Rozprava s přítelem
Vložil Nildon, St, 2013-03-27 09:08 | Ninja už: 5114 dní, Příspěvků: 201
Slunko pálí.
Po úmorném dni,
plném těžké dřiny.
Ve stínu palem toužím si odpočinout,
menšího šlofíka si dopřeji,
abych mohl opět nabrat sil,
k práci kterou miluji.
Po úmorném dni,
plném těžké dřiny.
Ve stínu palem toužím si odpočinout,
menšího šlofíka si dopřeji,
abych mohl opět nabrat sil,
k práci kterou miluji.
Unaveně hlavu otočím.
Do očí mého společníka se zvědavě zadívám.
Přemýšleje o čem si s ním mám vlastně pokecat.
Do očí mého společníka se zvědavě zadívám.
Přemýšleje o čem si s ním mám vlastně pokecat.
Napadají mě jen ty otřepaný fráze,
co se pořád dokola omílaj,
a ani si neuvědomím, že já kecám,
zatímco on jen bedlivě poslouchá.
co se pořád dokola omílaj,
a ani si neuvědomím, že já kecám,
zatímco on jen bedlivě poslouchá.
Žertuji a vtipkuji.
Kleju na starosti života.
Na jeho nástrahy a pokušení,
kterým musí svatý muž,
den co den čelit.
Kleju na starosti života.
Na jeho nástrahy a pokušení,
kterým musí svatý muž,
den co den čelit.
Žasnu jaké pochopení se v něm nachází,
doufám jen že Fata Morgánou není.
Neb hic je tady větší,
než-li v kotli pekelným.
doufám jen že Fata Morgánou není.
Neb hic je tady větší,
než-li v kotli pekelným.
Co si myslíš ty,
příteli můj drahý.
Nejsem až moc otravný či výstřední.
Nejsem snad cvok, šílenec či pošuk.
Tvůj názor je pro mě velmi důležitý.
Jen se mi svěř a neboj se.
Ten černý make-up za chviličku zmizí,
a znovu uvidíš mou tvář s úsměvem šibalsky šíleným.
příteli můj drahý.
Nejsem až moc otravný či výstřední.
Nejsem snad cvok, šílenec či pošuk.
Tvůj názor je pro mě velmi důležitý.
Jen se mi svěř a neboj se.
Ten černý make-up za chviličku zmizí,
a znovu uvidíš mou tvář s úsměvem šibalsky šíleným.
Ach jo.
S tebou si člověk opravdu moc nepokecá.
Tak se tu aspoň opřu.
Unudit k smrti se tě pokusím.
Příběhem ze svýho života,
který je určený jen pro otrlé nátury.
S tebou si člověk opravdu moc nepokecá.
Tak se tu aspoň opřu.
Unudit k smrti se tě pokusím.
Příběhem ze svýho života,
který je určený jen pro otrlé nátury.
Nemusíš se bát.
Není příliš dlouhý.
Alespoň si to myslím,
protože bůh ví, jak jsem vlastně starý.
Není příliš dlouhý.
Alespoň si to myslím,
protože bůh ví, jak jsem vlastně starý.
Už je do dávno pradávno -
Tyhle slova prostě miluji.
Dávají příběhu jistý punc důležitosti a staroby.
Tyhle slova prostě miluji.
Dávají příběhu jistý punc důležitosti a staroby.
Ale to jsem odbočil.
Promiň mi to je takový můj menší zlozvyk.
Kde jsem to vlastně jenom byl.
Aha!
Díky za připomenutí příteli.
Promiň mi to je takový můj menší zlozvyk.
Kde jsem to vlastně jenom byl.
Aha!
Díky za připomenutí příteli.
Už je do dávno pradávno.
Co z mladické nerozvážnosti,
upsal jsem svou duši,
muži, kterýho jsem ani neznal.
Nebo to snad byla žena?
Ale co na tom sejde,
byla taková tma, že pod tou kápí to nebylo poznat.
Co z mladické nerozvážnosti,
upsal jsem svou duši,
muži, kterýho jsem ani neznal.
Nebo to snad byla žena?
Ale co na tom sejde,
byla taková tma, že pod tou kápí to nebylo poznat.
Ty říkáš, že žena se pozná podle ňader.
No to vím také!!!
Ty hlavo skopová!
Ale, pokud to byla ženská?!
Tak byla opravdu děsně plochá,
že bys na ní moh prádlo žehlit,
nebo valchu si z ní udělat,
jen kost a kůže byla,
k těm druhým věci naprosto nepoužitelná.
No to vím také!!!
Ty hlavo skopová!
Ale, pokud to byla ženská?!
Tak byla opravdu děsně plochá,
že bys na ní moh prádlo žehlit,
nebo valchu si z ní udělat,
jen kost a kůže byla,
k těm druhým věci naprosto nepoužitelná.
Pročpak se tak červenáš,
snad jsi úpal nedostal?
Nebo jsi snad ženou ještě nedotčený?
Aha, ehm, promiň mi moji neomalenost.
Hluboce se ti omlouvám.
Zapomněl jsem, že jsi ještě dítě,
prahnoucí po tajemstvích ženskýho těla.
Za to se ale nemusíš stydět,
ve tvým věku jsem byl stejný,
a mimoto jsme přece oba chlapy.
snad jsi úpal nedostal?
Nebo jsi snad ženou ještě nedotčený?
Aha, ehm, promiň mi moji neomalenost.
Hluboce se ti omlouvám.
Zapomněl jsem, že jsi ještě dítě,
prahnoucí po tajemstvích ženskýho těla.
Za to se ale nemusíš stydět,
ve tvým věku jsem byl stejný,
a mimoto jsme přece oba chlapy.
Ale no tak dobře,
nechám už toho, když jinak nedáš,
ale nezapomeň, já jsem si s tím nezačal.
nechám už toho, když jinak nedáš,
ale nezapomeň, já jsem si s tím nezačal.
Ale zase jsme odbočili z cesty.
Promiň mi, ale když se rozkecám,
tak prostě nevím kdy mám přestat.
Jo, jo, jo už si vzpomínám!
O smlouvě jsem ti začal vykládat.
Promiň mi, ale když se rozkecám,
tak prostě nevím kdy mám přestat.
Jo, jo, jo už si vzpomínám!
O smlouvě jsem ti začal vykládat.
Byl to kus zašlýho pergamenu.
Co mi pod nos strčil či snad strčila?
To víš dneska světu vládne rovnoprávnost,
a jestli ňáká vyšší síla poslouchá,
a nářadí má jiný než mi dva,
tak bych velmi nerad dostal bleskem do palice,
zvláště protože železnej hromosvod svírám ve svý levé pazouře.
Ale zas by to byla zajímavá zkušenost.
Vydrž chviličku do deníčku si to rychle poznamenám.
Tuhle smrt jsem ještě neměl možnost okoštovat.
Co mi pod nos strčil či snad strčila?
To víš dneska světu vládne rovnoprávnost,
a jestli ňáká vyšší síla poslouchá,
a nářadí má jiný než mi dva,
tak bych velmi nerad dostal bleskem do palice,
zvláště protože železnej hromosvod svírám ve svý levé pazouře.
Ale zas by to byla zajímavá zkušenost.
Vydrž chviličku do deníčku si to rychle poznamenám.
Tuhle smrt jsem ještě neměl možnost okoštovat.
„Milí deníčku,
kromě upálení, utopení, rozčtvrcení, natažení na skřipec, oběšení
a dalších bezva smrtí co si přeju k Vánocům,
toužím i po ráně bleskem,
nejlépe tak po osmé večerní,
až vylezu celý mokrý z vany,
aby to mělo ty správný grády.“
kromě upálení, utopení, rozčtvrcení, natažení na skřipec, oběšení
a dalších bezva smrtí co si přeju k Vánocům,
toužím i po ráně bleskem,
nejlépe tak po osmé večerní,
až vylezu celý mokrý z vany,
aby to mělo ty správný grády.“
Jejda zase jsem odbočil.
Moc se ti omlouvám.
Kdepak jsem to jen přestal povídat.
No jo, jasně!
Díky ti znovu moc za připomenutí.
Moc se ti omlouvám.
Kdepak jsem to jen přestal povídat.
No jo, jasně!
Díky ti znovu moc za připomenutí.
Byl to kus zašlýho pergamenu.
Co mi pod nos strčil či snad strčila?
Musím ti říc, že smrděl hůř než moje fusekle.
Jestli mi nevěříš dám ti k nim klidně přivonět.
ale ujišťuji tě, že ti spálí chlupy v nose,
jako mě ty mé, ten zatracený pergamen.
Co mi pod nos strčil či snad strčila?
Musím ti říc, že smrděl hůř než moje fusekle.
Jestli mi nevěříš dám ti k nim klidně přivonět.
ale ujišťuji tě, že ti spálí chlupy v nose,
jako mě ty mé, ten zatracený pergamen.
Z obou stran byl drobně popsaný.
Písmem který se mi vůbec nechtělo číst.
Stejně ze zkušenosti vím,
že každá smlouva smrdí úmyslem hodně nekalým.
Slíknout z tebe kůži,
už když se jí jen perem dotkneš poprvý.
Písmem který se mi vůbec nechtělo číst.
Stejně ze zkušenosti vím,
že každá smlouva smrdí úmyslem hodně nekalým.
Slíknout z tebe kůži,
už když se jí jen perem dotkneš poprvý.
Vlastně jsem ani pero nepotřeboval.
Vlastní krví jsem jí musel podepsat.
Připadá ti to jako smlouva s ďáblem uzavřená.
Si piš, že taky byla.
Ale za tu moc a sílu co mi nabídnul.
Sloužit mu a jednat v jeho jménu.
Takový flek se přeci nedá odmítnout.
Už kvůli vší té srandě z vraždění.
Posílání duší do pekel horoucích.
Nebo bůhví kam vlastně,
to ani nevím, a jedno mi to upřímně může být.
Vlastní krví jsem jí musel podepsat.
Připadá ti to jako smlouva s ďáblem uzavřená.
Si piš, že taky byla.
Ale za tu moc a sílu co mi nabídnul.
Sloužit mu a jednat v jeho jménu.
Takový flek se přeci nedá odmítnout.
Už kvůli vší té srandě z vraždění.
Posílání duší do pekel horoucích.
Nebo bůhví kam vlastně,
to ani nevím, a jedno mi to upřímně může být.
Tak tohle je začátek mýho příběhu.
Začíná smlouvou.
Pokračuje krví,
jež by naplnila celý oceán.
Ne, počkej!
To trošičku kecám.
Spíš menší moře, ale hodně maličké.
Snad jen takové jezírko.
K oceánu mám ještě daleko,
ale dej mi čas a lidi a dokážu i to.
Začíná smlouvou.
Pokračuje krví,
jež by naplnila celý oceán.
Ne, počkej!
To trošičku kecám.
Spíš menší moře, ale hodně maličké.
Snad jen takové jezírko.
K oceánu mám ještě daleko,
ale dej mi čas a lidi a dokážu i to.
Po uzavření dohody.
Nalejvárna začala.
Tolik informací,
co mi do kebule narval,
by zabilo i študovanýho profesóra.
Nalejvárna začala.
Tolik informací,
co mi do kebule narval,
by zabilo i študovanýho profesóra.
Po rychlokurzu.
Vyfasoval jsem pracovní náčiní.
Pěkná věcička to byla,
to ti fakt musím přiznat,
ale sám přece už na ní hodnou chvíli čumíš,
uznej, že k pomilování se přímo nabízí.
Ach ta moje holka zlatá.
Je jak má třetí, eeee vlastně čtvrtá ruka.
Vyfasoval jsem pracovní náčiní.
Pěkná věcička to byla,
to ti fakt musím přiznat,
ale sám přece už na ní hodnou chvíli čumíš,
uznej, že k pomilování se přímo nabízí.
Ach ta moje holka zlatá.
Je jak má třetí, eeee vlastně čtvrtá ruka.
Kolik jsme mi dva už toho spolu prožili.
Těch vypálených vesnic.
Vystrašených ksichtů umírajících.
Hřbitovy našimi činy přetékají,
když na to vzpomínám,
musím uronit slzičku radosti.
Těch vypálených vesnic.
Vystrašených ksichtů umírajících.
Hřbitovy našimi činy přetékají,
když na to vzpomínám,
musím uronit slzičku radosti.
Podívej se tady ještě na ten blejskavej přívěsek.
To je jeho symbol.
Kruh a trojúhelník.
Nic moc to sice není,
ale už sám klasik přeci říkal,
že v jednoduchosti se síla nachází.
To je jeho symbol.
Kruh a trojúhelník.
Nic moc to sice není,
ale už sám klasik přeci říkal,
že v jednoduchosti se síla nachází.
Teď když se nad zamyslím,
tak ani sám nevím,
co ten kruh a trojúhelník vlastně znamenají.
Stejně mi to je ukradený,
hlavně, že díky tomu nemůžu umřít.
tak ani sám nevím,
co ten kruh a trojúhelník vlastně znamenají.
Stejně mi to je ukradený,
hlavně, že díky tomu nemůžu umřít.
Na filozofování je už stejně pozdě.
No ne?!
Když podepsal jsem úpis,
jež božím prorokem mě učinil.
Šířím pilně jeho jméno
krvavým písmem psané
nářky obětin opěvované.
No ne?!
Když podepsal jsem úpis,
jež božím prorokem mě učinil.
Šířím pilně jeho jméno
krvavým písmem psané
nářky obětin opěvované.
A tak chvalte mého pána
Oběťmi se staňte.
Netlačte se tolik.
Ať se mi tu prosím neušlapete.
Oběťmi se staňte.
Netlačte se tolik.
Ať se mi tu prosím neušlapete.
Je málo lidí co ho zná,
je to pro ně nehorázná ostuda.
Proto šířím jméno Boží,
který z plna hrdla křičím,
jsem v tom vskutku činorodý,
to mi věř!
Neb ti co vědí utíkají.
Ti co neznají jen hloupě čumí.
Později pak litují,
když jim život z očí bere bodec železný.
je to pro ně nehorázná ostuda.
Proto šířím jméno Boží,
který z plna hrdla křičím,
jsem v tom vskutku činorodý,
to mi věř!
Neb ti co vědí utíkají.
Ti co neznají jen hloupě čumí.
Později pak litují,
když jim život z očí bere bodec železný.
Opravdu se ti moc omlouvám.
Vím, že strašný to pro tebe musí být,
když každou chvíli svůj příběh přeruším,
musíš ale zase uznat, že nervydrásající napětí dokážu udržet.
Vím, že strašný to pro tebe musí být,
když každou chvíli svůj příběh přeruším,
musíš ale zase uznat, že nervydrásající napětí dokážu udržet.
No tak zavřu už tu kušnu,
nebo ti to nedopovím.
No jo no, tak já zase budu pokračovat,
vždyť jsem se ti přece vomluvil
nechal jsem zase trošku více unést
to se mi stává, když se o svém pánu fanaticky rozvášním
zapomenu pak, co jsem to vlastně chtěl říct
No tak já budu raději pokračovat,
ty jeden otravo otravný,
ale jsem rád, že tě můj příběh nenechává chladným.
nebo ti to nedopovím.
No jo no, tak já zase budu pokračovat,
vždyť jsem se ti přece vomluvil
nechal jsem zase trošku více unést
to se mi stává, když se o svém pánu fanaticky rozvášním
zapomenu pak, co jsem to vlastně chtěl říct
No tak já budu raději pokračovat,
ty jeden otravo otravný,
ale jsem rád, že tě můj příběh nenechává chladným.
Po všech těch nudných formalitách.
Z legrace jsem svou vesnici vyvraždil,
abych si naplno nový schopnosti odzkoušel.
Pár rituálků udělal.
A zjistil jak děsná sranda to byla.
Z legrace jsem svou vesnici vyvraždil,
abych si naplno nový schopnosti odzkoušel.
Pár rituálků udělal.
A zjistil jak děsná sranda to byla.
Měl jsi vidět jejich vykulený voči.
Slyšet nářky co mi laskali uši.
Křik mimin.
Prosby matek.
Marnej boj fotrů za záchranu svejch rodin.
Nic z toho mě, ale nezastavilo,
abych pokračoval v mejdanu,
co se teprv začal řádsky rozjíždět,
a trval dokud poslední slaboch naposledy nevydech.
Slyšet nářky co mi laskali uši.
Křik mimin.
Prosby matek.
Marnej boj fotrů za záchranu svejch rodin.
Nic z toho mě, ale nezastavilo,
abych pokračoval v mejdanu,
co se teprv začal řádsky rozjíždět,
a trval dokud poslední slaboch naposledy nevydech.
Mír a Láska.
Tož krédo mojí vísky rodné.
Přebarvil jsem hordami mrtvol.
Ve jménu Jediného Boha,
s nímž byla neskutečná sranda.
Tož krédo mojí vísky rodné.
Přebarvil jsem hordami mrtvol.
Ve jménu Jediného Boha,
s nímž byla neskutečná sranda.
Bolest a Smrt.
Toť moje heslo.
Pařím a užívám si života věčnýho.
Každej den jedna, dvě, tři, deset mrtvol.
K poctě Boha stvořitele zla všeho.
Toť moje heslo.
Pařím a užívám si života věčnýho.
Každej den jedna, dvě, tři, deset mrtvol.
K poctě Boha stvořitele zla všeho.
Ptáš se mě proč mám takový depresivní heslo.
No vždyť přece miluji bolest.
Ty pako jedno!
Ale co to tady kecám.
Já se v tý nenasytný mršce přímo vyžívám.
Neb obdarovává mě slastmi rozkoše nevídané.
Odemykající brány nesmrtelnosti smrtelné.
No vždyť přece miluji bolest.
Ty pako jedno!
Ale co to tady kecám.
Já se v tý nenasytný mršce přímo vyžívám.
Neb obdarovává mě slastmi rozkoše nevídané.
Odemykající brány nesmrtelnosti smrtelné.
Možná se ti zdá, že jsem trošku masochista.
Nééé, ty tupče!!!
To není ten kdo maso chystá,
ale ten kdo skrze bolest osvícení hledá.
Myslel jsem si že jsi mnohem chytřejší.
No co, tvá palice mi už od pohledu přišla,
dutější než ten kokosovej vořech,
co jsem měl ráno k snídani.
Nééé, ty tupče!!!
To není ten kdo maso chystá,
ale ten kdo skrze bolest osvícení hledá.
Myslel jsem si že jsi mnohem chytřejší.
No co, tvá palice mi už od pohledu přišla,
dutější než ten kokosovej vořech,
co jsem měl ráno k snídani.
Škoda jen, že už budu muset jít.
Docela příjemnej pokec sem s tebou zažil.
Možná se ještě někdy uvidíme.
Ale co to zase kecám.
Ty se tady ještě dlouhý týdny budeš válet.
Bát se, ale nemusíš.
Společnost ti budou dělat mí chundelatí kámoši.
Podívej, jak natěšeně na obloze klouží.
Už se nemůžou dočkat,
aby si mohly dát menší gáblík.
Docela příjemnej pokec sem s tebou zažil.
Možná se ještě někdy uvidíme.
Ale co to zase kecám.
Ty se tady ještě dlouhý týdny budeš válet.
Bát se, ale nemusíš.
Společnost ti budou dělat mí chundelatí kámoši.
Podívej, jak natěšeně na obloze klouží.
Už se nemůžou dočkat,
aby si mohly dát menší gáblík.
Tak zatím.
A pozdravuj tam dole nebo snad nahoře.
No prostě někdě pozdravuj.
Vyřiď jim srdečné pozdravy od mého Boha,
a mé malé maličkosti.
Spolu se zprávou nečekaně dobrou,
že další přírůstky do zahrad a kotlů
jsou již na cestě s mašličkou dárkově převázanou.
A pozdravuj tam dole nebo snad nahoře.
No prostě někdě pozdravuj.
Vyřiď jim srdečné pozdravy od mého Boha,
a mé malé maličkosti.
Spolu se zprávou nečekaně dobrou,
že další přírůstky do zahrad a kotlů
jsou již na cestě s mašličkou dárkově převázanou.
Ještě než odejdu chtěl bych znát tvůj upřímný názor.
Napadla mě docela cool hláška nebo takový úvod,
když vstupuji na scénu.
Má osobitý kouzlo a vážnost.
Nesměj se mi!
Fakt je vážná
Posuď sám a netlem se už tak.
Napadla mě docela cool hláška nebo takový úvod,
když vstupuji na scénu.
Má osobitý kouzlo a vážnost.
Nesměj se mi!
Fakt je vážná
Posuď sám a netlem se už tak.
Jsem temnota,
co kráčí tímto světem.
Jsem zlo,
v jeho nejčistší podobě.
Jsem smrt na cestě životem.
Jsem nikdo a nic ve světě lidském.
co kráčí tímto světem.
Jsem zlo,
v jeho nejčistší podobě.
Jsem smrt na cestě životem.
Jsem nikdo a nic ve světě lidském.
Nemůžeš mě zastavit.
Nemůžeš mě zabít.
Možná jen trochu zpomalit,
ale o to pak tvá smrt bude bolestivější.
Nemůžeš mě zabít.
Možná jen trochu zpomalit,
ale o to pak tvá smrt bude bolestivější.
Zabij jsem už stovky takových jako jsi ty.
Jejich duše v náručí mého pána neklidně odpočívají.
Musím se smát.
Jak se mi snažíš utéct.
Je to tak zábavné,
že si musím probodnout srdce kůlem železným,
a dívat se na tvůj vyděšený ksicht,
při otázkách jak můžu být stále živý,
zatímco ty pomalu do věčných lovišť odcházíš.
Jejich duše v náručí mého pána neklidně odpočívají.
Musím se smát.
Jak se mi snažíš utéct.
Je to tak zábavné,
že si musím probodnout srdce kůlem železným,
a dívat se na tvůj vyděšený ksicht,
při otázkách jak můžu být stále živý,
zatímco ty pomalu do věčných lovišť odcházíš.
Neslyšíš snad to klepání.
Kmotřička smrt už přichází.
Tak otevři dvířka domečku svýho.
Strčím jen tři rudé prstíky.
který tě uloží k spánku věčnému.
Kmotřička smrt už přichází.
Tak otevři dvířka domečku svýho.
Strčím jen tři rudé prstíky.
který tě uloží k spánku věčnému.
Dobrý ne?!
Jsem rád, že se ti to líbí,
ale na můj vkus je to přeci jen trošičku moc dlouhý.
Zkusím to nějak zkrátit.
A možná i trošku zmuzicírovat.
Nebo myslíš raději zrepovat?
Ale co, takový otázky si nechám na cestu,
stejně už musím jít.
Můj parťák na mě už dlouhou chvíli nedočkavě čeká.
Ten starej suchar,
nemá totiž pro víru žádný pochopení.
Zajímaj ho jen světský statky,
který jsou tak rychle pomíjivý.
Jsem rád, že se ti to líbí,
ale na můj vkus je to přeci jen trošičku moc dlouhý.
Zkusím to nějak zkrátit.
A možná i trošku zmuzicírovat.
Nebo myslíš raději zrepovat?
Ale co, takový otázky si nechám na cestu,
stejně už musím jít.
Můj parťák na mě už dlouhou chvíli nedočkavě čeká.
Ten starej suchar,
nemá totiž pro víru žádný pochopení.
Zajímaj ho jen světský statky,
který jsou tak rychle pomíjivý.
Pšššš, prozradím ti sladké tajemství.
Prachy co on tolik miluje mu tajně pálím,
vždycky se u toho musím smát když hledá šrajtofli,
zatímco já si ohýnek nemalým obnosem rozvášním.
Děsně se pak tlemím tomu jeho výrazu když na to přijde,
tolik děsu a hrůzy co se zračí v jeho očích,
nepoznáš ani v domě duchů o půlnoci.
Prachy co on tolik miluje mu tajně pálím,
vždycky se u toho musím smát když hledá šrajtofli,
zatímco já si ohýnek nemalým obnosem rozvášním.
Děsně se pak tlemím tomu jeho výrazu když na to přijde,
tolik děsu a hrůzy co se zračí v jeho očích,
nepoznáš ani v domě duchů o půlnoci.
Taky už mě ta má blbá sranda něco stála.
Naposledy co si pamatuji to bylo deset zubů.
Předtím šest zlomených žeber.
Ještě předtím mi ruce zpřelámal,
ale co by člověk pro trošku srandy neudělal,
hlavně když mi pánbůh tak dobrou schopnost regenerace daroval.
Naposledy co si pamatuji to bylo deset zubů.
Předtím šest zlomených žeber.
Ještě předtím mi ruce zpřelámal,
ale co by člověk pro trošku srandy neudělal,
hlavně když mi pánbůh tak dobrou schopnost regenerace daroval.
Tak zatím čus kámo.
Někdy zase naviděnou.
Možná v pekle.
Možná v nebi.
Možná v očistci.
Co já vím,
ale určitě tam bude srandy kopec
a bolesti vertel soli,
do kterýho ponoříme svý otevřený rány.
Někdy zase naviděnou.
Možná v pekle.
Možná v nebi.
Možná v očistci.
Co já vím,
ale určitě tam bude srandy kopec
a bolesti vertel soli,
do kterýho ponoříme svý otevřený rány.
Pevněji sevřu ocel svý poustevnický hole,
tři rudý prstíky na slunci se zalesknou,
železný bodec vyrvu si ze srdce,
rudé slzy skanou na zem vyprahlou.
Toliko žíznící po životě,
stejně tak jako já,
koho mi to jen ještě připomíná.
Hm, odfrknu si nedůležitě,
vždyť jedno mi to může být,
hlavně, že alespoň se trošku napila,
novej kámoš docela tak proti nebyl,
i když u toho řval jak píchlý prase na zabíječce podzimní.
tři rudý prstíky na slunci se zalesknou,
železný bodec vyrvu si ze srdce,
rudé slzy skanou na zem vyprahlou.
Toliko žíznící po životě,
stejně tak jako já,
koho mi to jen ještě připomíná.
Hm, odfrknu si nedůležitě,
vždyť jedno mi to může být,
hlavně, že alespoň se trošku napila,
novej kámoš docela tak proti nebyl,
i když u toho řval jak píchlý prase na zabíječce podzimní.
Poznámky:
Tak jsem tu opět a se mnou další povídková báseň, jak jim říkám. Snad se vám bude líbit, když mě se nějak nezdá, ale kdybych ji začal upravovat tak bude ještě delší 
Příjemné počtení a děkuji za vaše komentáře. Napiště o jaké postavě či páru z Naruta by jste měli dál zájem a já se pokusím něco sesmolit, abych se tolik nenudil
(6 hlasů)
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Už je to tu zase!
Nádherný, famozní, mysteriózní, prostě dokonalost sama! 
Jak já zbožňuju tyhle dlouhý básně 
Myslím, že bys vymyslel dokonalost nebeskou, ale ať už 'sesmolíš' cokoliv moc se teším 
Tvůj osobitý styl psaní, nebo-li enormní vzdálenost konce a začátku je uhrančivá
K zasmátí, k popřemýšlení, prostě Jashinistický
Jinak můj návrh na pár by byl asi buď SasuHina, myslím, že na to by se mohlo psát dobře a nebo o Kakashim jako samostatným človíčku
Kakashi&Kami
"Láska je jako vězení, taky nevíte jak se dostat pryč." - Ikusei Kusachi
"Jediný azyl, vždy a všude otevřený pro všechny trpící, je příroda." - Suzume Kusachi
"Vše co kvete jednoho dne uvadne." -Orochimaru
No, já fakt nemám slov.
Dokonalostně perfektní!!
„Nepodceňujte sílu četnáře.“ Matthew Reilly
FF stránka moje a Nildona!!!
FC pro mě od nellynuska