Jeden kunai, čtyři životy

A poslouchat k tomu můžete tohle

Seděla u okna a vzpomínala.
Vzpomínala na den, kdy se všechno zkazilo.
Včera.

„Ahoj Hinato!“ ozvalo se za jejími zády. Pousmála se.
„Co tě sem přivádí, Naruto-kun?“ zeptala se. Samozřejmě tajně doufala, že řekne, že přišel za ní, a vyzná jí lásku. Ale zas tak naivní nebyla, takže tuhle možnost okamžitě zavrhla.
„Tsunade. Řekla mi, abych došel pro tebe, Kibu a Sakuru. Nevím proč.“
„Kiba venčí Akamara a Sakura pomáhá Ino v obchodě,“ prozradila mu Hinata a stydlivě sklopila zrak. Kéž by tak řekl…
„Tak pojď, Hinato! Dojdeme pro ně!“ Záblesk naděje. „Ty sežeň Kibu a já najdu Sakuru-chan!“
Záblesk naděje zmizel a Hinata zklamaně svěsila ramena.
„Hai,“ hlesla tiše a rozběhla se do lesa. Všimla si, že se za ní dívá, a usmála se. Naruto jí zamával a ztratil se mezi domy.
Hinata skákala z větve na větev a svým Byakuganem pátrala po trénující dvojici. Brzy se na ni usmálo štěstí a za chvíli už se prodírala křovím na paseku, kde Kiba s Akamarem cvičili.

Kiba s Akamarem. Ještě včera tu byli. Schovala obličej do dlaní a po tváři jí stekla slza.
Naruto-kun…

„Tsunade-sama má nejspíš nějakou misi,“ oznámila jim, „takže pojďte oba se mnou.“ Kiba zavolal svého věrného společníka. Než Akamaru přiběhl, Hinata se ztratila v korunách stromů.
„No tak! Poběžte! Tsunade-sama čeká!“
„Tak ať si počká,“ odsekl Kiba, ale zvýšil rychlost a brzy Hinatu dohnal. Řítili se ulicemi Konohy a málem porazili Třetího, který zrovna potahoval ze své dýmky.
„Co to sakra-?“ vytřeštil oči Kiba, když si uvědomil, koho srazil.
„Omlouvám se, Sandaime-sama… Pardon, ale nemáte být mrtvý?“ zajíkla se Hinata. Ale když si Sarutobiho pořádně prohlédla, zjistila, že pár rysů obličeje trochu nesedí. To je přece…
„Naruto! Okamžitě se proměň zpátky! Ty idiote!“ řvala Sakura, která se vyřítila zpoza rohu. Kdyby ji Kiba nezarazil, zatloukla by blonďáka do země.
„Potřebujeme ho, Sakuro. Pak si z něj třeba uvař ramen.“
„To by byla smrt,“ pronesl zasněně Naruto. „Ve voňavém, horkém ramenu.“

Hinata už se nepokoušela zadržet pláč. Po té misi ho chtěla pozvat na ramen. Vytáhla ze své tašky fotku v rámečku. Vzala si ji z Narutova bytu, když se to stalo. Naruto a Sakura. Oba mrtví. Kakashi je těžce zraněný z předchozí mise a Tsunade bojuje o jeho život. A Sasuke odešel už dávno.
Na sklo dopadaly její slzy a mísily se s vrstvou prachu.

„Baka! Vstávej!“ chytila ho Sakura za límec kombinézy a postavila ho na nohy.
„Sakuro-chan,“ prohlásil ublíženě. „To bolí!“ Sakura nasadila výraz „Dobře mu tak“ a namířila si to k velké červené budově. Hinata se usmála adošlo jí, že půjde s Narutem na společnou misi. Kdyby s nimi nešla Sakura… Za tuhle myšlenku si v duchu dala pořádnou facku. Takhle se o kamarádech nepřemýšlí.
Vystoupali po schodech a zaklepali na dveře Tsunadiny kanceláře.
“Dále,“ ozvalo se a jako první vrazil do místnosti Naruto.
„Tak jakou misi pro nás máte dneska? A-misi? Nebo dokonce S-misi?“
„C-misi,“ odvětila zlomyslně Hokage.
„Coooooo?!“

Bylo to trochu ironické, že to byla právě druhá nejjednodušší mise, na které Naruta dostihla smrt. Hinata vztekle odhodila fotku a sklo se roztříštilo. A vtom její oči sklouzly na věc, která ležela na stole.
Kunai.

„Poslouchej mě, Naruto. Budete muset bezpečně přepravit tohle. Je to nebezpečná výbušnina. Stačí škrtnout zápalkou a letíš do nebes,“ prohlásila poeticky Godaime a škodolibě se podívala na Naruta.
„A taky vám to nesmí spadnout, jinak je po vás.“ Tohle že je C-mise?! pomyslela si Hinata a vyděšeně se podívala na bedýnku.
„Hokage-sama! Tohle není C-mise!“ protestoval Kiba. „Měli bychom dostat víc zaplaceno!“
„Kibo, i čerstvý genin dokáže neupustit krabici!“ rozčílila se Tsunade a praštila pěstí do stolu. „C-mise! Domluvila jsem! Běžte to odnést do Suny! TEĎ HNED!“
U brány si rozdělili úkoly. Hinata bude hlídat okolí, Naruto bude bojovat, Kiba ponese krabici a Sakura se bude starat o případná zranění.
Vydali se na cestu. Šli dlouho a brzy začali mít hlad. Hina ulovila pár ptáků, Sakura rozdělala oheň a Naruto hlídal krabici.
„Sakra!“ zařvala Hinata, když minula. Její kunai kolem ptáka proletěl a mířil přímo k výbušnině. V půlce cesty se srazil s jiným, cizím.
„Nepřítel!“ zaječela. Naruto se zmateně rozhlížel.
„Kde?“
„NARUTO! Za tebou!“ uslyšela Hina Sakuřin hlas a pak bylo všechno jako ve zpomaleném záběru. Ona sama byla tak daleko od ostatních, že nemohla dělat nic. Naruto se otočil a uhnul. Vržený kunai ho škrábl na stehně a pak se zapíchl do země.
„Pozor! Hinato, uteč!“ stačil jen zavolat Kiba, než dohořel výbušný lístek připevněný na zbrani. Poslední, co viděla, byl Narutův vyděšený pohled a dva výbuchy. Jeden menší a druhý velký. Obrátila se a prchala. Po dlouhém vyčerpávajícím skákání se rozhodla vrátit. Ale jediné, co na místě našla, byl kráter. Po jejích přátelích ani stopy. Chvíli doufala, že stihli utéct… A pak uviděla něco, co ji strašilo dodneška. Sakuřinu nohu bez zbytku těla. Na větvi pod ní Narutovu ruku. A Akamaru bezvládně ležel o kus dál. Hinata otevřela pusu a nevěděla, jestli má dřív křičet nebo zvracet.

Štíhlé prsty sáhly po zbrani, která měla na svědomí smrt tří lidí a psa. Asi už se nikdy nedozví, kdo ji hodil. Obracela kus chladného železa v prstech a hřbetem ruky si utírala slzy. Všichni jsou mrtví.
„Hinato,“ ozvalo se za dveřmi. „Můžu dál?“ Byla to Ino. Když si Hinata všimla jejího zničeného výrazu, roztřeseným hlasem se zeptala: „Co se stalo?“
„Kakashi to nepřežil,“ oznámila jí další špatnou zprávu.
„CO?!“ Hinatě se zlomil hlas a řekla, že chce být sama. Ino chápavě přikývla a odešla. Když se za ní zavřely dveře, Hinata sáhla po zbrani na stole. Už věděla, co s ní udělá. Po tváři jí stekla poslední slza.
„Jdu za tebou, Naruto-kun.“