Žij

Žij

Prosím, žij ještě chvíli,
nevzdávej svoji naději,
nezahazuj svoji píli,
nechoď za námi raději.

Ty máš ještě spoustu práce,
tvou pomoc potřebuje zoufale
naše příští generace...
A ty bys radši zradil podle
ty, jež v tebe věří bezmezně.

Nesmíš je opustit,
nesmíš odejít!
Nesnaž se oprostit,
úkol svůj obejít...

Ty sám víš, že není tvůj čas,
přesto nadšeně vyhlížíš nás,
ale nenechávej je zde samotné...
bez osoby pomoci ochotné.
Sám víš, jaké to je být zoufalý,
když tvůj přítel sbohem ti dává
a ty smíš jen sledovat, jak lehko se vzdává.

Prosím, prosím, žij ještě chvíli,
ujdi ještě zemskou míli,
pak smíš jíti za námi...
za svými věrnými,
těšícími se kamarády.

Žij ještě pár let,
až začneš řádně šedivět...
Usnadni jim cestu, jak budeš moci
a odejdi bez zbytečné cizí pomoci.

My vyhlížet tě budem stále,
ty však už nebudeš se tvářit provinile.

Tak žij, žij ještě chvíli
udělej co víš, že musíš,
pak až přijď za svými přáteli.
Lehko bude ti na duši.

Už čekáme, však my trpěliví jsme,
sám říkal jsi: Nikam nespěchejme...
Nyní pádíš jako zběsilý,
abys byl s námi na chvíli.
Ty však víš,
že vrátit se musíš...!
Už tě čekají, tak běž,
my budeme s tebou též...
a když v srdci budeš mít zabodnutý klín,
stačí nás zavolat a my přijdem k tobě...

„Obito, Rin...“