Kurio - 5.

5. kapitola – No konečně
,,Výjimečně s tebou souhlasím Tobi.‘‘ řekl Deidara zmučeně.
,,Že byste se už konečně rozhodli?‘‘ podivila se Kurio a složila si ruce na prsou. ,,Zrovna když mě to tolik bavilo.‘‘ posmutněla.
,,Tak kde jsou ostatní?‘‘ řekl najednou rázným hlasem Gaara, došel ke Kurio a postavil se vedle ní.
,,Jsou v jeskyni asi 10 kilometrů na východ.‘‘ řekl s velkým přemáháním Deidara.
,,Dobře.‘‘ usmála se Kurio a bylo slyšet, jak na zajatce vystřelila jehla, pak už je písek propustil a jejich tšla se skácela na zem.
,,Jak to?‘‘ zeptala se udiveně Temari.
,,Ale, jen další jed. Budou tak tři hodiny v bezvědomí. Do té doby namíchám další jed a ten by jim měl vymazat paměť, takže si nebudou pamatovat ani to, že byli v Akatsuki.‘‘ odpověděla jí Kurio. ,,Tak a teď si půjdu sehnat všechny přísady. Zatím je svažte a rozdělejte prosím oheň.‘‘ hned, jak to dopověděla vyšla směrem k lesu.
,,Počkej. Půjdu s tebou.‘‘ zavolal na ni nečekaně Gaara a rozběhl se za ní.
,,Tak dobře. Proč ne.‘‘ souhlasila s neskrývanou radostí zrzka.
Když ti dva zašli do lesa Temari a Kankurou osaměli.
,,Tak to vypadá, že to co jsem říkal je pravda… On se fakt zabouch!‘‘ podivil se Kankurou když byli z doslechu.
Přikývnutí bylo jediné, na co se Temari zmohla a pak se oba začali svíjet smíchy.

,,Tak kudy?‘‘ zeptal se Gaara.
,,Pojď za mnou.‘‘ odpověděla prostě Kurio a vyskočila na strom. Gaara ji radši následoval po zemi, protože nevěděl, jak by se se svou dýní propletl větvemi.
Najednou škobrtla tak, že málem spadla.
,,Buď opatrná!‘‘ zavolal na ni nahoru starostlivě Gaara.
,,Neboj. Jen mi to mučení asi ubralo trochu chakri.‘‘ ujistila ho jeho společnice. Náhle ale skočila na suchou větev, která se pod ní zlomila. Pokoušela se zachytit nějaké další větve, ale měla moc málo chakri. Moc jí taky nepomohlo, že se za čtyři dny vyspala jen jednou, a to bylo včera.
Gaara okamžitě zareagoval a přidal, aby ji mohl chytit dřív, než dopadne ve velké rychlosti na zem. Za chvíli ji držel v náruči a díval se do jejích, teď trochu vystrašených a unavených, šedozelených očí. Nemohl od nich odtrhnout pohled. Když to konečně dokázal, opatrně ji postavil na zem.
,,Díky.‘‘ poděkovala Kurio, začervenala se a sedla si.
,,Nemáš zač.‘‘ začervenal se Gaara s ní.
,,Měla by sis odpočinout. Já to všechno nasbírám.‘‘ radil.
Kurio jen zakroutilůa hlavou a řekla: ,,Ne. Nevíš co sbírat.‘‘
S tím musel Gaara souhlasit. Všiml si taky? Že jeho společnice sotva drží otevřené oči.
,,A co kdybych tě nesl?‘‘ navrhl.
,,To by snad šlo.‘‘ řekla zrzka a mladý kazekage ji vzal do náruče.
,,Můžeme?‘‘ zeptal se Gaara.
,,Jasně.‘‘ přitakala Kurio a prstem ukázala mezi stromy: ,,Tudy.‘‘
Chvíli pomalu běželi lesem, až Kurio náhle promluvila: ,,Počkej.‘‘ stoupla si na zem, poodešla asi dva metry od místa, kde zastavili a utrhla malou kytky s rudými okvětními lístky.
,,Tak a kam ty bylinky budeme vůbec dávat?‘‘ zamyslela se. Za chviličku se s širokým úsměvem podívala na Gaarovu dýni.
,,Ne ne. To teda ne. Do mé dýně se nic dávat NE-BU-DE.‘‘ protestoval okamžitě.
,,Prosím.‘‘ udělala psí oči Kurio.
,,No tak jo.‘‘ souhlasil po chvíli poraženě Gaara.

Když nasbírali všechny bylinky (a že jich nebylo málo), pomalu se vraceli na louku, kde čekali Temari a Kankurou.
,,Tak tady už mě můžeš pustit.‘‘ oznámila zrzka a Gaara ji postavil na zem.
,,A děkuju.‘‘ dodala ještě, vytáhla se na špičky a dala mu pusu na tvář.