Problém z Listové 5

Seznámení

„Keci!“ vykřikla Chaoi. „Shikamaru byl otcův nejlepší přítel a Shikamaru, jeho syn můj nejlepší přítel. Jak je to možné!? Teď chci slyšet PRAVDU!“ poslední slovo vyhrkla, až jí hlas přeskočil o půl tónu výš.
Mladík se na ní odevzdaně podíval a nepatrně pokrčil rameny.
„Skutečně se tak jmenuju, proč mi nevěříš?“ zeptal se s ledovým klidem.
„Protože ty nevypadáš jako ten, do kterého jsem se zamilovala.“ Poslední slovo zašeptala tak potichu, že chlapec musel napnout uši, aby to slyšel.
Tak takhle je to, pomyslel si. Takže tys mě milovala a já, já tě zradil. Ale co, teď už s tím nic nenadělám. Musím jednat, dřív, než tu umřu!
Chaoi sklopila oči a jen příležitostně pokoukla, co to ten parchant vymýšlí. Vzal svou deku – a její samozřejmě taky – a roztrhal je na zhruba stejné kusy. Stranou si neval jeden větší, který si schoval pod tílko. Pak přišel k ní a jen jí tiše pošeptal do ucha: „Promiň.“
Dívčiny zorničky se zúžili. Skelný výraz v jejích očích naznačoval, jak veliká ji byla uštědřena rána, když ji ten bezcitný spolubydlící praštil. Padla na kolena a zvolna zavírala víčka. Jako by vážila tunu, pomyslela si, když je chtěla udržet otevřená.
Dál už jen tma.
Sesunula se k zemi a ze rtu ji ukapávala krev, která se mísila se všudypřítomným prachem.
„Teď ještě tohle…“ povzdechl a prudce zabušil na dveře. Malé okýnko se otevřelo a hlídač jím nakoukl. Ze svého zorného úhlu nemohl vidět provaz schovaný za rohem. Jediné co spatřil, byla mladíkova tvář a bezvládné tělo uprostřed místnosti.
Klíče zarachotily v zámku a dveře se rozlétly. Strážný vběhl dovnitř, ale to už byl vězeň připravený s větším kusem hrubého plátna, strhl hlídače k zemi a omotal mu látku kolem hlavy. Utáhnul ji na zátylku a pod bradou, takže byla jistota, že strážný nic neuvidí. Vzal provaz a svázal mu ruce i nohy k sobě za zády, aby omezil pohyb. Uchopil dívčino tělo a posadil ji na malou židličku a hlídačova stolku. Vrátil se ke dveřím, zavřel je a zamkl. S uspokojením zjistil, že celá akce netrvala ani minutu a že při tom nenadělal ani zbytečně moc hluku.
Otočil se a podíval se do jednoho z četných tmavých koutů na chodbě.
„Jsi připraven.“ Sdělila mu postava, skrývající se v tmavém stínu zákoutí.