To, co k tobě cítím! 18 - 19 (speciální dvojdíl)

Vážení a věrní čtenáři,

Prosím, omluvte mé opětovné zpoždění, jsem vskutku nepolepšitelný. Výjimečně mám ale plnohodnotnou omluvu!
Příští týden jsem pryč, tudíž bych nemohl vydat další díl této série „To, co k tobě cítím!“. Konkrétně díl číslo 19. Tudíž Vám přináším speciální dvoudíl: 18. a 19. – právě díky tomu jsem opět tak trochu pozadu s vydáváním pokračování tohoto titulu.

Také bych Vám chtěl s radostí oznámit, že mám v přípravě webové stránky, kde si budete moci má díla přečíst v ucelených formách a trochu upravené, než jak jsou tady na Konoze.
To vše je ale zatím daleko a tak mám doposud jen provizorní blog, který ale nechci moc zveřejňovat, jelikož to není vůbec dodělané. Jsem na to strašně moc líný a než bych se přinutil to udělat, raději čekám, až si najdu čas naprogramovat ten hlavní web a všechno to dám tam.
Bude to přístupné nejen jako text přímo na stránkách, ale také formou downloadu z FTP ve formátu PDF.
Vím, že každý z dílů této série se liší délkou i kvalitou, proto se to budu snažit přepsat a tak očekávejte i menší změny v dění (zde na Konoha.cz nechám původní verze příběhu).
Další výhodou umístění článků a FanFiction na internetové stránky bude rychlost přibývání nových dílů. Zde na Konoha.cz plánuji nadále vydávat v intervalu 7 – 10 dní, podle toho, jak rychle napíšu nový díl (dny, kdy se bude série vydávat je pondělí a středa), kdežto na stránkách to zveřejním ihned po dokončení. Přirozeně Vás mohu upozornit zde za pomoci pm nebo přidáním komentáře pod příběh, ale budete mít také možnost zažádat o newslwttery, kde Vám bude přímo na Váš e-mail nebo pomocí sms (záleží, pro kterou službu se nakonec rozhodnu) zaslána zpráva o aktualitách (tedy včetně oznámení o novém díle).

Asi Vám z toho jde hlava kolem a já se vám příliš nedivím.
Bohužel mám sklon dělat všechny věci ještě složitější, tak mne prosím omluvte. Ale myslel jsem si, že byste o těchto plánovaných změnách měli vědět, tak Vám to píšu dříve, než na to zapomenu.

POZOR!
Nebuďte nedočkavý a nechte si 19. díl na později a přečtěte si jej až příští týden. ^^ Ale pokud to přeci jen nevydržíte, tak se ale pak nezlobte, že poslední týden v červenci nic nevyjde.

„Ne nemohli!“ Okřikl ji nejstarší ninja ještě dřív, než větu dořekla. Ale to už ho Naruto srazil mohutným úderem pěsti k zemi, spokojeně odfukoval a mnul si klouby po vydařeném úderu. Ostatní bezděčně ucouvli, a tak se Naruto nenápadným rozpačitým posunkem všem omluvil. Otočil své modré oči na Hanabi a pobídl ji, aby pokračovala a svou větu dořekla. Ta mu poděkovala kývnutím a spustila svůj výklad.
„Ale snad bychom mohli nechat Kakashiho jít. Je silný a Kyuubiho zaměstná natolik, abychom mohli udělat svůj protiútok.“
„Protiútok?“ Přerušil ji jeden z přítomných ninjů. Ale Hanabi zarazila příval dalších slov zvednutím ruky a Naruto si ji představil jako vůdkyni Hyuuga klanu. Určitě to bude dobrá kunoichi a ještě lepší vládkyně všech lidí z klanu Hyuuga.
„Ano, protiútok,“ probodla ho Hanabi pohledem. „Myslím si, že jej Kakashi dostatečně zaměstná. Minimálně natolik, abychom mi stihly vyrazit a schovat se poblíž místa jejich boje – ne moc daleko, abychom nemohli zasáhnout a Kakashiho zachránit, ale také ne natolik blízko, aby nás zranil jakýkoli z jejich útoků.“
„Tak to se moc blízko nedostaneme,“ posměšně přidal Naruto, ale při těch slovech se mu sevřelo hrdlo strachem a bázní z Kakashiho a Kyuubino síly. Hanabi se na něj podívala s posměchem ve tváři.
„Myslíš?“ Zeptala se Naruta, ale než stihl odpovědět, pokračovala.
„Jak jsem řekla: ani moc blízko, ani moc daleko. Nejideálnější bude pozice někde u brány vesnice, odkud můžeme souboj nerušeně sledovat a v případě nouze i zasáhnout.
Mezi tím my budeme bránit Naruta a on se pokusí načerpat přírodní energii a vytvořit pár futon rasen shurikenů, které logicky vyšle proti démonovi – a to udělá přesně v okamžiku, kdy mu oznámím, že se mi podařilo verbálně se spojit s Kakashim a sdělit mu plán.
Ten jakoby v tom okamžiku zaváhá, takže Kyuubi se soustředí na něj a nevšimne si nové hrozby, které mu dýchá na špičky ocasů. To Kyuubiho dostatečně rozptýlí a Kakashih připojí své shidory. Pak se na něj vrhnou Narutovy klony s rasenganem a nakonec se připojíme i my.
Pokud to lišku nějak nezraní nebo ji to rovnou nezabije, mělo by ji to donutit alespoň k ústupu.
Ah…“ ulevila si Hanabi po vyčerpávajícím výkonu. Rozhlédla se po ostatních a viděla, jak ji s jistou mírou úcty poslouchají a pozvolna pokyvují radami. Viděla, že všichni souhlasí. Počkat!
Naruto tu není. Někam se vytratil, pitomec jeden, posteskla si v duchu. Rychle se ohlédla, když ji nějaký šestý smysl přinutil zvednout hlavu a podívat se k ústí žebříku, kde se Naruto nacházel. Ale než se nadála, její mistr už vylezl úplně nahoru a zmizel ji z očí. Nic neříkala, ale všichni se bezděčně přikrčili, když se ji blýskli oči rozhořčením nad Narutovým chováním a jeho povahou. Měla tak dokonalý plán, ale on si to zase musí udělat po svém. Mlčky vyskočila z kanálu na prašnou ulici a pohlédla směrem, kam naposledy viděla utíkat Naruta. Nikde ho ale neviděla. Nestihla se ani pořádně nadechnout, když tlaková vlna zvířeného prachu a vzduchu ji smetla z cesty. Zastavila se až o betonový ohradník kolem bývalé konožské elektrárny. Vzpamatovala se tak akorát, aby mohla v usazujícím se prachu spatřit světlovlasou postavu, poměrně vysokou a nádherně vypracovanou, jak drží v náručí Kakashiho tělo. Naneštěstí opodál pořád vyřvával Kyuubi svůj bojový ryk.

Naruto rychle vyšplhal po žebříku vzhůru a bezhlavě se vrhnul ke Kakashimu. Dorazil jen tak tak. Kyuubi se zrovna chystal zabít Kakashiho jedním ze svých smrtelných výpadů, ale díky včasnému Narutově zásahu vyváznul Kakashi jen s lehkými poraněními hlavy. Bohužel ale upadl do bezvědomí, což mu zrovna teď příliš nepomáhalo. Snesl se do podřepu a opatrně položil Kakashiho do všudypřítomného prašného závoje. Poté vstal a oprášil si koleno. Zatím co všichni sledovali, co dělá a jak si pak oprašuje nohavice, nikdo, dokonce ani Kyuubi, si nevšiml, že druhou rukou vytáhl podivně tvarovaný kunai se smotaným papírkem kolem rukojeti.
Bystrý pozorovatel by si všiml, že je na něm napsána speciální pečeť, ale sotva by věděl, k čemu slouží. Jednotlivá slova pečetě nedávala vůbec smysl a často to byli jen zkomoleniny několika málo slov, ale v různých verzích.
Naruto nezaváhal ani vteřinu. Přesně věděl, co dělat a co udělá. Zvedl ruku. Jedním plynulým pohybem ji natáhnul za sebe… Z mračna prachu se vyřítila skupinka tří ninjů a mezi nimi Naruto rozpoznal Konohamara a staříka z chrámu. Třetího ninju neznal. Všichni tři vyrazili čelním útokem proti démonovy a Naruto věděl, že musím jednat. Ale co má udělat?
„Naruto,“ zaslechl slabý, roztřesený hlas a poprvé si všiml, že vedle něj leží Hinata. Co tady dělá?! A jak se sem dostala?
„Naruto,“ zaskuhrala znovu Hinata a téměř ihned se rozkašlala dusivým kašlem.
Naruto nevěděl, co dřív – zachránit ty tři sebevrahy? Nebo raději odvést Hinatu do bezpečí? Konečně se rozhodnul. Sehnul se, aby uchopil Hinatu do náruče, ale ta jej zarazila. Teď, když viděla, že konečně poslouchá, mohla mu to říct. Mohla mu povědět tu životně důležitou informaci, kvůli které využila poslední zbytky svých sil, aby se sem dostala. Chtěla mu něco důležitého říct, ale zase se rozkašlala a začala vykašlávat i kapičky krve. Strach se jí z nenadání objevil v očích s pomyšlením, že za chvíli umře a že nestihne říci Narutovi tu tak nesmírně důležitou informaci – vlastně dvě informace, jak si trpce uvědomila. Naruto ale nelenil, uchopil Hinatu pod koleny a kolem ramen a zvedl ji do výše. Udělal pár kratších kroků a pak se rozeběhl pryč od vesnice. Doběhl k nedalekému lesíku, kde dříve byla čtvrť klanu Uchiha. Místo ní tu vznikl tenhle malý park. Z jedné z největších čtvrtí Konohy zbyla sotva půlka a ani ta už teď nestojí. Opatrně ji opřel o kmen starého javoru. V tomhle ročním období se z jeho listů táhla sladká vůně, která šimrala v nose a dráždila lidskou mysl. Jemně polaskal Hinatu po vlasech a konečky prstů mu sjely po tváři až k nádherným rtům, které jako by na něj mluvili a naváděli jej, aby je políbil. A přesně tak udělal. Zvolna sklopil hlavu a nepatrně ji nahnul ke straně. Tak sladký polibek, jako byl tenhle, nikdy nedostal, nebo si to alespoň nepamatoval. Sladká chuť jejích rtů ho přiměla, aby ji políbil znova a znova. Nevinná pusa se tak změnila ve vášnivé polibky všeho druhu. Nenechali se rušit okolím, teď tu byli jen oni dva a jejich rty.
Naruto cítil vůni jejího těla, toužil se dotknout jejích ramen, jejích boků, ale ze všeho nejvíce jejích úst, od kterých se nemohl odtrhnout.
Tak dlouho jeden druhého neviděli a teď, když se konečně po tolika měsících setkávají, to musí být za takto komplikované situace. Ale to vše šlo nyní stranou. Nyní byli jen oni dva a nikdo jiný pro ně neexistoval. Konečně byli chvíli samy a nenechali se ničím a nikým rozptylovat.
Dlouhé vteřiny plynuly jedna za druhou a oba věděli, že Naruto už bude muset jít.
„Tak ráda tě vidím,“ špitla Hinata Narutovi do ucha a ten ji pohladil po nádherně jemných tmavých vlasech, které jí splývali až do poloviny jejích zad.
Ještě pár okamžiků oba dva jen mlčky sledovaly toho druhého a všechno další vnímali jen jako by se to dělo někde strašně daleko, jako by se jich to vlastně ani netýkalo.
Z nádherného okamžiku je vytrhla Hanabi, která už nějakou chvíli stála necelé tři kroky opodál a všechno sledovala. Její jazyk byl jedovatý a mluva hrubá. Bylo jasně vidět, jak je vytočená k nepříčetné zuřivosti.
„Ty ještě žiješ?“ Uhodila Hanabi na Hinatu. „Vždyť jsem tomu invalidovy, co tam s tebou měl čekat, jasně řekla, aby tě zabil!“ Zaměřila svůj přísný pohled na Naruta a pak se opět točila na svou starší sestru. Obě dvě se střetli pohledem a ani jedna nehodlala uhnout očima. Dokonce i Hinata, už povahově slabší a stydlivější se hodlala bránit.
Viděla toho ninju, který tenkrát zaútočil na Narutovu restauraci. Ale jeho cílem nebyl Naruto, ale ona. Tenkrát v mlze, když viděla ty slabé záchvěvy chakry ji napadlo, že to nebude normální mlha. Ve skutečnosti to byla vířící chakra, která měla za úkol vyhledat jednu určitou osobu, co se v kouři měla nacházet – Hinatu.
Hinata se vydala najít Naruta, ale cestou narazila na neznámého ninju a tak jej pronásledovala. Připadal ji velmi povědomí. Možná, že ho dokonce znala! Pak, za pomoci byakuganu odhalila pravou totožnost útočníka. Hanabi. Ta její hodná, roztomilá a nadaná sestřička.
Avšak než se z toho zjištění vzpamatovala, přihnal se Naruto a to zrovna ve chvíli, kdy si Hanabi uvědomila přítomnost své starší sestry a zaútočila na ní. Neruto její útok úspěšně odrazil a Hanabi rychle zmizela.
Jenže pak už si Hinata nic nepamatovala a psychický nátlak, který ji pronásledoval od jejího opětovného probuzení, jí nedovolil si vzpomenout. Ale teď, když tam dole v kanále viděla Hanabi, jak se dívá na Naruta, její mysl se prozářila a vzpomněla si na vše, co se tenkrát událo. Samozřejmě většinu toho už znala, jelikož ji to Tsunade a Shizune ukázali, když jí prohlíželi paměť, aby třeba něco nezjistili. Bohužel zrovna tahle část jim zůstala skryta.
A aby toho nebo málo, před Narutovým odchodem z vesnice s ním Hinata prožila nejkrásnější chvíle svého života. Dva dny a dvě noci o nich nikdo nevěděl, procházeli se v okolí vesnice a nechali se unášet svými sny a touhami. To, co se mezi nimi stalo, bylo nevyhnutelné. Tu poslední noc, ten poslední společný večer byl jako stvořený k procházce k laguně, která byla skryta hluboko v lese. Křišťálově průzračná voda a vodopád prýštící přímo ze skály dokonale podbarvovali romantickou atmosféru. Přesně takovou, kterou si Hinata pro její první noc přála a dokázala se uvolnit.
Tenkrát se jí Naruto poprvé dotknul!
Ale nebyl to dotek z lásky, něhy nebo přátelství. Čirá touha, která přivede dívku do rozpaků. Tak neútěšná a natolik vášnivá, že ji to doslova omámilo. Zachvěla se vzrušením a s uspokojením nechala muže, aby se jí dál dotýkal, líbal krku a na holých ramenou. Naopak mu to s chutí opětovala. Přimknula si jej k tělu a neustále se s ním mazlila.
Nátlak touhy a chtíče je pomalu tlačil dál. Pomalu si začali svlékat oblečení
*** CENZUROVÁNO ***.
Bylo to tak nádherné, pomyslela si Hinata, když usínala Narutovy na prsou. Tak nádherné…
Nevěděla, že to bude na dlouhé měsíce naposledy, kdy cítí jeho vůni, kdy ho může pohladit po tváři nebo si sním třeba jen povídat.
Ano, tohle je ta druhá věc, kterou by mu měla povědět. Že ty poslední dva dny byli nejkrásnějším okamžikem jejího života a poděkovat za ně Narutovi. Vzala si jeho teplou ruku do svých dlaní a pevně ji tiskla. Naruto se na ni otočil, ale nezapomněl dávat pozor na Hanabi. Pohlédl Hin do očí s nevyřčenou otázkou: „Co se děje?“
„Pamatuješ si na ten útok na Ichiraku?“ Zeptala se Hinata a slyšela, jak Hanabi přiškrceně vykřikla. Naruto se zachmuřil a prostým přikyvováním potvrzoval, že rozumí.
„Ten tajemný ninja, který za to může má sestra.“ S posledním slovem se významně podívala na Hanabi, která stále lapala po dechu a přemýšlela, jak se z toho vykroutit.
Než si Hanabi uvědomila, že se vlastně něco hýbe, stál Naruto za jejími zády a dvěma rychlými mávnutími rukou ji přeřízl šlachy ve spodu kolene, aby se nemohla hýbat – není to smrtelné zranění, ale příjemné také rozhodně není. Hanabi jen bezděčně vykřikla leknutím a bolestí a s krvavými šrámy na nohou se sesunula na zem jako pytel brambor. Jen tam tak ležela, cukala se a snažila se chytit si rány, aby zastavila proud krve, který jí protékal mezi prsty.
Hinata to celé sledovala s bázní. Absolutně netušila, kde se Naruto naučil tak rychle přemisťovat. V jednu chvíli bal tady u ní a v té další si zasunoval kunai zpět do svého pouzdra. Naruto přešel k Hinatě, vzal její ruku do dlaní a snesl na ní své rty.
„Hned se vrátím,“ řekl jí, „musím se Kyuubimu podívat na zoubek.“ Po těchto slovech vstal, otočil se a zmizel ještě dřív, než ze sebe Hinata vypravila ostré „Ne!“
„Naruto-kun…“ hlesla Hinata a sklopila hlavu na prsa. Utápěla se v myšlenkách, co se asi tak může Narutovi stát, vždyť Kyuubiho dobře zná, ale pak ji vytrhl z jejích úvah známý hlas.
„Ty sv*ně!“ Vykřikla Hanabi a plazila se k ní.
„Všechno si zkazila, úplně všechno! To mezi mnou a Narutem. Nenávidím tě za to, že jsi, že dýcháš, že ještě vůbec žiješ.“ Hanabi se konečně dostala až k zesláblé Hinatě, pozvedla svůj kunai a chystala se jí zasadit osudovou ránu, když v tom ji neznámá síla trhla za ruku. Kunai ji vypadl z pevného sevření a kosti hlasitě zakřupali, když neznámé ruce zkroutili její paži za záda.
Hanabi opět vykřikla nesnesitelnou bolestí a do očí ji vyhrkly slzy křivdy a ponížení. Než se ale na cokoli zmohla, tvrdá pěst útočníka ji udeřila do spánku a dívka upadla do bezvědomí.
„Konohamaru?!“ překvapeně vyjekla Hinata.
„Nikdy jsem jí neměl rád,“ zasmál se Konohamaru a přisedl vedle Hinaty.
„Potkal jsem Naruta,“ řekl významě po chvilce ticha, „a řekl, že se o tebe mám postarat.“ Jeho tvář byla zachmuřená a Hinata se zděsila, když pohlédla do těch jinak živých očí teď plných smutku. Něco se děje.

Je to ironie – přesně v téhle…teda alespoň v podobné situaci byl i táta. Otče…
„Naturo, jsem na tebe hrdý.“
Vysoký ninja se zarazil uprostřed kroku. Co to mělo znamenat? Kdo to řekl? Chvíli mu trvalo, než mu došlo, že to mluví jeho otec a mluví k němu. Byl necelých tři sta kroků od rozběsněného Kyuubiho, který ničil další část Konohy a zabíjel další vesničany. Naruto chvátal, aby je ochránil, ale teď už nespěchá. V klidu, přesně tam kde právě byl, si sedl na zem a odebral se do svého podvědomí. Nepřekvapilo ho, když v místnosti, kde se dříve nacházel Kyuubi, nikdo nebyl, ale to ticho mu připadalo osvobozující.
„Naruto,“ ozvalo se z jedné postranní uličky, „synu.“ Blonďák zamířil do temné chodby, z níž vycházel otcův hlas. V očích měl slzy a srdce mu plesalo radostí, když otce znovu a znovu slýchal a věděl, že je čím díl tím blíž. Zahnul za roh. Oslnivá záře udeřila Naruta do očí a osvítila mu obličej. Zaskočený Naruto matně rozeznával kdesi v dáli vysokou postavu v bílém plášti a blonďatou kšticí na hlavě. Rukou si zastínil pohled a svůj zrak upínal na něco, co bylo za ním. Rezavé vlasy, téměř rudé, stejně jako oheň a na rameni měla vytetovaný znak víru – stejný jako nosil Naruto zezadu na bundě a jejím rukávu. Ihned tu ženu poznal.
„Mami!“ Vykřikl a rozběhl se k ní.
„No no,“ zavtipkoval Minato, „a já jsem zase na ocet.“ Naruto se na něj podíval a na tváři se mu rozlil široký úsměv.
„To by stačilo, Naruto,“ přidušeně dodala Kushina, jelikož její syn ji drtil svým medvědím stiskem. Naruto si to správně vyložil, pustil ji a dal jí omluvnou pusu na tvář.
„Teď nemáme moc času na seznamování,“ řekl Minato a jeho tvář zvážněla. Oba dva se na něj otočili a čekaly, co řekne dál.
„Naruto, synu, jsi si jistý, že to chceš udělat? Víš přeci, že to nepřežiješ. A nemysli si, já i tvá matka víme, jak jsi do Hinaty zamilovaný,“ dodal se spikleneckým úsměvem a Kushina se přidala, „vážně bys ji tu nechal samotnou? Bez tebe?“
Naruto se mu pevně podíval do očí a Minato v nich viděl pevné odhodlání.
„Dělám to kvůli ní,“ nakonec hlesl Naruto. Kdybych Kyuubiho nezapečetil, ať už do kohokoli, Hinata, i všichni další kamarádi zemřou. Kyuubi je najde a zabije jednoho po druhém, musím je chránit. Nebo mám snad raději celý zbytek života utíkat?“ Svá poslední slovy vyřkl s pohrdavým tónem, jenž nenechával nikoho na pochybách, že přesně to neudělá.
„Tati, váhal si snad? Přemýšlel si nad tím, jestli to má cenu? Neměl si co ztratit a stejně tak nemám i já,“ odpověděl Naruto bez sebemenšího zaváhání. Narovnal se a čelil Minatově pohledu.
„To je náš kluk!“ Vykřikla Kushina a vrhla se Narutovi kolem krku ve snaze uvolnit napětí a očividně se jí to podařilo. Když Naruta pustila, Minato jej chytil za ruku a upřímně se na něho usmál. Naruto úsměv oplatil a oba dva si potřásli pravicemi. Z mého syna vyrostl muž, posteskla si v duchu Kushina.
„A teď už jdi,“ vybídl otec svého syna a rozplynul se jako dým. Stejně tak i jeho žena a Narutova matka, Kushina.
Naruto namáhavě vstal, nohy měl ztuhlé a klouby zaprotestovaly. V hlavě se mu pořád míhaly myšlenky a vzpomínky na posledních pět minut, co strávil se svými rodiči. Vykročil k běsnícímu Kyuubimu, který se pomalu chystal k odchodu a útoku na palác feudálního pána země. Podle všeho zde dokonal hrůzné dílo, které splňovalo jeho představy.
Naruto se dal do běhu, aby mu démon neutekl.
„Kyuubi! Kyuubi!“ Zahartusil Naruto a liška se na něj s nenávistným pohledem otočila.
„Ty?!“ Vyjekl překvapením. „Já si myslel, že už si dávno zdrhnul!“
Jen tak ledabyle seknul drápy po Narutovy, ale ten už byl připravený, uskočil stranou a do jednoho z jeho drápu zarazil ten zvláštně tvarovaný kunai se svitkem na rukojeti se zvláštní pečetí, která měla tvar víru. Démon opětoval svůj útok ještě několikrát, ale pokaždé neúspěšně. Pokaždé, když se pokusil Naruta trefit, blonďatý ninja se jednoduše vyhnul a Kyuubi nemohl přijít na to, jak to dělá.
Naruto dopadl na zem, když zrovna uhýbal před dalším slabým útokem. Rychle utvořil pár pečetí, prokousl si polštářek na palci a udeřil dlaní do země. Z oblaku dýmu se náhle objevila přerostlá žába bezmála stejně veliká, jako byl Kyuubi ve své nynější formě. Stále nenačerpal dostatek přírodní energie, ale rostl každým okamžikem. Žabák nezaváhal, tasil svou katanu a hrnul se do boje proti Kyuubimu. Naruto rychle vytvořil další sestavu pečetí, opět udeřil do země před sebou, ale místo zvířete, který by měl správně přivolat, zmizel.
„Žabí šefik“ si toho všiml a na chvíli zaváhal. To se mu ale málem stalo osudným, protože v tom krátkém okamžiku nerozvážnosti Kyuubi zaútočil, povalil jej a jedním mohutným úderem mu rozdrásal měkké břicho. Naštěstí to ale nebylo smrtelné a „šéfik“ se zmohl na odpor a zadníma nohama odkopl Kyuubiho do vzduchu.
V půlce letu se kolem démona objevili desítky řetězů a silně se okolo něj stáhly a svíraly jeho tělo tak silně, až Kyuubi vyřvával bolestí.
Na každém oku silných řetězů byli ostré háčky, které se Kyuubimu zarývali do masa a trhali démona na kusy.
Ale zásoba čakry, kterou Kyuubi disponoval, byla už tak vysoká, že všechna zranění se mu okamžitě regenerovala a jediné, co po nich zbylo, byla otupující bolet, které projížděla poraněným tělem jako rozpálený nůž.
Gamabunta se stěží vyškrábal na nohy, aby mohl sledovat tohle hrůzné divadlo. V jednu chvíli si myslel, že se na něj Naruto vykašlal a prostě utekl. Teď ho sledoval, jak svou chakrou ovládá silné řetězy a uvězňuje v nich Kyuubiho, který se nadarmo zmítal a házel sebou ze strany na stranu.
Narutův potenciál a jeho síla a zásoba chakry byli tak obrovské, že převýšili „Šéfikovo“ chápání a neustále rostly. Žabák vůbec netušil, kde se vzalo v Narutovi tolik síly a věřil, že i Naruto musí být překvapený. Ale kdesi uvnitř mu rozum napovídal a téměř hned na to se v jeho očích blýsklo poznání.
Jestli-že je Kyuubi no Youkou natolik silný, aby tak nepatrnou chvíli po svém osvobození provedl tak hrozné věci tak velikého rozměru, samotná pečeť čtvrtého by ho nedokázala udržet.
Proto musel Naruto každým dnem, ať podvědomě či nikoli, zvyšovat množství chakry, kterým ho udrží pod kontrolou. Ale teď, když je démon volný, se Narutova síla opět spojila a nabyla nevídaných rozměrů, kterých se nemohl být ani sám Naruto vědom.
Množství jeho čakry dokonce převyšovalo množství, jakého byl schopen dosáhnout před třemi dny v sennin módu. Tehdy ho totiž Gamabunta viděl naposledy, když trénovali s Ookoami a jejím vlkem a Gamabuntovým starým známým.
Ano, tohle rozhodně nebyl Naruto, tak, jak ho všichni znali. Byl jako vyměněný, s neuvěřitelnou silou. Je jasně vidět, že je synem Kushiny a čtvrtého Hokage, Namikaze Minata.
Po matce zdědil svou tvrdohlavost, zbrklost, ale hlavně vysokou zásobu chakry, kdežto po svém otci to bylo odhodlání, silná vůle a nadání.
Nadání? Zapochyboval „šéfik“, ale hned mu došlo, že to asi tak vskutku bude.
Protože musel Naruto většinu své síly věnovat na udržení démona a jeho chakry, hladina jeho chakry byla rozkolísaná a spolu s tím museli být rozkolísaná i jeho jutsu, jelikož každým okamžikem se měnilo množství energie, které do jutsu vkládal k jeho vytvoření a udržení.
Ani si to neuvědomoval a právě proto nyní tolik zesílil. Tím, že se naučil ovládat svou nestabilní čakru, daleko převýšil umění běžných mediků a jim podobných ninjů. Teď totiž, když už hladina duševní a fyzické energie byla vyvážená a nepřelévala se ze strany na stranu, bylo velmi snadné ovládat ji.
Je až neuvěřitelné, co se během pár vteřin v Narutovi událo.
Z malého, netalentovaného a problémového žáka se stal Někdo.
Gamabunta ale věděl, že tenhle příval energie nebude věčný – teď to prudce stoupá, jelikož nahromaděná chakra se prudce uvolnila, ale až se úplně všechna nahromaděná chakra uvolní, její hladina klesne na necelou polovinu své dosavadní síly.
Nejspíš si to uvědomoval i Naruto a proto jednal tak bleskurychle, ale i přes to velmi promyšleně.
Naruto zmizel a teprve teď si Gamabunta uvědomil, že to byl Narutův klon. Řetězy se rozpadly a Kyuubi z nich vyletěl jako namydlený blesk. Ale nestihl se ani postavit na všechny čtyři a už tu byl Naruto zas, tentokrát on sám osobně, žádný klon a po jeho boku se objevil démon smrti. Naruto a démon skloubili své síly, aby Lišku polapili. Netrvalo to ani minutu a Kyuubi zmizel. Ale kam?
Ať se Gamabunta rozhlížel, jak chtěl, nikde neviděl ani Kyuubiho, ani démona smrti ani Naruta.
I po téměř deseti minutách se „šéfik“ nehnul místa a pořád jen zmateně zíral před sebe a přemýšlel, co že se to vlastně stalo.
Kyuubi byl ta tam a Naruto s ním. A Gamabunta nevěděl, jestli je to dobře a jestli by se měl radovat, nebo jestli je to ještě horší.
Když se začal prach ulice usazovat, spatřil v něm něco, co tam nezapadalo – v šedivém tónu barev pobořených domů spatřil malý žlutý flek. Absolutně netušil, co by to mohlo být, tak prach nohou rozhrábnul a zahlédl Naruta.
Rychle se rozhlédl, že by zavolal o pomoc, jelikož nebylo času nazbyt. Div nezpanikařil, když se mu připomněla zlá předtucha se vzpomínkou na čtvrtého, který skončil stejně.
Sakra!
Že by…Naruto…to ne! Na to si tohohle nezbedu příliš oblíbil a navíc – on byl dítě z proroctví!
„Haló!“ Zavolal nahlas „šéfik“. „Naruto potřebuje pomoc!“
„Už letím, dělám, jak nejrychleji můžu,“ zaskuhral slabý hlas a Gamabunta se za ním otočil. Halekající Konohamaru podpíral Hinatu, na noze měl přivázaný provaz, na kterém vlekl omámenou Hanabi a přes druhé rameno mu visel Kakashi, který se snažil vzpamatovat ze souboje s Kyuubim.