V jejích rukách [díl šestý]

Tiše do sebe nechala prosakovat mrazící nevědomost. Tma jí obepínala a jen slabý plamen louče z rohu pokoje, jí dával alespoň malou naději na to, aby mohla vyjít z toho temného začarovaného kruhu živá a zdravá. Některé věci, které se odehrály před několika pár minutami, ji opravdu vyvedly z míry. Nejen Sasukeho slova, ale i jeho skutky, doteky, polibky.
Lehce zatřásla s hlavou a promnula si čelo. Neměla čas na to, přemýšlet nad tím, proč se to všechno děje a už vůbec neměla čas na to, aby sebe sama litovala. Zvedla se tedy, svázala si vlasy do culíku a pomalu se vydala pryč z chmůrné místnosti do ohavné, smradlavé, zdánlivě nekonečně dlouhé chodby. Po každých šesti metrech byla na stěně umístěná louč, po každých dvanácti metrech ste mohli narazit na dveře, které byly vždy bez rozdílu stejné.. Tedy až na jedny, ze kterých teď vykukovala menší hlava s nádechem nebeské modře.
„Oj! Sakura-chan!“ promluvila obličejová část. Zbytek těla se taky nenechal zahanbit. Suigetsu nakonec ze dveří vylezl úplně celý a pravou rukou, zvednutou někam na úroveň brady naznačoval, aby šla Sakura za ním. „Tak co? Jak to dopadlo?“ zazubil se (dovolím si uporoznit, že doslova) a bez okolků zatáhnul Sakuru dovnitř, pak za sebou dveře neohrabaným pohybem zavřel.
„No?“ ozval se Juugo z druhé poloviny pokoje. Z úplně jiného pokoje, než na který byla Sakura zvyklá. Tenhle byl světlý, krásně barevný a dominovala mu velká červená pohovka přiražená k zadní stěně.
„Se smíšenými pocity vám oznamuji, že jsem něco jako člen týmu.“ pousmála se lehce.
„Yeaah!“ povyskočil Sui a rovnou se posadil na menší křeslo. „Takže, parťačko,“ na tom slově si dal hodně záležet. „- co kdyby sme to zapili?“ Obličej se mu rozzářil jako tisíce lampiónů letících směrem k nebi.
„Já ale nepiju-“
„Ale no tááák,“ přemlouval.
„Doopravdy si nedám.“ oponovala mu.
„Vždyť je to jen levné saké,“ pomohl Suigetsovi trochu Juugo. „- levné, hnusné, hořké, smrdí a neopíjí.“ ujistil růžovlásku a zvednul se z pohodlné postele. Stačilo mu jen pět kroků a otevření spodní skříňky, ze které pak vyndal vetší, zamatněnou lahev bez etikety.
„Vypadá to nebezpečně.“ konstatovala Sakura se smíchem. Suigetsu přivřel jedno oko a lahev si od Juuga převzal. Vytáhnul korkový uzávěr a jen opatrně přičichnul.
„Wuaach,“ nasadil naprosto abnormální výraz. „- nejen vypadá.“ Juugo vzal do rukou tři miniaturní skleničky a postavil je před Suigetsa, ten nalil po okraje. Pak si všichni stoupli, sklenky povznesli a s hlasitým: „Hodně štěstí.“ si spálili krk.
„Odporný.“ (Sakura)
„Nechutný.“ (Juugo)
„Fakt s**č*a.“ (Suigetsu)
„Opravdu,“ odkašlala si Sakura a rukou si přikryla ústa, přičemž tou druhou upustila skleničku na stůl. „- fuj..“ všichni se zasmáli.

Uběhlo pár dní, kdy se Konoha vyrovnávala s tím, že ztratila jednu z nich, a taky pár dní ve skrýši, kde docela spokojeně přežívalo pár ninjů.
„Pojď,“ promluvil k ní stroze a bez dalších slov odešel z místnosti.
„P-počkej, kam?“ reagovala na něj a vyhrabala se ze své postele, na které právě oddaně odpočívala. Třemi dlouhými kroky ho dohnala. „Kam jdeme?“ zopakovala svou otázku. Pozastavil se a mírně se k ní pootočil.
„Prozkoušet tě.“ levý koutek jeho úst se nepatrně vyšvihl výš než ten druhý. Pak se opět dal do svižnější chůze napříč temnými chodbami. Sakura jen sotva viděla přes jeho ramena, kam že to mají namířeno. Nakonec jí do očí zasáhlo prudké světlo. Octli se venku v zadní části úkrytu. Všude okolo byla jen a jen louka.
„Tím prozkoušet mě, si nemyslel bojovat, že ne?“ nahodila.
„Sem zvědavej jak tohle dopadne.“ zařebil se Suigetsu sedící na větvi vyššího stromu, co stál opodál, tak aby nebyl z místa, kde stála Sakura se Sasukem, vidět.
„To sme dva,“ uznal Juugo. „ - každopádně, tvrdej na ní nebude. Spíš bych řekl, že z ní bude chtít vymlátit všechny její techniky.“ usmál se a pozoroval jak Sasuke Sakuře podkopává nohy a v rychlosti světla jí okamžitě vráží pěst do břicha tak, že letí o pár metrů dál.
„Vůbec na ní nebude tvrdej, viď.“ zasmál se Suigetsu. Juugo jen protočil očima a dál sledoval zajímavý boj.
„Seš snad pořád stejná?“ křiknul po Sakuře Sasuke. „Tohle není hra. Buď bojuj, nebo umřeš.“ svoje slova stvrdil dalším šikovným, - velmi bolestným -, kopem do okolí břicha. Sakura se zhluboka nadechla a pomalu se vyškrábala na nohy. Setřela si potůček krve, co jí šimral pod rtem a usmála se.
„Takže ty mě chceš prozkoušet? Chceš mě vidět, jak bojuju?“ zdálo se, jakoby jí to nakoplo kupředu.
„Přesně tak.“ postavil se před ní a sklonil se až k jejím popraskaným ústům. „Chci vidět co všechno umíš.“
„Neumím nic.“ řekla zcela vážně a v pěsti sevřela jeho košili. „Teda,.. až na pár věcí.“ ušklíbla se a vši silou praštila s Uchihou o zem, zbyla z něj jen pára. „Nečekaně.“ vzdychla si růžovláska.
„Tvojí brutální sílu už znám, chci vidět víc.“
„Víc?“ trochu nepochopila.
„Chci vidět všechny tvoje schopnosti.“ opět se jí ukázal. „Nebo mi snad chceš tvrdit, že je všechno jen v tvých pěstech?“ nevěřil tomu a dělal dobře.
„Není, ale-“
„Ale?“
„Neumím to ovládat,“ přiznala se mu. Napřímil se a zahleděl se do jejích očí.
„Pomůžu ti s tím.“
„Jak?“
„To se ptáš Uchihy?“ Aktivoval Sharingan. „Zkus to,“ měl s ní trpělivost.
„Dobře,“ spíš si oddychla. Teď si absolutně nevěřila, tuto techniku použila jen jednou jedinkrát v bojí proti jednomu silnému ninjovi, ale spíš ublížila sama sobě, než jemu. Tsunade se tedy rozhodla, že Sakuře otevře brány do sebe poznání. Pokusila se jí alespoň stručně vysvětlit, čemu se při používání této techniky vyhnout, kdy ji používat, kdy ne a jak jí zrušit. Bohužel pro Sakuru, se technika nedala ovládat jen tak snadno, jak sama čekala, takže to nakonec, - ostatně jako vždy -, vzdala.
Spjala ruce k sobě a soustředila se na tok čakry. Měla zavřené oči a jen její vějířky řas slabě mihotaly. „Sakura Fubuki no Jutsu,“ vyslovila potichu, ani Sasuke, který od ní stál na tři metry, jí neslyšel. Nic se nestalo. Studený vítr jí lehce nadzvedl vlasy. „Sakura Fubuki no Jutsu!“ zopakovala s větším důrazem, začala se potit, ale opět se nic nestalo. Suigetsu s Juugem na ní koukali s velkým napětím. Zhluboka se nadechla a vydechla. „Sakura Fubuki no Jutsu!!“ doslova to zařvala a pevně tiskla dlaně k sobě. Zvednul se silný vítr a z jejích krásných rozevlátých vlasů, se začalo sypat statisíce růžových okvětních lístků sakury. Bylo to, jakoby se kolem ní vytvořil obří vír s nádechem slunečního západu. Sasuke o krok couvnul, viděl všechno, viděl to neskutečné množství čakry, která se kolem Sakury točila a točila jako drtící spoušť. Usmál se,.. ona se stále držela na nohou. Cítila jak se její srdce napíná víc než je zdrávo, cítila jak všechny její svaly tuhnou,.. vnímala techniku, která si s ní dělala co chtěla. „Nemůžu-“ byl to spíš takový skřek a vykašlala trochu krve. Sasuke zvážněl, přikrčil se a svým rychlým pohybem se dostal až k ní. Jeho ruka se rozzářila sytě rudou barvou. Silně ji udeřil do hrudníku a druhou dlaní jí přidržel za záda dokud neomdlela.
„Tak,“ odkašlal si a vzal Sakuru do náručí. „- to bysme měli.“ Zvedl hlavu směrem k vysokému stromu, kde vše pozorovali dva muži, jeho pohled byl něco jako vyzvání, aby slezli a přesně to taky udělali.
„Co to bylo?“ zeptal se spěšně Suigetsu.
„Skvělá technika, řekl bych, teda, až se jí naučí používat,“ dodal Juugo. Sasuke se pousmál a vydal se se Sakurou do krytu.
„Souhlasím,“ Sasukeho hlas zněl zcel vážně. „ - ale teď je to jedno.. Zřejmě nebude čas na to, aby pochopila základ svojí síly, musíme co nejrychleji pryč.“
„Cože?“ vyjel Suigetsu. „Proč? Vždyť si to s tím týpkem ze Suny vyřídil ne?“
„Heh,“ zasmál se Uchiha. „ - co mi je po Gaarovi, kde se sem chystá celá delegace z Konohy.“