Zlomená touha

Mladá dívka seděla na střeše malého domečku, kde bydlela a hleděla na zapadající slunce. Myslela jen na něj. To, že s ním nemůže být jí vhánělo slzy do očí.
Pořád přemýšlela jedině o něm, až na ni její máma zakřičela: „Co tam sakra děláš?! Už máš být dávno v posteli!“
„Ano mami, už jdu,“ zvedla se a seskočila k sobě do pokoje otevřeným oknem.

Hodně o tom přemýšlela, ale nakonec se rozhodla flirtovat s ostatními kluky, aby žárlil. Flirtovala s Narutem, který z ní byl úplně paf. Vždyť je do ní tajně zamilovaný. Ale Sasukemu to bylo jedno. Nevšímal si jich a dokonce prohlásil před nimi, že mu to nevadí a že jestli to myslí vážně, tak jim to přeje. Sakuře spadla čelist z toho, co řekl. Musela tedy plán trochu pozměnit. Jejím cílem bylo, nějak ho zaujmout.
Schválně pozvala Naruta na rámen v tu dobu, kdy tam byl i Sasuke.
„Ne, Naruto je prostě konec! Dej mi už svátek. Jsi otravný!“ chtěla ze sebe udělat drsňačku.
„V-vážně?“ řekl zklamaně.
Se sklopenou hlavou odešel. Ani Hinata co ho zdravila, ho nijak nerozveselila. Stále se tvářil tak zklamaně a tak bolestně. Není divu, vždyť ona mu ublížila. Zalezl si do svého skromného bytečku a nechtěl vylézt. Ládoval se jen rámenem a válel se na posteli. Zdrceně se koukal na fotku jeho týmu. Jeho oči se soustředily jen na tu osobu uprostřed. Usmívala se. Měla milý výraz. A teď, zklamala ho. Mezitím se bez výčitek Sakura pustila do balení jeho kolegy.

Sakura se s ním vážně skvěle bavila. Nikdy netušila, že s ním bude taková sranda. Vlastně, to nikdo. Byl to opravdu ten Sasuke, co si jí vždy nevšímal? Ten, co se nikdy neusmál? Vypadal jako proměněný.
Dost hustě spolu koketovali. Hladil ji po vlasech, objímali se na každém rohu. Ale čeho je moc, toho je příliš. Ani Lee si nemohl nevšimnout těch dvou.
„Co se to tu děje? A kde je Naruto?“
„Nepoznáš, když se mají dva rádi?“ odpověděl Sasuke podrážděně.
„Nevím kam šel. Asi je doma,“ vložila se do toho Sakura.
Lee šel navštívit Naruta. Přišlo mu divné, že je doma a necvičí nebo nedělá různé hlouposti.
„Naruto? Co děláš doma? Já myslel, že trénuješ.“
„Mistr Kakashi si čte tu jeho knížku a Sakura se Sasukem jsou pryč spolu,“ odpověděl rozmrzele.
„Já vím, viděl jsem je. Hele a co se to vlastně stalo?“
„Nechci o tom mluvit. Ještě mě z toho bolí hlava,“ bránil se, ale to už se Lee připravoval, že mu vykopne dveře.
A ŘACH! Naruto šokovaně civěl na vykopnuté dveře a Leeho, který se už hrnul k němu.
Chytl ho za ruku a vlekl do koupelny: „Tak! Teď se nějak uprav. Nemůžeš jít mezi lidi takhle!“ poroučel mu.
Naruto se chvilku ospale díval na svůj obličej v zrcadle. Lee pustil vodu z kohoutku a pokynul, aby si umyl obličej. Když se Narutovi moc nechtělo, musel mu tu hlavu strčit pod kohoutek sám.
„Ááááá, vždyť ta voda je ledová!“ cukl s sebou.
„To nevadí. Musíš se umýt! Vždyť smrdíš jako shnilé sushi!“ okřikl ho Lee.
Naruto si teda řekl, že se umyje, ale jedině v teplé vodě. Nenápadně otočil kohoutkem a smíchal studený proud vody s teplou. Opláchl si obličej, učesal si vlasy, které vypadaly jako ptačí hnízdo a šel si na sebe vzít jeho normální oranžový oděv. Protože byl jen v trenkách a triku.
„Ale..“ otočil se na Leeho Naruto.
„Co ale?“
„Nekoukej se. Nemám rád, když se někdo kouká, jak se oblékám!“ ukázal na něj.
„No jistě. Vždyť já se nedívám.“
Naruto ho nedůvěřivě sledoval těma jeho kukadlama a až po chvíli zjistil, že je bezpečné se obléknout.

Po téměř hodině se konečně Lee s jeho kamarádem dostali ven. Lee mu chtěl udělat radost, tak ho pozval na rámen.
„Tak co? Už je to lepší?“ usmál se Lee.
„Ani ne. Ale i tak díky,“ ještě dodal: „Staříku, prosím ještě jeden rámen!“
Myslím, že se už vrací do normálu. Takový jaký dřív byl. Říkal si v duchu mladík.
Jenže v tu dobu, kdy se Naruto skoro dusil rámenem přišla Sakura se Sasukem. Nebohý Naruto vyplivl sousto z úst a utekl. Běžel pryč. Co nejdál od nich. Protože, když je viděl spolu, začalo ho tak nezvladatelně bolet srdce. Stejně tak, jak to bylo dříve, když ho všichni z vesnice nenáviděli a nikdo se s ním nechtěl bavit. Takovou bolest už nechtěl zažít. Ale je s nimi v týmu. To se snad chce vzdát práce ninjy jen, aby je neviděl?

„Že se nestydíte! Sakuro, ty nevidíš, jak jsi mu ublížila? On tě doopravdy miloval a ty sis takhle zahrávala s jeho city. To mi přijde dost hnusné. Naruto při tobě vždycky stál a ochraňoval tě a ty ho takhle odkopneš kvůli klukovi, který by pro tebe ani nehnul prstem?!“ spustil na ni rozhořčený Lee.
Dívka nenacházela slov. Lee měl pravdu, jen ona si to asi nechtěla přiznat.

Den na to dal Sasuke Sakuře kopačky. Byl to opět on. Ten starý bezcitný Sasuke. Sakura kvůli tomu proplakala několik nocí. Na jedné misi totiž měl jen on ochraňovat jednu slečnu. Ta se do něj okamžitě zamilovala a teď spolu začali chodit.
Najednou Sakuře vadilo všechno. Všechno co říká, co dělá, co píše. Všechno jí ubližovalo. Cítila takový stesk při pomyšlení na něj. A když si vzpomněla na tu holku jak je s ním, jak spolu dělají všechno co Sasuke dělal s ní, měla sto chutí něco rozbít. Když byla naštvaná, všechno ničila, bortila a rozbíjela. Nemohla ten vztek udržet. Nic jí nepomáhalo.

Její mysl také žralo to, jak Narutovi dokázala takhle ublížit. A to všechno jenom kvůli jemu. Kvůli Sasukemu, který se na ni stejně vykašlal a odkráčel si s jinou.
Zapomněl snad na mě? Zapomněl snad na to, jak hezky nám spolu bylo? Tak sakra proč? Proč mě nechal?! Přemýšlela Sakura. Ale proč mě to tak bolí? Vždyť mi ublížil a já bych se k němu stále chtěla vrátit. Nechápu to. Už ho nechci milovat! Nikdy! Jenže to nejde. Nemůžu přestat! Stále si pro sebe mumlala dívka a přitom brečela. Slzy ji pálily. Dopadaly na její pohmožděné ruce.
"Škoda plýtvat slzy na něj!" procedila skrz zuby a setřela si slzy ze tváří. Ještě tu noc si stále vybíjela svou zlost na stromu. Kopala do něj, boxovala do něj. Bylo to zbytečné, ale jí to nedošlo. Byla tak pomlácená až ji nakonec museli převést do nemocnice.

V nemocnici

Dva dny jen spala. Byla z toho tak unavená, že jen spala.
Druhý den uplynul jako nic. Byl večer. Sakura pomalu pootevřela jedno oko. Jen tak letmo se podívala, kde je. Jakmile jí došlo, že je v nemocnici hbitě si sedla na zadek. Také zahlédla květiny. Ale od koho jsou?
Opět si unaveně lehne a zadívá se do stropu. Kam jsem se to až dostala? Nechala jsem ho, aby mě úplně zničil. Sasuke o mě už ani pohledem nezavadí a Naruto mě nenávidí. Nejspíš si za to můžu sama.
„Ehm… Sakuro?“ přerušil její myšlenky Naruto.
„Naruto? Co tu děláš? Určitě sis spletl pokoj,“ pronesla zklamaně.
„Ale ne..chtěl jsem s tebou mluvit,“ promluvil vlídným hlasem a vstoupil do pokoje.
Posadil se vedle její postele na židli a nervózně klepal nohou. Nastala chvilka trapného ticha.
Až Sakura to ticho prolomila: „ Poslyš, chovala jsem se hrozně. Moc mě to mrzí. Nedokázala jsem za tebou jít a podívat se ti do očí,“ oči se jí mírně leskly.
„Mě to tehdy tak mrzelo. Ani nevíš jak mi bylo. Nikdy jsem si nemyslel, že bys tohle mohla někomu udělat. Hodně jsi mě zklamala,“ zahleděl se do země.
„J-já vím, omlouvám se ti. Já sama jsem nevěděla co dělám.“
„To je jen výmluva.“
„Ne! To je jen pravda!“ vykřikla, potom ale tichým hláskem znovu řekla, „Jsi můj nejlepší přítel. Jako přítele jsem tě neměla zklamat. Já vím. Také vím, že ode mě bylo sprosté tě využít a ublížit ti. Hrozně toho všeho lituji a to teď nevíš ty jak je mě,“ už se jí v očích ronily slzy.
Naruto nahodil ten smutný až drtící pohled: „Jenže…jak mám vědět, že to co jsi řekla je pravda?“
„Nevím. Je na tobě zda mi uvěříš nebo ne. Já jen vím, že k tobě chovám takové city, které se nevyrovnají těm, které chovám k Sasukemu.“
Naruto se na ni s nadějí v očích podíval.
„Nejsem si jist jestli ti tohle někdy dokážu odpustit, ale kamarádit se spolu zase jako dřív můžeme, ne,“ usmál se.
„Ano,“ šťastně přikývla, „A Naruto, nevíš kdo mi mohl přinést ty květiny?“
„Myslím, že jo. Pamatuješ, jak Lee byl v nemocnici a hrozilo to, že už nikdy nebude moct žít jako ninja?“ Sakura mlčky kývla, jakože ví.
A Naruto pokračoval: „Ten den jsi mu donesla květinu. A teď se ti to rozhodl oplatit. Protože ty pro něj také hodně znamenáš.“
Dívenka zčervenala a usmála se.
„Něco ti povím,“ šeptl jí Naruto, „Lee tě totiž tajně miluje, ale ode mě to nemáš, jo?“
Sakura se zasmála: „Dobře.“
Hned na to si vzpomněla na Sasukeho. Přestala se smát. V jejích očích byl vidět opět smutek.
„Stalo se něco?“ všiml si toho Naruto.
„Ne. Tedy, vlastně jo. Pořád mě trápí jak to teď bude se Sasukem. Už se na něj nedokážu ani podívat. Jsme ve stejném týmu, takže se díky tomu naše týmová práce o hodně zhorší.“
Naruto se zamyšleně zahleděl ven: „Já popravdě vůbec nevím. On se pěkně změnil, takže si nedokážu představit jak to teď bude vypadat.“
„Já vím, snad to nebude tak hrozné,“ přiznala i ona.

Týden na to

Tým sedm měl velmi vážnou misi. Měli doručit důležitý svitek do skryté písečné. Cestou je ale napadli nějací ninjové. Bylo jich tam asi šest a byli až děsivě silní.
Když se Sasuke připravoval, že dva z nich zasáhne Chidori, objevil se před jeho cílem Naruto. Sasuke tak nechtěně zasáhl svého týmového partnera.
„Sasuke! Co to děláš?!“ křikla po něm Sakura.
„Nemůžu za to! Ten vůl se mi tam připletl.“
„Neházej to všechno na ně!“ ještě po něm sykla a běžela ošetřit Naruta.
Ten se na zemi svíjel v bolestech.
„Můžeš chodit?“ zeptala se ho.
„Strašně mě to bolí, ale myslím, že hýbat se můžu.“
„Počkej, jen tě ošetřím.“
„Nemůžu čekat! Jdu mu pomoct.“
„Naruto, ne!“ starostlivě na něj zařvala, ale to už se jí vysmekl a běžel pomoct Kakashimu. Ale než k němu doběhl schytal pár ran. Kopanec do břicha, kunai do ruky a tak. Naruto padl na kolena. Než se ale totálně zhroutí rozhodl se, že je zastaví Rasenganem.
Už už se chystal, že je dostane ale v tu ránu…
„Já je dostanu! Pozor!“ silným hlasem mu řekl Sasuke.
„Ne!“ stačil jen vykřiknout Naruto.
Toho si ale zločinci všimli a rychle uskočili na stranu. Naruto zasáhl strom.

Celá mise dopadla katastrofálně. Naruto opět skončil v nemocnici a Sasuke se vůbec nepolepšil. Sakura, když si ještě vzpomene na to období, kdy viděla tu holku se Sasukem, pořád nervačí.