Nechci zemřít, Naruto

Cesta shinobiho namáhavá je,
ale já bych ji stejně nevyměnil,
Přesto srdce některých ninjů taje,
láska, štěstí ani čas jej nezhojil.

Se Zabuzou, s mečem dlouhým jako on,
na velkém mostě bojoval náš tým.
Ten, jenž si nesl název z Mlžné démon,
neměl city, ani srdce, byl jako dým.

Sen tohoto démona, byl snem i žáka jeho,
jmenoval se Haku a jako sníh byl čistý.
Byl však pouze silnou zbraní pro něho,
my umírali a Zabuza si byl výhrou jistý.

Poslední dobou tíží mě jedna otázka,
pokud zesílím budu bezcitný jako on?
Žít a nepocítit, co je to láska?
A na lidi pořádat krvavelačný hon?

Démon, který beze slitování zabíjí.
Nemáš ani potuchy, co jsou to pravé city!
Naše hodiny smrti pomalu odbíjí,
bojím se, že jména naše na pomník budou vryty.

Nikdy nezapomenu Sasukeho slova:
„Nechci zemřít, dokud bratr můj žije.“
Umíral a mě se zmocnila hrozná zloba,
až jsem myslel, že mi snad tělo ubije.

Smrt neustále kolem nás kráčela,
a nakonec si sebrala několik zlých duší.
Tělo Zabuzy rudá krev smáčela,
pro sen mistra, Hakovo srdce už nebuší.

Pro milovaného člověka položil život svůj,
pro osobu, která mu naději dala.
Já na něj zavolal: „Haku, stůj!“,
ale láska k mistrovi poslední dech mu vzala.

Pro lidi to byl osudný a šťastný den.
místo našeho boje nese jméno „Narutův most“,
zemřel tyran, toď jejich toužebný sen,
a i démon pochopil, že mít city není blbost.