Nebeský Démon: Kapitola 1 - Krvavý písek

Byl jsem stvořen, abych žil život, který nemá smysl. Když jsem myslel, že jsem svůj smysl života našel, tak mi zmizel před očima jako přelud. Život nemá smysl a já byl vyvolen, abych lidstvo osvobodil od břemene nesmyslného života.

Spěchající pouštní vítr se hnal přes duny a bral sebou písek a suché křoviny. Tenhle vítr v sobě ovšem nesl něco ponurého a zlověstného, což bylo v poušti velmi neobvyklé.
„Tak tenhle vítr se mi ani trochu nezamlouvá.“ Konstatoval jeden z členů karavany, putující jižní části pouště v Zemi Větru.
„Je z něj cítit krev, hodně krve a to se mi nelíbí.“ Pokračoval onen člen karavany.
Vedoucí karavany seskočil z velblouda a přišel k výše zmíněnému členu karavany. „Máte pravdu, A zdá se mi, že to jde ze Sunagakure no Sato. „Možná se tam teď bojuje, což pro nás znamená rychle zmizet, nebo nás ti ninjové semelou taky.
Na ta slova se karavana přestala věnovat pauze a popoháníc velbloudy, vyrazila na západ.

Ten pouštní vítr s sebou nesl zápach krve. To co se tam dělo se dá jen těžko popsat slovy. Hradby byly na mnoha místech pobořeny a na nich se válela těla mrtvých ninjů. Všichni měli uniformu Sunagakure no Sato. V samotném městě to vypadalo jako po dlouhé bitvě. Většina domů byla srovnána se zemí, Sunagakure no Sato se změnila na ruinové pole. Všude, kam se člověk podíval, ležela těla mrtvých ninjů a místních obyvatel. Muži, ženy i děti, všichni byly nemilosrdně povražděni, jako by armáda, která Sunu napadla, neznala slitování. Ovšem, žádná armáda Sunu nenapadla. Mezi mrtvými neležel jediný nepřátelský voják.
To vše napáchal jeden jediný muž. A tento muž stál právě tváří v tvář Sabaku no Gaarovy, Kazekagemu, se kterým tu vedl boj na život a na smrt. Muž který povraždil lid ze Sunagakure no Sato, se jmenoval Kanzenmuketsu.

„Jak si jen mohl? Jak jsi jen mohl zabít tolik lidí?“ Křičel Gaara.
„Jak?“ Zašklebil se Kanzenmuketsu. „Tohle je síla Rinneganu. A můj hloupý bratranec Nagato jeho sílu nikdy nedokázal pořádně využít.“ Gaara si otřel krev ze spánku a zamračil se. „Nezajímá mě jakou silou. Ale proč si je všechny povraždil?!“
„Myslíš tyhle“ Pravil Kanzenmuketsu a ležérně rozhodil rukama. „Proč se o ně zajímáš? Jsou mrtví. To co se tu válí jsou jen jejich prázdné tělesné schránky, jejich životní síla se rozplynula. Zabil jsem je prostě pro to, že to všichni ve skutečnosti tak chtěli. Jejich životy neměly smysl. Bezcílně bloudily životem a plnily úkoly, které jim dala rada skryté vesnice. Úkoly, které nebyly jejich vůlí, ale i tak byly nuceni je splnit.“
Gaara se zamračil. „To co říkáš jsou samé lži! Tito lidé pracovali a plnily úkoly pro blaho vesnice a blaho vesnice je i jejich blahem. Je to kruh, kruh života, který dává životu smysl a lidem důvod žít.
I když by během boje zemřeli, vesnice bude žít dál. A spolu s vesnicí i jejich blízcí.“ Kanzenmuketsu si odhrnul bílé vlasy z čela, přejel si prstem po nose a zdíval se na doutnající domy ve vesnici. Po chvíli řekl:
„Spíše, než kruh života, je to kruh otroctví, nebo spíš bludný kruh. Podobný systém využívají například mravenci, nebo termiti. Termiti pro záchranu svého termitiště obětují své životy, vrhají se do požáru a dusí oheň vlastními těly. To jim přikazuje příroda. Termiti nepřemýšlejí o svém smyslu života, žijí jako kolonie, jako jeden celek. Skrytá ninjovská vesnice není jeden celek. Lidé mají svoje myšlenky a vnímají sebe sama jako jednu bytost. Bytost, která touží najít svůj smysl života. Lidé umírají, aniž by poznali smysl života, protože lidská existence nemá smysl.“
„Ale..“ Šeptl Gaara... Naneštěstí neměl co říct. Zadíval se do země a uvažoval o slovech, která právě slyšel. Kanzenmuketsu se postavil do bojové pozice.
„Sabaku no Gaaro, skončeme to! Na život a na smrt!“
„Písečné rakev!“ Křikl Gaara a mávl rukou na svého oponenta. Písek vyrazil zpoza Kanzenmuketsových nohou a celého ho obklopil. „Rychlý...“ Stačil říct Kanzenmuketsu, než mu písek překryl obličej.
„Písečný pohřeb!“ Zařval Gaara a prudce sevřel pěst. Písečná rakev se stáhla do sebe a ztvrdla na kámen. Gaara padl na kolena a utřel si pot z čela.
„Tak a je po všem“ řekl úlevně.
„To bych se neopovážil tvrdit“ Ozvalo se za Gaarou. Gaara se otočil a spatřil Kanzenmuketsa, jak klidně sedí na plotě a pozoruje Gaarovo počínání.
„Jak... Jak si se naučil techniku písečného úniku? O téhle technice ví jen pár lidí z rady vesnice. A trvá to měsíce, než člověk takovou techniku zvládne.“ Kanzenmuketsu seskočil z plotu.
„A tobě nepřišlo divné, že se Baku a jeho tým dlouho nevrací z mise? Bakův tým jsem zabil a Baku mi tu techniku, po krátkém mučení, prozradil. Se svýma očima jsem ji zvládl za necelou hodinu. Ale dost jalových řečí, skončeme to.“
Kanzenmuketsu proletěl vzduchem skoro rychlostí zvuku a otevřenou dlaní prsty napřed vrazil ruku do Gaarova hrudníku. Písečné brnění na té části těla tento úder rozmetal na kusy. Kanzenmuketsu popadl Gaaru za hrudní kost, párkrát s ním zatočil ve vzduchu a nakonec ho hodil na nedalekou stěnu. Kousek Gaarovy hrudní kosti zůstal Kanzenmuketsovi v ruce.
Gaara kašlal krev a snažil se i z otevřeným hrudníkem stoupnout si znovu na nohy. Kanzenmuketsu pomalu přikročil ke Gaarovy, vsunul ruku do rány na Gaarově hrudníku a prudce vytrhl Gaarovy srdce, které hodil na zem a s prázdným výrazem ve tváři jej rozšlápnul.
„Část mého poslání je splněna, ale i tak mám před sebou mnoho práce. Ale před ničím se nezastavím. Jsem dokonalý.“
Kanzenmuketsu vyšel rychlým krokem ze zničené Sunagakure no Sato. Zanechal za sebou jen smrt, zkázu a krev. Nikdo nepřežil.