Dívka z čajové konvice ep. 1 Setkání

Sai běžel lesem směrem ke Konoze. Přeskakoval z větve na větev a snažil se co nejrychleji dosáhnout svého cíle. Už se nemohl dočkat. Dvacet let byl on a jeho přátelé pryč. Dvacet let konohu neviděli... Už mu bylo třicetšest, ale stále neměl žádné děti, manželku... Dokonce ani přítelkyni. Celý jeho život byl jedna dlouhá mise. Ale dnes... Ještě dnes uvidí své přátele. Už se nemohl dočkat. Byl zvědavý, jak se mají, kde všude byli, jestli už mají děti... Na tenhle den se těšil dlouho. A byl si jist tím, že se nic nezkazí.

Sakura dokreslila svou tužkou na oči poslední linku pod svým okem. Zamrkala a prohlédla se v zrcadle. Ještě si rukou trochu prohrábla vlasy. Dnes a ani jindy už sice neuvidí svou velkou celoživotní lásku, Sasukeho, ale přesto chtěla vypadat dobře. Ještě si natáhla rukavice. Na chvíli se ztratila ve svých vpomínkách. Přesně tyhle měla na Sasukeho pohřbu. Povzdechla si a zvedla se ze židle, na které až doteď seděla. Byla unavená, už několik nocí nespala. Už několik let pomáhala Hokagemu s administrativou,a vlastně skoro se vším, a od té doby pořádně nespala. Tak jako tak, její práce jí stále bavila a dokázala potlačit vzpomínky na minulost. To jediné teď bylo pro Sakuru důležité.

Naruto si prohrábl vlasy. Zavolal nahoru do patra na Hinatu, aby si pohnula. Jejich děti hlídal Kakashi. Byl sice hokage, ale souhlasil s tím, že je bude hlídat. Přeci jen, tohle měl být výjimečný večer. Byl už přede dveřmi, když jeho manželka konečně přišla. Chytila ho za ruku a vyrazili, plní zvědavosti. Kráčeli ulicemi blíž a blíž k místu setkání.

Kiba se porozhlédl. Ještě před dvaceti lety by Akamaru hlasitě zaštěkal, ale teď už nebyl ono rozverné štěně. Ne, teď už to byl dospělý pes, který se nenechal jen tak něčím vynést z rovnováhy. Kiba se pousmál a zatočil za roh. Věděl, že tam už na něj budou čekat jeho přátelé. Těšil se? Možná ano. Nevěděl. Nelze vědět po tak dlouhém čase, kdy nemáte kontakt na kohokoli...

Před čajovnu doskočil ninja. Měl na sobě tradiční oblek jounninů z listové. Zelená vesta, čelenka, tmavé kalhoty. Hnědé vlasy měl svázané do culíku a v pravém uchu tři náušnice. Obezřetně se rohlédl kolem a zastrčil ruce do kapes.
„Jsem tu první,“ poznamenal sám pro sebe. „To je otrava...“ zamumlal a opřel se o zeď vedle vchodu do čajovny. Po chvíli se zpoza rohu vynořil muž s krátkými hnědými vlasy a úzkými zorničkami. Chvíli po něm zpoza rohu vyšel pes, který už vypadal staře.
„Kibo?“ otázal se první a povytáhl obočí.
„Shikamaru! Jsi to ty?! Málem jsem tě nepoznal, kámo,“ zahlaholil bodře Inuzuka a poplácal svého kamaráda po rameni.
„Není divu, vždycky jsi byl strašný tupec,“ ozval se vysoký hlas. Muži otočili hlavy směrem k parku, který byl naproti čajovně. Z prodlužujících se stínů vystoupila blondýnka s dlouhými a na některých místech prošedivělými vlasy. Mrkla svým modrým okem na oba ninji. Druhé oko jí zakrývala páska, zpod které vyčuhovala jizva táhnoucí se až do úrovně rtů. Kiba ohromeně otevřel pusu, ale hned ji zase zavřel, když spatřil popáleninu na ženině ruce a uvědomil si, čím vším musela projít.
„Ahoj Ino,“ pozdravil ji přátelsky Shikamaru. „Rád tě zase vidím.“

Všichni seděli okolo nízkého stolku na polštářcích. Kiba a Shikamaru si s Ino sedli k oknu a Hinata s Narutem naproti nim. Vedle Hinaty se ještě posadila TenTen, která se mračila vždy, když pohlédla na Nejiho. Ke zbývajícím stranám stolu se sesedli Sai, který přišel pozdě, Shino a Chouji. Naproti nim zůstali Lee a Sakura. Na chvíli mezi nimi zavládlo rozpačité ticho, které prolomil až Kiba. Jak jinak.
„Takže... Co si dáme za čaj?“ řekl nervózně a porozhlédl se po ostatních. Sai se na něj usmál a odvětil, že on má nejraději černý. Obyčejný, černý čaj. Nic víc, nic míň. Po chvíli se dohodli, že si objednají obrovskou konvici se speciálním černým čajem dováženým až z velmi vzdálených jižních zemí. Byla to vyhlášená specialita podniku. Když číšnice se supěním donesla velmi velkou konvici, Neji se neudržel a zatvářil se udiveně. Lee s úsměvem vstal a rozhodl se ostatním nalít. Jakmile však naklonil konvici, z jejího hrdla se vyvalil malý oblak páry. Chvíli se vznášel nad konvicí, a poté se sformoval do tvaru lidské postavy. Ninjové si mysleli, že je šálí zrak, ale mýlili se. Dívka s rozčepýřenými vlasy po ramena a jakýmsi šátkem okolo krku po chvíi promluvila.
„Dobré ráno! Jsem dívka z čajové konvice, můžete mi říkat Čajdo. Splním vám všem jakékoli přání! Každému jedno.... specialita podniku. Ale nezapomeňte, pak už to nejde vzít zpět!“ zašvitořila a z konvice vyletěl malý růžový ptáček. Ninjové se po sobě nechápavě rozhlédli, jako by čekali, že od někud vskočí do místnosti skrytá kamera. Nakonec usoudili, že je to nemožné a znovu se pohledem vrátili k zvláštní konvici, na které teď místo dívky spal onen ptáček.

"Co budeme dělat?" zeptala se Hinata a nesměle se dívala na odpočívajícího opeřence.
"No možná by jste to měli zkusit." ozval se odkudsi neznámý hlas. Všichni okamžitě vyskočili a připravili se k boji.
"Kdo jsi?" vyštěkli Kiba a Lee zároveň.
"Ale, ale, schovejte ty zbraně...Nic vám neudělám, pokud nebudu muset!" Na rohu místnosti se objevil černý obrys postavy s nožem v ruce.