Devět hráčů se smrtí

Kdesi v dálavách žije devět hráčů se smrtí,
nad jejich činy i smrtka hlavou zavrtí.
Pro jednoho smrt stává se velkou rozkoší,
Jashin-sama ho zaň věčným žitím potěší.
-
Jiný zas penízky tuze rád,
i život svůj dal by za ně snad.
Oči brčálem mu svítí,
když zlato se před ním třpytí.
-
O kus dál hřímá hádka snad až nelidsky znějící,
Civí tam na sebe dvě osoby zlostně se smějící.
Rudé vlasy kážou blonďatým cosi o umění,
žlutý ohon oponuje, že prý to tak není.
-
Umění je výbuch přeci,
Ne, umění jsou jiné věci.
Tvá díla nevydrží ani vteřinu,
zato má přežijí i tu Konoha dědinu.
-
Přou se stále a přít se budou dokud je smrt nerozdělí.
Jedině Pein z té party rozum má, jen on je stále bdělý.
Jediné co na čele tvorí mu vrásek stále více a více,
jest Itachiho bělobou svítící se stále bledší líce.
-
Chlapec černovlasý snad se trápí pro bratra svého,
nebo, že by snad za zármutkem skrýval něco jiného?
Uchiha Itachi má pověst vraha nelítostného a krutého,
proto možná zloba či chlad duše činí ho tak bledého.
-
Tajemno se v jeho očích jiskří,
v neznámu jsou Akatsuki mistři.
Organizace jejich teší se slávy,
přesto o jejich umu nejsou zprávy.
-
Modrovláska co s něžnou tváří
Peina svého bedlivě stráží.
Nenechá ho nikdy v řiti,
pilně skládá origami smrti.
-
Zum zum zum ozývá se odkudsi, asi v nedalekém lese,
Zetsu svou oběť si k večeři loví, ne už domů si jí nese.
Kisame na něj vříská, že mu snědl jeho milovanou rybičku,
prý si asi Samehada také smlsne, usaje mu čakry trošičku.
-
A tak dovádí devět hráčů se smrtí,
za nedlouho k nim desátý přiletí.
Nechtěný a nežádaný,
udělá poprask nevídaný.
-
Leč chováním připomíná spíše malé infantilní děcko,
zmákne levou zadní to i ono, no prostě úplně všecko.
Chlapec v masce podmaní si zemi, ba i celý svět,
už jich není devět, ale rovných dvakrát pět!