsunade přestane brzy ovládat.
„Ještě jedno zmizení a bude konec,” zašeptal Jiraiya.
Ozvalo se třesknutí, když rozzuřená Tsunade prohodila židli oknem.

„Tohle je stále divnější a divnější. Shikamaru se snažil celé situaci přijít na kloub a teď je pryč...” zavrtěl hlavou Naruto.
„Ale víte, co je to nejhorší? Jenom my jsme věděli, že to Shikamaru chtěl zarazit,” šeptl Lee. Chouji ho rychle praštil, až Lee spadl na zem.
„Zbláznil ses, Lee? Chceš z toho snad vinit nás?”
„Ne, já jen-.”
„Co?” zeptal se tiše Sai, „co jsi chtěl říct, Lee? Povídej. Chceš nás snad obvinit? Chceš nepřímo naznačit, že jsme to byli my? Tohle by přítel neřekl.”
„Jak to vůbec můžeš tvrdit?” Naruto začínal zuřit, ale zároveň se děsil. Všichni byli den ode dne vyděšenější.
„DOST!” Zařval Shino a ostatní ztuhli, protože Shino nikdy nekřičel, „dost...” řekl znovu, tentokrát tišeji.
Lee se oprášil a vstal.
„Nemůžeme si dovolit rozkol, pokud se budeme obviňovat navzájem, nic se tím nevyřeší!” Shino mluvil vážněji, než kdy jindy. To bylo všem jasné, ale to, co slýchali ve vesnici, i ve svých hlavách je měnilo. Chaos byl stále větší a větší.
„A co holky? Táta mi říkal, že slyšel, že některé tu noc nebyly doma! Navíc, ony neslyší ty hlasy!”
„Zavři hubu, Chouji!” Zakřičel Naruto. „Jak to můžeš sakra, říct? Co se to s tebou děje?”
„Bojím se, to se děje! Shikamaru byl můj přítel! Mám rodinu! A všichni zmizelí byli našich týmu! A v Konoze je strach a nenávist a já už to nezvládám!” Rozkřičel se Chouji. I on slyšel hlasy, které mu mátly mysl a už to nezvládal.
„Chouji, přestaň!” Lee se na něj vrhl, aby ho uklidnil.
„Dost! Nechte toho!” Zbylí tři kluci se je snažili odtrhnout.
„Nesahejte na mě!” Zařval Chouji a celý rozklepaný je setřásl. „Nesahejte na mě! Teď půjdu za holkama a donutím je říct pravdu!”
„Neblázni! Snad tomu nevěříš?” chytil ho za rukáv Naruto.
Chouji se mu vyškubl. „Já už nevěřím nikomu.”
A vyběhl pryč.
A druhý den se po něm slehla zem.

„Co se to sakra děje?” zašeptal si pro sebe Asuma, když ležel v posteli. Kurenai se k němu přitulila. Oba byli velice unavení při hledání Choujiho. Celá Konoha už byla unavená, což ale nezabránilo rozkolům. Lidé měli vztek.
„Co myslíš?” šeptla rozespale.
„Ty se ještě ptáš?” rozzuřený Asuma vyskočil a praštil vztekle rukou do zdi a prorazil do ní díru. Chytil se za ni s obličejem zkrouceným bolestí. Kurenai rychle vstala.
„Byla jsem rozespalá, promiň. Tímhle nic nevyřešíš, přestaň!”
„Mlč, Kurenai! Tobě zmizel jen jeden žák, mně už dva!”
Kurenai zbledla. „Jak tohle můžeš říct? To není soutěž!”
Asuma vztekle zíral na zem a pak se sesunul na postel. A Kurenai poprvé viděla, jak se Sarutobi Asuma rozplakal.
„Já... byli pro mě jako synové. Miloval jsem je...”
Kurenai ho objala. „Já vím, pro mě je to taky těžké.”
„Kdo to jen mohl udělat?”
„Já nevím, nevím... Ale cítím temné síly nejen jako shinobi, ale i jako žena.”
„Ty je cítíš? Já ne.“
Ozvalo se třísknutí. Kurenai rychle vběhla do koupelny. Asuma běžel za ní.
„To zrcadlo...” zašeptala Kurenai.
Popraskalo. A z nějakého neznámého důvodu se v něm odrážely plameny.
Kurenai Asumu objala. Byla vyděšená, ale jeho zajímalo, proč zrcadlo prasklo zrovna u nich v domě.
„Podivné, že?” ozvalo se něco v jeho hlavě.
Strach, smutek a bolest lidem často zatemní rozum. A takoví jsou potom snáze ovladatelní. Léta důvěry zmizí v pár dnech nedůvěry.
A Asuma poprvé ve svém životě nevěřil ani své snoubence.

Stará formace Ino-Shika-Chou se sešla v hospodě. Shikaku a Chouza do sebe házeli stále více a více pití. Ztráta jejich synů je zlomila. Shikaku byl úplně na dně. V jednu chvíli měl doma ženu i syna a v druhou utápěl smutek v pití. Jediný Inoichi smutně zíral na jedinou sklenku a tajně se v duši radoval, že jeho dcera je v pořádku. Náhle Ino vběhla dovnitř.
„Tati, máma tě chce a-,” zarazila se, protože v hospodě zavládlo úplné ticho. Všichni ji sledovali. Inoichi náhle pochopil, že jeho dcera nejspíš v pořádku nebude. Už nic nebude v pořádku. Už ale neměl sílu nic udělat. NĚCO mu říkalo, že je příliš pozdě. Sám se cítil na dně, když viděl své kamarády zlomené. Povzdechl si a naráz do sebe obrátil svoji první a rozhodně ne poslední sklenku.

Poslední zbytky týmů se sešly ve stejné hale.
„Holky, kde jste včera byly?” vyhrkl Lee.
„Lee, jak se můžeš ptát?” obořil se na něj Kakashi.
„Nicméně, je to správná připomínka,” zašeptal Gai.
„Jak to můžete-?” Kakashi nechápal, jak se mohlo všechno během jednoho týdne zvrtnout. I on začínal být zoufalý.
„Nikde jsme nebyly,” šeptly všechny. Ani ony jim totiž už nevěřily a prozrazení jejich akce by mohlo být fatální. Strach se zavrtal i do pevných kořenů důvěry všech týmů.
„Nevěřím vám.”
Všichni kluci se postavili proti holkám. A senseiové se už nepokoušeli zklidnit situaci. Jen Naruto stál mimo. Nevěřil tomu, co se děje s Konohou. Chtěl, aby bylo všechno jako dřív. Teď se bál. Všechno bylo špatně. Navíc mu přišlo, že se někteří lidé začali chovat divně. Jako kdyby to už nebyli oni.
„Pojďte odsud,” řekl Shino a zbývající kluci odešli.
„Promiňte,” řekl smutně Naruto holkám.

Nedůvěra se vystupňovala. Lidé už věděli, kdo za to může. Holky z mladých týmů. Byly pryč každou noc. Nikdy nezdůvodnily své zmizení. A byly to ženy. Asuma raději ukryl Kurenai pryč z Konohy, ale u ostatních už to nestihl. Člověk je chytrý tvor, ale dav lidí jsou tupá zvířata. A zmanipulovatelná. Byl konec jednotné Konohy. Lidé chtěli dopadnout viníka, chtěli krev. Nechtěli to řešit rozumně, protože kdosi jim našeptával, že jsou za to zodpovědné právě ony. I ženy, které tu sílu dříve necítily, dostaly strach, který je svedl. Bylo jen málo silnějších jedinců, kteří se ubránili zlu. Ti rozumější se stáhli. Moc dobře věděli, že tomuhle už nezabrání.

„Hinato, zmiz odsud!” Zakřičel Hiashi, když se pokoušel Hinatu schovat. Chtěl zachránit alespoň svoji starší dceru, když nezvládl ochránit Nejiho. Bezúspěšně. Bylo pozdě zastavit to řádění. Taktéž další tři dívky tu noc prchly ze svých domovů. Utíkaly před svými vlastními.

Shimura Danzo se díval na to řádění. Někdo zapálil domy čarodějnic. Konoha hořela.
„Smrt čarodějnicím! Smrt čarodějnicím!” Rozléhalo se po celé Konoze.
Byl na pokraji zhroucení. Věřil, že chce pro Konohu to nejlepší. Ale svými činy ji uvrhl do záhuby. V poslední chvíli se snažil ještě lidi uklidnit, ale bylo příliš pozdě. Řekl jim, co se stalo, ale lidé už ho neposlouchali. Navíc se někteří z nich obrátili proti členům ANBU Root a zabili je. Jako kdyby už se neřídili vlastním rozumem, ale ovládala je nějaká temná síla. Cosi se uhnízdilo v srdcích vesničanů. A Danzo věděl, že ta síla byla stejná jako ta, která zabila jednu noc některé členy Rootu. Sám ji cítil. Chtěl jen to nejlepší... Ztratil víru v sám sebe. Šel do svého pokoje a vytáhl kunai.
„Promiň, Hiruzene...”
To byla jeho poslední slova.

„TSUNADE-SAMA!” Ječela Shizune.
„Shizune! Shizune!” Godaime se ji snažila ochránit před rozzuřenými vesničany.
„Tsunade!” Jiraiya ji rychle odtáhl. Bylo příliš pozdě. Společně vyběhli až na hlavy Hokagů.
Podívali se dolů. I budova Hokageho hořela. Tsunade se zachvěla.
„Je příliš pozdě...” povzdechl si Jiraiya. I on cítil tu zlobu. Obrnil se však a nepodlehl.
„Proč jsem to nezastavila? Proč?” rozplakala se Tsunade.
„Nemohla jsi...”
Něco jí podal. Láhev saké. Tsunade si pořádně lokla a usmála se na něj. Postoupila o krok vpřed, nyní stála na samotném okraji hlavy svého dědečka, toho, který s pýchou založil tuhle vesnici.
„Co by tomu řekl? Co by udělal?” podívala se na něj. V očích se jí zračila naprostá beznaděj. Uchechtla se.
„Tsunade... ne,” vydechl Jiraiya.
„Pro dobro Konohy... Všechno, co jsem dělala, bylo pro dobro Konohy...”
„Vtom jsme mi staříci tak dobří, ne?” zaťal zuby Jiraiya a chtěl ji odtáhnout od okraje.
Nahmatal jen vzduch... Sama se vrhla dolů.

Čtyři dívky utíkaly pryč od Konohy. Ale stíhali je.
„Jak se to mohlo stát?” plakala v běhu Hinata.
„JSME NEVINNÉ!” Zařvala dozadu TenTen. Všechny chtěly přijít na kloub té věci. A tak se každou noc vytrácely, aby získaly informace. Nejdříve pátraly po tělech zmizelých. Odvážily se dál od Konohy než ostatní a nalezly Kibovu čelenku. Našly ji ovšem na místě tak nápadném, že to podle nich vypadalo, jako kdyby někdo chtěl, aby ji našly. Začaly se bát, že kdyby ji ukázaly ve vesnici, lidé by si mysleli, že se snaží akorát zakrýt svou vinu. Navíc i ony měly strach z neznámého. Další hrůzou pro ně bylo, že Hinata našla pod svojí postelí Nejiho zakrvácené triko. Kdyby s tím nálezem přišla, musela by říct, kde ho našla. A i kdyby ji pak Inoichi prozkoumal vzpomínky, vzbudilo by to jen další dohady. Hinata se bála, co by tomu řekl její klan a tak mlčela. A Ino byla ještě více vyděšenná, když se jí ráno v zrcadle objevila Choujiho tvář. Navíc samy věděly, že s některými lidmi se něco děje. Někdo chtěl, aby z toho obvinili právě je. Byly jen v nesprávný čas na nesprávném místě.
„Zabijte čarodějnice! Upalte je!” Lesem svítily pochodně. Dívky utíkaly pryč, ale už nemohly.
„Co budeme dělat?” zakřičela na ostatní Sakura.
„Schováme se!”
„Ale kam, Ino?” TenTen hodila dozadu pár lístků a nechala je vybouchnout. Ale nechtěla nikoho zranit. Nechtěla bojovat proti vlastním. Zvláště, když věděla, že nejsou sami sebou.
„Poblíž je stará pozorovatelna. Věž z kamene! Schováme se nahoře a snad se ubráníme!”
Neměly jiný plán a tak to také udělaly. Vyběhly až na vrchol staré kamenné věže a Sakura je zapečetila technikami, které se naučila od Godaime.
„Co se to s těmi lidmi stalo? Jako kdyby to už nebyli oni,” zavrtěla hlavou Ino.
„Jaké síly mohou být tak strašlivé?” Hinata se rozplakala.
„UTEČTE! INO, SAKURO, HINATO, TENTEN! ZMIZTE, NAŠLI VÁS!”
„Naruto-kun...” vydechla Hinata, snažil se je bránit.
„NECHTE JE BÝT, JSOU TO-,” Narutův křik utichl.
Dole pod nimi křičel rozzuřený dav lidí, kteří kdysi bývali jejich přáteli. Ale teď jim strach a nenávist zatemnil rozum.
„Co budeme dělat?” TenTen si náhle všimla, že na věž cosi hází.
„To jsou...” Vydechla a zavřela s křídovým obličejem oči.
Věž vybuchla a zřítila se...

Jen jediná osoba byla z tohohle všeho šťastná. Mstila se, to ona vraždila, tiše, bez jakýchkoliv známek po své přítomnosti... To ona posedla obyvatele Konohy. Sama řídila ten masakr. Chtěla pro Konohu jen to nejhorší. Dívala se na chaos, který v Konoze vládl. Viděla hroutící se věž. Věděla taky, že tímhle to zdaleka nekončí. Lidé jsou stejní. Tenhle chaos bude pokračovat.
„Tady máte svoji zkázu... Tady je vaše kladivo na čarodějnice. Já se pomstila...”
A zmizela v černém dýmu.