Krutý osud Ho no Shagara 6

Ráno se probudili celý rozlámaní, s velkými obtížemi se zvedli a odbelhali do stavení. Zabuza seděl majestátně u malého zaprášeného stolečku a pochutnával si na snídani. Oba ho uctivě pozdravili a porozhlédli se po něčem co by se dalo sníst. Haku zmerčil cosi vypadajícího jako velmi chutné Barbekiu, čapnul ho a hned se na něj se Shagarou s chutí vrhli.
Haku se zamaštěnou pusou mezi sousty ze sebe vysoukal: „Až se najíme ukážeš mi ty tvoje schopnosti?“
Shagy s plnou pusou se pokusila o srozumitelnou odpověď, ale nakonec raději jen kývla hlavou.
Po dobré snídani se odebrali kousek do lesa, aby je nemohl Zabuza vyrušit při předvádění Shagařiných nově nabytých schopností.
Shagy se dala do díla. Začala se pekelně soustředit a všechnu svojí energii soustředila do očí. A nic. Už si myslela, že je to marné, v tom okamžiku se zadařilo. Koukla se na Haka, který na místě zkoprněl. Shagara najednou měla rudé oči, okolo nich vyběhlé žilky a celou jí obklopovala chakra v podobě červené mlhy.
Haku vyděšeně: „Co to je kolem tebe?“
Shagara udiveně: „Co. To není normální? Já myslela,že jo.
V ten okamžik se k nim přiřítil Zabuza vřískajíc: „Co to tu provádíte! To chcete podpálit les!“ Ale když spatřil Shagaru, raději zmlkl. Shagy na ně pohlédla, při spatření jejich vyděšených výrazů se leknutím zarazila. Zabuza si té reakce všiml a uvědomil si Shagařinu nejistotu sama v sebe a hlavou mu problesklo: „Toho by se dalo dobře využít v můj prospěch.“ Tato myšlenka upevnila jeho názor, že od Shagary opravdu nehrozí nebezpečí, proto zavelel: „Pojďte mi místo těch blbin pomoct s úklidem.“ A choval se jako by se nic nestalo.
Oba s ním svorně odkráčeli do čehosi co se tvářilo jako obývací pokoj, ale pod nánosem špíny a harampádí to spíš vypadalo jako kutilská dílna ve které se alespoň sto let neuklízelo. Když uviděli ten bordel co budou muset odstranit, tak se jim protočily panenky a málem to s nima šlehlo o zem. Debordelizaci prováděli s malou přestávečkou na oběd až do pozdního večera, pak se už nezmohli na nic. Padli strhaní do postele a v mžiku zařezávali. Zabuza nenápadně nahlédl do pokoje a při pohledu na dva spavce, se potutelně pousmál a spokojeně odešel vytvářet lidový folklor.
Vzbudila je až oslnivá záře slabého podzimního slunce v pozdních dopoledních hodinách. Zabuza s nejlaskavějším úsměvem, který uměl vytvořit: „Dobré dopoledne ospalci.“ Poté oslovil Shagaru: „Nechtěla by jsi se naučit nějaké techniky o nichž ti Haku tuhle povídal ?“
Shagara se zarazila a v duchu přemítala: „To je nějaké podezřelé. Když mě Haku učil, tak mu to moc nevonělo. A teď mě chce sám učit? Nu což. Já tím určitě nic neztratím,“ a nahlas odpověděla se zářivým úsměvem a: „Jo chtěla.“
Zabuza: „Tak pojď. Kousek do lesa, tam budeme mít klid a jistotu, že nás nikdo neuvidí.“
Nejprve Shagaře podrobně vysvětlil práci s chajdou. Poté jí zadal úkol: „Tak teď to vyzkoušíme v praxi. Vylez na něco kolmého pomací chakry.“ Sám pro sebe si dořekl: „Aspoň uvidíme jak moc mi budeš užitečná.“ Shagy na něj koukal trochu nedůvěřivě, ale pak zkusila pokořit zeď domu. Udělala vše podle Zabuzových instrukcí. Rozběhla se. Zapřela se nohou o zeď, na okamžik zůstala přilepená, ale pak jí noha sklouzla a Shagara se válela na zemi.
Tento moment stačil Zabuzovi k tomu aby zjistil Shagařiny přirozené vlohy pro ovládání chakry. V tomto momentu odešel se slovy: „No to nebylo nic moc. Zkus to znovu. Trénuj a možná z tebe i něco vydolujeme.“
Po několika denním trénování dokázala Shagara vylézt na cokoli se jí zrovna zamanulo, ale Zabuzovi se tolik nepředváděla, nebyla zrovna od přírody důvěřivý člověk a tak chtěla mít nějakou tu rezervičku schovanou.
Předstírala usilovný trénink šplhu na cokoli, ale při tom zkoumala svoje kekeegenkai. Brzy zjistila, že jí tato vlastnost neumožňuje pouze vidění snad úplně všechno, ale i ta chakra, která jí obklopuje má své výhody. Nejdřív si uvědomila její nebezpečně vysokou teplotu, když se podařilo jí samotné o ní popálit. Druhá vlastnost byla ochranná.Při sepnutí rukou ve výši hrudníku vystupovala jako štít mezi ní a letícím předmětem. Tuto vlastnost zjistila, když Haku přišel oznámit čas oběda a hodil po ní kus suché větve. Haku zůstal zírat na místo kde se větev střetla se Shagařiným štítem a ihned vzplála.
Shagy hned: „Ahoj Haku,“ klidně jako by se nechumelilo.
Z Haka pouze vypadlo: „Už je hotový oběd.“

Ending
Ref:
Probudili se ráno jak zmlácení.
Každý měl své úmysly postraní.
Ani jeden nechtel barvu přiznat.
Jeden druhému se nechtěl doznat.

Každý na svém tajně pracoval.
Jen aby to ten druhý nepoznal.
Jeden nadruhého se tvářil jako by nic,
při tom se snažil trumfnout ho víc.
Své pykle promýšleli dúkladné,
jako by to měly být vraždy úkladné.

Ref:
Probudili se ráno jak zmlácení.
Každý měl své úmysly postraní.
Ani jeden nechtel barvu přiznat.
Jeden druhému se nechtěl doznat.

Oba chtěli z druhého co nejvíc vyždímat.
Promýšleli co tomu druhému udělat.
Oba měli nápadů hlavu plnou,
půlku z nich však nepoužitelnou.
Proto svá tajemství skrývali.
Nic na sobě znát nedali.

Ref:
Probudili se ráno jak zmlácení.
Každý měl své úmysly postraní.
Ani jeden nechtel barvu přiznat.
Jeden druhému se nechtěl doznat.