Jeden večer

Měl to pro ni být ten nejšťastnější večer. Jenže nebyl její zásnuby se proměnily v tragédii. Její snoubenec se změnil na tyrana a despotu! V sále kde se musela před rodiči, snoubencem a hosty tvářit šťastně, ale uvnitř ní to vřelo a křičelo. Chci volnost!
To nešlo. Byla z lepší společnosti. Proto také měla na sobě luxusní kimono až ze Země hedvábí.
Nenáviděla tuhle úzkoprsou společnost. Jejich řeči a chování toužila na jeden večer zapomenout na etiketu a být jako obyčejná žena.
„Vidíte jak je krásná?“ chlubil se svojí snoubenkou jakoby to byla jen chovná klisna. On tak viděl ženy jako klisny, které je potřeba zkrotit.
„Ano máte pravdu, Tadayoshi-kun, nemohl jste dopadnout lépe.“ Souhlasila jeho sousedka, která také vlastnila řadu přepychových domů, dokonce jednu okiyu. (Dům, pro Geyshi - pozn. autorky)
„Také si říkám a to vše díky našim hostitelům.“ Řekl nahlas a tím i připil jejím rodičům, kteří zářily pýchou, že zajistili dceři, tak výhodný sňatek.
Hinata se musela držet, aby se zdržela všech štiplavých, ironických poznámek.
„Ano jsem ráda, že budu mít tak skvělého manžela.“ Řekla, ale jinak si myslela pravý opak: Nejradši bych ho zabila!
To ovšem netušila, že dnes večer se jí život změní navždy!

Jedna postava zde měla úkol. Zabít jistého Tadayoshiho za jeho zločiny, byl to nájemný vrah. Sice se na venek choval jako gentleman v hloubi srdce to byl ďábelský člověk.
Musel se dokonale včlenit do davu, který od malička nesnášel možná proto odešel do školy pro elitní shinobi. Proto předstíral jakoby se v tom pohyboval celý život, což byla částečně pravda. Také se tak pro tento večer oblékl. Vzal si na sebe západní styl. Oblek v tmavě modré barvě, bílou halenku a k tomu decentní červenou kravatu. Vlasy měl v culíku a jako obvykle mu ofina spadala po pěšince do obličeje. Na tváři měl dvě výrazné rýhy. Všichni odhadovali, že to má z nedostatku spánku.
„Kdo je to?“ začalo se šeptat.
„Nevím, ale vůbec nedokážu určit ke které rodině patří.“ „Asi nějaký potomek, který se teprve začleňuje.“ A tak to pokračovalo dokud ho nezastavil Hiashi.
„Kdo jsi?“ zajímal se.
„Kdo jsem? Jsem nejstarší syn vašeho známého. Mé jméno je Uchiha Itachi. Přišel jsem popřát vaší dceři vše nejlepší do nového života a jestli mi snoubenec dovolí, tak jeden tanec.“ Řekl na úvod.
Hinata zčervenala jako rajče. Ani, když ji Naruto v dětství letmo políbil se tak nečervenala. Jenže její dětská láska si vzala někoho jiného. Sice jí to bolelo, ale při pohledu na něj doslova ztrácela dech.
„Jistě, jeden tanec vám mohu dovolit.“ Znělo to přátelsky, ale měl chuť ho zabít.
„Hinata-sama, smím prosit?“ provedl úklonu.
„Velice ráda.“ Hinata byla celá nervózní, ale jakmile se ocitla v jeho náručí okamžitě zapomněla na okolní svět. Vnímala jen Itachiho vůni, svaly, které se napínaly pod košilí. Kde se jí dotýkal, tak cítila proud žhavé energie a podivného chvění v žaludku. Vzhlédla do jeho očí a byla ztracena. Vpila se do nich, valčík vůbec nevnímala. Pouze jeho.
Nemůžu uvěřit, že si bere takového zločince! Zuřil v duchu. I když to byla přítelkyně jeho kamaráda, tak si nemohl pomoci. Dlouhé tmavofialové vlasy měla upraveny do složitého a umně vyčesaného drdolu. Pár pramínků ji volně viselo.
Oči, které byly světlé se jí podivně leskly. Celkově působila křehkým dojmem, ale i muž by se o ni mohl opřít.
„Jste krásná.“ Vylétlo z něj.
„Vy také,“ špitla.
„Ale, muži nejsou krásní. Jsou pouze sluhové, aby sloužili ženám a nic jim nechybělo.“
„To je možná pravda, ale podle mého snoubence jsme my ženy jen chovné klisny bez rozumu.“ Nevěděla proč se svěřuje naprosto cizímu člověku.
„Tak to ovšem je pěkný ťulpas.“ Řekl Itachi, tak vážným hlasem, že se Hinata neudržela a rozesmála se. Její smích ovšem přilákal nežádoucí pohledy.
Její smích mu zněl jako rajská hudba.
„Vy asi svého snoubence moc ráda nemáte, což?“ náhle mu to nedalo a musel zjistit všechno o dívce, která se mu začala nebezpečně líbit.
„Ne, přímo ho nenávidím nejradši bych byla mrtvá než se za takového tyrana provdat!“ musela to někomu říct a proč ne, neznámému, kterého už asi neuvidí?
Itachi začal pociťovat vztek, že tak krásná a nevinná dívka a ten netvor! To nesmím dopustit! Blesklo mu hlavou.
„Kdy nastane váš svatební den?“ zajímal se.
„Za týden.“ Oznámila mu. Ovšem než se mohli dál pobavit, tak valčík už skončil. Během toho tance ji Itachi zkušeně vedl. Skoro se zdálo, že netančí, ale vznáší.

Blížila se půlnoc a on musel za dvě hodiny podat hlášení.
Měl zhruba dvě hodiny na to, aby zjistil co nejvíc informací.
Proto zašel nenápadně za Hinatou, když odešla na balkón.
„Zdravím.“
„To jsem se lekla.“ Ovšem pravda byla jiná chtěla, aby přišel.
„Promiňte.“ Omluvil se, ale Hinata jen mávla rukou.
„Povězte mi, co tady děláte?“ Itachi jen zavrtěl hlavou.
„O tom nemůžu mluvit.“ Odmítl.
„Ale tak jen náznak.“ Prosila Hinata. Místo toho udělal něco zcela jiného. Políbil ji. Doslova se na ni vrhl. Hinata byla zpočátku překvapena, ale rychle se z toho vzpamatovala už mu oplácela polibky, jakoby objevila vodu po několika týdnech žízně.
„Toužím po tobě.“ Vyhrkl ze sebe Itachi.
„I já, ale náš vztah není možný, možná po svatbě, kdy už budu…“
„Prosím, mlč, když si představím jak tě ohmatává těma prackama, tak mě popadne zuřivost. A to tě znám pár hodin, je to šílené!“
„Já vím, ale i k tobě začínám něco cítit.“
„Mohl by jste mi laskavě vrátit moji ženu?“ ozvalo se za Itachiho zády. Oba dva nepatrně ztuhli.
„Ale jistě,“ řekl zdvořile, ale v duchu: Tvoje nikdy nebude!

Půl druhé ráno

„Je mi líto, ale budu muset jít.“ Rozloučil se s hostitelkou a hostitelem.
Nakonec se v rychlosti rozloučil i s Hinatou. Nenápadně ji podstrčil lístek. Kde stálo:

Vnitřně souhlasila, ale přečetla si ho až byla ve svém pokoji sama.
Ovšem nastala komplikace. Tadayoshi rozhodl, že zítřek stráví spolu. Neměla na vybranou.

Itachi byl zklamán, že nedošla. Cítil se zrazený. Že by to hrála? Dumal. Ne, ona taková není.
Pak mu došel lístek, kde se omlouvala a dala mu informace, kde se večer bude nacházet.
Šel tam a konečně zjistil od jeho sluhy, co potřeboval vědět.
Měl u sebe smrtelnou látku, kderá se po jakémkoli kontaktu s pokožkou dostane do organismu je oběť mrtvá do minuty.
Použil ji na jeho kabát, bude to vypadat jako nehoda.
Plán se mu zdařil, ale z tohoto činu obvinili Hinatu. Jako jeho snoubenku.
Itachi tomu musel zabránit. Přiznal kapitánovi policie o svém úkolu a i když se zdráhal tomu uvěřit musel.
Hinata byla volná.