Duhový květ IV. - Nečekaný zvrat

Vše se zdálo být naprosto v pořádku, a tak skupina vyrazila směrem ke vstupním dveřím do malého domku. Jakmile se ale přiblížili ke stavení, jakási neviditelná síla je odrazila zpět. Naruto se naprosto nechápavě rozhlédl a křikl: "Hej, co to má ksakru bejt-ttebayo!"
"Pšššššt, nebo na nás příliš upozorníš." Zmlkl, ale jeho oči se zůžily do malých škvírek a zlostně pozorovaly byakugan v očích svého "velitele".
"Pfff." utrousil ještě tiše, ale dál už se k situaci nevyjadřoval a odtáhl se uraženě do ústraní. Mezitím se všichni ostatní pokoušeli jakkoli prolomit neviditelnou bariéru. Jejich snaha byla však marná a po nějaké době už je opouštěly síly.
"Byakugan!" vyhrkla Hinata a její oči obklopily naběhlé žíly. Velmi pozorně se zadívala na neviditelnou stěnu a po chvíli se jí po tváři rozprostřel spokojený úsměv.
"Chakra...Duhová Chakra obklopuje dům a funguje jako nezničitelná stěna. Musíme o vstup požádat majitele."
"Ale jak, když tady žádný není???"
"Můžeme zkusit zaklepat na tu stěnu. Hinato, ukaž mi, kde je." prohlásil Shikamaru a ona ho navygovala až dokud pod prsty neucítil jemné vybrace. Třikrát zlehka klepl do vzduchu a okolo nich se rozezněla zázračná hudba. Byla tak uklidňující. Všem se mhouřily oči a za chvíli už spali spánkem, vyvolaným genjutsu, které mohl zrušit jen jeho uživatel.

Po několika hodinách...

První se vzbudil Naruto a zjistil, že je svázaný uprostřed tmavé místnosti bez oken. Vedle sebe uviděl ležet zbylé členy týmu, kteří ale stále tvrdě spali. Najednou ho někdo popadl za límec a postavil na nohy. Zatlačil mu do zad a on musel jít směrem, který mu věznitel určil. Vedl ho mnoha úzkými chodbami, až nakonec zabočili do malé, spoře osvětlené místnosti, kde stáli naproti sobě dvě židle. Záhadná osoba ho hrubě usadila na jednu ze židlí a sama si sedla naproti. Nyní Naruto konečně spatřil tvář jejich věznitele. Před ním seděla překrásná žena s dlouhými, k pasu splývajícími černými vlasy, které měla dole ovázané modrou stuhou spadající jí až na zem. Její něžné, avšak velice děsivé černé oči si ho prohlíželi od hlavy k patě a hledaly jakékoliv známky nebezpečí. Oblečení měla prosté, blankytně modré, ale přesto působila velmi elegantně. Naruto seděl klidně a čekal, až si ho maldá dívka prohlédne. Neodvažoval se na nic zeptat, ale po chvíli už svoje rozrušení neudržel.
"Kdo si myslíš, že jsi, takhle nás tady chytit! Kde to jsme? Nechceme nikomu ublížit, potřebujeme poradit od Shukiciny sestry jak odstranit duhovou chakru."
"Moje sesra už nežije...Já jsem Shukichi." prohlásila tiše dívka a zadívala se do země. Naruto vytřeštil oči a zíral na ní jako by byla duch.
"Co, co, co, co, co? Jak to myslíš-ttebayo? Ten muž v lese říkal, že Shukichi je mrtvá!"
"To jen proto, aby nikdo nezjistil pravdu." Její oči teď vypadaly smutně, skoro be života.
"Pusť mé přátele!"
"Jak mám vědět, že mi nechcete ublížit?" zeptala se vyděšeně se slzamy v očích.
"Musíš mi věřit."
"Proč? Věřila jsem už mnoha lidem a všichni mě zradili! Řekni, proč bych měla věřit tobě?"
"Protože my potřebujeme zachránit kamarádku. Jestli jsi opravdu Shukichi, tak nám můžeš pomoct. Tvá duhová Chakra uvěznila jednu kunoichi z naší vesnice. Musíme ji zachránit, než ji úplně pohltí!!" Naruto už teď skoro křičel.
"Dobře přines je sem." Naruto všechny přenesl do malé místnosti a ona řekla to jedinné potřebné slovo: "Kai!" Otevřeli oči a zmateně se rozhlíželi po místnosti. Naruto jim rozvázal pouta a otočil se na dívku.
"Prosím věř nám."
"A když vám budu věřit, neprozradíte mé tajemství?" zeptala se a oni jen rázně zavrtěli havami.
"Dobře, v tom případě vám tedy budu vyprávět svůj příběh. Ale vězte, že jestli mě někdy prozradíte, nedožijete se dalšího rána. Má jutsu jsou silná." pomalu se nadechla a začala vyprávět: "Já...jsem..."