Hokageho syn 10. díl

,,Hokage-sama,'' shání postarší paní Naruta.
,,A tady jste! Konečně jsem vás našla. Jdu se jen ujistit, že jste nezapomněl na ten proslov...''
,,Proslov?'' Otázal se zmateně Naruto.
,,Ano proslov. Na slavnosti růží, máte mít proslov.''
,,Óóó jistě proslov... kam jsem ho jenom dal,'' řekl a začal se přehrabovat v šuplících. Pomalu už ztrácel naději, že svůj papír s proslovem,ještě někdy uvidí.
,,Mááám ho!'' Jásal a svíral v ruce otrhaný list papíru.
,,No možný by neuškodilo, kdyby jste to aspoň přepsal...'' poradila mu paní.
,,To bych asi mohl. Dobrá můžete jít, užijte si slavnost. Uvidíme se zítra,'' řekl Naruto, postarší dáma se rozloučila a šla si svojí cestou.
,,Achjo, no mohl bych se do toho dát,'' podpořil se a začal přepisovat, ale v jeho mysli se pořád vracel k jedné osobě, doufal, že ji na slavnosti spatří. I kdyby to mělo být jen na nepatrný okamžik. Toužil vidět její krásné oči, dlouhé vlasy, dokonalé tělo a když si vzpomněl na jednu určitou část v oblasti jejího hrudníku, div se mu nespustila krev z nosu a něco se nepostavilo.

MEZITÍM U KIBI
,,Hinato...! Hinato...!! Je tu nějaký pán, jménem Loki, říká, že je z nějaké vesnice Kogaki, nebo co...'' volal Kiba na Hinatu.
,,Luki?'' Lekla se Hinata a běžela k hlavnímu vchodu.
,,Hinato...'' řekl mladík s culíkem plným dlouhých, blonďatých vlasů.
,,Loki!'' Vyjekla Hinata a objala ho.
,,Co tu děláš?''
,,Přijel jsem se podívat do té tvé Konohy. Nebo už jsi zapomněla na to, co jsi mi řekla?''
,,Ne jistě, že ne. Kdykoli se můžeš stavit, ráda tě uvidím,'' Usmála se Hinata.
,,Loki, tohle je můj přítel Kiba. Kibo tohle je Loki,'' představila je. Oba pokynuli na znamení, že je těší, že se poznávají a podali si ruce.
,,Pojď dál,'' řekl přátelsky Kiba a vedl Lokiho do obýváku.
,,Tam se všichni posadili a začali si povídat.
Z toho je však vyrušil radostný jásot chlapce,který se řítil k nim i s Minatem.
,,Loki!'' Zaječel a skočil starému kamarádovi do náručí.
,,Kazuo! Ahoj, ty kluku jeden. Co to máš za pejska?'' Otázal se.
,,To je Minato! On je můj nejlepší kamarád, pomáhá mi v boji. Mám ho od svého tatínka, že jo tati?'' Obrátil hlavu ke Kibovi, který s úsměvem pokývl.
,,Můj klan se specializuje na techniky se psy a já bych řekl, že zrovna Kazuo má na to, být z nás nejlepší. Zvířatům rozumí a má je rád, stejně jako oni jeho.''
,,Jsme ráda, že sis našel takového kamaráda. Ale Hinato, co tvé vlasy?''
,,Co je s nimi?'' Ulekla se Hinata.
,,Nic jen... by potřebovali menší změnu, pojď trošku ti je ostříhám, teda jestli chceš.'' Hinata pouze kývla a přinesla nůžky ba vlasy, poté se posadilo do křesla a Loki začal dělat to, co nejlépe uměl. Chtěl Hinatiným vlasům navrátit stejný půvab, jaký v nich byl, při jejich prvním setkání.
Netrvalo dlouho a Hinata už měla konečně opět svůj obvyklí krásný účes.
,,Děkuji Loki, dnes je slavnost růží, půjdeš s námi?'' Otázala se Hin.
,,Ne děkuji, ale zůstanu radši doma s Kazuem'' řekl Loki.
,,Dobrá, jaksi přeješ. Pokoj pro hosty je připravený, takže můžeš zůstat, jak dlouho budeš chtít,'' oznámil s úsměvem Kiba.
,,Mockrát vám děkuji.''
,,No měli bychom, co nejdříve vyrazit, abychom stihli proslov našeho Hokage,'' řekla Hin a šla se převléci, Loki šel za ní, jelikož chtěl vidět svůj pokoj.
Po půl hodině vyšla Hinata po boku Lokiho v krásném, krátkém, červeném kimonu s dlouhými rukávy. Vypadala úchvatně, když ji Kiba uviděl, nedokázal z ní spustit oči, byla opravdu překrásná.
,,Můžeme jít?'' Otázal se Kiba a nespouštěl z ní oči.
,,Jistě,'' usmála se Hinata.
Kiba otevřel dveře a Hinata vyšla ven. Šli dlouhou ulicí Konohy, oči všech mužů se okouzleně koukali na Hinatu, stejně tak oči žen, ale v nich se tyčila žárlivost. Hinata se držela Kibi za ruku a nechala se jím vést, až ke stánku s růžemi, kde Hinatě koupil krásnou modrou růži.
,,Je krásna,'' řekla Hinata.
,,Je, ale s tvojí krásou se nemůže rovnat,'' usmál se Kiba, chytl Hinatu za bradu a lehce ji zvedl, poté své rty přitiskl k těm jejím. Oba byli šťastní. Kiba vzal Hinatu do náručí a vyskočil s ní na střechu budovy
,,Tady budeme mít skvělí výhled,'' řekl a objal Hinatu.
,,Podívej Naruho-kun už bude mít proslov,'' prohodila Hin a koukala směrem k Narutovi.

Naruto byl lehce nervózní, ale byl skvěle připraven. Vstoupil na vysutou zahradu a šel k jejímu okraji, přítomní ho přivítali hlasitým potleskem.
,,Vítám vás všechny na dalším ročníku slavností růží. Jsem moc ráda, že jste se zde sešli v tak hojném počtu. Touto slavností vzdáváme hold všem padlím ninjům. Touto slavností uctíváme jejich památku a dokazujeme jim, že pro nás byli vším a že na ně nikdy nezapomeneme, ať se stane cokoli. Prosím zahajme tuto slavnost minutou ticha za naše padlé,'' řekl Naruto a sklonil hlavu. Minuta ticha započala, všichni ztichli, byl slyšet pouze vítr, jak si pohrává s listy stromů.
,,Přeji vám,aby jste se dobře bavili i za ty, co tu s námi nemohou být,'' dořekl Naruto a zamával lidem. Jakmile to Naruto dořekl z oblohy se začali sypat okvětní lístky růží, mnoha barev. Začala hrát tradiční poklidná hudba, jeden lístek Hinata chytila do ruky. Bylo na něm její jméno...
,,Kibo, co to má znamenat?'' Otázala se vyděšeně.
,,Na každém okvětním lístku je jméno jednoho člověka, který žil v Konoze a zemřel, nebo je prohlášen za mrtvého. To byl Narutův nápad, lidé si díky tomu uvědomí,kolik toho bylo obětováno, pro naše blaho.''
,,Páni, to je úžasné,'' užasla Hinata. Nikdy by si nemyslela, že tohle někoho napadne.
,,Pojď půjdeme si zatančit,'' řekl Kiba a vzal Hinatu co náručí a skočil dolů. Ihned začali tančit. Oba byli šťastni.
,,Sayuri-sama, mohu vás požádat o tanec?'' Otázal se neznámí muž, Hinata se otočila a spatřila Naruta.
,,Hokage-sama.Jistě, že ano,'' řekla Hinata, políbila Kibu na tvář a šla tančit s Narutem.
,,Jsi opravdu překrásná,'' poznamenal Naruto.
,,Děkuji, Hokage-sama,'' odvětila Hinata.
,,Už jsem ti říkal, ať mě oslovuješ Naruto.''
,,Dobrá tedy, Naruto. Jak vás napadlo na okvětní lístky napsat jména padlích?''
,,Víš poté, co jsem ztratil lásku svého života, mě napadlo, že každý v životě ztratil něco moc cenného a tak mě napadla slavnost růží, jelikož já mám růže moc rád a když jsem začínal chodit se svojí láskou nosil jsem ji každý den růži. Jsi ji opravdu moc podobná,'' řekl Naruto.
,,To je možné, my z klanu Hyuga jsme si všichni podobní.''
,,To ano, ale Hinata byla jiná, byla krásnější než všechny ostatní dívky od vás, byla tím nejkrásnějším stvořením na světě. Uvědomil jsem si to v den, kdy jsem ji viděl tancovat u vodopádu,'' Hinata se lehce lekla, nikdy ji nenapadlo, že by to mohl vědět. Lehce zrudla...
,,Sayuri, děje se něco?''
,,Ne nic se neděje,'' usmála se. Tanec skončil.
,,Děkuji za krásný tanec a Sayuri stav se prosím zítra ráno v mé kanceláři, potřebuji s tebou něco probrat,'' Hinata kývla a pak se opět vrátil ke Kibovi. Slavnost růži trvala ještě hodně dlouho, ale Hinata byla již unavená a tak se společně s Kibou vydali k jejich domu. Byl to krásný večer, ale Hinatě pořád vrtala jedna věc hlavou, je možní, že Naruto ví kdo je?
,,Hinato... jsi tak krásná. Byl jsem hlupák, že jsem si tě nechal vzít,'' litoval Naruto.
,,Získám tě zpátky i kdyby mě to mělo stát život!'' Řekl odhodlaně a v očích mu plál plamen odhodlání.