O Shrekovi tak trochu jinak - kapitola první

V havních rolích:
Shrek jako Sasuke
Oslík jako Naruto
Lord Farquad jako Orochimaru
Kouzelné zrcadlo jako Kabuto
Perníček jako Anko
Princena Fiona jako Madara
Dračice jako Itachi

Varování: Tento příběh je fiktivní. Jakákoliv podobnost s čímkoli je čistě náhodná. Pozor, parodie!

Četba na vlastní nebezpečí!

Za sedmero horami, sedmero řekami a sedmero fanynkami žil byl mladý chlapec. No...chlapec... Byl to tak trochu zlobr. Jmenoval se Sasuke Uchiha a právě měl nějaké... zažívací potíže.
Aby zahnal všudypřítomnou nudu, pročítal si supertajné Uchihovské svitky.
„To sou kraviny...“ pronesl otráveně. Ozvalo se trhnutí, spláchnutí a poté zavrzání dveří, jak Uchiha vycházel z rodinné kadibudky. Protáhl se a po krátkém zaváhání zamířil na konožské trhy, s úmyslem koupit si něco k večeři. Jak se prodíral davem, zaslechl křik.
„Ne, zadržte, já nejsem Jinchuuriky...!"
„Dobrá, 30 yenů, odveďte to pryč... Další!"
„Sakuro, to přece nemůžeš udělat..." ozval se povědomý hlas.
„Mlč, troubo, potřebuju liposukci a to něco stojí." zahromovala křehká dívka.
„Tak copak to tu máme..." nadzvedl obočí Kakuzu.
„Prosím, přivedla jsem Kyuubi no Jinchuuriky." zamrkala Sakura.
„Takže devítiocasá liška, jo? Hmmm, ale jen za 25 yenů a pokud má opravdu sílu."
„Tak se předveď, chlapečku." zavrčela. Naruto nasadil moderní techniku. Nehnul ani brvou.
Sakura znejistěla. „Asi se trošičku stydí, obyčejně se pořád vytahuje jakou má sílu." zasmála se
nervózně a vrhla na Naruta supervýhružný pohled, který obyčejně znamenal, že bude bez večeře.
„To by stačilo," zazíval Kakuzu. „...vyhoďte je..."
„Ne, počkejte,-" Ale to už milou Sakuru chytly dva páry rukou a táhly ji pryč.
„Hej, pitomče, už se to nese..." přihnal se z nenadání Hidan s kávou v ruce.
Jenomže nepočítal se vzpínající se Sakurou, zakopl a vychrstl obsah kelímku Kakuzovi přímo mezi...oči. Politý zařval a začal mumlat nečo o krysím pozadí a Hidanově obličeji.
Té chvíle Naruto využil, utrhl se Sakuře ze řetězu a hnal se davem, jako by mu za patami hořelo.
Právě když se ohlížel, jestli ho nepronásledují, plnou rychlostí vrazil do mladého Uchihy, který se sledováním té komedie náramně bavil. Oba se svalili na jednu hromadu a své překvapení vyjadřovali každý svým vlastním způsobem. Naruto, stále ještě vyděšený z událostí předchozích sekund, řval na celé kolo: „Obluda, obluda!!!"
Sasuke vybral ze svého slovníku několik nelichotivých slov a snažil se ze sebe Naruta shodit.
„Chyťte je!" zaječel Kakuzu v hrůze, že přijde o kšeft.
Chlapci se ani nestačili oprášit a už se po nich hnala polovina Akatsuki.
„Dělej," postrčil Uzumaki upravujícího se Sasukeho a běželi, co jim síly stačily.
Teprve až si byli jisti, že je nikdo nepronásleduje, zastavili a zjistili, že stojí před mohutnou budovou.
„Páni," vydechl Naruto. „Kdo může bydlet na tak hrozným místě?"
„Já." pravil poněkud uraženě Sasuke. „Tohle je můj...příbytek."
„Tý jo," hvízdl obdivně Uzumaki. „Pěkně sis to tady zařídil. Líbi se mi ta šibenice. Je to moc nóbl šibenice."
„Jo, " přitakal Sasuke. „Tu mám pro svého bratra... Doufám, že se mu bude líbit." dodal zasněně.
„A co tady vlastně chceš?" zamračil se po chvíli Uchiha.
„No...Já..." zamyslel se Naruto.
„Chtěl bych být víc, než přítel tvůj," ozvalo se. Sasuke zbledl. „...dej si říct a chvíli stůj.
Kamarád mi schází čím dál víc..." zpíval z plna hrdla Naruto. „Víc, než táta..."
„Přestaň zpívat!!!" zavyl Sasuke zoufale. „Není divu, že nemáš žádné kamarády!"
„Ach," povzdechl si Uzumaki. „Ty jsi tak krutě upřímný!" pravil dojatě a zamáčkl slzičku.
„Řekni mi jednu věc." vyzval Naruta. „Co tady ještě děláš?"
„Vždyť víš, chci zůstat s tebou." zazubil se Naruto. „Nemám kam jít..." dodal sklesle, protože si vzpoměl, jak se ho Sakura-chan pokusila prodat na trhu. Sasuke obrátil oči v sloup.
„M-můžu tu zůstat?" zeptal se s nadějí v hlase Uzumaki. Jako odpovědi se mu dostalo otrávené zabručení.
„Můžu tu s tebou zůstat? Prosím..." zamrkal psíma očima.
„No tak jó no... Ale jenom na jednu noc."
Naruto propukl v hlasitý jásot. „...budeme si vyprávět veselé historky..." křičel až si málem vyřval hlasivky. Vběhl do rodinného sídla Uchihů a skočil do pohodlného křesla v obývacím pokoji. Ani si nezul boty. „...a ráno ti udělám ramen." dodal vesele.
Sasuke si znechuceně odfrknul. „Ty," ukázal prstem na Naruta. „...budeš spát venku."
„Tak jo, fajn..." svěsil Naruto ramena. „Stejně jsem se chtěl koukat na hvězdy..." řekl a odšoural se z pokoje.
„Blbec..." zamumlal Sasuke, natáhl se pro další supertajné Uchihovské svitky a ztěžka dosednul do křesla.

„Jen počkej Itachi, dostanu tě..." mumlal ve spánku Sasuke. Pomalu otevřel oči.
„Seš v pohodě?"
„UUUUUAAAAAAAAAAAAA!!!!!!" zařval Uchiha vyděšeně. Sotva pár centimetrů od jeho obličeje visela Narutova hlava.
„Ty idiote!" zaječel na Uzumakiho.
„Co je?" pokrčil nechápavě rameny. „Jenom trénuju, jako každý ráno. A ty sis něco mumlal ve spánku, zajímalo mě o čem to kecáš."
„Tohle už nedělej! Málem mě z tebe trefila mrtvice!!" soptil Sasuke, bílý jako stěna.
„Jdu pryč," houkl na Naruta. „A ty koukej zmizet, nerad bych to tu pak našel v troskách." Na to si Uchiha sbalil několik svitků, kunaiů a něco malého k jídlu.
„Počkej, jdu s tebou. Už mě tahle vesnice nebaví."
„Tak na to zapomeň." usadil ho Sasuke.
„No tak, nenech se prosit," škemral Naruto. "Budu jako myška." sliboval.
„Jak mám zabít svého bratra, když se ani nedokážu zbavit takového břídila?" pomyslel si Sasuke naštvaně.
„A kam to vlastně jdeme?" zeptal se asi po hodině Naruto.
„Jdeme za Lordem Orochimaru." ušklíbl se Uchiha. "Jestli máš strach, vrať se."
„Ne, to je dobrý... Nebojím se hadů." ohradil se Naruto. "A proč tam jdeme?"
Sasuke si povzdechl. „Abych se stal silnějším. To je snad jasný, ne?"
„Aha..." pokýval Naruto hlavou. Nechápal sice souvislost mezi Orochimaru a silou (Vždyť je to jen had!), ale když tam Sasuke chce jít, půjde s ním. Stejně nemá co na práci.
„Cestou toulavou... Zpívej taky Sasuke! Cestou toulavou..."
„Neříkal jsi, že budeš zticha?!" svraštil obočí Uchiha.
„Můžu si hvízdat?" zeptal se s nadějí v hlase Naruto.
„Ne."
„A broukat?"
„Dobře... broukej si...."
„Tu-tutu-tu-tu! Jááá s písničkou jdu ja-ko ptá-ček..."

Mezitím, v Otogakure no sato...
„Tak mluv!"
„Jenom ztrácíš čas," ušklíbla se perníková Anko.
„Dobrá, jak je libo... Přineste mléko!" tleskl rukama Lord Orochimaru.
„Ne, ne.." snažila se Anko vymanit z Orochimarova sevření. Ale to už měla hlavu ponořenou ve vědru s mlékem.
Po chvíli její hlavu orochimaru pustil a ona se s kuckáním a nadávkami vynořila.
„Ty jeden hnusnej, slizkej..." začala.
„Tak tobě to nebylo málo?" zachetal se Orochimaru. Už už se natahoval pro její hlavu.
„Ne, zadrž! Rozmažeš mi řasenku!"
„Dobrá, tak kdo je ukrývá?"
„Tak jo. Řeknu ti to." pravila roztřeseným hlasem Anko. "Každý den přilétá až k nám..."
„Včelka Mája?" vyhrkl Orochimaru dychtivě.
„Včelka Mája!"
„Včelka Mája... Máme jí co závidět?"
„Jo... Výšku, z které vidí svět..." přitakala Anko.
„Mája?" zeptal se pochybovačně.
„Mája!! Včelka Mája!!!!"
„Ta malá uličnice Včelka Mája..." povzdychl si Orochimaru.
V té chvíli se rozrazily dveře.
„Můj pane, našli jsme ho!"
„Našli, moji rádcové? Sem s ním!" rozzářil se Lord Orochimaru.
Po schodech snesli něco velkého a nejspíš i velice těžkého. Lord Orochimaru se tetelil blahem. Zrcadlo postavili přímo před něj a dramaticky z něj strhli plachtu. V Zrcadle se z nenadání objevil obraz muže.
„Kouzelné zrcadlo," pravil obřadně Orochimaru.
„Vůbec nic mu neříkej!!" zaječela Anko, ale to už ji na hlavu narazili odpadkový koš a strčili ji do nejbližší skříně.
„Řekni mi zrcadlo úžasné, není mé království překrásné?" pravil Lord Orochimaru.
„Ani ne, protože nejsi král." pokrčil muž v zrcadle rameny. Orochimaru si odkašlal a luskl prsty. Jeden ze sluhů okamžitě vytáhl z kapsy malé zrdcádko a dobře mířenou ranou ho vysklil.
„Ale co není, může být," dodal honem muž. „Stačí si přeci vzít princeznu." Orochimaru se zatvářil poněkud kysele.
„Nebo prince..." pokračoval muž v zrdcadle. „Jo, jen tak mimochodem, jmenuju se Kabuto." mrkl na Orochimaru muž.
„Klidně se posaď můj pane, protože právě teď začíná rande! Sleduj pozorně... A tadyyyy, je máme!!" zvolal Kabuto.
„Chlapec číslo jedna je odmala psychicky zneužíván. Vyniká v taijutsu a vlastní jednu ze tří očních technik. Přivítejte Hyuugu Nejiho!!" křikl Kabuto a v tu chvíli se v zrdcadle objevil obraz mladého chlapce. Ozval se ohromující potlesk.
„Chlapec číslo dvě pochází z kouzelné země. A i když žije s pěti muži, je v čele organizace zvané Akatsuki. Jeho oční technikou je rinnegan. Prosím potlesk pro Nagata!!" Znovu ohromující potlesk a dokonce se několikrát ozvalo i zahvízdání.
„Chlapec číslo tři je střežen na hradě, který obtéká žhavá láva. Ale zachovej chladnou hlavu!
Má rád pinacoladu s kapkami deště míchanou a jeho kekkei genkai je Sharingan! Je to Uchiha Madara!"
„Tak který to bude? Chlapec číslo jedna? Chlapec číslo dvě? Nebo chlapec číslo tři?" řekl Kabuto.
„Jedna... Dva... Tři... Dva..." mumlal bezradně Orochimaru.
„Vyber si trojku, můj pane!" vykřikl kdosi z davu.
„Dobrá... Chci trojku!" řekl rozhodně Orochimaru.
„Lorde Orochimaru, ráčil sis vybrat Uchihu Madaru!" zaječel Kabuto tak, aby ho slyšela celá místnost.
„Uchiha Madara..." usmál se chlípně Orochimaru. „Je dokonalý..." povzdychl si s tlukoucím srdcem.
„Ještě jedna věc, můj pane, každou noc se mění-"
„Kapitáne, připravte muže-" začal Lord Orochimaru udílet rozkazy.
„Ano, ale po setmění,-"
„Ticho!" zavelel Orochimaru. „Pobavíme se turnajem." řekl a nepěkně se usmál.

„Ty, Sasuke, seš si jistej, že jdeme správně?" zeptal se s pochybami ve hlase Naruto, když se prodírali slunečnicovým polem.
„Vím naprosto přesně, kde teď jsme." řekl Sasuke poněkud arogantním tónem.
Po chvíli došli až na kraj pole a naskytl se jim pohled na obrovskou věž, uprostřed malého, ponurého města.
„Jsme tu." oznámil suše Uchiha.
„Toho bych si nevšiml," odpověděl Naruto kousavě. Přímo před nimi visela cedule nemalých rozměrů. Stálo tam: „Vítejte v Otogakure no sato.“ Nápis zdobilo několik not a v pravém dolním rohu byl vyobrazen nebezpečně vypadající had. Prošli okolo cedule a vydali se k městské bráně. Když byli pár metrů od brány, přes cestu jim přeběhl nejspíše manželský pár.
„Dělej miláčku, jdeme pozdě!"
„Už běžím, drahý!"
Sasuke s Narutem si pro jistotu jen vyměnili nechápavé pohledy a pokračovali v cestě. Slyšeli kdesi před sebou famfáry. Raději zrychlili krok, ale narazili na uvaděče.
„Vaše lístky, pánové." vyzval je chlápek s maskou.
„Jsem Uchiha Sasuke." zavrčel. „Nepotřebuju lístky!" Chlápek jen vytřeštil oči a s pláčem utekl.
„Na co čekáš, jdeme." houkl na Naruta. Ten chudák ani nevěděl, co se vlastně stalo a tak jen stál jako solný sloup a zíral. Prošli branou a ocitli se na jakémsi nádvoří, možná malém náměstí. Uprostřed prostranství stálo něco jako trafika. Na boku to mělo provaz a Naruta nenapadlo nic lepšího, než za něj zatáhnout. Ozvalo se tiché tikání. Naruto začal řvát a běhat okolo jako šílenec se slovy "je tam bomba, je tam bomba!!!".
Sasuke jenom vrtěl hlavou, jak s sebou mohl vzít takového idiota. K tikání se přidala melodie a najednou se začala budka otevírat. Ukázalo se že vevnitř není bomba, ale dřevění panáčci. Ti se přidali k melodii a začali zpívat:

„Vítá vás Oto, krásné to město,
platí tu zákony "poslouchej turisto!",
nešlapej za čáru, vyhneš se maléru,
Oto to je príma plác.
Kdo se tváří kysele, ten ať jde to prde- háje.
Oto je, Oto je, Oto to je príma plááác!"

Blik! Třísk! To se zavřely okenice budky a přístroj je ještě na památku vyfotil. Naruto se Sasukem ještě několik minut poté stáli na tom náměstí, celí zkoprnělí nad tím... skvělým zážitkem.V tom se opět ozvala famfára a Sasuke se s trhnutím probral.
„Jdeme." prohlásil, čapnul Naruta a namířili si to k další bráně.
„Lide z Otogakure no sato, tito chrabří bojovníci se utkají v turnaji.
Vítěz bude mít tu čest zachránit Uchihu Madaru ze zámku, který obtéká žhavá láva a uvnitř sídlí strašný drak! Pokud vítěz neuspěje, je na řadě další finalista, a tak dále, a tak dále... Někteří možná zemřou, já však tuto oběť hodlám podstoupit. Nechť tedy turnaj započne!" zakončil svou úchvatnou řeč Lord Orochimaru. Právě v tu chvíli vstoupili do arény Sasuke s Narutem.
Orochimaru vytřeštil oči: „Oh! Jak nechutné!"
„To od vás není hezké," pravil Sasuke. „Je to jenom Naruto."
„Rytíři, změna plánu. Kdo zabije zlobra Sasukeho, je vítěz!" zavelel Orochimaru. Půl tuctu rytířů v aréně Naruta se Sasukem obklíčilo a vytáhlo na ně kopí.
„Co budeme dělat?" zašeptal vyděšený Naruto směrem k Sasukemu.
„Jsme ninjové, takže vyhrajem." odpověděl Sasuke sebevědomě. Naruto přikývl.
„Kage bushin no jutsu!" zařval a v tu ránu se zbytek arény zaplnil Narutovými klony. Zatímco si Sasuke upravoval svůj už beztak dokonalý cool účes, Narutovy klony si hromadně prokřupali prsty, takže to znělo jako výstřel z pušky.
Na smrt vyděšení rytíři se dali na bezhlavý útěk. Nakonec v aréně zůstal jen jeden odvážlivec.
Sasuke k němu nenápadně přistoupil a zezadu mu tiše pověděl: "Baf."
Rytíř zařval, jako když ho na nože berou a vzal nohy na ramena. Dav nahoře na tribunách nadšeně tleskal a Orochimaru se tvářil, jako by právě zpolkl prášek na praní.
„Lide Otogakure no sato!" zahřímal. „Představuji vám vítěze turnaje!" Ozval se další ohlušující potlesk. Naruto se tvářil nechápavě. Sasuke v obličeji nepohnul jediným svalem.
„Máte tu čest - ne, výsadu zachránit Uchihu Madaru ze spáru hrozného draka!"

„Moment, počkejte chvíli!" křikl Sasuke směrem k Orochimaru. „Nejsme tu kvůli nějaké praštěné záchranné výpravě." zamračil se Sasuke.
„Jo, to teda nejsme!" přidal se patolízalsky Naruto. Sasuke znovu protočil oči v sloup a pokračoval.
„Přišel jsem kvůli něčemu jinému. Chci si vypůjčit tvou sílu, abych se mohl pomstít svému bratrovi." pronesl chladně. Orochimarovo obočí vylétlo do nebeských výšin.
„Tak sílu bys rád, chlapče?" zpozorněl Lord.
„Přesně tak," přitakal mladý Uchiha.
“Dobrá, půjčím ti svou sílu." pravil Orochimaru. „Ale pod jednou podmínkou."
„Jakou?" vyzvídal Naruto. Sasuke dělal, jakože Naruta vůbec, ale vůbec nezná.
„Je to prosté." usmál se Orochimaru. To obvykle nedělal, takže to nevěstilo nic dobrého.
„Zachraňte mého nastávajícího, Uchihu Madaru." sdělil chlapcům a zamnul si ruce, jak se mu to dneska všechno daří.
„Naoplátku vám půjčím svou sílu na dobu neurčitou."
„To bych bral." souhlasil Sasuke. „Ale jakou mám záruku, že splníš svou část dohody?" zeptal se podezřívavě Lorda Orochimaru.
„No," podrbal se Orochimaru na hlavě. Bylo jasné, že přemýšlí na plné obrátky. "Je tu jedna možnost." pravil nakonec.
„Polovinu síly ti půjčím už teď."
„Fajn, to beru." přikývl Sasuke. Orochimaru vytáhl odněkud ze záhybů svého pláště svitek a hodil ho Sasukemu. Na to se uchiha otočil k Lordovi zády a odešel. Když si po pár minutách Naruto uvědomil, že tu Sasuke není, propadl panice, vytvořil na 2000 klonů a spolu s nimi se rozběhl po celé vesnici, skákal po střechách a sborově řval: „Sasuke, Sasuke!!! Hvězdičko, vrať se!"
Když vylezl na nejvyšší věž v celém městě, konečně ho spatřil. Sasuke se právě nořil do slunečnicového pole. Naruto odvolal klony a tryskem se rozeběhl za Uchihou. Když ho konečně dohnal, byli už pěkný kus za městem.
„Takže my máme zachránit Uchihu Madaru a utkat se z hrozným drakem?" řekl Naruto, když konečně popadl dech. Sasuke jen přikývl.
„A to nemáš ani trošku strach?" zeptal se, právě když procházeli cibulovým polem.
„Ne." odvětil Sasuke rázně.
„Ani trošičku?" vykulil Naruto oči.
„Jsem Uchiha Sasuke!" pravil hrdě zlobr.
„No a?" nechápal Naruto.
„Uchihové nikdy nemají strach!" poučil Naruta Sasuke s hrdě vypnutou hrudí. Naruto stále nechápal.
„Koukni," snažil se mu to Sasuke osvětlit.
„Zlobři a zvláště pak Uchihové," začal Sasuke. „...jsou jako cibule."
„Smrděj?" otázal se Uzumaki.
„Ne!"
„Rozbrečej tě?"
„NE!"
„Ahá, když je necháš nějakou dobu na slunci, tak zhnědnou." nechal se slyšet Naruto.
„NE!!!!" zařval Sasuke. „Vrstvy!" zavyl. „Cibule mají vrstvy!" řekl a jednu utrhl.
„Uchihové mají vrstvy, cibule mají vrstvy." kabonil se Sasuke.
„Chápeš?! Jsme jako cibule a tečka!!" křikl vztekle a cibuli zahodil. „NASHLEDANOU! Těšilo mě." Naruto se zamyslel.
„Počkej, dorty mají taky vrstvy! Lidi mají rádi dorty." konečně pochopil Naruto.
Proto se na Sasuke všechny holky tak dívají! Vidí v něm dort! Takže Sakura má ráda dorty!
„Sasuke, Sakura má ráda dorty!" zakrákal Naruto nadšeně.
„Je mi jedno, kdo co má rád." zahučel Sasuke otráveně. „Uchihové nejsou jako dorty!"
„A víš co ještě mají lidi rádi? Ramen!" poskakoval Naruto okolo. „Neznám nikoho, kdo nemá rád Ramen!" V té chvíli měl Sasuke toho otravy až po krk a tak se rozhodl, že ho bude raději ignorovat a vydal se na cestu bez něj. Ale Naruto byl živel a tak než bys řekl švec, měl ho Sasuke v patách.
„Nemáš kapesník?" zajímal se Naruto. „Jakmile řeknu slovo "Ramen", začnou se mi sbíhat sliny..."