Šílenství života

Písnička k povídce tady

Kushina ležela na plochém kameni uprostřed louky poblíž Konohy. Před ní se tyčil osvobozený Kyuubi jako mohutná věž plná nenávisti. Poprvé panikařila.
"Co mám dělat?" Muž s maskou, který všechno tohle způsobil vypadal teď oproti obří lišce jenom jako pěšák na šachové desce. Zdání však klame. Devítiocasému zářil v očích jeho sharingan. Na dosud kamenné tváři se objevil letmý úsměv.
"Jsi bezmocná." Bývalá Jinchuuriki se na něj dívala očima plnýma nenávisti.
"Jsi blázen!" Věděla, že jí docházejí síly. Nikdo jiný vyjmutí Bijuu nepřežil. Stala se první v řadě.
"Blázen??" Zpod masky se ozval nemilosrdný smích, takový, který trhá ušní bubínky a ničí lidské naděje.
"Já nejsem blázen!" Záblesk. Během vteřiny se Kushina ocitla v něčí náruči. Zmateně se podívala svému zachránci do obličeje a na tváři se jí objevil zmožený, přesto šťastný, úsměv.
"Minato." Společně pádili lesem k opuštěné budově. Čtvrtý hokage otevřel dveře, donesl svou ženu k posteli.
"Naruto!" Rudovlasé dívce vhrkly slzy do očí.
"Jsi v pořádku." Lehla si vedle něj a ochraitelsky ho sevřela v náručí. Plakal.
"Nic se ti nestane." Žlutý blesk si natáhl bílý plášť.
"Ne, nechoď!" Kushina z lůžka natáhla ruku a sevřela bílou látku. Něžně její ruku stáhl. Políbil ji.
"Vrátím se brzy." A s těmito slovy zmizel z místnosti. Hodiny míjely a on se nevracel. Naruto nepřestával plakat, v maličkých ručičkách svíral matčiny vlasy. Snažila se ho ukonejšit, přesto však jako kdyby cítil to, co ona ne. Jako kdyby věděl, že se s blonďatým ninjou stalo něco strašného. Dveře vrzly. Kushina k nim s nadějí v očích otočila hlavu. Zorničky se jí roztáhly strachem. Do místnosti vstoupil záhadný maskovaný muž, v ruce třímal naostřený kunai. Dívka si přitiska dítě blíž k tělu.
"Co ještě chceš? Kyuubiho jsi získal!" Znovu se ozval ten nepříjemný smích.
"Ta liška už splnila svou roli v téhle hře. Žlutý blesk jí zabil. Je opravdu neskutečně silný, ale ani jeho síla nestačila k přežití." Tón hlasu se změnil, nepřipomínal už smích, ale spíš pohrdání.
"Byl tak naivní." Kushina nevěřila vlastním uším. Minato, její manžel, Narutův otec, byl mrtvý.
"Ne! Tak to nemůže být!" Po tvářích se jí znovu začaly koulet průzračné kapky.
"Ukončeme to!" Madara se rozběhl proti ležící dvojici. Nemohla se mu bránit. Zakryla svého syna pažemi a zavřela oči.
"Minato, proč jsi musel zemřít. Jdu za tebou. Nedokážu se mu sama ubránit." Muž pozvedl nůž.
Rána...

Nůž se zarýval do horkého masa, z pod kterého tryskaly potůčky krve. Chvíli vnímala pláč a všechnu tu bolest. Potom ale její tělo otupělo a zahalilo její smysly to konejšivé temnoty.

Hlasy. Ozývaly se všude kolem ní.
"To už jsem v nebi?" Začínala si znovu uvědomovat své tělo. Někdo jí cosi páčil z rukou, mokrých od tísíců dětských slz. Lehce nastevřela oči.
"Žiju?" Nedokázala tomu uvěřit.
"Naruto!" Prudce se posadila a ucítila bodavou bolest hned na několika místech svého těla. Nad ní se skláněli konožští medici. Pokoušeli se jí cosi dostat z rukou. Na prsou měla svého novorozeného syna. Necítila však jeho dech. Stočila svůj pohled dolů a konečně uviděla, proč se jí ho snažili sebrat. Z Narutových zad trčel zakrvácený nůž.
"Ne!" Kushina si něvěděla rady. Se slzami v očích se rozlížela po skleslých tvářích okolo stojících ninjů.
"Ne! On nemůže zemřít!"
"Je pozdě, Kushino-san." Zatmělo se jí před očima.
"Proč jsem místo něj nemohla jít raději já." Skonila hlavu, uvolnila pevné objetí. Nechala se ošetřit. Dva z mužů jí pomohli vstát, než však stačili udělat něco dalšího vytratila se pryč.
"Postarej se o něj, Minato..." Doběhla do vesnice, do jejich domu.
"Tady jsme teď mohli všichni společně žít. Nakonec mi zbyly jen vzpomínky. Tolik to bolí."