Temná Brána: Úkoly, Kapitola 3.

„Takže,“ ujal se slova Osud. „Jste tady z tohoto důvodu, že když svět byl mlád, tak jsme my uzavřeli dohodu s lidmi, že po uplynutí jistého časového úseku k nám přijdou dobrovolně čtyři lidé a ti pro nás splní úkoly, které když nesplní, tak zemřou a jeden člověk splní dva úkoly. K tomu až za chvíli. Úkoly se mění a nikdy nejsou stejné.
Vám bych to říkat neměl, ale jestli své úkoly teď nesplníte, tak Váš svět jak ho znáte pohltí Prázdnota, která sílí s každým selháním a jí stačí, aby tři úkoly nebyly splněny a pohltí všechny.
Je to ve Vašich rukou.
A teď k tomu kdo půjde dvakrát?“ zeptal se Osud.
„Já,“ přihlásil se Naruto.
„Tak dobře, když máš dva úkoly, tak půjdeš jako první, který ti vysvětlí Matka Příroda a druhý úkol ti bude svěřen na konci.“ Řekl Osud.
„Tak fajn, co mám udělat?“ zeptal se Naruto a náhle byl někde jinde a vedle něho stála Matka Příroda, která řekla:
„Musíš mi přinést dračí vejce, které nutně potřebuji a je tam v té jeskyni,“ a ukázala na jedinou jeskyni ve skále.
„Ne, nikdy to po mě nemůžete chtít, neodloučím matku a její nevylíhlé mladě pro nějaký váš pokus,“ řekl Naruto.
„Já vím, nikdy jsi nepoznal matku, ale splnění úkolu je životně důležité.“ Snažila se ho přesvědčit Matka Příroda.
„Ne a ještě jednou ne, to radši ať kvůli mně je konec světa, ale neudělám to!“ stál si pevně za svým.
„Úkol jsi splnil,“ oznámila mu Matka Příroda.
„Cože?“ nevěřil svým uším Naruto.
„Splnil jsi ho, protože tento úkol měl prověřit jestli by si byl schopen udělat něco, co nechceš udělat.“ Vysvětlila Matka Příroda.
Opět byli v jídelně.
„Tak jak?“ zeptala se Hinata.
„Mám to, ale nebylo to podle mého gusta!“ postěžoval si Naruto a mrkl na Hinatu.
Ta se začervenala, ale červenání jí přešlo, když Smrt oznámil:
„Další úkol je pro Hinatu,“ řekl Smrt a přenesl se s Hinatou na místo jejího úkolu.

Konoha

„Sakra, co se jim mohlo stát, že nepíšou ani nedají o sobě vědět?“ řekla Shizune.
Tsunade jen pokyvovala a nemohla vyslat další týmy, kteří by je hledali, protože neznala přesnou polohu vesnice, do které se vydali již před měsícem.
Všude kam přišli shinobi z Konohy, tak se po nich ptali, ale nikdo o nich nic nevěděl ani o nich neslyšel.
S každým uplynutým dnem byla šance na jejich návrat menší a menší.
Proto Tsunade oficiálně vyhlásila:
„Tyto čtyři shinobi: Hatake Kakashiho, Akimichi Choujiho, Hyuugu Hinatu a Uzumaki Naruta vyhlašuji za padlé v boji, když se nás snažili zachránit a jejich jména budou vytesány na památník.“
Vesničané tomu pořád nechtěli uvěřit, ale když to řekla hokage, tak to musela být pravda, ale něco jim našeptávalo, že jsou živí, a že se každou chvíli vrátí…
Byli blíž pravdě než kdo z nich čekal…

Místo druhého úkolu

„Hinato, tvůj úkol spočívá v přejití na velmi tenkém prkně,“ vysvětlil Smrt druhý úkol.
„A časový limit?“ zajímala se Hinata.
„Dobrá otázka a odpověď je žádný časový limit není.“ Odpověděl na Hinatinu otázku Smrt.
„Tak já jdu na to!“ řekla Hinata a vydala se vstříc úkolu.
Nejdříve se uklidnila, vyčistila svou mysl. Vykročila na to úzké prkno a rozpřáhla ruce a snažila se nedívat dolů.
Dělala jeden krok za druhým, až došla na konec a tam jí uvítal Smrt.
„Byla jsi výborná a teď se podívej kolik jsi ušla.“ Řekl Smrt a ukázal prstem na to prkno.
Hinata nevěřila svým očím, musel to být nejmíň kilometr dlouhý úsek a ona ho přešla ani ne za pár minut.
„Děkuji, ale já nech…“ nedořekla, protože jí Smrt políbil a ona mu jeho polibek opětovala.
Když polibek skončil, tak oba byli překvapeni, že je to k sobě táhne...
„Bude to mezi námi ano?“ řekl Smrt.
„Jistě, ale já…“ opět nedokončila větu, protože se ocitli zpátky v jídelně.
„Teda musím říct, že si vedla naprosto klidně a vyrovnaně.“ Pochválil její výkon Smrt a Hinata se začervenala, když si vzpomněla na jeho polibek.
„Tak, že to zvládla?“ zajímal se Chouji.
„Na celé čáře!“ potvrdil Smrt.
„Další je Osud a Chouji,“ ozvala se Zkáza.
„Jdem?“ zeptal se Choujiho.
„Jistě.“ Sotva to dořekl, stáli na místě kde se měl konat další úkol s pořadovým číslem tři.
„Chouji, ty máš za úkol celý les vykácet a postavit zde deset chalup.“ Objasnil Osud.
„Ale vždyť je to zhola nemožné a navíc se mi nechce ničit přírodu a její obyvatele, kteří zde žijí již po staletích,“ řekl Chouji.
„Nezapomínej, že pokud nesplníš úkol je Prázdnota zase o něco blíž svému vítězství!“ řekl Osud.
„Mě je to jedno, ale já nehodlám zničit něco co rostlo, tak dlouho…“ chtěl pokračovat ve své obhajobě, ale Osud ho přerušil:
„Je to za námi.“
„Jak to?“ divil se Chouji.
„No, to je tak, příroda je neskutečná a jen ten kdo má čisté srdce by jí neublížil a ty jsi to dokázal, že takové srdce máš,“ vysvětlil Osud.
Po tomto proslovu byli opět zpět.
„To máme kliku oni jsou asi jediní, kdo splní všechny úkoly,“ řekl Rashta a všichni se na něho otočili.
„Rashto, máš pravdu a já asi vyhraju sázku,“ zazubil se Osud.
„Ach jo, zase jsi sázel? To tě přivede do hrobu, zrzounku,“ popíchla ho Matka Příroda.
„Jo, a neříkej mi tak, kolikrát ti to mám říkat?“ usměrňoval ji Osud.
„Pořád, ty můj zrzounku,“ nedala se tak snadno Matka Příroda.
„Kakashi, jsi připraven?“ zeptala se Zkáza.
„Ano jsem,“ řekl Kakashi a přemístil se na místo předposledního úkolu.
„Teď ti vysvětlím tvůj úkol. A ten zní, že musíš z mořského dna vylovit můj šperk, který mi tam spadnul, když jsem se vracela z práce.“ Nastínila úkol Zkáza.
„A jak vypadá?“ chtěl vědět Kakashi.
„Je hodně těžký, ale celý ze zlata a zdobí ho dva skarabeové, kteří jsou naproti sobě.“ Popsala svůj drahokam Zkáza.
Kakashi skočil a vlny se za něm zavřeli.