Krutý osud Ho no Shagara 9

Sešla kousek po strmé stráni. Vyhlídla si pěkný statný dub a vyšplhala na něj co nejvýše mohla.
„Aah tady od sut je nádherný výhled,“ zkonstatovala s připitomělým úsměvem na tváři. Tento euforický stav nejspíš způsobil fakt, že již několik dní se toulala lesem a nepotkala živou duši, No tedy až na ty pitomce co jí zajmuli a přivázali ke stromu jako nějakej kus pršutu.
„No nemá cenu tady na tom stromě okounět a rozplývat se nad tou nádherou,“ odfrkla sama sobě.
„Akorát bude asi problémeček s těmi strážnými hlídkami u vchodů,“ zauvažovala polohlasně. „No nic To se podá cestou,“ a slezla dolů ze stromu. Vzala to šupem po holé skále do údolí k vesnici v rámci výcviku, no troška adrenalinu přeci nezaškodí né. No co je krásné počasí slunko svítí tak co by si nezablbla.
Jo a tu jí do rány akorát vpadla banda vracejících se rozjařených vesničanů. Vypadalo to že se vrací z nějaké oslavy, která se nejspíš pěkně rozjela, ale to nebylo pro plán podstatné. Shagy se vmísila do skupinky a předstírala oslavné šílenství jako všichni okolo, jelikož byla šťastná, že konečně vidí zase lidi, tak to nedalo ani moc práce. Během mžiku byla propašována do vesnice, aniž by si jí kdokoli všiml. Chvilku s nimi pokračovala, až jí ta komedie přestala bavit a lupla to z cesty přímo do lesa, který byl po ruce.
Chvilku si odpočinula v chládku lesa a poté vyrazila do rušné části vesnice.
První na čem spočinul její pohled byla skála do které byly vytesány čtyři portréty, které přísně shlíželi na vesničku, akorát zvláštní bylo jak byly krásně doplněné barevnými malůvkami. Shagy si pomyslela: „jů to je zajímavý umělecký styl, to se mi moc líbí.“ A honem začala dokumentovat na fotografie. Udělala ještě pár obdivných pohledů, když v tom se začal ozývat její žaludek a docela hlasitě řval: „Mám děsnej hlad.Co kdyby si mě naplnila něčím teplým a dobrým.“
Shagy se zašklebí a vydá se hledat nějaký obchod s jídlem. Její jemný nosík přilákal Ičiraku rámen, vonělo to tam lahodně. Zblajzla několik misek než žaludek začal naopak ječet, že má dost a jestli bude ještě pokračovat tak praskne.
Tak si tam spokojeně sedí na né zrovna moc pohodlné židličce a tráví, když tu zaslechne hlasité hulákání, které se přibližovalo a nabíralo na decibelech
„Joo Iruka sencej dáme si rámen!“ Vřískal malý hubený klučina s rozježenými žlutými vlasy a poskakoval, jako by ho právě kousla tarantule, okolo hnědovlasého mladého muže s jizvou uprostřed obličeje vedoucí přes nos.
Ještě ani nedosedl na židličku a už řval: „Jeden rámen!“
Vypadalo to, že tam toho hlučného mrňouse dobře znají. Klopil do sebe jednu misku za druhou rychlostí blesku a mezi sousty ještě stíhal poznamenat: „Jéé Iruka sencej vy jste tak hodný.“
Shagy z toho mírně začínalo břinkat v hlavě, proto se rozhodla pro rychlý ústup. No rychlý moc né spíše odval se co nejdál můžeš.
Slunce se začínalo pomalu chýlit ke spánku a Shagy vyvstal problém neměla kam složit hlavu na nadcházející noc. „Na ulici si ustlat nemůžu, by tu asi hodně blbě čučeli,“ přemítala v myšlenkách. „No co se někoho zeptám, lidé tu vypadají docela mile. Snad,“ dodala po malé odmlce.
Nasadila nevinný úsměv číslo deset a vydala se ulovit nějakého dobrácky vypadajícího obyvatele. Vyhlídla si pána v černém plášti se zjizvenou tváří a šátkem na hlavě měřícího tak dva metry. Elegantně mu vběhla do cesty, pozdravila a položila mu otázku: „Prosím vás nevíte kde by se tu dalo bydlet? Stylem jako by se ho ptala kolik je hodin a stále měla nasazen úsměv číslo deset, no nevinnost sama.
Neznámí muž zhlédl z výšin nebeských dolů na Shagy a nechápavě na ní malý okamžik civěl. Poté jí provrtal rentgenovým pohledem. Jelikož po chvilce usoudil, že od tut nebezpečí nejspíš nehrozí, pravil: „Zeptej se v sídle Hokage jestli zde můžeš zůstat. Právě tam jdu, tak pojď se mnou,“ spíše než jako vybídnutí to znělo jako rozkaz. Jestli tu můžu zůstat a kdo je to vůbec ten Hokage? Divila se potichu. Nahlas pouze řekla milým hláskem: „To je bezva, že to nemusím hledat sama.“ A z úsměvu číslo deset se stal vygebený výraz ala trotl.
Po chvilce pomalé chůze dorazili před sídlo hokage. Shagy si tu budovu zkoumavě prohlížela měla kuželový tvar a tyčila se docela vysoko.
Když vešli dovnitř, oba uctivě pozdravili. Shagy se na nic víc nezmohla jen němě koukala kolem a v myšlenkách jí putovalo: „Hokage je tu asi hodně vážená osoba.“ Celá místnost byla provoněna tabákem a za velkým stolem seděl malý starý muž v podivném červeno bílém oděvu.
Jako první začal mluvit zjizvený muž: „Hokage sama zde jsem přivedl dívku, která by se zde chtěla ubytovat.
Hokage sama se podivil potáhl si z fajfky a zeptal se: „Ubytovat? A kdo vůbec jste slečno a odkud jste sem přišla?“
„Jmenuji se Shagara,“ řekla nejistě. Její výrazný hlas zněl v místnosti jako zvon. „Zabloudila jsem sem ze země Vody, ale pocházím ze země Měsíční záře“.
Hokage tiše poslouchal ae zaujetím. Když domluvila pronesl: „Můžeš tady zůstat pokud chceš. V západní části vesnice u lesa je opuštěný malý domek, tam se můžeš ubytovat. No a práce se taky nějaká najde té je tu vždy dost.“ Znovu popotáhl z fajfky a pokynul Shagaře aby odešla.

Ending
Nekonečné plahočení lesem se vyplatilo.
Naléznout krásný kraj se podařilo.
Na statný strom, kvůli výhledu vyšplhala,
aby se na kraj lépe podívala.

Ref:
Malebný obzor vísky očaroval jí hned.
Pod touto krásou roztál by i chladný led.
Ihned jsou pryč všechny chmury i zášť.
Druhá polovina Shagy odhodila svůj plášť.

Nad tím jak dostat se do vesnice hloubá,
Jelikož není žádná holka hloupá.
Perfektní nápad se co by dup vloudí.
Už si ve vísce kliďánko sedí.

Nadlábnutá až k prasknutí se valí
Teď musí vyřešit problémeček malý.
Kam hlavu na noc složit má.
Kdo jí pomocnou ruku podá.

Ref:
Malebný obzor vísky očaroval jí hned.
Pod touto krásou roztál by i chladný led.
Ihned jsou pryč všechny chmury i zášť.
Druhá polovina Shagy odhodila svůj plášť.

Zas takový problém to přeci není.
S lovením bezbrané duše nelení.
Jen jestli se nám hoka nezmýlila.
Tím koho si unáhleně ulovila.
Problém z toho koukal nevlídný,
ale konec byl překvapivě opačný.
Shagy má příbytek zázračný.

Ref:
Malebný obzor vísky očaroval jí hned.
Pod touto krásou roztál by i chladný led.
Ihned jsou pryč všechny chmury i zášť.
Druhá polovina Shagy odhodila svůj plášť.