Just New generation (Finally) - 1.díl

„Naruto přestaň!“ křičela na mě bábi Tsunade.
„Nepřestanu! Zabil Jiraiya!“
„Naruto, tímto přístupem probudíš chakru Kyuubiho a bude zle!“
„To je mi jedno!“ rozběhl jsem se proti Orochimarovi, jenže ten proti mně vytáhl čepel, kterou měl na zádech a já se nabodl.
„Naruto!“ zaječela bábi Tsunade.
„A máš to, ty zmetku,“ usmál se Orochimaru.
„Byakugan!“ uslyšel jsem matně v lese. Hinata?
„Naruto? N-Naruto-kun!!“ ječela. Moje hlava pomalu klesala, až jsem ztratil vědomí.

***
„Narutoo!“ ozvalo se mi u ucha.
„Kde je Orochimaru?! Zabiju ho!“ vylítl jsem do sedu, ale předemnou stála jen Sakura.
„Sakura-chan, co tady děláš?“ protřel jsem si oči.
„Snažím se tě vzbudit už půl hodiny, ale povedlo se mi to až teď!“ začala běsnit.
„To bude den,“ zamumlal jsem si pro sebe.
„Cože?!“ vyštěkla.
„Nííc, nííc,“ přehnaně jsem se usmál.
„Kakashi-sensei nás potřebuje, proto jsem tu,“ kývl jsem a vylezl z postele.
„Máme nové informace o Sasukem?“ zeptal jsem se během toho, co jsem hledal ve skříni triko. „Ne, myslím, teda, že... No... Já... Nevím... “ koktala Sakura.
„Co se děje?“ smál jsem se.
„No, nic! Co by se děl-dělo?“ otočil jsem se na ni. Koukala docela vyjeveně.
„Sakuro? Co se ti stalo?“ sklonil jsem se, abych jí viděl do oči, protože její pohled směřoval na mou odhalenou hruď. Zatřepala hlavou, otočila se a šla na balkon.
„No, Tsunade-sama říkala, že jsou furt schovaní a že tuší, kde mají skrýš.“
„To je úžasné! Kdy vyrážíme?“ přetáhl jsem si triko přes hlavu.
„Kam?“ zeptala se.
„Hledat Sasukeho, přece,“ protočil jsem panenkama.
„Naruto, MY nikam nejdeme. Máš v sobě Kyuubiho a toho Akatsuki - “ zarazila se.
„Cože?“ vyvalil jsem oči.
„Nic!“ odpověděla až moc rychle.
„Ty víš něco víc, žejo?“ povzdechl jsem si.
„Neřeknu ti -“
„Ani to vědet nechci,“ sklopil jsem hlavu.
„Naruto,“ vydechla.
„Hm?“ zvedl jsem k ní zrak.
„Pojď, ať Kakashi se Saiem nečekají dlouho. “
„Fajn,“ pokusil jsem se o úsměv a společně jsme vyšli do ulic Konohy.

***
„Jsme tu. Děje se něco?“ zeptal jsem se poté, co jsme přišli na určené místo.
„Kde je Kakashi-sensei?“ podívala se Sakura na Saie.
„Nevím. Nepřišel.“
„Čaute parto, omlouvám se za zdržení, ale musel jsem pomoct - “
„LHÁŘI!!“ zakřičeli jsme se Sakurou zároveň.
„No jo, no jo, dostali jste mě, no,“ zašklebil se.
„Tak, co jste potřeboval, sensei?“
„Pamatujete, jak jsme bojovali proti Hidanovi a Kakuzovi?“ kývli jsme na souhlas.
„Tak, Naruto, budu potřebovat znovu tvou techniku Fuuton: Rasen-Shuriken.“
„Cože? Ale Naruto se zraní!“ vykřikla Sakura.
„Ale ne, Sakura-chan, nepochopila si mě. Vylepšíme to tak, že to zraní jen nepřítele.“
„Cože?! J-jak to myslíte, sensei?!“ vyvalil jsem na něj oči.
„Vím, že normálni Fuuton: Rasen-Shuriken ti zpřetrhá chakrová vlákna a po několikatém použití můžeš ztratit kontrolu nad svou chakrou, a proto ji chci změnit.“
„Ale sensei, Naruto-“
„Jasně! Kdy začneme s tréninkem?“ přerušil jsem Sakuru svým nadšením.
„Až později. Musíš nasbírat energii, takže teď máte rozchod a Naruto, v podvečer tady.“
„Rozumím!“ zavelel jsem a usmíval se při tom jako pako.