Naruto vzpomíná na Jiraiyu

Záliba v pěkných a mladých ženách,
to bylo tvé poznávací znamení.
Takto jsi "získával informace" o něčem co není.
Takto jsi žil jistě i v tvých snách.

Bílé dlouhé vlasy,
jenž jsi používal jako štít asi.
Jedno však musí nechat se ti,
neměl jsi nikdy problémy s pamětí.

Byl jsi učitel mého otce, Yondaimeho,
toho hrdinného Hokageho.
Své blízké jsi miloval,
a jako poklad jsi je opatroval.

Když jsi mě uči rasengan,
myslel jsem si, že to nedám.
Však tvoje víra ve mne, mně ozářila.
Síla do mých rukou se vlila.

Pak jsem strom čistě porazil,
vzpomínám, že jsem ti tím dech vyrazil.
Lekl jsem se, že jsem se moc unáhlil,
ale ty jsi mně po vlasech pohladil,
a milými slovy pochválil.

"Výborně Naruto! Opět jsi silnější.
Musím uznat jak perfektně a rychle zvládl jsi to.
Měl by sis odpočinout, jsi na sebe moc tvrdý.
Rád bych abys věděl, že jsem na tebe hrdý."

Tos mi řekl kdysi,
já se nad tvým tělem skláním.
Jak statečný v poslední chvíli byl jsi,
nepřítele zmátl jsi svým pousmáním.

Smál ses jako by ses na smrt těšil.
Teď už vím, žes mi svou cestu ninji svěřil.
Slzy dopadají na tvé čelo,
mnou tu škube celé tělo.

Byl jsi pro mne jako strýc,
nestihl jsem ti to říct.
Nad tvým tělěm berčím, není to slabost.
Oni vzali mi tě, tu nádhernou radost.

Vzpomínám na výraz, když jsem ti řekl že jsi,
"Zvrhlý, zvrhlý poustevník."
Když jsme byli na misi,
z peněz jsem neměl ani žejdlík.

V srdci svém tě budu mít,
tak se mnou můžeš navždy být.
Tys byl sennin šesti cest,
tvůj květ co ti dávám do rakve,
ten jako ty už nikdy nebude kvést.

Děkuji ti za tvou víru,
za ukázání místa kde najdu sílu.
To místo bylo vždy v srdci přec,
tvůj květ tam navždy bude kvést.