On a Ona

Vlasy černé jako noc,
neodhalí svou pravou moc,
vždy ale přispěchá na pomoc.

Oči černé s odleskem půlnoci,
však rudými se mohou stát a září v noci.
V srdci jí nosí a není už jim pomoci.

On miluje ji, ona miluje jeho.
Jemu není dáno být u ní a jí zase u něho.
A tak ptá se sám sebe, hledá-li někoho.

Někoho, kdo jim lásku dá,
zda lístek Sakury, co na zem padá,
či krkavec, co po nebi létá?

A při hledání našli sebe,
Ona jeho a On ji, a mohou jít spolu do nebe.

Někdo je však volá,
On náhle zjistní, že to není Ona,
ta, co miluje. Tahle má vlasy krve Démona.

Ptá se, kde je ta, co miluje,
ta s vlasy krve odpoví: "Zradils její lásku, víru k Tobě."
Nevěří. Jak mohl ublížit nevinné osobě?

Neznámá se usmívá, nevnímá jeho křik,
On začíná chápat, že ji ztratil a začíná nenávidět svůj zvyk,
zničit lásku, co mu věří, co za něj by dala krk.

A proto tu teď klečí nad zkrvaveným tělem,
a přemýšlí, proč ji nemiloval víc než srdcem.
Tělo od krve je její, milovala ho a on jí jen tak proklál mečem.

Už se nevrátí.
On nechce žít bez ní.
Meč, co kdysi jeho bratra byl, točí...

Kov projíždí mu srdcem, co nedokázalo milovat.
Jednu milou divků s růžovými vlasy a krásným snem, za Ním stát.