Once upon a time II 12

Once upon a time II 12

řekla bych že trochu nervy drásající díl

„Bohové,“ zopakovala Tsunade, ale neměla čas na další debatu, jelikož zpoza prostřední postavy vyletěly ohnivé jazyky směrem k obráncům vesnice. Ale jazyky se k nim vůbec nedostaly. V půli jejich cesty je překřížil černý oheň a úplně je zničil.
„Tak to by snad stačilo,“ ohodnotil to Narutův hlas. Všechny hlavy se otočily směrem, ze kterého se ozval jeho hlas.
Naruto stál společně se svým otcem a Itachim na střeše budovy stojící poblíž střetu. U jeho noh se usadil Kyuubi a sledoval situaci společně s jeho přítelem.
„Naruto,“ přivítal ho Sasuke.
„Zase pozdě,“ neodpustil si Druhý a vysloužil si tím od Naruta škleb.
„Kdo jste,“ zaměřil Minato svojí pozornost na ty tři nezvané hosty.
„Tobě se nemusíme zpovídat, Namikaze,“ procedil jeden z nich skrz zuby vztekle.
„My se známe,“ zajímal se Minato.
„Až moc dobře,“ řekl Kizuato, odkryl si obličej a nastavil ho směrem ke Čtvrtému. Ten jen překvapeně zalapal po dechu. Tu jizvu, která se mu táhla po tváří, by poznal všude.
Naruto to sledoval se znepokojením v očích a opatrně se zeptal: „Tati, ty ho znáš?“
„Bohužel znám,“ odvětil Namikaze a jeho oči dostaly ledový povlak. „To je tvůj strýc.“
„Strýc,“ nechápal Naruto a sním někteří další.
„Takže tohle je ten tvůj spratek,“ zaměřil Kizuato svůj pohled na Naruta.
„Je to i syn Kushiny,“ procedil teď skrz zuby vztekle Minato. Naruto to všechno sledoval překvapeným pohledem a vůbec nic nechápal.
„A poslední z rodu Uzumaki,“ řekl Kizuato Uzumaki. „Až ho zabiju, splním svůj slib.“
„Slib,“ nechápal Naruto. „Jaký slib?“
„Kizuato, tak se totiž jmenuje,“ začal Čtvrtý a druhý člen klanu Uzumaki ho nechal vykládat. „Před skoro před třiceti lety zradil svůj klan a ten ho odsoudil k vyhnanství, aby si to pamatoval, přes obličej mu vyryli jizvu. A tenkrát jim sliboval pomstu. Přísahal, že zničí celý klan Uzumaki, aby se pomstil. Kushina zbyla z celého klanu jako poslední, byla to jeho mladší sestra, možná proto.“
„Možná,“ připustil Kizuato. „Ale ty jsi jí stejně zabil, takže jsi mi ušetřil spoustu práce. A až zabiju toho spratka, tak konečně naplním svou pomstu.“
Naruto to všechno poslouchal a nevěřil svým uším. Tohle přece nemohla být pravda. Jeho klan by vybit jediným člověkem? Pak ho něco napadlo. Podíval se směrem k Itachimu, poté sklouzl pohledem k Sasukemu a napadlo ho, jak jsou osudy jejich dvou klanů podobné. Oba zničené kvůli pomstě, tolik zmařených životů.
„Myslíš, že se tak jednoduše dám,“ zajímal se Naruto a hlavou se mu táhlo: „Neví, že mám syna. Myslí si, že jsem poslední a tak to musí i zůstat.“
„Abys dostal jeho, budeš muset projít prvně přese mě,“ pokročil Minato o krk vpřed.
Kizuato se jenom usmál a nijak nereagoval. Jenom svým pohledem propaloval Naruta. Ten z toho byl krapet nervózní, až se ošil. Kyuubi u jeho noh to ucítil a lehce se o něho otřel, aby viděl, že tam není sám.
„Myslím, že rodinným shledáním moc neholduji, ale tohle vypadá zajímavě,“ promluvil další z nepřátel. Když domluvil tři osoby, tedy přesněji dva lidé a jeden démon, překvapeně ztuhnuli. Poznali by ten hlas mezi tisíci, ale jejich překvapení nemohlo být větší, když ho teď uslyšeli. Zvlášť když si mysleli, že dotyčný čichá ke kytkám.
„Madara,“ procedili Naruto, Itachi a Kyuubi skrz zuby a zaútočili jako první.
Kyuubi se obtočil kolem Naruta a zmizel. Itachimu v očích zasvítil sharingan a Naruto tasil katanu, kterou mu kdysi dal Neji, a hnali si to přímo na Madaru.
„To je mi ale přivítaní,“ řekl a stáhnul si plášť z obličeje. To už ale byli Naruto a Itachi skoro u něho. Byli neuvěřitelně rychlí, někteří, kteří stáli kolem, je skoro ani neviděli se pohnout. Když už byli skoro u něho, skočil jim do rány poslední neodmaskovaný nepřítel. Naruto a Itachi se museli prudce zastavit, jelikož se před nimi objevila ohnivá stěna a oddělila je tím od jejich cíle.
„Kolikrát tě ještě budu muset zabít,“ křikl Naruto vzteky. Kolem něho se začala objevovat červená chakra, byl tak vzteklý, že si toho skoro ani nevšimnul.
„Věř mi, to by nebyla ta správná zábava,“ odvětil mu Madara s úsměvem ve tváři.
„Jak ses k čertu dostal z toho hrobu,“ běsnil Naruto. Jeho oči dostaly červený odstín a i zuby s nehty se mu prodloužily. Kyuubi a Naruto se spojovali v jedno a vztek jim jenom pomáhal.
„Dovol mi představit ti mého zachránce,“ ukázal Madara rukou na posledního z jejich týmu. Oboeru si sundala plášť a ukázala jim svoji tvář. „Moje žena, Oboeru.“
V tu chvíli to vypadalo, že Naruto snad bouchne vztekem, ale nějak se mu podařilo uklidnit a začít uvažovat klidně.
„Musíš být opravdu silná, aby ses dostala přes otcovy pečetě,“ řekl Uzumaki.
„Léta praxe,“ odvětila klidně.
„Oboeru,“ promluvil poprvé Itachi. „Slyšel jsem tvé jméno. Jsi jediná, která kdy dokázala bojovat proti sharinganu a neprohrát.“
„Ano, to je moje milá,“ usmál se na ní Madara. A dobrému pozorovateli by neušlo, že se v jeho očích objevila něha. Že by neuvěřitelně silný nepřítel měl přece jenom slabinu?
„Zabiju vás oba,“ zavrčel ledově Itachi.
„A já ti pomůžu,“ postavil se mu po boku Sasuke.
„Ale, ale no není to krásné,“ zaironizoval Madara a prohlížel si sourozence Uchihovy. „Bratříčci konečně zase spolu.“
„To jsou ti bratři,“ zajímala se Oboeru a prohlížela je.
„Ano to jsou oni,“ odvětil jí. Pak je sjel zvláštním pohledem a řekl: „A nevypadá to, že by chtěli svoje přímé předky přivítat zase doma.“
„Přímé předky,“ zopakoval Naruto a hodil pohledem po bratrech. Sasuke vypadal, jako by měl dostat v nejbližší době infarkt a Itachi nevypadal o moc líp. Sdělení, že před nimi stojí jejich vlastní krev a ne jenom členové klanu, je dost vyvedla z míry.
„Doufám, že jsme pytel překvapení dneska už vyčerpali, jelikož nevím, jestli bych vydržel další,“ ozval se ze zadu Druhý.
„Mlč tam vzadu,“ křikl Naruto zpátky. Prohlížel si ty tři před sebou. Jeho vlastní krev z klanu Uzumaki ho chtěl kvůli pomstě zabít. A Uchihovci na tom nebyli o moc líp. Hlavou se mu táhlo: „Zajímalo by mě, jak se zrovna tihle tři dali dohromady. A může to být ještě horší?“
„Naruto,“ oslovil ho Itachi s pohledem stále zaměřeným na Madarovi.
„Ano,“ odvětil klidně, jelikož už krapet vychladl. Kyuubi se taky celkem zklidnil, ale oči měl stále červené.
„Vypadá to na rodinnou záležitost,“ pokračoval Itachi. „Necháš tyhle dva nám?“
„Klidně,“ řekl Naruto a vrátil se pohledem na svého strýce. Ušklíbl se a řekl: „Mám tu vlastní rodinné dilema.“
„Výborně,“ ukončil to Sasuke a vrhl se vpřed. Během jeho pohybu se mu po těle rozprostřela prokletá pečeť. Jeho kůže zmodrala a na zádech se mu objevila dvě křídla. Itachi běžel vedle něho a v očích už mu hrál mangekyou sharingan.
Naruto se otočil ke zbytku obránců Konohy a křikl na ně: „Nepleťte se do toho, jenom chraňte vesnici. Poradíme si s nimi.“
S poslední slovem se vrhl kupředu a kolem jeho katany se objevila chakra. Jeho zbraň se střetnula s katanou protivníka, tu Kizuato schovával celou dobu za zády. Od zbraní odletělo množství jisker a ti dva si pohlédli z blízka do očí. V jedněch byla nenávist a v těch druhých vztek a chlad.
„Na mě jsi příliš slabý,“ zavrčel Kizuato Narutovi do očí.
„To se ještě uvidí,“ odvětil Naruto.
Ale než se nadál proletěl vzduchem a zády narazil do zdi domu. Se zasténáním se po ní svezl a dosedl na zem. Dopadl na něho stín, Naruto omráčeně zvednul hlavu a zadíval se na svého strýce. Ten se na něho zašklebil a řekl: „Vidíš, říkal jsem ti, že jsi ještě příliš slabý.“
Zvednul ruku s katanou k poslední ráně, ale do rány mu vskočil Minato a zablokoval jeho zbraň svojí.
„Pleteš se, kam nemáš, Namikaze,“ neodpustil si Kizuato poznámku nasměrovanou na Narutova otce.
„A já ti předtím řekl, že budeš muset prvně zabít mě,“ odvětil Čtvrtý klidně.
„Žádný problém,“ odtušil starší Uzumaki.
Když se jejich boj posunul kousek stranou, pokleknul Druhý u Naruta a řekl: „Co to tady vyvádíš?“
„Počítám si zlomené kosti,“ ucedil skrz zuby Naruto.
„Moc vtipné,“ zakroutil Nidaime hlavou. „Umíš přece bojovat líp.“
„Nemel a pomoz mi na nohy,“ snažil se postavit, aby se mohl vrátit zpátky do boje.

Itachi se Sasukem po boku útočili na Madaru a jeho ženu. Ale jak byli bratři sehraní, byli i starší z klanu Uchiha dokonalým bojovým párem.
„Sakra,“ ucedil Sasuke, když ho popálil oheň od Oboeru.
„Musíš si dávat větší pozor, pravnoučku,“ usmála se na něho Oboeru sladce. To Sasukeho rozzuřilo ještě víc.
Itachi měřil mezitím síly s Madarou a byl vidět propastný rozdíl mezi jejich schopnostmi. Itachi byl možná obávaný ninja, ale Madara měl roky na zdokonalení svých technik a teď to dával Itachimu znát.
„Ještě jsi nestačil dospět,“ řekl mu Madara, když se vyhnul jednomu z jeho útoků. „Nemáš, co bys chránil.“
„Tomu nevěř,“ utrousil Itachi spíše pro sebe a hlavou se mu mihl obrázek malé holčičky.
Ale Madara ho zaslechl: „Ale neříkej. Pokud si dobře vzpomínám, tak tu tvojí ženušku zabil Hidan.“
Itachiho jméno jednoho z jeho bývalých kolegů natolik rozčílilo, že se vrhl do útoků hlava nehlava. Madarovi nezbylo nic jiného než ustupovat, ale pak mu došla trpělivost. Dosud bojoval bez sharinganu, ale teď se soustředil a v očích se mu objevila tato nenáviděná technika. Upřel pohled na Itachiho a ostatní, kteří mu stáli v cestě za jeho cílem, a všichni na sobě ucítili sílu jeho pohledu. Byl tak silný, že je všechny srazil do písku.
„To snad není možný,“ vyprskl Naruto z úst písek. Zrovna se totiž konečně vyškrábal na nohy po tom nárazu, co mu uštědřil Kizuato a už byl znovu na zemi. Ale tentokrát nebyl sám. Na zemi totiž leželi úplně všichni až na ty tři nepřátele. Naruto se pokoušel napínat svaly, aby se znovu dostal na nohy, ale síla Madarova pohledu byla silnější.
„Drahý, zkazíš všechnu zábavu,“ usmála se na něho Oboeru. Sklonila se k Sasukemu, který teď ležel u jejich nohou a pohladila ho po tváři. Sasukemu se v tu chvíli zvednul žaludek.
„Neboj se, zábavy ještě bude,“ usmál se na ní.
„V to doufám,“ řekla a postavila se mu po boku.
Kizuato stál nad Minatem a měřil si ho pobaveným pohledem, když viděl, jak se snaží pohnout. Překročil ho a vydal se směrem k Narutovi opodál. Došel až k němu, zadíval se na něho. Naruto se pokusil zvednout k němu hlavu, aby mu aspoň pohledem dal najevo, co si o něm myslí, ale i to se nějak nepovedlo.
„Zemřeš dnes, můj malý synovečku,“ usmál se na něho a napřáhl ruku k poslednímu úderu.
„Tati,“ nesl se přes celou scénu chlapecký dětský hlas. Kizuato překvapeně zvednul hlavu a zadíval se směrem, odkud přišel ten výkřik. Kousek dál na ulici uviděl stát malého blonďatého kluka a vedle něho stáli další dva. Chlapec a dívka, oba tmavovlasí.
„Sakra,“ ulevil si Naruto a snažil se znovu zvednout. Kizuato vrátil svůj zrak na Naruta a pak znovu na Ibikiho. Když uviděl zděšený pohled v Narutových očích pochopil, že to dítě před ním je také z rodu Uzumaki. Naposledy se podíval na Naruta a v očích mu hrála krutá radost. Pak se otočil a vydal se směrem k Ibikimu.
O kus dál se pokoušeli zvednout Itachi se Sasukem, kterou mu už pečeť ustoupila, a on byl zase normální. Madara si naneštěstí jejich snahy všimnul a podíval se pozorněji na ty další dvě děti. Sasukeho syna okamžitě poznal, vždyť se podobou nadal zapřít. A to jak se snažil Itachi dostat z jeho vlivu, svědčilo o tom, že ta dívenka je jeho dcera.
„Oboeru, jestli se nemýlím,“ ukázal Madara směrem k dětem. „Tak támhle je další naše generace.“
„Ale to je pěkné,“ usmála se, ale v jejích očích smích nebyl. „Půjdeme je pozdravit.“
„S radostí,“ usmál se Madara také a oba se vydali k dětem. „Kizuato, nezabíjej je. Chceme se na ně prvně podívat.“
„Ibiki, zmizte odsud,“ křikl Naruto na syna.
Ten se na otcův rozkaz chtěl otočit a zmizet, ale zastavil je Madara svým pohledem: „Ne tak rychle. Ještě jsme se nepozdravili.“
A všechny tři děti ztuhnuly pod jeho pohledem.
„K čertu,“ zavrčel Sasuke a bojoval s technikou, která ho svázala. Itachi se vedle něho nesnažil o nic míň.

Madara, Oboeru a Kizuato mezitím přišli až k dětem a teď si je se zájmem prohlíželi.
„Má v očích byakugan,“ poznamenal Uzumaki.
„Zajímavé,“ utrousil Madara. „Jestli si dobře vzpomínám, tak si klan Hyuuga svoje tajemství hezky hýčká.“
Oboeru se sklonila k Sunace a zeptala se: „Tak co, zlatíčko, už máš sharingan?“
Sunaka se zmohla jenom na zakroucení hlavou, jako že ne. Oboeru zklamaně vzdychla a otočila se po Itachim, ale ten už věděl, na co se ho chce zeptat, tak dopředu odpověděl záporně.
„Jaká škoda,“ povzdychla si.
„Drahá, je jim jen sedm nebo osm let,“ chlácholil jí Uchiha. „Já sám jsem ho ovládnul až v deseti letech.“
„Už je můžu zabít,“ zajímal se Kizuato a v dětských tvářích se objevil strach.
Madara si je ještě jednou prohlédl a pak odvětil: „Nejsou nám k ničemu.“
Kizuato se zatvářil radostně a napřáhl ruku k ráně. Nejprve se chtěl zbavit toho z klanu Uzumaki a pak těch dvou z Uchiha rodiny.
„Ne,“ nesly se prostranství tři hlasy. To se snažili Itachi, Sasuke a Naruto zachránit svoje děti, ale zřejmě jim to nebylo souzeno.