Tajemná švadlenka

Šicí stroj se tichem rozléhá,
temný zpěv se pevností rozlévá.
Šiju šiju si botičky
do sucha i do vodičky.
Šiju šiju si mašličku
pro černovlasou hlavičku.
On mě má velmi rád,
je to můj kamarád.
Velmi vřelým pánem jest,
jemu vzdána všechny čest.
Přátelům kousavé pusy dává,
na cestě ke smrti jim pak mává.
Má je všecky tuze rád,
nic se mu nemůže stát.
Jednoho v oblibě má,
všechnu svou péči mu dá.
Jak je vřelý Oroušek náš,
poskytl mu osobní stráž.
-
A ten zpěv je tu zas,
po zádech jde z něj mráz.
Šiju šiju si mráček,
rudý je jak dráček.
Černý podklad na něm rudá,
nikdy s nimi není nuda.
Přišel zase jejich čas,
když je potkáš, zbraně tas.
Na malou kytičku pozor si dej,
na vřelé rady rybičky nedbej.
Nohy na ramena honem vem,
když potkáš chlápka s kosou jen.
Kakuzu s ním často bývá,
návaly vzteku z něj mívá.
Brčálová očka splynou s rybníkem,
hned by se mohl stát minjou vodníkem.
Deidara Tobiho v srdci nosí,
jak vlastního bratra brát ho musí.
Je to totiž velmi citlivý muž,
další člověk na obzoru je už,
Neupoutává sice blond čupřinkou,
ale kouzlí s železárnou malinkou.
Těchto tůze empatických chlapů
nacpaných v habitech plných mraků,
je přeplněná celá skála,
i ta muška se jich bála.
Zemřela chuděrka za letu,
když viděla sebranku tudletu.
Ani ta skála už nestojí,
nikdo před nimi neobstojí.
Proto si šiju šiju plášť,
který skryje mne i zášť.