Shikamaru a Chouji aneb mise v Ráji

Hokage nám zadala lehkou misi,
nebylo to jako kdysi.
Ino, holka jedna problematická,
s námi nechtěla jít,
trápila ji otázka matematická,
bez odpovědi nemohla žít.
-
Chouji byl nezvykle čilý,
dokonce si nevzal svoje oblíbený chili.
O názvu vesnice jsme neměli tucha,
Hokage zarytě mlčela,
páčit to z ní, šlo to ztuha,
až na nás pomale vrčela.
Nic jsme z ní nedostali,
akorát kapky potu kapaly.
-
Já, Shikamaru, známý lenoch,
věděl, že je v tom skrytý háček,
Chouji mi nabídl brambůrků sáček,
tohle jsem opravdu nemoh‘.
-
Křoupáme si po cestě vesele,
jak nám to jde skvěle!
Teď vyrojil se problém nový,
nechápu, co je to za sen snový.
-
Vesnice nápisem lákavě zve:
„Vítej v našem ženském světě.“
Mám husí kůži po těle.
Choujimu se dělá mdle.
-
Další problém nastal:
„Co tady dělat máme?“
„Pěkně jsem si nastlal!“
„Shikamaru, já chci k mámě!“
-
Ráj, toť naší cesty cíl,
„Užijme si pár krásných chvil!“
Ženy nás mile uvítaly,
pitím a veselím oplatily.
-
Něco se rázem zle pokazilo
a nám vysněná rande zhatilo!
-
„Už se tu neukážeme, v tomhle Ráji,
pokud ano, jsme pěkně v… háji!“
-
„Uff, byl to jen zlý sen!
„Vzhůru na nový den,
a ruce pryč od žen!“