Děsivá choroba aneb Kyuubiho zlost, část 1.

Je krásný letní den a sluneční paprsky si pohrávají s lehce zčeřenou hladinou jezírka nedaleko Listové vesnice. Svěží vánek jakoby přinášel novou sílu do krve mladých i starých konožských občanů a řada z nich letní příjemné odpoledne využila ke zlepšování svých dovedností. Mezi nimi samozřejmě nemohl chybět ani ctižádostivý Naruto, jehož sen stát se nejlepším hokage v historii vesnice, s sebou zákonitě musí přinášet obrovské výzvy, které je třeba překonávat každý den, ne-li každou hodinu. Nacházíme se v době, kdy Naruto ještě nepatřil mezi opěvované hrdiny a devítiocasá liška byla spíše břímě než přínosný pomocník. Příběh, který se za několik krátkých okamžiků odehraje, přinesl do života mnoha lidí nepředstavitelné útrapy, ale konožští se jej snažili ze všech sil utajit, neboť v těchto nejistých dobách panovala obrovská nedůvěra mezi vesnicemi a jakýkoliv náznak slabosti mohl znamenat pokus o napadnutí Skryté listové.

Jak už jsem předeslal v úvodu, Naruto se v lesíku nedaleko Konohy věnoval každodennímu tréninku a spolu s ním zde zlepšoval své schopnosti a dovednosti syn Bílého tesáka, nositel Sharinganu a vášnivý čtenář děl stále ještě v literárním světě neznámého zvrhlého poustevníka Hatake Kakashi, a spolu s nimi zde trénovala své lěkařské techniky Haruno Sakura. Jen jediný člen týmu 7 nebyl přítomný, ale o Sasukem a jeho temné cestě za pomstou není třeba hovořit, jelikož je všem dobře známá.

"Rasengan!" zakřičel Naruto a mohutný dub se skácel k zemi.
"Naruto!" okřikla ho nedaleko stojící Sakura, "Tsunade ti přece říkala, že nemáš bezdůvodně kácet stromy. A navíc, ráda bych ti připomněla výraz, jaký nasadí kapitán Yamato, až za ním půjdeš s prosíkem, aby vysázel nové stromy."
Naruto si vybavil děsivý výraz, který je uživatel Mokutonu schopný vytvořit na své jinak celkem pěkné tváři a na čelo mu vyskočila kapka potu doprovázena slyšitelným polknutím.
"Máte čas si tu povídat? Raikiri!" ozvalo se za jejich zády a jako blesk z čistého nebe se objevil Kakashi, který jediným mohutným pohybem ruky prošpikoval Narutovo břicho.
"Puf!" Narutův kage bunshin klon zmizel, čehož hbitě využila Sakura a svou smrtící pěstí se přibližovala ke Kakashiho tváři. Ten se bez problémů sehnul a Sakura tak udeřila do stromu za nimi. Ránu ovšem neodnesl pouze jeden strom, ale k zemi se skácela snad polovina lesíka.
"Sakuro-chan, nevím, kdo dnes zažije horší Yamatův pohled," zasmál se od srdce Naruto a už, už se chystal vyrazit na zteč proti jejich mistrovi, když tu si všiml podivného pohybu větví vysokého keříku nedaleko nich. Z něj vyšel nádherný a urostlý jelen s parohy tak velkými, že by se za ně nemusel stydět ani jelení král. Zvíře bylo překrásné, ale přesto na něm byla podivná jedna věc - jeho oči byly zakalené, jakoby bez života a vytékal z nich bělavý hnis, jenž pamalu dopadal na zem. Kam ukápnul, tam to zasyčelo a tráva se změnila v prach, jako by byla spálena žhavým předmětem. Jelen chvilku zíral před sebe, načež se mu hlava začala otáčet do bizarní polohy a po chvilce se ozvalo prasknutí kostí. Mocné zvíře se sesulo k zemi bez jediné známky života.

Naruto k němu ihned přiskočil, přiložil mu ruku na hlavu a okamžitě spatřil otevřenou zlomeninu v zadní části jeho kdysi nádherné hlavy - tvor si z nějakých podivných důvodů sám zlomil vaz. Sakura jako lékařský ninja začala ihned protestovat:
"Naruto, okamžitě odstup, nevíme, co se stalo." A v očích se jí leskly slzy lítosti.
"Sakura má pravdu, Naruto," dodal tiše Kakashi, "raději odstup. Já zatím přivolám speciální lékařský tým."
Zatímco Kakashiho studenti nevěřícně zírali na mrtvé zvíře, mistr se po chvilce, která se však zdála jako věčnost, vrátil se třemi ninjy z lěkařského sboru. Ti vyvolali díky tajným pečetí speciální kovovou nádobu, jež se jako had začala omotávat kolem mrtvého těla. Po chvilce se ozval klasický zvuk doprovázený mizením jakéhokoliv předmětu a nádoba byla pryč.
"Bohužel musíte ukončit svou aktuální činnost," pravil vážným tonem nejstarší člen lékařského týmu," a ihned se dopravit do nemocnice na preventivní prohlídku."

Všichni samozřejmě souhlasili, jen Naruto si nemohl nechat ujít příležitost k několika málo poznámkám o důležité cestě za svým snem. Samotná prohlídka proběhla bez nejmenších potíží, nebyly zjištěné žádné problémy a tak se všichni rozloučili a vyrazili do svých domovů. Naruto si dal jako obvykle sloní porci lahodného ramenu a s plným břichem ulehl do příjemného pelechu. Kolem půlnoci se ale probudil s ukrutnou bolestí. Připadal si, jako by mu někdo vpichoval ostré hřebíky do každičké části jeho zpoceného těla a nebyl schopný nejmenšího pohybu. Pokusil se alespoň otevřít svou často používanou pusu, ale nevyšla z ní ani hláska. Svět kolem něj se začal točit a temnota pohlcovala Narutovo mysl. Něco bylo nesmírně špatně.

"Naruto," hlavou mu projel známý hrubý hlas, "Naruto, cítím, jak slábneš. Tvoje životní energie vyprchává, přichází moje chvíle. Hahaha!." Devítiocasý démon stál na všech čtyřech končetinách a svýma ďábelskýma očima pozoroval něco, co vypadalo jako Narutova troska. Ten stál v známé místnosti zatopené z části vodou a před ním se do výšky tyčily mříže Kyuubiho vězení. Dnes ale bylo všechno úplně jinak - okolní stěny se pomalu začaly drolit a její kousky dopadávaly na zem, voda pod Narutovýma nohama se pomalu dostávala do varu a unikající pára plnila celý okolní prostor. Najednou se ozval zvuk lámané oceli. Jedna z mříží devítiocasého kobky praskla na dvou místech najednou a drtivě dopadla na zem.
"Naruto, jdu si pro tebe!" vysoukal ze sebe Kyuubi mezi hysterickým smíchem, načež se ozvalo další prasknutí...

Pokračování příště.