Písek a krev

Má-li někdo skutečný bol, bez svědků truchlí a sám.
Můj život je přesně podle této věty...
Mám skutečný bol, bol, který nezahojí nikdo a nic. Protože jsem sám. Vždycky jsem sám. Mám jen "jeho." Mám ho v sobě a nenávidím ho. Nenávidím všechno. Protože všichni nenávidí mě. Tak tomu bylo, je a bude. Vím to, protože nevidím jinou skutečnost. Co bych měl vidět? Další bolest a smutek? Můj žal a vztek? Moji nenávist?
Jsi šťastná, mami? Nenáviděla jsi mě už když jsi mě přivedla na tento svět. Nenáviděl mě i tvůj bratr a já ho musel zabít. Měl jsem pocit, že mě má rád.
Jsi šťastný, otče? Udělal jsi ze mě monstrum. A pak jsi mě odvrhl, když jsem byl k ničemu. Zkoušel jsi mě zabít. Několikrát. A já se bránil, protože lpím na životě. Chci žít... Pro sebe. Pro koho jiného bych měl žít?
Někdo prý žije pro lásku a pro přátele.
Ale co je láska? Co je přátelství? Jen prázdná slova... Jejich význam mi uniká. Asi proto, že jsem nikdy žádného přítele neměl. Protože se mě všichni bojí.
Mnoho nocí jsem proplakal. Mnoho nocí mi tekly slzy proudem. Každý den... každou noc trpím kvůli rozhodnutí mého otce. On to dělal pro dobro vesnice. Na můj úkor. Způsobil mou bolest. Vytvořil bezedný kráter v mém srdci.
Truchlím sám... Jediný, kdo mi kdy rozuměl byl malý medvídek. A ten ani neuměl mluvit. Jsem rád, že není člověk. To bych ho totiž zabil. Nenávidím lidi. Nenávidím všechno.
Protože všichni jsou jiní. Ale jsou si podobní v jedné věci. Všichni mě nenávidí. Ale já jsem nenávist sama.
Nikdo mi nerozumí. Ani to nikdo nezkoušel. Lidé jsou hloupá a zlá stvoření. Já nechci být jako oni. Chci být jiný... Ale mé odhodlání se ztratilo v moři slz, které jsem jsem prolil. Ztratilo se v moři krve... krve mnou prolitou.
Snaží se mě zabít, ale nikdy se jim to nepodaří. Já nechci zemřít. Je jedno koho pošlou, je jedno kolik jich pošlou. Všichni zemřou.
Dívám se na písečnou bouři, která se blíží. Všichni se utíkají schovat. Jen utíkejte... Já zůstanu. Mně písek neublíží.
Já jsem pánem písku. Vládnu mu. Udělá, co chci.
Mám rád písek... skvěle se do něj vsakuje krev...
Krev, kterou prolévám je červená. Jako mé vlasy. Mají všichni lidé stejnou krev? Červenou? Chci to vědět... Zjistím to jedině tak, že je všechny zabiju. To je smysl mého nuzného a mrzkého života. Přináší mi potěšení slyšet kosti praskat pod tíhou písku. Přináší mi potěšení slyšet sténání pošetilce, který se mi připlete do cesty. Ať všichni trpí stejnou bolestí jako já.
Chtěl jsem si jen hrát... Jen jsem chtěl, abyste mě přijali. Děti Písečné...
Po tváři se mi rozline krvavý úsměv.
Dnes bude na dětském hřišti slyšet křik... Houpačky budou červené. A po klouzačkách bude stékat krev...
Chci si jen hrát, děti...
Utíkejte pryč. Nebojte se písku. Bojte se mě, protože já jsem nenávist. Jsem bolest a vztek.
Truchlím sám a beze svědků.
Všichni, kteří mě viděli plakat a truchlit, jsou mrtví. Stále slyším ten křik a vidím vyděšené výrazy v jejich tvářích. Vždycky jsem se usmál, než jsem sevřel pěst.
Vstávám a dívám se na masu písku a větru, která se blíží.
Dříve jsem se snažil zavděčit se. Ale s tím je konec. Musíte se mě bát. Protože já jsem démon. Strašlivý démon z pekel. Zabiju vás... Všechny vás obalí můj písek. Budu mít potěšení z krve, která bude kapat na písek. Budu potěšený z každé slzy, kterou vaši blízcí prolijí.
Ať celý svět vidí, čeho jsou lidé schopni. Ať celý svět vidí, co dokáže zhrzená a zlomená duše plná smutku a vzteku.
Už cítím vůni krve... Nádherná vůně. Potoky krve... Potoky a potoky... vytrhané vnitřnosti, rozdrásaná těla... obnažená srdce ještě tepající.
To všechno ti dám. Nakrm se a probuď svůj vztek. Znič vesnici... V tomhle jediném si rozumíme.
O tomhle bych snil, kdybych mohl usnout.
Písek a vítr sviští a hučí kolem mě. Jsem pánem větru a písku. Poslechněte mě! Zničte vesnici! Létá kolem mě a šlehá mě do tváří. Nádherný pocit... jaká euforie, zachvacující celé mé tělo. Jsem totiž nejsilnější. Jsem Smrtka s pískem místo kosy.
Mám pro vás rakev... pro každého. Každému vystrojím pohřeb. Písečný pohřeb.
Mám chuť někoho zabít... Jdu na lov.
Protože si chci jen hrát. Chci se bavit.
Má zábava čeká. Vylétávám na písku do vzduchu a rozhlížím se.
Děste se démona. Děste se mě! Jdu zabíjet...
Každý v sobě máme démona, který nás sžírá zevnitř. Můj démon se může stát skutečností. Až ho vypustím ven, poznáte mou bolest.
Dneska je nádherná noc. Ale nebude tichá... za chvíli se ozve zoufalý výkřik, praskání kostí a kapání krve.
Má-li někdo skutečný bol, bez svědků truchlí a sám.
Nikdo mě neuvidí dnes truchlit. Protože všichni budou mrtví.